Asher - 21. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Majuš

AUDREY

Je to už druhá noc, co Ash strávil v nemocnici, když se rozhodli, že si ho nechají ještě na jeden den. Nelíbili se jim jeho přetrvávající závratě a taky chtěli pozorovat jeho játra, které ještě pořád trochu krvácejí. Dost na to, abych byla vystrašená a neklidná. A jako by to nestačilo, Zane mě našel v nemocniční kavárně a odrovnal mě. Důvod, proč Ashe skoro zabili v rváčském klubu, jsem já.

Já! Všechno, co jsem kdy chtěla, bylo pomoct mu, chránit ho, postarat se o něj. Místo toho jsem na něj poslala klubovou mafii, protože si mysleli, že je ohrožuje, a rozhodli se ho uklidit. To, že přežil, byl zázrak. Což znamená, že jsem příčinou jeho bolesti. Nikdy jsem si nemyslela, že předat policii jméno toho klubu skončí takhle.

Hloupá Audrey. Naivka. Ashův život byl o tolik drsnější než můj, jako bychom žili na jiných planetách. Kde můj největší problém je test na astronomii, jeho je střecha nad hlavou. Kde já se budím nasraná na mámu, že mi nevěří, že si dokážu vybrat vlastní kamarády, on se snaží nenechat se zabít šíleným opilým otcem. Nemůžu si ani představit, jak se teď cítí, co mu běží myslí. A teď ví, že já jsem ta, kdo to s ním vzdal, že jsem důvod, proč ho napadli. Ta myšlenka mě trhala zevnitř.

Popíjela jsem horké kafe a čekala na Zanea s novinkami. Sestra žádala, aby v Ashově pokoji nebyli víc jak dva lidi, a objevil se Ashův bratr, tak jsem musela odejít. Bála jsem se i toužila vrátit se k Ashově posteli. Je na mě rozzlobený, že jsem řekla policii jméno rváčského klubu? Obviňuje mě?

Měl by. Jak jsem mohla být tak hloupá? Moje myšlenky jsou s ním každou minutu každé hodiny. Chci si sednout k němu a držet ho za ruku, mluvit s ním. Dotknout se jeho potlučené tváře. Dát mu vědět, že jsem tu pro něj. Bože, nemůžu přestat myslet na to, že já jsem jako princezna v mé perfektní slonovinové věži a on je tam venku, bojuje s příšerami, když já mu můžu otevřít dveře a pustit ho dovnitř. Mohli bychom být spolu? Mohli bychom spojit své světy?

Kde je Zane? Nemůžu tu zůstat déle. Ne po té hrůze, když jsem si myslela, že Ash může zemřít. Ne když jsem si uvědomila, jak ho miluju. Musím ho vidět. Když spí, budu jenom sedět a pozorovat ho, doufat, že budu vědět, co dělat.

Čas běžel. Padl večer a Zane se vrátil do kavárny, aby mi řekl, že Ash je plně při vědomí a ptá se po mně. Řekl, že není rozzlobený.

"Jeď domů a odpočiň si, Zane." Vstala jsem a popadla svou kabelku. "Zavolám, až tě budeme potřebovat." Zane pochybně přikývnul a náhlil se z kavárny.

Návštěvní hodiny pro nás neplatili. Sestra nás nechala navštěvovat ho kdykoliv. Myslím, že to je proto, že mají Ashe rádi a je jim ho líto. Slyšela jsem, jak si šeptají o smrti jeho otce, o jizvách na jeho zádech, jeho modřinách a ztraceném bratrovi, kterej se z ničeho nic vrátil. Kráčela jsem chodbou, našla číslo jeho pokoje, otevřela dveře a vešla.

Byla tady docela tma. Zelená světla z monitorů slabě osvětlovala pokoj, prázdnou židli, a rovnou postel s obrysem Ashova těla pod přikrývkou, jeho tmavá hlava odpočívala na polštáři. Vypadal tak...osaměle. Což je hloupá věc, abych se o ni obávala. Vede se mu líp.

Mluvila jsem s doktorem dříve, a on řekl, že krvácení z jeho jater skoro přestalo, a dostává se i z otřesu mozku dobře. Nepotřebuje nikoho, aby na něj dohlížel, zatímco spí. Pořád mi to svíralo srdce. Nikdy nezapomenu na obraz, když ležel v té chladné noci skroucený u stromu a skrýval si hlavu. Jak studená byla jeho kůže. Jak necitlivý byl. Polkla jsem minulost a zdálo se, že boule v mém krku tam zaujala stálé místo.

Tiše jsem zavřela dveře a sedla si na židli vedle něj. Z této strany jsem moha vidět jeho opuchlou bradu, modřiny, leukoplast na čele. Světlo odhalovalo jeho tmavou bradu a čelist, a pod očima měl stíny. Pořád byl tak krásnej, že mi to vyráželo dech. Paměť je nespravedlivá, kdykoliv ho vidím, kdykoliv hledím na jeho krásná ústa, hranatou bradu, dlouhé řasy, tmavé obočí, okamžitě mi vyschne v krku. Proč si myslím, že zíraní na něj mi přinese odpověď? Všechno co chci, je políbit ho, přitulit se k němu a zůstat tak navěky.

Nahnula jsem se dopředu, a odhrnula mu tmavé vlasy z tváře. Teď nejsou nagelované, jsou jemné a rozcuchané. Chci mu přes ně projet, jemně sevřít a políbit ho. Moje ruce zamrzly. Silné prsty se obtočily kolem mého zápěstí, a já vyjekla.

"Auds?" Šepot jeho hlasu do mě vehnal chvění. Pak otevřel oči do štěrbin, bledě modré oči zamrkaly. "Čekal jsem na tebe celej den. Myslím...musím znovu snít."

Boule v mém hrdle se zvětšila a já nemohla dýchat. "Jsem tady."

Zvednul mi ruku a políbil mě do dlaně-horko a tvrdě, a já cítila radost až v prstech u nohou. "Mám rád týhle sny."

Zamračila jsem se. "Není to sen, Ashi." Odtáhla jsem ruku. "Tohle je skutečné."

Teď se zamračil on. "Myslel jsem...Zane řekl, žes odešla, a já..." zamrkal. "Auds?"

Vidět ho tak zmateného mě nutilo smát se a plakat zároveň. "Musela jsem opustit pokoj, když přišel Tyler, a pak... Pak jsem se snažila držet dál, protože já jsem důvod, proč tě zranili, a cítila jsem se zle." Hlas se mi zlomil a musela jsem přestat, abych popadla dech.

Natáhnul se a já ho vzala za ruku, a myslela na jehlu zapíchnutou v ní. "Důvod, proč mě zranili? O čem to mluvíš?"

"Dala jsem policii jméno rváčského klubu. Nikdy jsem nemyslela..." Těžce jsem polkla. "Neuvědomila jsem si, že tě tím ohrožuju. Promiň mi to."

"Ššš." Propletl si prsty s mými. "Nikdy to nebyla tvá chyba, Auds. Já jsem ten, kdo tam šel a posral si to. Bojoval ilegálně, dohadoval se s podivnými lidmi. Bál jsem se, že ohrozím i tebe." Zvednul se na posteli a zasténal, kousajíc se do rtu.

Zpozorněla jsem, snažila se vyvléct si ruku a vstát. "Zavolám sestru."

"Ne." Utěsnil sevření. "Jsem okej. Jen mi dej minutu."

Seděla jsem rovně, dokud popadnul dech. "Jsi si jistý?"

Přikývnul. "Jsem v pohodě. Jenom ztuhlý a bolavý." Jeho hruď se zvedala a klesala rychle pod našima spojenýma rukama. "Co se stalo, nebyla tvoje chyba. Byl jsem hloupý. Myslel jsem, že se s tím dokážu vypořádat sám. Ale nedokážu. Zane řekl, že bych si měl promluvit se sociálním pracovníkem. Možná by mi věděl pomoct. Protože dům je pryč. Táta měl dluhy a-" Zastavil se a sevřel čelist.

"Chci ti pomoct." Nemohla jsem odvrátit pohled od bolesti v jeho krásných očích. "Proč jsi mi neřekl, jak špatné věci byly?"

"Chtěl jsem s tebou mluvit, říct ti všechno, ale nechtěl jsem na tebe hodit svůj kříž. Já-"

"Neříkej to. Můžeš mi to říct."

"Jeho oči se zaleskly. "Nechci lítost, a od tebe už vůbec."

"Lítost?" Ostře jsem se nadechla. "V žádném případě, Ashi. Jsi ten nejsilnější člověk, jakého znám. Nemyslím, že bych zvládla tolik a nezbláznila se z toho."

Odfrknul si, ale já mu nedala šanci mluvit. "Zůstaneš u mě." řekla jsem. "Kdybych věděla, navrhla bych to už na začátku."

"Ale tvoje máma-"

"Poslyš Ashi, ty nejsi tvůj otec, a já nejsem má matka. Když se jí to nelíbí, tak si najdu jinej byt. Najdu si práci, ty se postavíš na nohy a dáme to dohromady. Táta mi nechal nějaké peníze. Budeme v pohodě."

I v slabém světle jsem mohla vidět, jak se mu krev vytrácí z tváře. Sakra, řekla jsem něco?

"My," zašeptal. "Řekla si ´my´."

Ach, tak tohle. "Vím, že nejsem tvá holka. Že jsme se jen poflakovali. Ale to nemá co dělat s tím, že zůstaneš u mě. Jsme přátelé především. Můžeš spát na gauči, jak dlouho budeš chtít, okej?"

"A budeš?"

"Budu co?"

"Moje holka."

Oči mě zaštípaly. Tenhle kluk mě pořád nutí brečet, ale teď je to kvůli dobré věci. "Je to otázka?" zašeptala jsem.

Zašklebil se tak moc, že se koutky jeho očí zkroutily. "Je to ano?"

"To záleží...mluvíme o vztahu? Úplné důvěře? Žádná tajemství a polopravdy?"

"Žádná tajemství," zašeptal a olízl si rty. To přitáhlo můj pohled zpátky na jeho rty a já se sehnula nad něj a políbila ho na rty.

Jeho oči ztěžkly, když jsem se odtáhla. "Auds..."

"Tak jo," řekla jsem. "Jsem tvoje, Řekla jsem, že tě miluju, a myslela jsem to tak."

"Tak to nebyl sen," zamumlal. Hrdlo mu už pracovalo. "Zůstaneš se mnou?"

Když jsem přikývla, zvednul se se škubnutím na bok. Skopla jsem boty a vlezla pod přikrývky. Člověče, ráno sestry jistě vystrašíme. Zkroutila jsem se proti němu, a položila hlavu na jeho rameno, opatrně, abych netlačila na jeho odřená žebra. Jeho ruka obejmula moje záda, poslouchala jsem bušení jeho srdce a zavřela oči. Vždycky, když odešel, mi řekl, abych se držela dál, ale já jsem to odmítala. Je pro mě dobrý, vím to z hloubi mé duše. Jsem s ním šťastná, volná. Milována. Ochraňována. Co jsem sem přišla zjistit? Nejsem si jistá. Všechno, co chci, je být s ním. Možná, to je má odpověď.

***

Sotva svítalo, když jsem se vzbudila. Pro boha, nechci vystrašit sestry k smrti. Jediný problém je, že se nemůžu hýbat. Přes noc jsem se převalila na bok a silná ruka mi svírá pas, tlačící mě

ke svalnaté mužské hrudi. Něco dlouhého a tvrdého tlačí na moje záda. Někdo je očividně rád, že se ke mně tiskne tak brzy ráno. Když jsem se posouvala, sten zazněl na mých zádech.

"Ashi," zašeptala jsem. "Měla bych jít."

Snížil hlavu a políbil mě na krk, a mě naskočila husí kůže. Jeho ruce spočinuly na mém břichu, a já cítila teplo, prosakující přes můj svetr. Jsem si hyper-vědomá každého jeho pohybu, váhy jeho rukou na mém pase, jeho dechu na mém krku. Voněl kořeněně a mužsky. Byl to opojnej koktejl, kterej procházel až do mého jádra, dělajíc mě plnou touhy po jeho doteku. Jeho ruka vklouzla pod lem mého svetru a dotkla se holé kůže, posílajíc přese mě obrovské chvění. Ach ano, bylo to tak skvělé. Ale když se jeho prsty posouvaly níž, vklouzly do mých legín, a do mých kalhotek, popadla jsem jeho ruku. Byla to ta s jehlou.

"Přestaň, Ashi. Vytrhneš si jehlu. Nebolí tě to?"

Políbil mi krk, ale neodpověděl.

"Měla bych jít," řekla jsem bez dechu. "Sestra tady bude každou minutu, aby tě zkontrolovala."

"Nestarám se." Olízl mi ucho a jeho ruka klouzala níž, tlačil se na mě a rozšířil mě. Mohla jsem jen prudce dýchat a houpat se proti němu, když mě hladil, dlouho, a to vysílalo elektřinu po mé páteři, až do morku kostí. Mé boky se zkroutily a rozkoš vystřelila neskutečně rychle, zlikvidovala mě.

"O, bože," zasténala jsem, mé tělo se hýbalo ve svém vlastním rytmu, hledalo cestu k osvobození rozkoše uvnitř mě.

"Tak sladká," zamumlal proti mně, a škrábal zuby mou kůži. "Tak sexy. Vždycky jsem chtěl jenom tebe."

Zasténala jsem a zachvěla se, čisté potěšení vystřelovalo do mě, a konečná vlna mě odnesla pryč. Když jsem se vzpamatovala, našla jsem se v kruhu jeho paží. Jeho ledově modré oči mě pozorovaly a jeho rty se stočily v polovičním úsměvu.

"Chtěl jsem s tebou takhle být, odkdy jsem tě políbil na střední," řekl. "Sakra, i předtím. Jsi moje, Auds. A já tvůj, navždycky, pokud to chceš."

Nechala jsem jeho slova procházet přese mě, uzdravit staré rány a slzy, odnést i poslední zbytky smutku a horkosti, hnisající ve mně. Usmála jsem se, když mi znova řekl, že mě miluje, a uvěřila mu.