Asher - 19. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Majuš

AUDREY

Padl večer. Chodila jsem po Zaneově obýváku. Tessa a Zane seděli na pohovce, kde jsem s Asherem včera ležela. Ani slovo od policie od odpoledne. Žádné slovo od Ashe.

Zane volal do útulků pro bezdomovce, a když to nepřineslo žádnej výsledek, šel ven a hledal ho po ulicích. Vrátil se s prázdnýma rukama, a seděl tady, popíjel kafe a přecházel si znova a znova, co jsme věděli.

"Nemohl jsem ho najít," řekl Zane po miliónté. Je bledý a žvýkal si ret tak moc, až si na něm přetrhl kůži. "Zkontroloval jsem každé místo, kde se předtím zvykl zdržovat, Státní ulici a postranní uličky. Nikdo ho neviděl."

Tessa se natáhla a zmáčkla mu rameno. "Udělal si všechno, co jsi mohl."

"Venku je zima. Když tam zůstane, zemře."

Bolelo mě v hrudi. Třela jsem si hrudník, abych chytila dech. Byla jsem k smrti vystrašená. Přešla jsem k oknu, a dívala se do šedého odpoledne. Dylan se zastavil dříve, aby se zeptal, jestli nemůže pomoct, ale vypadal hrozně, bledý jako nemocný, a tak jsme ho poslali pryč. Tessa mi neřekla, co se s ním děje, ale z toho mála, co řekl on, mělo to co dělat s jeho mladším bráchou. Nevyvolalo to ve mě velké znepokojení, ne když jsem se bála o Ashe.

"Ash by nezabil svého staříka," řekl Zane. "To je kravina."

"Neudělal to," řekla Tessa. "Vím, že ne."

Ale vypadalo to, že Ash je středem zájmu, protože byl posledním člověkem, kterej odešel z domu před několika dny. Jedinej důvod proč tohle víme, je, že Zane přesvědčil svého kamaráda u policie, aby ho informoval. Nevěděla jsem, že Ash šel zpátky domů. Soused ho viděl vklouznout dovnitř oknem, a pak vyjít ven hlavním vchodem. Podezřelé chování.

A já byla zmatená. Je jedna věc, představit si Ashe zabít otce v sebeobraně, ale docela jiná, věřit tomu, že se vkradl do domu, aby spáchal chladnokrevnou vraždu. Nemůžu tomu uvěřit. Ani na sekundu. A teď vím, proč chtěl zápasit-potřeboval peníze, protože byl bez domova a podpory-proto se tam dostal. Ash není násilnický. Není výtržník. Je to dobrý člověk. Někdo, kdo stojí za to.

"Musel se vrátit pro svůj mobil," řekl Zane a zamával mobilem. "Neměl ho, když jsem odcházel na Vánoce. Jeho mobil, peněženku a oblečení. Erin řekla, že měl cestovní tašku. Proto se tam vrátil. Ne, aby někoho zabil. "

"Měl by si to říct policii," řekla jsem.

"Udělal jsem to."

Tessa si třela tváře. "Kdo našel tělo jeho otce?"

"Jeho uklízečka volala celé dny a nikdo neodpovídal, tak šla zkontrolovat dům, a zavolala poldy." Zane se zamračil. "Zajímalo by mě, jestli věděla, jakej kretén to byl."

Můj mobil zazvonil a já ho zvedla z konferenčního stolku. "Ano?"

"Slečna Morrisonová? Tady je strážník Nielsen, volám, abych se ujistil, jestli nemáte nějaké zprávy o Asherovi Devlinovi."

"Ještě jste ho nenašli?" Přemohl mě strach.

"Ne. Doufali jsme, že byste nám mohla dát vodítko, kde by se mohl nacházet."

"Přála bych si, aby jo."

Pauza. "Prosím, řekněte mu, aby nás kontaktoval, když se vám ozve." A hovor se zrušil.

Zatřásla jsem mobilem, a snažila se ho nehodit o zeď. "Žádné zprávy."

"Proč mi nezavolal?" Zane se ohnul, přejel si rukama vyholených stranách jeho hlavy. "Řekl jsem mu, aby mi zavolal kdykoli bude potřebovat."

"Nemá svůj mobil," řekla Tessa.

"Všude jsou telefony. Posledně, když se tohle stalo-" Zane zhluboka vydechnul. "Dnes bude dost zima. Musíme ho jít hledat."

"Kam?" Mé rty se zachvěly. "Nemohl jsi ho najít. Kde ještě bychom měli hledat?"

"Když je zraněnej," řekl Zane, "pak by šel někde, kde by se cítil bezpečně."

"A to je kde?" Sedla jsem si na pohovku vedle něj. "Nevím o žádném místě, kde by se Ash mohl teď cítit bezpečně."

"Cítí se bezpečně tady," řekla Tessa.

"Tak proč se nevrátil?" zírala jsem na Zanea jako by to byla jeho chyba.

"Ten debil je příliš hrdý. Myslí si, že všechno zvládne sám. Jeho stařík ho naučil, že když věci nezvládne sám, je padavka."

Přikývla jsem. Možná jo, ale já nepotřebuju zlé sny, aby mi řekli, že se děje něco špatného. Cítím to v kostech.

"Musel se někde schovat," řekl Zane.

"Pokud je zraněný, nemyslí velmi čistě," zamumlala Tessa, "Zamířil na známé místo."

Ježíši. Z mluvení o zraněném Ashovi se mi chtělo zvracet.

"Musíme začít hledat," řekl Zane a vyskočil na nohy. "Začneme od místa, kde jsem ho našel posledně. Možná jsem ho přehlídl a spolu ho můžeme najít."

Popadla jsem kabelku a kabát. Byl to lepší plán jako nedělat nic, a já raději hledala venku, jako seděla tady. "Pojďme."

"Vezmeme si mé auto," řekla Tessa, postavila se a náhlila se ke dveřím. "Najdeme ho."

***

Ale Ash nebyl na Státní ulici-nebo jsme ho alespoň neviděli. Přešli jsme pěší zónu, zkontrolovali každej kout a roh. Přestože vál studený vítr a padal lehký sníh, elegantně oblíknutí lidé se setkávali u osvětlených restaurací a barů, mluvili a smáli se. Neviděla jsem žádné bezdomovce, tam kde zvykli sedět na lavičkách během teplých měsíců. Musí být někde pod přístřešky. Třela jsem si ruce nahoru a dolů, točila se v kruhu, zklamání viselo na mých

ramenou. Stará žena s hnízdem kudrnatých bílých vlasů zírala na mě, pak na Zanea. Otočila jsem se.

"Znám tě," řekl, přibližujíc se. "Stála jsi poblíž, když jsem naposled našel Ashe. Viděla jsi ho?"

Ustoupila, a potřásla hlavou. Plastové tašky visely na jejích ramenech a houpaly se. "Ash?"

"Mladý muž, asi mé výšky, tmavovlasý, modré oči?"

Opět potřásla hlavou, vypadala zmateně. Zajímalo by mě, jestli rozuměla tomu, co jí Zane řekl, nebo jestli neví, o kom to mluví."

Zane si povzdechl a zvednul hlavu, a sníh mu padal do tváře. "Zbytečné. Všechno je zbytečné. Zmizel do vzduchu. Sakra."

Dupnul nohou a zamířil k Historickému muzeu. Tessa se na podpatích vybrala za ním. Podívala jsem se na starou ženu ještě jednou a pak se vydala za nimi. Pozorovala mě svýma modrýma očima. Její ústa se zformovala do nejasného úsměvu.

"Ash," zašeptala.

Zastavila jsem se a přikývla. "Ano, Ash. Víš, o kom mluvíme, že jo?"

"Ash, ano." Zvedla tašky na její kostnatá ramena. "Chtěl jít k jezeru."

Zamračila jsem se. "Jezero?"

"Do parku," ukázala prstem a ustoupila ode mě, mumlala si pro sebe.

Ash miluje pohled na vodu. Uklidňuje ho to, nebo alespoň to zvykl říkat. Co když je to bezpečné místo, se kterým přišla jeho mysl? Nejbližší je Park Jamesa Madisona.

"Zane! Tess!" Běžela jsem k nim. "Počkejte na mě. Možná vím, kde je Ash."

***

Park Jamesa Madisona. Sníh vířil ve vzduchu. Několik lidí se procházelo po stezce proti nám. Náhlili jsme se přes synagogu Nebeské Brány, a procházeli přes dlážděnou stromy lemovanou stezku, kolem basketbalového hřiště, ke břehu jezera.

"Proč tady?" Tessa skryla ruce do kapes svého dlouhého kabátu.

Přikrčila jsem se a kráčela rychleji. Nechci mluvit. Obávala jsem se, že jsem se zmýlila. Proč jsem tak moc věřila té staré ženě? Proč jsem udělala rychlej závěr?"

Protože Ash miluje vodu. A protože mi docházely nápady. A čas.

"Když je v parku, může být kdekoli," řekl Zane.

"Ledaže je zraněný," řekla Tessa, "Pak je pravděpodobně mimo ulic, právě tady."

Zpomalili jsme, jak se slabý závan vody, chladu, a vlhké hlíny mísil se vzduchem. Jezero Mendota se rozšiřovalo, tmavé a nekonečné, světla blikala v přístavu. Bylo tiché a studené. Vítr od vody se ztížil, ale pořád bodal jako nože. Sešli jsme ze stezky do matně rozsvícené noci, naše kroky zněly na tvrdé trávě a zemi. Je tohle chyba? Měli bychom se vrátit zpět na Státní ulici a pokračovat tam? Pak jsem se zastavila a skoro upadla.

Černej tvar je sotva vidět ve stínech holých stromů. Pokleslá postava se vyformovala na místě při kořenech, tmavá hlava se sklonila. Vzduch mi unikl z plic. Neschopná mluvit jsem se natáhla a popadla Tessino rameno. Zastavila se, a Zane se postavil vedle mě.

"Audrey? Co je?"

Tahala jsem Tessu za mnou, a naklonila jsem se směrem k tmavé postavě obrácené ke kmeni stromu. "Tam."

Předpokládala jsem, že to může být kdokoliv, ale nějak jsem věděla... Tvar ramen, profil-i ve tmě jsem věděla, že to je on. Konečně jsem se dokázala nadechnout.

"Ashi!" Klesla jsem si při něm na kolena. Jeho oči byly zavřené a jeho tvář byla ledově studená. "Slyšíš mě?"

"Volám 911," řekla Tessa slabě, vytáhla mobil a ustoupila stranou.

Zane chytil Ashovu bradu. "Ashi, probuď se. Dělej, ty debile. Řekni něco."

"Posílají sanitku. Ptají se, jestli je při vědomí," řekla Tessa, postavila se nad nás, a Zane potřásl hlavou. "Dýchá, jo?"

Teplej vzduch jsem cítila na prstech, když jsem mu je přiložila k ústům. "Ano."

"Je zraněnej?"

Chystala jsem se říct, že nevím, když Zane řekl: "Jo."

Slova byla těžká jako kameny. "Jak?"

Zane zvedl ruku a pohlédl na své prsty. "Krev. Krvácí."

"Dokážeš vidět ránu?" Tessin hlas zaváhal.

Zane ohmatával Ashovu bundu a zvednul ji. "Vypadá to na ránu na jeho boku. Nedokážu vidět dost, je tady tma. Řez vede přes bundu."

Tohle je jako noční můra. Moje noční můra, kde Ash je se mnou v autě, a já sleduji, jak umírá, a já nemůžu nic udělat, abych to zastavila.

"Ashi." Pohladila jsem ho po vlasech. "Je zmrzlej na kost." Moje prsty putovaly po jeho obličeji a najednou byly mokré a lepkavé. Víc krve. Pro boha.

Zane si svléknul bundu a položil ji na Ashe. "Budou brzy tady."

Chtěla jsem Ashe vzít do náručí, zahřát ho, abych se ujistila, že je tady, pevný a živý. Jeho tvář byla pokrytá modřinama, jedno oko napuchlé. Ptali se, jestli dýchá a jestli je zraněnej. Nechala jsem Tessu a Zanea, aby jim to vysvětlili.

Pak přijela sanitka a náhle jsme byli obklopení zdravotníky v uniformách, a víc světel si razilo cestu nocí. Zkontrolovali Ashe a mluvili s ním, křičeli na něj, dokud něco nezamumlal.

Je vzhůru.

Vypadali spokojeně s jeho reakcí. Jak jsem se snažila uklidnit svůj pulz, zkoumali ránu na jeho zádech a přitiskli na to gázu. Přes hučící vítr jsem zachytila něco o vnitřním krvácení, ztrátě krvi, a podchlazení. Nemohla jsem se nedechnout.

"Bude v pořádku?" Chytila jsem zdravotníkův rukáv a zatahala. "Prosím, řeknete mi to."

"Jsi jeho příbuzná?" zeptal se a já zatřásla hlavou.

"Nemá žádné příbuzné," řekl Zane neomaleně a já přikývla. "Co potřebujete vědět?"

Zane se postavil přede mě a odpovídal na palbu otázek, které na něj házeli: Co se stalo Ashovi? Jak jsi narazil hlavu a žebra? Co způsobilo tu ránu? Jedl dneska? Je diabetik? Má nějaké srdeční potíže? Jaké medikamenty nebo drogy bere? Kolik mu je? Má nějaké alergie?

A tak dále. Mezitím, ostatní přinesli nosítka a naložili ho na ně. Pak přes něj natáhli zahřívací deku a naložili do sanitky. Vykročila jsem za nimi, ale pak jsem uviděla Zanea udělat to samé a zastavila jsem se.

"Jdi," řekla jsem.

Zane položil ruku na mé rameno. "Vezmou jenom jednoho z nás."

"Jsi jeho nejlepší přítel. Měl by si-"

"Chtěl by, abys šla ty. Je do tebe zamilovaný odjakživa."

Kupodivu, po tom všem, tohle bylo to, co mě rozplakalo. Rozzlobeně jsem si třela oči. Teď se hroutím. " No, já taky."

Zane se na mě slabě usmál. "No, ať se propadnu. Raději by se měl brzy probudit, aby tohle slyšel."

Praštila jsem ho do ramene. "Zmlkni."

"Jdi. Jedeme hned za tebou v Tessině autě. Pohotovost je jen za rohem. Bude v pořádku."

Přikývla jsem a náhlila se za zdravotníky.

***

Prosila jsem zdravotníky, aby mě nechali jet v sanitce s Ashem, a oni se vzdali, protože to bylo blízko k pohotovosti. Tak jsem nastoupila a sedla si na lavičku, cítila jsem se stísněně a nejistě, když jsem sledovala, jak měřili Ashův tlak a zapojili kapačku. Mluvili spolu, používajíc pojmy, které jsem neznala. Jako by mluvili čínsky. Zkontrolovali Ashovy zornice, zeptali se ho několik otázek, jako jeho jméno a datum. Naklonila jsem se dopředu, abych slyšela jeho odpovědi. Jeho hlas byl jen chraptivý šepot, ale zařízl se do mě jako teplé objetí. Natáhla jsem se a chytla ho za rameno, pod přikrývkou. Chci, aby věděl, že jsem tady, ale nejsem si jistá, jestli mě vnímá.

Sanitka zastavila. Dorazili jsme na pohotovost. Dveře se otevřely, a zdravotníci rychle a schopně vytáhli nosítka ven ze sanitky a já se náhlila za nimi. Vrchní sestra je zastavila, ale po přehození pár slov, které jsem nezachytila, jim naznačila, aby pokračovali. Myslela jsem, že mě zastaví, ale neudělala to. Zavedli ho do pokoje s postelí, ale nepřeložili ho. Doktor ve středním věku a v modrém plášti vběhl dovnitř, a přidal se ke zdravotníkům. Váhala jsem, snažila se dát dohromady, o čem mluvili. Podchlazení. Otřes mozku. Vnitřní krvácení.

Pro boha. Našli jsme ho příliš pozdě?

Objevila jsem židli v zadní části místnosti a sklouzla na ni, třela si mé pálící oči. Nemohla jsem zastavit slzy, pořád ztékaly.

V jednom momentu se Tessa a Zane objevili po mém boku, vypadali znepokojeně. Zane položil ruku na mé rameno.

"Myslela jsem si," zašeptala jsem. "že moje problémy jsou velké. Důležité, víte? Můj život, moje problémy. Jen vypadají hrozně malé, teď." Můj žaludek se zkroutil. "Nikdy jsem si nemyslela, že je v takovém nebezpečí. Neměl žádné místo, kam by šel. Kdybych věděla..."

Srát na názory mé mámy, pozvala bych ho k sobě domů. Pak by nemusel ilegálně bojovat. Nebyl by vystaven zimě. Nebyl by zraněný.

"Neobviňuj se," řekl Zane tiše. "Měl jsem vědět, že to přijde. Obviňuji sebe. Věděl jsem, že nemá kam jít, ale nepromluvil jsem si s ním." Zamračil se. "Teď na tom nezáleží. Tohle..." Ukázal na shromážděné sestry a doktory kolem Ashe. "Byl dobodán. Nestalo se to ve rváčském klubu. Někdo ho napadl."

"Protože byl na ulici," řekla jsem a kousala se do rtu, abych nenaříkala.

"Ještě nevíme proč."

Tessa se přiblížila blíž ke skupině sester a doktorů, a vrátila se, aby nám řekla, že Ashe berou na rentgen, aby zjistili, jestli má vnitřní krvácení. Čekali jsme, dokud ho nevyvedli ven, pak se usadili na malou skupinu židlí. Čas se vlekl, minuty byli zdlouhavé. Skontrovala jsem čas na mobilu po miliónté, a postavila se.

"Co jim to tak trvá? Neměli by být už zpátky?" Co když umírá a já jsem tady, daleko od něj? Co když našli něco vážnýho a neříkají nám to? Po všem, nejsme jeho příbuzní. Jsem připravena vylítnout z pokoje a najít ho.

A pak se dveře otevřely. Ashe přivezli zpátky, a já zamrzla. Chtěla jsem jít za ním, ale nebyla jsem si jistá, jestli zvládnu zlé zprávy. Bylo to, jako že jsem konečně našla cestu k němu, abych ho znovu ztratila, a ta myšlenka mě vyděsila k smrti. Sestry ho zvedli na rovnou postel a obskakovali ho s polštáři a dekami. Jedna z nich, hezká mladá žena oblečená v šedé, kráčela k nám. Její tmavé oči přejely z Tessy na mě. "Je jedna z vás Auds? Audrey?"

"Já jsem Audrey." Můj žaludek se protočil. "Jak se má?"

"Audrey, ptá se po tobě. Myslí si, že jsi v nebezpečí. Sedla by sis k němu na chvíli? Zašili jsme mu bok a bude nejlepší, aby se příliš nehýbal, a nechceme použít sedativa, když je tady pořád možnost, že má otřes mozku."

Přinutila jsem se pohnout, a přešla jsem pokojem k posteli. Sestry mi podali židli a já si sedla, vděčná. Ash vypadal hrozně. Umělé světlo nad námi bylo v ostrém kontrastu s jeho modřinami, opuchlými lícními kostmi, bradou, a bledou kůží. Ošetřovateli umyli jeho obličej od krve a aplikovali motýlkové náplasti na řez na jeho čele. Jeho oči se pohybovaly pod zavřenými víčky, jeho tmavé řasy byly jako tmavé šmouhy.

Vysvlékli ho a oblékli do nemocničního oděvu. Jeho silná ramena byla nahá, a byla skvrnitá od modřin. Bože vypadal jako by bojoval o svůj život. Zvedl se na matraci, jeho tělo se napjalo.

"Auds," zašeptal a jeho ruce se zvedly z deky a položil je na sebe, jako by se instinktivně zahříval. Jehla vedla do jeho levé ruky, upevněná bílou páskou. Pytlíky krve a antibiotiky visely vedle něj. "Auds."

Knedlík v krku mi nedovolil polknout. "Jsem tady." Chytla jsem ho za prsty. Byly ledově studené.

"Nebezpečné." Otočil hlavu ke mně. Jeho řasy se zatřepetaly, když se snažil otevřít oči. "Měla bys odejít." "Neopustím tě." Políbila jsem ho na tvář. "Tohle je, kde chci být."

"Auds-" zašeptal znova, jeho hlas se zlomil, a já jsem si nebyla jistá, jestli mě slyšel. Jestli cítí mé prsty kolem svých.

Zane a Tessa se objevili při posteli, jejich tváře zkřivené obavami.

"Hej, ty debile, slyšíš mě?" Sval poskočil na Zaneově tváři. Ohnul se, aby se dotknul Ashova ramene, pak přehnul jeho ruce přes jeho širokou hruď a otočil se na doktora. "Jakej je výsledek?"

Doktor pohladil svou bradku a zaváhal. Pak se trochu shrbil. "Pohmožděné ledviny. Nepatrné rozedření jater, s minimálním krvácením, které nevypadá vážně, ale které musíme do zítra monitorovat. Řez na boku-" doktor ukázal na Ashe, "je celkem hluboký a ztratil hodně krve, proto mu dáváme transfuzi. Když se nebude moc hýbat několik dní, stehy by měly držet. Jeho tělo je ve stresu, ale vyléčí se."

Rozedření jater. Mé ruce se plazili po mém boku, na jizvu od hlubokého řezu, když operovali mé krvácející játra a ledviny.

Tessa si mačkala ruce. "Takže není potřebná žádná operace?"

"Žádná operace," souhlasil doktor. "Ne, když dovolí své ráně se zahojit, a když jeho játra přestanou krvácet. Také budeme monitorovat náznaky otřesu mozku, a ujistíme se, že jsme nic nepřehlédli."

To znělo dobře. Upřímně řečeno, očekávala jsem horší.

Zane přikývnul. "Necháváte si ho tady?"

"Necháme si ho tady nejméně do zítřka. Obáváme se podchlazení, ale to je jen otázka času. Zahřívá se postupně, a nevypadá to na nějaké zranění ze zimy. Nemusí tady zůstat dlouho." Doktor pohladil mou ruku na Ashově. "Vypadá teď klidněji."

To jo. Jeho ruce se přestaly hýbat a jeho obličej je klidnější.

"Když mě omluvíte," řekl doktor a usmál se tak, že se koutky jeho očí stočily. "Mám i jiné pacienty, které musím zkontrolovat. Přijdu později, abych ho prohlédl."

Odešel, následován dvěma sestrami, a jak se dveře otevřely, letmo jsem pohlédla na široký pokoj, nekonečný řad židlí pro čekající lidi. Hluk vstoupil jako vlna, a pak ustoupil, když se zavřely. Nastalo opět ticho.

Zůstávající sestra zkontrolovala monitory, Ashův tlak, a jeho oči. Otočila se na odchod. Vlny hluku ode dveří mě přinutily se podívat. Někdo vešel dovnitř, vysokej, mladej muž se širokými rameny, jeho tmavé vlasy zkroucené od větru, jeho výraz naplněný zuřivostí a možná strachem. Něco na něm mě nutilo prohlédnout si ho podruhé. Byl krásnej v drsném směru, ale tvar jeho očí, nosu, úst...

Zvláštní. Podobal se na Ashe. Tak jsem nebyla až tak překvapená, když napochodoval k sestře a vyštěknul: "Jak se má můj bratr?"