TF - 32. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Evička

Beni

Jedna z lepších věcí, které se pojily s tím, že získal svou příslušnost – svou vstupenku dovnitř – v Chicagské mafii, byla skutečnost, že už nedělal podržtašku. Ne, že by byl tak pyšný, aby si nedokázal přiznat, že byl tak trochu rozmazleným parchantem. Něco, na co ho během let upozornil nejeden člověk.

Privilegia a bohatství, kterými byl v době, kdy vyrůstal, obklopený, mu, co se týče mafie, byly ve skutečnosti k ničemu. Nebyli tu žádní sluhové, kteří by dělali jeho práci. Nikdo, kdo by se za něj zodpovídal mnoha bossům, když sám nechtěl být tím, kdo to udělá. Ne, byl to jen on.

A jeho rozmazlený zadek.

To, že se narodil jako milionář s příjmením Guzzi, neznamenalo, že se od něj neočekávalo, že co se týče gangu Caop, si ušpiní ruce stejně jako všichni ostatní. Zejména, když měl být součástí gangu. Pokud někdo nebyl něčím oblíbencem, se všemi se zacházelo naprosto stejně.

A být oblíbencem mu nebylo dopřáno.

Strýc mohl být bossem Chicagské mafie, ale když se snažil získat svou příslušnost, na konci dne to byl stejným pitomým sráčem, jako kdokoli jiný. Jediný rozdíl, který mu narození a příjmení umožňovaly víc než ostatním, byla důvěra. Tento život znal. A oni věděli, že ho zná. O jeho loajalitě k jejich životu, věci nebo rodině nebylo pochyb. Kurva, vstřelil by si kulku do hrudi, jen aby tuhle jejich věc ochránil.

Byl tady, dokud nebude mrtvý.

To bylo ono.

Což bylo důvodem, jak věděl, že příslušnost získal ve srovnání s tolika ostatními, kteří stále nebyli o nic blíž k získání té své, když to před lety dělali, poměrně snadno. Když přišel čas, muži se za něj zaručili, protože mu důvěřovali.

Tomu, z čeho vzešel.

Kým byl.

Jeho příjmení.

A přesto, i když už nemusel dělat podržtašku, když přišlo na práci, stále si hledal jistý respekt a důstojnost, když se dostal dolů a ušpinil si ruce spolu se zbytkem gangu. To bylo důvodem, proč se ocitl až po pás zahrabaný v balení arašídů, obklopený deseti dalšími chlápky ve zchátralém skladišti, kde balili bedny.

Bedny se zbraněmi.

Na běh.

„Vypadáš, jako by sis užíval kurva skvělý čas,“ ozval se hlas po jeho levici.

Beni bratranci ukázal vysoko zvednutý prostředníček a odpověděl: „Naser si, Tommaso.“

„Není to můj styl. Co děláš?“

„Pomáhám. Snažím se. Díky tomu to jde rychleji.“

Tommaso sám pro sebe potichu zaklel a pak řekl: „Myslím, že ne, jo.“

Správně.

Beni Tommasa nevinil, ani neobviňoval za jeho touhu nechat všechny ostatní zvládnout špinavou práci s balením zbraní a jejich přípravou na transport. Stejně jako on se i bratranec narodil do větších privilegií, než věděl, co s nimi dělat, když přišlo na mafii. A zároveň se mu z těch privilegií dostalo jen velice málo, když přišel čas, aby si zasloužil svou příslušnost. Když to všechno skončilo a stal se mafiánem, nechtěl se sračkami vyjebávat a být tím, kdo jen dělal hovory…

Kým Beni byl, aby mu řekl, aby to nedělal?

Různí lidé, různé tahy.

To motto se mu líbilo.

„Jdeme, jdeme! Rychleji, chlapci! Chci to mít hotové do západu slunce!“ Od stěn skladiště se odrážely Theovy výkřiky a nesly se zpátky na Beniho místo. Směrem k Tommasovi pokrčil rameny, ale pak se zasmál, protože se objevil Theo a na Tommasa ukázal. „A ty… ty kurva taky pomůžeš. Přestaň tu stát jako cafone.“

Tommaso zalapal po dechu. „Ale –“

„Do práce! Dneska v noci ti tu nebude nikdo líbat prdel, Tome.“

To bylo ono.

V další vteřině už Tommaso popadl krabici a sáčky s arašídy. Jeho reptající stížnosti prolétly Theovi nad hlavou, protože muž se otočil na patě a zamířil do stejné kanceláře, ze které právě vyšel, aby zakřičel na zbytek gangu.

„To je sračka,“ řekl Beni bratranci se smíchem. Zatímco sypal balíčky do své krabice, pohled na Tommasa ve značkovém obleku s růžovými baleními arašíd mu uvízl v hlavě. Byl tím, na který jen tak hned nezapomene. Tím si byl jistý. „Teď se na sebe kurva podívej.“

Tentokrát to byl Tommaso, kdo ukázal zvednutý prostředníček.

Beni jen pokrčil rameny.

I tak to bylo dobré. Když takhle s bratrancem pracoval, kdy se odpočítával čas do běhu se zbraněmi… to bylo přesně to, pro co všechno žil. Byl si jistý, že Tommaso se v mnoha ohledech cítil stejně, i když ten kretén během toho všeho trochu kňučel.

Takový byl jejich život.

Ten, o který žádali.

„Tohle je na nějakou dobu poslední běh,“ řekl Tommaso.

To vzbudilo Beniho zvědavost. „Jo?“

Tommaso s pokrčením ramen přesunul jednu krabici za druhou. „Jo, Theo se po tomhle chce na chvíli stáhnout do ústraní. Nechat vyhasnout horkou stopu, víš? Každopádně mluvíme o dobrých pár měsících nebo déle, než bude vůbec připravený uzavřít další dohodu, a pak bude chvíli trvat, než budeme muset znovu propašovat zbraně, že? Pauza je dobrá.“

Kurva opravdu dobrá.

„Myslím, že bych taky mohl zpomalit,“ řekl Beni. „Po tomhle všem, nevím.“

Tommaso položil ruce na krabice a zazubil se. „Proč? Jsi připravený se opravdu usadit, Beni? Co, myslíš dvě a půl děti za tím laťkovým plotem, který jsi loni spolu s August natřel na bílo? Nikdy jsem tě nebral jako ten typ, ale myslím, že to způsobilo tvé dvojče… předpokládám, že se jen očekává, že jsi další na řadě, že?“

„Naser si.“

Oba se zasmáli.

Ale jo.

Beni pokrčil rameny a směrem k bratranci dodal: „Pravděpodobně je to přesně to, co se stane. Chci říct, co jiného bych měl dělat?“

Správně?