Jude - EPILOG

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Lila

„Takže, nejsem moc dobrý v mluvení na veřejnosti,“ začne Angel a rozhlédne se po přeplněné místnosti. „Ale zdálo se mi, že bych měl při této příležitosti vstát a říct pár slov, protože je to velký den a velká událost pro obě mé rodiny: rodinu Lords of Carnage a rodinu, do které jsem se přiženil.“ Odmlčí se a s úsměvem pokračuje. „Navíc mi Jewel řekla, že musím pronést řeč, a jestli víte, jaká je, tak víte, že jsem neměl na výběr.“

V místnosti propukne hlasitý smích. Jewel protočí oči, ale usmívá se.

„Většina z nás zná Judea a Lilu už zatraceně dlouho. Sakra, už se to musí blížit k sedmi letům. Když k nám Jude přišel, byl to namyšlený mladý kretén – promiňte mi tu francouzštinu –, který si myslel, že ví všechno a nikdo mu nesmí nic říct. A teď, o sedm let později, je… no, je o něco vyšší.“

Další smích a pískot. Hale poplácá Judea po zádech.

„Lila… No, Lila je něco jiného.“ Angel zavrtí hlavou a usměje se na mě. Cítím teplo jeho pohledu i pohledů všech ostatních v místnosti. „Od začátku bylo jasné, že si nenechá od nikoho nic líbit. Jestli někdo dokázal Judea odkázat na jeho místo, byla to ona. Byla a stále je to prskavka, která ví, co chce. Dokáže se postavit každému, ať už si o sobě dotyčný myslí, že je sebevětší tvrďák. Od nikoho si nenechá nic líbit. Proto se k našemu chlapci perfektně hodí.“

Výkřiky Zatracená pravda a To je naše holka na pár vteřin přehluší Angela. Trpělivě si lokne z láhve piva, kterou drží v ruce, a čeká, aby mohl pokračovat. Když výkřiky utichnou, znovu zvedne láhev.

„Takže dnes jsme se sešli, abychom oslavili to, co myslím všichni už nějakou dobu očekáváme. Zasnoubení Judea a Lily. Bylo to na dlouho, ale nikdy jsem nepochyboval, že to přijde. Jude, udělal jsi dobře. Lilo, už dlouho jsi součástí rodiny Lords of Carnage, ale chci tě také přivítat v naší rodině. Dobře, všichni, prosím, zvedněte své nápoje a pomozte mi připít na šťastný pár!“

Jude mě vezme za ruku a otočí se ke mně, zatímco Lordi a jejich rodiny unisono zvedají sklenice a láhve a křičí: „Na Judea a Lilu!“ Nakloní se dopředu, když propukne jásot a potlesk, a políbí mě, dokud se jásot nezmění v hvízdání a pískot. Než se odtáhne, jsem rudá jako řepa, zrudlá a malátná.

„Musím jim dát, co chtějí, ne?“ zašeptá mi do ucha.

„Je to jediný důvod, proč jsi mě právě políbil?“ Zamumlám zpátky.

„Ne. Políbil jsem tě, protože to je jediná věc, kterou můžu udělat před davem, ve kterém jsou děti.“

Když jásot utichne, Beast a Brooke se k nám blíží s úsměvem na tváři. No, Brooke se usmívá. Beast dělá ten svůj jednostranný úšklebek, který je nejblíž skutečnému úsměvu.

„Je načase, abyste to vy dva udělali oficiálně,“ zavrčí Beast.

„Už nějakou dobu je oficiálně moje stará dáma,“ opraví ho Jude. „Jen jsem jí nasadil prstýnek, to je všechno.“

„A jaký je to prsten,“ řekne Brooke uznale. „Lila říká, že jsi ji tím překvapil. Nikdy jsem nevěděla, že máš tak dobrý vkus, Jude.“

„No, trochu jsem si pomohl. Jewel šla se mnou. Nahnala mi strach, říkala, že jestli to zkazím, tak tu svatbu zakřiknu a tak.“

„To není pravda,“ říkám. „Nic by svatbu nezakřiklo. Stačil by mi obyčejný zlatý snubní prsten. Nebo sakra, prsten z podložky.“

Přesto, když zvednu ruku, abych se podívala na svůj zásnubní prsten, nemůžu si pomoct, ale cítím malé zachvění vzrušení, které mě přepadne pokaždé, když se na něj podívám, od chvíle, kdy mě Jude požádal o ruku. Je to kulatý diamant se svatozáří menších diamantů kolem něj. Je elegantní a noblesní a nějakým způsobem mi dává pocit, že jsem princezna, ať už mám na sobě cokoli.

Ani jsem nevěděla, že se chci cítit jako princezna. Ale asi se cítím jako Judeova princezna, což se mi líbí.

„Lilo,“ pokračuje Brooke, „jen ti chci říct, jak jsme na tebe oba pyšní a jak jsme za tebe a Judea šťastní.“ Obdivně se podívá na svého manžela. „Vím, jaké to je, když člověk potřebuje silného muže, který se nebojí silné ženy. Není vždycky snadné najít toho pravého, když si nechceš hrát na křehkou květinku, abys ochránila mužské ego. Jsme moc rádi, že jste se našli.“

Beast si odfrkne. „Spíš jsme rádi, že jste konečně vytáhli hlavy ze zadků a všimli si jeden druhého.“

„No jo, všimli jsme si jeden druhého.“ Jude mi pustí ruku, obejme mě a přitáhne si mě k sobě. „Jak si mě Lila mohla nevšimnout? Byl jsem ten nejlepší exemplář mužnosti, jakého znala. Celé ty roky jen předstírala, že se do mě nezamilovala.“

Protočím oči. „To teda.“

„Je to pravda,“ namítne Jude. „No, a možná jsem jen čekal, až dospěje, abych nebyl za úchyla.“

Stojíme tam všichni čtyři, smějeme se a já si vychutnávám hřejivý pocit, že jsem součástí rodiny. Beast a Brooke mi teď připadají ještě víc jako rodiče než před dvěma lety, kdy jsem se objevila v klubovně, vyděšená obavami o svůj život a bez možnosti se na kohokoli obrátit. Pořád mám chvíle viny, že v mnoha ohledech mám k Brooke blíž než k mámě. Zatímco poslouchám, jak se ostatní baví o svatebních plánech a potenciálních místech pro svatební cestu, moje levá ruka reflexivně přejde k pravé a začne si hrát s druhým prstenem, který nosím: mámin zásnubní prsten, aby mi ji připomínal – to dobré i to špatné a to, co by mohlo být, kdyby její život nebyl tak těžký.

„Hej, vy dva.“ Do mých myšlenek se vloudí Gunnerův hlas. Přichází se svou ženou Alix a v závěsu za nimi Ghost, Jenna a Mariana. Noah s nimi není, protože je na vysoké škole. Alix mě obejme a pogratuluje mi.

„To byla ale párty,“ poznamená Gunner. „Je tu celá parta.“

„Tak to dopadá, když je tvůj švagr prezidentem MC,“ zavtipkuje Jude. „Máme všechny výhody.“

„Copak já to nevím,“ zabručí Gunner posměšně.

„A než zapomenu,“ řekne Alix, „Eden se chtěla ujistit, že ti od ní vyřídím gratulaci. Mluvila jsem s ní včera večer a řekla jí o té oslavě.“

„Aww, to je milé,“ odpovím. „Jak se jí daří?“

„Dobře. Říkala, že o Vánocích možná přijede na pár dní s Brysonem. Doufám, že přijede. Chybí mi.“

Soucitně se na Alix podívám. Vím, že to pro ni bylo těžké, když její sestra opustila Tanner Springs. Vím, že tajně doufá, že se Eden jednoho dne do města vrátí. Ale zatím ví, že zůstávat zde je pro ni příliš bolestivé.

„Když už mluvíme o cestování, kdy vy dva odjíždíte do Seattlu?“ Alix se mě zeptá.

„Zítra odpoledne,“ řeknu jí. Letíme s Judem navštívit mého tátu a oslavit s ním naše zasnoubení, protože on sem nemohl jet. „Vlastně nám tady Mariana bude hlídat kočky, zatímco budeme pryč.“

„Je tak nadšená,“ vloží se do toho Jenna a podívá se na svou dceru. „Víš přece, jak moc má Spikea ráda.“

Mariana souhlasí. „Říkala jsem Luně a Siriusovi, že za námi na týden přijede jejich maminka,“ vypráví mi. Mariana si vzala dva Spikeovy potomky, když se jí narodily – navzdory Ghostovým protestům, že pro další dvě zvířata nemají místo. Teď, když mají Lunu a Siriuse a k tomu ještě bernardýna a směs teriérů Chuckyho, jsou na nejlepší cestě mít zvěřinec. To Marianě, která chce být jednou veterinářkou, vyhovuje.

Jak večírek pokračuje, skoro každý z přítomných přichází Judeovi a mně pogratulovat. Mladí i staří, všichni jsou tu. Jedinou významnou výjimkou je Judova a Jewelina matka. Ta je teď vdova; Judeův táta zemřel před více než rokem na rakovinu. Má malý byt v domově pro seniory nedaleko Jewel a Angela. Jude se s ní téměř nevídá, jen občas.

Poté, co jsme se s Judem konečně dali dohromady, jsme museli vyřešit hádku, která nás málem rozdělila: náhlé znovuobjevení rodičů v našich životech a to, jak se s nimi vypořádáme. On i já jsme měli bohaté zkušenosti s tím, že nás rodiče zklamali. A když jsme konečně vychladli natolik, abychom si o tom promluvili, uvědomila jsem si, že existuje důvod, proč byl tak naštvaný, a tak jsem byla ochotná pustit svého nepřítomného otce zpátky do svého života.

„Když jsem vyrůstal, naši mi tolikrát ublížili,“ řekl mi jednou v noci, když jsme spolu leželi propletení v posteli po epickém milování. „Nechtěl jsem, aby ti tvůj táta ublížil. Chtěl jsem, aby ses chránila. Sakra, já jsem tě chtěl chránit. A byl jsem pekelně naštvaný, že jsi to neviděla stejně.“

„Chtěl jsi, abych otce odmítla, stejně jako jsi odmítl své rodiče,“ hádala jsem.

Judeova nálada na okamžik vzplanula. „Takhle to není,“ vystřelil, ale pak pak se zklidnil. „No, sakra, možná je. Možná jsem měl pocit, že si myslíš, že musím rodiče pustit dovnitř, stejně jako jsi pustila dovnitř svého tátu.“

„Ale to není totéž,“ zamumlala jsem a klesla mu zpátky na hruď. „Moje máma stála za houby, když jsem vyrůstala. Sakra, cítila jsem se hrozně, když jsem měla Brooke radši než ji. Ale… bylo to tak, jak to bylo, víš? Nemohla jsem ji změnit. Myslím, že svým zvláštním způsobem dělala, co mohla. Tak jsem ji prostě nechala být. A když pak přišel táta, neměla jsem vůbec žádná očekávání. Tak jsem si řekla, že jakýkoli vztah je lepší než žádný. Potkala jsem ho příliš pozdě na to, aby mi mohl foukat moje bolístky. Ale měli jsme čistý štít, od kterého jsme mohli začít. Ty jsi měl za sebou celý život, kdy se k tobě rodiče chovali špatně. Nebyli tím, co jsi chtěl nebo co jsi potřeboval. To je to, co vidíš dnes, když se na ně podíváš.“ Podívala jsem se na něj. „Zkus se na ně podívat s odstupem, jací jsou. A pak se sám sebe zeptej, jestli je dokážeš přijmout a odpustit jim to. Pokud ne…“ Pokrčila jsem rameny. „Dobře. Je to v pořádku.“

Od té doby jsme o tom vlastně nemluvili. Ale vím, že Jude je smířený se svým rozhodnutím držet své rodiče – a teď jen matku – většinou mimo naše životy. A s klidem se dokázal smířit s tím, že Jewel se rozhodla jinak.

Šli jsme na pohřeb jeho otce, kvůli Jewel. A ve vzácných případech, kdy narazíme na jeho mámu, je Jude srdečný. A to stačí.

Ve dnech, kdy mě Jude a Lordi zachránili před Pecherem, jsem si uvědomila, že jsem se mýlila, když jsem visela na tom háku, připravená nechat se znásilnit a zabít. Nebyla jsem úplně na začátku celé té noční můry. Tehdy jsem se v životě nejvíc bála toho, že ukážu zranitelnost. Bála jsem se, že jakýkoli projev slabosti – že dám najevo, že toužím po spojení s jinými lidmi – bude použito proti mně. Chtěla jsem mít kontrolu nad svým vlastním životem. Být soběstačná. Nikdy slabá. Když nikdy nepotřebujete nikoho jiného, usoudila jsem – když od nikoho jiného nikdy nic neočekáváte – nikdy nemůžete být doopravdy zrazeni.

Dívka, která se zhroutila uvnitř klubovny Lords of Carnage a volala o pomoc, byla tak zoufalá, že musela porušit své vlastní krédo. Potřebovala pomoc tak zoufale, že cítila, že nemá na výběr. Dívka, která ten den přijela, by nikdy nemohla přijmout dlouho nepřítomného otce zpět do svého života. Ta dívka nemohla věřit nikomu jinému, že ji bude krýt.

Ale dívka, která se s Pecherem poprala podruhé, měla víc. Měla přátele. Měla rodinu, o kterou se mohla poprat. A možná ještě důležitější bylo, že měla lidi, kteří se potom drželi poblíž. Aby jí pomohli oslavit lásku, o které si nikdy nemyslela, že ji může mít: muže, který jí dává všechno, co potřebuje. Včetně prostoru. Svobody. Lásky, která nedusí, ani nezneužívá. Lásky, která dává bez počítání skóre.

Lásky, která překoná všechny meze.

Den po našem zásnubním večírku v klubovně nás Brooke a Beast odvezou na letiště. Cestou mi přijde SMS od Cherylynn, ve které nám přeje šťastnou cestu. „Pořiď spoustu fotek!“ říká a já ji ujišťuji, že to udělám. Musela jsem jí po událostech v Super Girls říct dost zkrácenou verzi pravdy, ale nikdy se mě neptala na víc podrobností, než jsem byla schopna poskytnout. Začala jsem ji považovat za blízkou přítelkyni. Další důvod k vděčnosti.

Později, když letadlo vzlétá směrem k Seattlu, se podívám na Judea na sedadle vedle mě. Drží mě za ruku a diamant na prstenu, který mi dal, se třpytí ve slunečním světle proudícím oknem. Usměje se na mě a zavře oči. Sleduji ho, jak usíná, a znovu přemýšlím o době, kdy jsem dala přednost lásce před strachem. A jak si ji vybírám teď, každý den.

A jak mě Jude a Lords of Carnage naučili, jak na to.

 

Konec 12 dílu… a celé série