TF - 1. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Evička

CORRADO, ALESSIO & GINEVRA:

ČÁST 1

Ginevra

Jediná dobrá věc na čtvrtcích? Hodiny na vysoké ji končily dost brzy, takže když se vrátila domů, měla obvykle několik hodin o samotě. Mezi jejími dvěma sestrami, Corradem a Alessiem, to byl výkon sám o sobě, protože tam vždycky někdo byl. Nebo přicházel a odcházel. Nebo ještě lépe, pozval lidi, což znamenalo rotující řadu hostů.

Obvykle jí to nevadilo. Až na to, když měla týden jako tento, kdy byla prostě připravená na víkend a nechtěla vidět žádné lidi.

Nepomáhalo ani to, že byla pár týdnů bez obou svých chlapců, protože měli ve Vegas nějakou práci v Lize. Čím více času trávila pryč od jednoho nebo obou z nich, tím horší náladu měla.

Vzhledem k tomu, jak laskavá kdykoli jindy byla, to opravdu něco vypovídalo, protože byla připravena ukousnout hlavu každému, kdo by jí vstoupil do cesty. Zejména, když to jediné, co právě teď chtěla, bylo jít přímo nahoru, ponořit se do horké lázně a zavolat Corradovi a Lesovi.

„Proč to zamračení, kotě?“

Při hlasu, který nečekala, že uslyší, ve vstupní chodbě jejich dvojnásobně velkého domu prudce zvedla hlavu. Koneckonců, oba muži byli ve Vegas a měli by tam být ještě alespoň týden nebo možná déle.

A přesto tam Les stál.

Od vchodu, kde se opíral o dveře vedoucí do obývacího pokoje, se na ni zazubil. Když tam stál v kožené bundě – kompletní se všemi přezkami a hroty, které zbožňoval – a černých džínách, které dávaly na obdiv svalnatá stehna, vypadal jako její nejmokřejší sen. Obyčejné bílé tričko, které měl pod bundou, mu těsně přiléhalo k pásům svalů, které tvořily tvrdost hrudi. Rychle vydechla.

Tito muži.

Tenhle.

Corrado.

Oba dva.

Přiváděli ji k šílenství.

Neustále.

„Kdy ses dostal domů?“ zeptala se.

Pokrčil rameny. „Dneska. Chtěl jsem tě překvapit. Vypadl jsem z práce o trochu dřív.“

„Corrado nechtěl, abys zůstal ve Vegas?“

„Proč, abys tady byla osamělá?

„Vsadím se, že teď je tam osamělý on.“

„Je to velký kluk,“ odpověděl a jeho úsměv se v mžiku stal hříšným. „A brzy bude doma.“

„Jo?“

Přikývl. „Jo, zlato.“

Dobře.

Takhle byli v pohodě. Ale když byli všichni spolu, všechno bylo lepší.

„Takže, jak dlouho ještě budeš stát celou dobu tam dole a dívat se na mě, když oba víme, že bys mnohem raději byla se mnou?“ zeptal se a naklonil hlavu na stranu, jako by ji povzbuzoval k pohybu a rychlosti. „Protože je to měsíc, co jsem tě měl v ruce, a s tím nejsem v pohodě.“

Nadechla se. „Ach?“

„Vůbec ne.“

Nepotřebovala, aby jí to znovu opakoval. Zula si boty na vysokém podpatku. Hlasitě narazily na zeď. Kabát s kabelkou dopadly přímo na podlahu. Neobtěžovala se s tím, aby je pověsila na určený háček, jak by měla – každopádně na konci chodby čekaly lepší věci.

Už měl rozevřenou náruč, která jen čekala, aby jakmile se k němu dostane, ji skryla před zbytkem světa. Když se nadechla, do plic se jí vsákla vůně kůže, kouř a jen náznak pikantní, svěží kolínské, kterou používal. Než odjel z Vegas, nepochybně se předtím viděl s Corradem a prodlévala na něm i jeho vůně.

Na okamžik mohla předstírat, že byli oba doma.

Na temeno hlavy ji vtiskl jemný polibek, pažemi ji přitom dál svíral jako ocelovými tyčemi. Netlačil na ni; prostě čekal, až si vezme, co chtěla. Vypadalo to, že tohle pro ně, všechny tři, fungovalo nejlépe.

Zaklonila hlavu, zvedla se na špičky a uzavřela vzdálenost, která je dělila, takže mohla mít jeho ústa na svých. Z jeho jazyka cítila třešňovou limonádu, kterou si vždycky kupoval v obchodu na ulici naproti jejich domu, ale byl v tom nádechem whisky.

Drinku, který nenáviděl. Corradův oblíbený. Přesto to byl jediný drink, který si dával, když Corrado nebyl doma. Nepředstírala, že chápe všechny nuance svých chlapců a stránku jejich vztahu, když to byli jen oni dva, ale znovu… nemusela. Kromě toho ji učili.

Hezky popořadě.

Alessiův polibek ji znovu odvedl z toho světa. Přísahala by, že dokonce i dům zmizel, protože jejich polibek se změnil ve válku. To, co bylo prostým ahoj, se s každým sklouznutím jeho jazyka spolu s jejím rychle měnilo ve žhavé mučení, jako by škádlil a zároveň sliboval.

„Jsi prostě… zákeřný,“ vydechla, když se odtáhl tak akorát, aby ji mohl linii čelisti posít polibky. Samozřejmě, že pokračoval dál po straně jejího hrdla až k místu, kde ji výstřih šatů spadal dolů, aby ukázal trochu dekoltu. „A ty to víš. Ani pořádně nepozdravíš – prostě jen přejdeš rovnou k tomuhle.“

„Takhle říkám ahoj, kotě.“

Tehdy jeho kotě vyšlo chraplavě.

A sexy.

Jo.

„Co musím udělat, abych tě přehnul přes opěradlo pohovky, co?“ zeptal se.

Mohla si hrát na stydlivou.

Opravdu to nechtěla.

„Stačí to říct,“ odpověděla.

Zvedl oči, aby se s ní setkal pohledem. Uviděla v nich temný záblesk. Ten, který stačil, aby k sobě musela sevřít stehna. „Pět vteřin, aby ses tam dostala s vyhrnutými šaty a kalhotkami dole až u kotníků. Jinak to za tebe udělám sám.“

V úsměvu se po něm blýskla zuby. Vyzývala ho, protože věděla, že to pro ni skončí velice dobře. „Uvidím, co zvládnu.“

Když ho cestou do obývacího pokoje míjela, rukou ji uštědřil ránu po zadečku. Sám také udělal přesně to, co slíbil. Za necelých pět vteřin poté, co se dostala do obývacího pokoje, už byla ohnutá přes pohovku. Samozřejmě využil příležitosti a než ji hrubě natlačil přes opěradlo z plyšové kůže, cestou ji políbil.

Když si pak uvědomil, že sukni šatů tvořila pevná, nepružná látka, kterou jí nemohl vytáhnout kolem pasu, jednoduše ji vzadu roztrhl až k zipu. Zastavil se až u křivky spodní části jejích zad. Teprve pak ji z ní nechal vystoupit.

I když nic jiného.

Dokonce ani černé bavlněné kalhotky s krajkovým lemem, které ladily s braletkou, a pod které ji zajel rukama a požadoval: „Stáhni si ty kalhotky a dostaň mě do sebe.“

Netušila, jak se během jejího svlékání dokázal částečně svléknout i on sám. Mluvilo to o rozptýlení, kterým dokázal být – o síle, kterou skutečně byl, když se stoprocentně soustředil na někoho jiného.

Každý okouzlující, zlomený, sexy kousek, který ho tvořil… dobře, on.

První noc, kdy se s ním setkala, ho Corradovi označila za ohromujícího. Nebyla to lež a upřímně, ani jedna zatracená věc se v tomto ohledu nezměnila. Ne, že by chtěla, aby se změnil. Myslela, že takhle byl vždycky svým nejlepším já.

Proto udělala přesně to, co po ní požadoval, bez otázek a až příliš šťastně, protože věděla, jak to skončí. Tím, že bude potěšená, plná blaženosti a všechny stresující věci, které se jí během týdne nahromadily, odplynou.

To s ní dělal. A také Corrado, když tam byl. A zatraceně, když to byli oba dohromady? Neměla zatracenou šanci.

Jakmile měla kalhotky odstrčené stranou a naplnil ji penisem, přísahala by, že zbytek světa zmizel. Jediné, na čem záleželo, bylo to, jak ji šukal, když ji jednou rukou svíral za prsa a dva prsty druhé ji strčil do úst, aby je mohla sát i kousat současně.

Byla vděčná, že se mu podařilo dostat se domů, když byl dům prázdný, protože spolu nebyli nic tichého. Ne její zvuky, ne brutální rytmus jeho šukání. Stále s ní žily její sestry, i když tu trávily stejné množství času jako se Sienou, a ještě by dobrou hodinu nebo víc neměly dorazit.

„Ach, můj bože, Alessio,“ zamumlala mu do dlaně, když do ní bušil během jejího prvního orgasmu. „Zatraceně… ano.“

Jen zpomalil. Její chvění pokračovalo dál

A to stačilo, aby zaslechla chraplavé odkašlávání, kvůli kterému zvedla hlavu. Na stolku po straně byl notebook, otočený směrem k nim. Na obrazovce byl Corrado s úsměvem, který jí prozradil, že se mu scéna, kterou od nich dvou právě dostal, velice líbila.

Nebylo by to poprvé.

Nebylo to ani naposledy.

„Tohle jsi plánoval, že?“ odvážila se zeptat.

Konečky prstů ji jemně přejel po bříšku, pak níž přes boky, až se jí s nimi usadil na zadečku. „Musel jsem mu něco dát.“

„Naštěstí pro mě,“ odpověděl Corrado zcela nestydatě.

„No,“ protáhla a pohledem sklouzl k muži, který se šklebil na obrazovce notebooku. Pak se přes rameno znovu podívala na toho, který jí ho teď zasypával horkými polibky, „to bylo hezké.“

„Měl jsi pravdu, Corrado. Byl to skvělý nápad.“

Corrado se Lesově prohlášení uchechtl. „Víš, jak by bylo mnoho věcí jednodušších, kdybys ta slova říkal o něco častěji?“

„Kde je v tom zábava?“

„Jaký nápad?“ zeptala se.

Alessio ji rukama sevřel za rozcitlivělý zadeček a jeho stále napůl tvrdý penis v ní s sebou škubl. Po páteři jí přejel mráz. „Tohle.“

Ach.

Rozuměla.

„Ale pro něj to není tak zábavné, když je ve Vegas.“

„Záleží na tom, jak se na to díváš,“ mrkl Corrado na obrazovce. „Víš, dívám se na to jako na nahrávaný hovor, který se mi uloží do mého cloudu, a já se k němu můžu vrátit –“

„Do zítřejšího ráno to smažeš,“ řekla.

Bůh věděl, že nepotřebovala, aby se tohle dostalo do světa. Jako by se na ně tři sousedé už teď nedívali po očku, když to jediné, co udělalo, bylo to, že šli po zatracené ulici. Nebo její první gynekolog, který se jí vyptával na až příliš mnoho otázek o jejím sexuálním životě. Možná to všechno bylo kvůli lékařské stránce věci, ale stejně…

Tu zvědavost chápala. To však neznamenalo, že ji hodlala přiživovat, protože jejich společný život nebyl určený pro zábavu veřejnosti.

Corrado si sám pro sebe zabručel. „Z cloudu se nic nesmaže.“

„Dobře… to to dělá ještě lepší.“

Místností se ozval smích obou chlapců. Znovu si přála, aby byl Corrado z Ligy zpátky doma, protože když byli všichni pohromadě, bylo to jednodušší. Nehodlala to po něm vyžadovat, když od ní nikdy nepožadovali nic víc, než co byla ochotna dát. Byla si dost jistá, že jeho práce je něco, ohledně čeho by neměla klást žádná omezení nebo požadavky.

„Čtvrtky jsou pro tebe vždycky nejhorší,“ řekl Corrado a tón hlasu měl stále plný chtíče. „Do té doby už máš těch sraček od všech dost, i když to neřekneš, a víš, že máš ještě jeden den na to, abys to musela vydržet, než bude konečně víkend.“

„Nemýlí se,“ zamumlal Les.

„Teď „ dodal Corrado chraplavě, „bylo by naprosto dokonalé, pokud bys mohla přejít na druhou stranu pohovky a dovolit mě podívat se, jak máš kundičku mokrou a růžovou, než tě znovu ošuká.“

Usmála se.

Les ji kousl do ramene a řekl: „To můžeme udělat.“

Ne, nebyli normální.

Přesto to zbožňovala.