Jude - 17. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Jude

„Syn Peta Myerse a Noah jsou ve stejném baseballovém týmu,“ říká Angel, když se druhý den rozhlíží po kostele. „Takže se snažím chodit na tréninky a zápasy, jak jen to jde, abych se o něj otřel. Dostal jsem z něj dost informací, abych věděl, že to tělo, které našli, patří Andremu.“

Angelův vztah k dvojici členů Tannerské policie není zrovna takový, jaký byste čekali, vzhledem k tomu, že v minulosti stáli na opačných stranách zákona. Ale on využil svých vlastních vazeb z dětství, kdy vyrůstal tady ve městě – nemluvě o jeho přirozeném daru být okouzlujícím zmrdem, když chce –, aby smazal hranice, které by za normálních okolností existovaly, mezi policejním oddělením a dříve psaneckým motorkářským klubem.

„Kdo dal policajtům tip, že našli jeho tělo?“ Hawk se zeptá.

„Z toho, co říkal Pete, usuzuju, že nějaký zvědavý soused poté, co se mu začala hromadit pošta, a trávník začal přerůstat. Říkal, že když našli tělo, zajeli do místa, kde pracuje. Tedy pracoval. Jeho šéf říkal, že Andre nebyl zrovna nejzodpovědnější chlap, takže když se přestal ukazovat, prostě si mysleli, že se rozhodl skončit, a neobtěžovali se to někomu nahlásit.“

„Co říkal Myers o možném motivu? Mají nějaké podezřelé?“ Tank zavrčel.

„Chvíli mi trvalo, než jsem ho přiměl, aby se otevřel,“ odpoví Angel. „Říkal, že ta vražda vypadá, jako by ji spáchal někdo, kdo ví, co dělá. Profesionál. A že soudě podle pohmožděnin, modřin a dalších věcí se na tom podílelo víc lidí. Drželi ho na zemi a tak. Takže mají podezření, že se dostal do křížku s nějakými padouchy, možná okradl špatné lidi.“

„To je pozitivní,“ pípne Hale. „Mělo by to TSPD udržet od Lily. Neříkal Myers něco o tom, že v domě byla dívčí ložnice, ale žádná dívka?“

„Zmínil se o tom. Řekl jsem mu, že toho chlapa znám. Že Lila byla v podstatě jeho nevlastní dcera, ale že se před několika měsíci odstěhovala, protože ten chlap se choval jako úchyl.“

Vydechnu. „Budou teď chtít poldové vyslechnout Lilu?“

„Jo,“ řekne Angel. „Ale nemyslí si, že by do toho byla zapletená. Takže dokud se bude držet svého příběhu, nebude to problém.“

Je dobře, že je Lile už osmnáct, uvědomím si. Kdyby se to stalo před rokem nebo dvěma, čekala by ji pěstounská péče nebo dětský domov. „Myslíš, že by je měla nasměrovat k Pecherovým lidem, až půjde k výslechu?“

„Můj instinkt říká, že ne.“ Angel se opře na židli. „Čím méně si budou myslet, že o něčem z toho ví, tím lépe.“

„Když už mluvíme o tom, co Lila ví, kolik jsi jí toho řekl o svém rozhovoru s Myersem?“ Thorn se zeptá.

„Zatím ví jen to, že policie našla tělo,“ odpoví Beast. „To jsem jí řekl včera večer. Měla otázky, ale řekl jsem jí, že dneska budeme vědět víc a že jí to řekneme, až budeme mít lepší přehled. Angel chtěl svolat kostel, než s ní budeme mluvit.“

„Ještě něco, co bychom měli probrat?“ zeptá se Angel a přelétne pohledem všechny v místnosti. „Tweaku, máš nějaké další informace o Pecherově operaci nebo o hledání Liliina otce?“

„Pořád pracuju na jejím otci. Co se týče Pecherovy operace, je to v nedohlednu. Restaurace, kam Lila vezla zásilku, je zavřená. Okna a dveře jsou zabedněné. Ani moje zdroje mi nic neřekly o nějaké aktivitě jeho party.“

„Možná to zavřeli,“ navrhne Ghost. „od té doby, co je Pecher pryč. Nebo se možná zbytek skrývá a snaží se zjistit, kdo ho zabil.“

„Nebo se snaží, aby to vypadalo, že se stáhli do temnoty,“ navrhne Tank. „Vyčkávají.“

„Nebo tak,“ souhlasí Beast.

„Dobře. Tweaku, informuj mě o všem, co zjistíš. Myslím, že tady jsme skončili. Beaste, přiveď Lilu do mé kanceláře.“ Angel bouchne kladívkem a postaví se na nohy. „Vy ostatní mějte oči a uši otevřené, jestli se v okolí klubovny neděje něco neobvyklého. Jestli něco uvidíte, hned mi to přijďte říct.“

Když Angel s Beastem odchází, ostatní Lordi se zvedají a opouštějí kostel. Já zůstávám vzadu, ztracený v myšlenkách. Snažím se představit si, jak Lila přijala zprávu, že policisté našli Andreho tělo. Ať už se cítí jakkoli, jsem si jistý, že nasadí statečný, drsný výraz a bude se tvářit, že je v pořádku.

Nedokážu přestat myslet na to, jak jsem ji u jezera líbal. A na to, jak na mě reagovala, jak se její tělo tvarovalo podle mého… až se najednou napjala a odtáhla se ode mě.

Nejdřív jsem byl trochu naštvaný, protože, no, budu upřímný: nejsem zvyklý na to, že mě holky odmítají. Zvlášť ne holky, které takhle oplácejí polibky. Asi deset vteřin, než se Lila odtáhla, jsem měl pocit, že vidím do jejího nitra. Jako by mě konečně pustila dovnitř. Byl to dobrý pocit. Opravdu dobrý. Až do chvíle, kdy se odvrátila a najednou se začala chovat, jako bych byl úplně cizí člověk.

Když jsme se vrátili do klubovny, šla si lehnout a já jsem do sebe hodil dost panáků, abych se trochu vzpamatoval, a promyslel, co se děje. Pořád jsem si v hlavě přehrával Liliina slova z předchozího večera. O tom, jak se vždycky bála, že se Brooke zhnusí, protože je příliš náročná. Jak měla pocit, že ji nikdo doopravdy nechce, ale nechává ji tu jen po tu dobu, dokud nezabírá moc místa.

Za tu dobu, co Lilu znám, v ní vždy byla určitá tvrdost. Nezávislost. I jako třináctiletá se vždycky zdála starší.

Ale je to jen hra. Vždycky to byla přetvářka. A včera večer se ode mě odtáhla, protože to nedokázala hrát. Bála se, že nad sebou ztratí kontrolu.

Ach, holčičko, pomyslím si, když si představím, jak ji zase vtáhnu do náruče. Ztráta kontroly může být lepší, než jsi kdy poznala. Můžu počkat. Ale dřív nebo později ti to ukážu.

V kapse mi zabzučí telefon, zatímco čekám, až Lila domluví s Angelem a Beastem. Vytáhnu ho a vidím, že je to další zpráva od Jewel. Volala mi jednou a psala čtyřikrát. Vím, že si chce promluvit o našich rodičích a o tom, co se stalo minulou noc. Ale já o tom nechci mluvit. Aspoň ne teď. Vím, že se mě bude snažit přemluvit, abych to s nimi zkusil znovu. Na to kašlu. Jewel zná jen část příběhu o tom, co se stalo po jejím odjezdu z Indiany. Zbytek jsem jí nikdy neřekl, ani nikomu jinému. A naše matka ani otec by jí to v žádném případě neřekli. Jsou věci, které člověk nemůže odpustit.

Lila se o chvíli později vynoří z Angelovy kanceláře. Tvář má bledou, čelist sevřenou.

„Jsi v pořádku?“ Zašeptám.

„Jo,“ odpoví a zdá se být omráčená. Pevně si tiskne ruce kolem trupu. „Víš o Andrem? Že policie našla jeho tělo?“

„Angel nás před chvílí informoval v kostele. Hele, věděli jsme, že je jen otázka času, kdy ho najdou. Věděli jsme, že to přijde.“

Odvrátí se a zadívá se na místo na vzdálené stěně. „Angel a Beast říkali, že všechno bude v pořádku,“ odříkává téměř roboticky.

„Bude,“ ujistím ji. Když nereaguje, zvednu ruku a otočím její tvář ke mně. „Lilo. Bude to v pořádku. Slibuju ti to.“

Její oči se setkají s mýma. Víčka se jí chvějí, jako by se snažila udržet, aby neodvrátila pohled. Myslím, že vidím, jak se trochu chvěje.

„Mám strach,“ řekne nakonec.

„Já vím.“ Ukazováčkem ji pohladím po tváři. „Ale máš lidi, kteří stojí při tobě. Máš nás všechny. Máš mě. Nejsi sama.“

Pustím ruku, než znervózní a odtáhne se. Zamrká a sklopí oči.

„Díky, Jude,“ zašeptá. Ale něco ve způsobu, jakým to říká, ve mně vyvolává dojem, že tomu tak docela nevěří.