DL - 6. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Lenča, Budula

Ollie

„Opravdu ti nevadí hlídat obě děti celý víkend?“

Kayden se uchechtne. „Prosím tě, každý den v týdnu zvládám šest dětí. Myslím, že zvládnout dva pětileté bude docela brnkačka. Navíc už jsem to předtím dělal.“

„Já vím, jen se cítím špatně, že si o víkendu neužiješ moc volného času. Navíc, když už ti nepomáhám s dětmi já, jsem si jistý, že jsi hotový.“ Stojíme v Kaydenově bytě. Jakmile jsme přijeli, zdrhli Christopher a Kaydenův syn Jackson do Jacksonova pokoje.

Kayden si odfrkne. „Vyspím se, až budu mrtvý. Navíc jsem byl schopný napsat kousek další knihy. Tenhle víkend ti budu moct poslat koncept, takže když budeš unavený z malování, můžeš začít skicovat nové scény do knihy.“

Pozvednu obočí. „Takže, když budu unavený z malování, budu mít další malování?“

„Přesně. Stejně jako když jsem unavený z hlídání dětí během týdne, tak můžu hlídat další děti o víkendu.“ Oba se rozesmějeme. Můj kamarád mi chybí. Posledních pět let jsme strávili skoro každý den spolu.

„Jak to tam jde? A co taťka?“

Zaksichtím se. „Neříkej mu tak.“

„Ale přesně to on je.“

„Já vím, a vede si dobře. S Christopherem je úžasný a –“

„A slyšel jsem, že pomáhá i v domě. Opravuje potrubí, stropní ventilátor, instaluje nová světla. Posledních pár týdnů byl docela zaneprázdněný. Bude s tebou celý víkend také malovat?“ Sugestivně na mě zavrtí obočím.

„Ne,“ odpovím rychle. „Myslím tím, že chodí, jen když je tam Christopher, aby mohl trávit čas s ním. Není to tak, že by ho trávil se mnou. Tak to není.“

Nevěřícně opáčí „tak to není jo? Ale ty chceš, aby bylo?“ Šťouchne mě loktem.

„Ne, já se soustředím pouze na Chrise, vždyť víš.“

Kayden zasténá a dupne nohou. „No tak, Ollie, žij trochu. Chápu, že musíš myslet na Christophera, ale dostal jsi druhou šanci. Nemyslíš, že by bylo dobré ji využít? Vím, jak moc ti na Philipovi záleželo a jak zničený jsi byl, když sis myslel, že tě nechtěl. Tohle je tvá druhá šance.“

„Ze všech lidí, že zrovna ty budeš ohledně této situace beznadějný romantik. Ty bys dal druhou šanci svému ex?“

„Kruci, ne! Moje situace je jiná. To dobře víš. Můj ex mi doslova řekl, že nechce mít za žádných okolností děti se mnou, ani s nikým jiným. Navrhl, že než přivést na tento svět dítě, bude nejlepší potrat. Ty a Philip jste byli oběťmi velmi krutého a očividně ďábelského člověka, který s vámi oběma manipuloval, což je totálně na prd, ale tohle je druhá šance.“

„Jo, to už jsi říkal, ale já a Philip jsme teď jiní. Jsem si jistý, že už má ve svém životě jiného omegu. Nenaznačil, že by o mě měl jakýkoliv zájem.“

„Nebo jsi jen příliš slepý, abys to viděl. Mě přijde, jako by se ti dvořil. Přináší dezerty, když máte večeři, že?“

Rozčileně rozhodím ruce. „Jo, ale ty jsou pro Christophera.“

„Jasně, protože Chris miluje višně v čokoládě. Jsou jeho oblíbené, co?“

Zatracený Kayden a jeho sarkasmus.

„To Philip nevěděl, když je kupoval.“

„Ale věděl, že jsou tvé oblíbené, že?“

Moje pokusy nedoufat, že má Philip o mě stále zájem, se rozpadají s každým vyřčeným slovem.

„Tak to není. Prostě toho nech.“

„Fajn, fajn, vím, kdy mám přestat, ale až budu stát s vámi dvěma u oltáře, vyhrazuju si právo říct: já ti to říkal.“

Protočím oči. „A kdo říkal, že tě nechám stát vedle sebe?“

„Au, to byla rána pod pás,“ uchechtne se a oba změníme téma, abychom prodiskutovali naši další knihu, a jaké má plány na víkend s dětmi. Doplním ho do papírů potřebných pro získání licence a probereme, jaké barvy jsem vybral pro různé pokoje.

Ve spodním patře domu jsou posuvné dveře, kterými se vychází na dvorek. Chceme ho oplotit a celé první patro bude sloužit pro jesle. Tento víkend plánuju celé patro přemalovat na bílo. A napadlo mě, že na stěnách budou vyobrazeny scény z našich knih.

Kdybych měl dost času, tak se pustím i do mé ložnice, Christopherova pokoje a obýváku. Už uběhlo několik let, co se na domě dělaly nějaké úpravy, a jsem nadšený, že se do nich můžu pustit. Kayden souhlasil, že si Chrise vezme na celý víkend, abych měl čas vše udělat. Možná to stihnu.

Obejmu svého syna, i když si toho sotva všimne, a odejdu. Jeho kamarád Jackson mu chyběl a ti dva jsou příliš zaneprázdněni stavebnicí, aby ještě věnovali pozornost mě. Vlezu do auta a vydám se na zpáteční cestu. Zastavím se v obchodě pro kutily a vyzvednu barvu a štětce.

V okamžiku, kdy se dostanu domů, jsem překvapený, že tam najdu Philipa, který přijel na čtyřkolce a čeká na verandě.

Vylezu z auta. „Čau. Říkal jsem ti, že Chris bude na celý víkend u mého kamaráda Kaydena, že?“

„Jo.“ Postaví se a sejde schody. „Ale věděl jsem, že budeš malovat, takže mě napadlo, že možná budeš chtít trochu pomoct.“

„Ach, to není nutné. Zvládnu to. Nechci…“ odmlčím se. Nechci co? Obtěžovat ho? Trávit s ním čas? Ne, tak to vůbec není. Chci s ním trávit až moc času.

„Vsadím se, že se dvěma páry rukou zvládneme vymalovat celý dům do zítřejšího večera. A až v neděli vyzvedneme Christophera, nebude už celý dům smrdět po barvě.“

„Až vyzvedneme?“

Philip se usměje a pokrčí rameny. „Jo, teda jestli můžu.“

„Jsi více než vítaný mě doprovodit. Jedná se o docela nudnou jízdu, ale budeš se moct setkat s Kaydenem. Jsem si jistý, že by ses s ním a jeho synem stejně dříve či později setkal. Budou se mnou a Christopherem žít v tomhle domě.“

„Rád se s ním seznámím. Vážně jsem rád, že máš přítele, jako je on.“

„Já taky. Těch prvních pár měsíců jsem byl docela ztracený. Když se Kayden přestěhoval do vedlejšího bytu, zachránil mi tím život.“

Philip sebou trhne a odvrátí pohled.

„Hej, nedohodli jsme se, že se už nebudeme vracet ke skutečnosti, že tvůj táta –“ zavřu pusu.

„Že je můj otec kretén?“

„Jo,“ uchechtnu se. „Že je tvůj otec kretén.“

V jeho očích se objeví smutek. „Je na prd, že jsem tam nebyl. O všechno jsem přišel.“

„Já vím.“ Chci ho obejmout a nějak ho ukonejšit. „Nedokážu si to ani představit, ale možná mám něco, co může pomoct.“

„Jo?“

„Když vytáhneme notebook, můžu ti ukázat všechny fotky, které jsem během všech těch let udělal. Někde je tam mám. Nejsou moc zorganizované, ale jsou tam.“

Philipovi oči se rozšíří. „To by bylo skvělé. Pojďme tedy natahat tu barvu dovnitř. Můžeme začít s přízemím a poté si za odměnu můžeme prohlédnout fotky našeho skvělého syna.“

„Vážně nemusíš pomáhat.“

„Ale já chci.“ Chytne mě za ruku a vezme si ode mě klíče. Otevře kufr a začne vyndávat plechovky s barvou.

„Tak dobře, asi by bylo pěkně hloupé odmítat pomoc zadarmo.“

Philip se rozesměje. „Konečně poslouchá.“