Reckoning - 4. kapitola

Překlad: Kerris

Kor.: Evudar

Becca si jako předkrm objednala salát. Bones, zvyklý na záhadné chování žen na prvních rande, které předstírají, že nejí, nic neřekl. Objednal si velkou porci žebírek se třemi přílohami a přemluvil Beccu, aby snědla polovinu jeho jídla. Becca byla nejen hubenější, než by se mu líbilo, ale také potřebovala železo z červeného masa, protože Bones měl v úmyslu snížit její krevní obraz o půl litru, než večer skončí.

Po večeři se procházeli ulicemi čtvrti. Bones dal Becce svůj kabát, protože její krátké šaty na ramínkách ji příliš nechránily před chladem. Kolem nich se dav stával živějším, jak se alkohol mísil s temnotou a primární atmosféra města nutila lidi zbavit se svých obvyklých zábran.

Bzukot energie a vzrušení vycházející z kvílejícího lidského banketu přilákal také nemrtvé. Bones pod záminkou, že se připojí k oslavám, koupil masky pro sebe a Beccu. Jeho maska zakrývala polovinu obličeje, ale ta její byla legrační, s peříčky, které zakrývaly jen oblast kolem očí.

S pečlivě kontrolovanou aurou moci, novou barvou vlasů, maskou a osobností obyčejného pijáka krve, který se prochází se svou budoucí kořistí, byl Bones maskován, jak jen to šlo. Někde v této vřavě lidí mohli LaLaurieovi lovit a vybírat si svou další oběť. Bylo na čase, aby mu Becca pomohla.

Bones ji vtáhl o pár metrů do další uličky, na kterou narazili. I přes hluk kolem nich slyšel, jak se jí zrychlil tep, když se k ní naklonil.

Místo polibku však Bones přiblížil svou tvář k její a nechal ze svých očí vyzařovat zelenou barvu, zatímco mluvil tiše a zvučně.

„Pamatuješ si tu dívku, Becco? Tu tmavovlasou, kterou jsi viděla tu noc, jak kráčí se zavražděným chlapcem? Vidíš její tvář ve své mysli?“

Bones věděl, že ano. Když dorazil k Becce domů, první věc, kterou udělal, bylo zjistit, že viděla Delphine s Ericem. Pár pohledů a trochu pomoci s návratem do toho večera a Bones si byl jistý, že Becca viděla ghůlu jasně. Teď musel Beccu soustředit na Delphinin obraz, aby ji poznala, až ji znovu uvidí.

Becca přikývla, upřeně hleděla do jeho očí. Bones jí pohladil po tváři.

„Jestli ji uvidíš, hned mi to řekni. Jestli nebudu s tebou, hned mi zavolej, ale nikam s ní nechoď, nikdy.“

„Nikdy,“ zopakovala Becca.

„Na tento rozhovor si také nebudeš pamatovat; budeš si pamatovat jen to, že se máš chovat tak, jak jsem ti řekl, pokud ji uvidíš. A bez ohledu na okolnosti si nevšimneš, že moje oči jsou jiné než hnědé nebo že moje zuby jsou jiné než normální, ano?“

Další přikývnutí. „Ano.“

„Dobře.“ Bones se usmál. Smaragdové světlo zmizelo z jeho očí. Jakmile se Becca zbavila jeho svíravého lesku, zamrkala a vrátila se jí vědomí. Pohledem přelétla k jeho ústům a olízla si rty.

Bones překonal pár centimetrů, které je dělily, a přitiskl ústa na její v pevném, pomalém polibku. Chutnala po víně a pečeném hovězím, a pod tím byla její vlastní chuť. Sladká, jako rozdrcené květiny.

Škrábavý zvuk shora přiměl Bonese s kletbou odskočit stranou. Někdo tam byl.

V příštím okamžiku mu bolest propálila záda, jen pár centimetrů pod srdcem. Když se Bones otočil, uviděl na střeše na druhé straně uličky sedět zrzavého upíra.

„Ralmiel,“ zamumlal Bones, když ho poznal. V mžiku ucouvl, než vystřelil další šíp. Tentokrát dopadl do budovy místo do jeho těla.

„Ahoj, mon ami,“ zavolal upír přátelsky. „Stůj, ať tě můžu zabít.“

„Proboha!“ vydechla Becca.

„Běž do průvodu!“ přikázal jí Bones a strčil ji tím směrem.

Další šíp letěl na něj a zasáhl ho do paže, kterou natáhl, aby Beccu bezpečně odstrčil. Bones šíp vytrhl, otočil se, aby se vyhnul dalšímu, a vymrštil se přímo do vzduchu. Jelikož byl v uličce, většina kolemjdoucích ho neviděla, a ti, kteří ho viděli, byli příliš opilí, aby si to jasně pamatovali.

Ralmiel se rozběhl a vysmál se mu, zatímco skákal přes střechy v krocích, které popíraly gravitaci. Bones ho pronásledoval a vytáhl z rukávů několik nožů. Hodil je na upíra, ale jen jeden se trefil, a to ne do srdce. Ten chlap byl rychlý.

„Nechytíš mě, mon ami!“ zasmál se Ralmiel a přeskočil další střechu na věž katedrály svatého Ludvíka.

„To si piš, že chytím,“ zavrčel Bones a stejnou vzdálenost překonal vzdušným skokem. Sáhl do rukávů, vytáhl další dva nože a vrhl je na upíra.

Nože dopadly Ralmielovi do hrudi, ale ten se v mikrosekundě, která mu zachránila život, trhl dozadu, takže mu nože neprošly srdcem, ale zapíchly se mu méně nebezpečně do hrudní kosti.

„Sacre bleu,“ zaklel Ralmiel, vytáhl nože a odhodil je ze střechy. Pak se na Bonese usmál. „Bylo to ale těsné, ne?“

Bones znovu sáhl do rukávů – a nic nenašel. Jasně, dal svůj kabát Becce a v něm měl zbytek nožů.

Ralmiel zamířil kuší, ale pak se ušklíbl, když zjistil, že také nemá žádné stříbro.

„Normálně to nezabere víc než čtyři šípy, mon ami. Nečekal jsem, že budeš tak rychlý. Budeme to muset dokončit jindy.“

Bones vyskočil na střechu kostela. „Můžeme to vyřešit bez zbraní. No tak, kámo, bojíš se použít v souboji na život a na smrt jen ruce?“

Ralmiel se podivně usmál. „Myslím, že tě dneska nechám žít a zabiju tě zítra. Nebo pozítří. Plat dostanu stejně.“

Bones se krátce zasmál. „Rozhodl ses přijmout jednu z mnoha zakázek na moji hlavu, co? Až tě zabiju, kámo, budu zvědavý, kolik bude tvoje mrtvola stát.“

Ralmiel namířil luk a stiskl něco v ruce. „To si nemyslím.“ Pak zmizel před Bonesovýma očima.

Bones zíral na místo, kde před vteřinou stál Ralmiel. Co to bylo za trik?

Vzhledem k tomu, že byli v New Orleans, srdci magie a voodoo, šlo možná o nějaké kouzlo. Párkrát už se Bones s Ralmielem setkal a byl si sakra jistý, že nemá schopnost se sám dematerializovat. Bones si nemyslel, že by takovou schopnost skrýval.

To však vyvolávalo otázku, proč Marie dovolila Ralmielovi, známému zabijákovi, aby ve městě lovil vraha, kterého najala. Pokud byl Bones mrtvý, nemohl se postarat o její problém s LaLauriesovými, že? Musel o tom informovat Jelaniho. Možná Marie o Ralmielově přítomnosti nevěděla.

Ale teď bylo třeba najít Beccu a vymazat z její paměti vše, čeho byla právě svědkem.