Bullet - EPILOG

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Bullet

O několik měsíců později

„Počkejte!“ Six vykřikne a otočí se k autu. „Málem jsme zapomněli na květiny!“

Dívám se, jak běží k místu, kde jsme zaparkovali, na okraj malé štěrkové uličky. Má na sobě skromné černé šaty, které jsem na ní nikdy předtím neviděl, a nenápadné balerínky. I v nich vypadá nádherně a zatraceně sexy. Jako vždycky.

Odpoledne jsem Six vyzvedl na konci její směny v Rebel Ink, abychom se vydali sem na hřbitov. Trvala na tom, že se nejdřív zastavíme doma, aby se mohla převléknout do něčeho „vhodnějšího“, než co měla na sobě v práci. Málem jsem jí řekl, ať se neobtěžuje. Koneckonců, mrtví už tu nejsou, aby soudili. Ale popravdě řečeno, docela mě dojalo, že to bere tak vážně.

Six se vrací s květinami – pestrou kyticí jarních květů a sedmikrásek, kterou vybrala v květinářství. Oba jdeme společně k pozemku, já ji vedu. Byl jsem tu jen jednou, ale pořád si přesně pamatuju, kde to je.

Zastavím se před jednoduchým, nenápadným čtvercovým náhrobním kamenem, který označuje místo matčina posledního odpočinku. Six se posune vedle mě a já ji vezmu za ruku. Dívám se, jak tiše čte jednoduchý nápis: Carol Ann Lamarr.

„Děkuji, že jsi mě sem přivedl,“ zašeptá.

„Díky, že jsi chtěla přijít.“

„Kéž bych se s ní mohla setkat.“

Na vteřinu se odmlčím a přemýšlím, jak odpovědět.

„Drogy smazaly většinu toho, čím byla,“ řeknu pomalu. „Kdybys ji potkala ke konci, asi by se ti moc nelíbila. Ale máma, kterou si pamatuju z doby, kdy jsem byla malý, byla zábavná a milá. Spontánní. Vařila večeři a z ničeho nic zapnula rádio a donutila mě, abych s ní začal tancovat na jakoukoli písničku, která zrovna hrála.“

Usměju se nad tou vzpomínkou a přemýšlím, kde se vzala. Už je to několik let, co jsem přemýšlel o tom, jaká byla moje matka na začátku života. Taková ta hodná máma. Ta, která mě milovala víc než drogy a chlast. Ta, která se snažila jako čert, aby se ve světě prosadila – aby nám oběma zajistila lepší život, než ji to úplně vyčerpá.

Cítím na sobě Sixiny oči. „Co si o ní ještě pamatuješ?“ zeptá se.

Chvíli přemýšlím. „Její oblíbená barva byla zelená. Milovala německý čokoládový dort. Dělala mi snídani k večeři, kdykoli jsem si o ni řekl.“

„To je milé. Zní to jako by byla dobrý člověk. Dobrá matka.“

Přikývnu, protože se mi v krku vytvoří bolestivý, nečekaný knedlík.

„Jo,“ řeknu chraptivě. „Byla.“

Chvíli tak zůstáváme, Sixina malá ruka spočívá v mé. Vyprávím jí o dalších věcech, které si o své matce pamatuji. A pak přestaneme mluvit, každý z nás je ponořený do svých myšlenek. Nejsem modlící se člověk, ale i tak se přistihnu, že si v duchu povídám s mámou. Říkám jí, že mě mrzí, že se mi nepodařilo dostat ji pryč od Ellise. Vyprávím jí o Six a o tom, jak nějak našla malou skulinku v mém černém srdci a rozšířila ji, aby dovnitř zasvítilo slunce.

Řeknu jí, že jsem se naučil, že někdy se dva poškození lidé mohou najít a společně se uzdravit.

Nakonec Six poklekne a jemně položí kytici květin před náhrobní kámen. „Sbohem, paní Lamarr,“ řekne tichým hlasem.

 

Ahoj, mami, řeknu si v duchu. Je mi líto, že jsem nedokázal zabránit tvým démonům, aby tě dohnali. Ale udělám, co bude v mých silách, aby Six pomohla své vlastní mámě. A dám tím jedinou možnou druhou šanci. Budu si tě pamatovat takovou, jaká jsi byla, než tě vzaly drogy. V mé paměti bude žít ta nejlepší verze tebe.

A nedovolím, aby ta verze zemřela. Slibuju.

 

Nakonec se Six rozhodla, že si ty drahokamy nemůže nechat.

Spolupracovník našeho klubu je zkontroloval a potvrdil, že žádný z nich není registrovaný. Ani Tweak nedokázal najít žádné záznamy o krádežích z posledních deseti let, které by odpovídaly jejich popisu. Nebyl způsob, jak zjistit, od koho pocházejí, ani jak je vrátit.

Ale i když byla Six v obraze, stejně nechtěla peníze, které by na nich mohla vydělat.

„Odevzdat je policii nedává smysl, miláčku,“ řekl jsem jí, když jsme si o tom promluvili. „Budou jen někde ležet na poličce. Nebo je pravděpodobnější, že si je nějaký podvodný policajt vezme pro sebe a prodá je.“

„Já vím,“ připustila. „Ale taky mi nepřijde správné na nich vydělávat. Vždycky bych věděla, že jakékoli peníze, které za ně dostaneme, jsou špinavé.“

A tak obálka s diamanty, smaragdy a topasy ležela několik měsíců na dně mého trezoru na zbraně, zatímco se Six snažila rozhodnout, co s nimi udělá.

Nakonec ji řešení napadlo.

Jednou v noci, když jsme leželi na gauči po maratonu sexu, zazvonil Six mobil. Byla to její máma. Plakala a byla zoufalá a řekla, že je bez peněz, nemocná a potřebuje pomoc, aby se jednou provždy zbavila závislosti. Prosila Six, aby za ní přijela a pomohla jí najít program, který by ji zbavil alkoholu.

S mámou si povídaly přes hodinu, zatímco já jsem jen seděl a držel ji. Zpočátku byl Sixin hlas plochý, ostražitý. Ale po chvíli jsem slyšel, jak se začíná obměkčovat. Každou chvíli jí po tváři sklouzla slza.

Když zavěsila, už plakala naplno. Otočila se ke mně, oči jí zářily a svítily, a věnovala mi rozechvělý úsměv plný naděje.

„Už vím, k čemu ty drahokamy jsou,“ zašeptala.

Peníze z jejich prodeje použila na to, aby svou matku přihlásila do tříměsíčního odvykacího programu. Když ji pustili, přestěhovala se sem do Tanner Springs, do Sixina bytu – aby byla dál od spouštěčů a blízko své jediné dcery.

A Six se nastěhovala ke mně.

Její máma je už asi dva měsíce po odvykačce. Zatím se zdá, že jí to zabírá.

Six začala pracovat na plný úvazek jako tatérka v Rebel Ink zhruba ve stejné době, kdy její máma nastoupila na odvykačku. Rychle se stala jednou z nejoblíbenějších a nejžádanějších umělkyň v obchodě. Jsem na ni zatraceně pyšný. Ale ještě důležitější je, že to znamená, že tu nějakou dobu zůstane. Z čehož mám zatracenou radost.

A je tu ještě jedno znamení. Jedno, který mi dnes večer ukázala.

 

Když se po návštěvě hřbitova vrátíme k nám domů, Six klesne na gauč a sundá si boty. „Ach jo,“ zasténá a masíruje si jedno chodidlo. „Moje nohy mě ničí, stejně jako krk.“ Pohupuje hlavou ze strany na stranu a udělá několik kroužků rameny. „Je neuvěřitelné, jak náročné pro tělo může být dělat inkoust.“

„Tak to by ses s tím měla smířit a začít mi dělat večeři, ženská,“ zažertuju.

Jen si odfrkne a střelí po mně pohledem. „Ještě že to teď nemyslíš vážně.“

„Vůbec ne. Nechceš si objednat pizzu nebo tak něco?“

„Co třeba z té mexické restaurace, co rozváží? Dala bych si vepřové tacos.“

„Hotovo.“

Zavolám a objednám neskutečné množství jídla. Hned poté, co zavěsím, se Six zvedne z gauče. „Jdu se rychle osprchovat, než přijde jídlo.“

„Chceš společnost?“

Začne přikyvovat, ale pak se zamračí. „Někdo by asi měl počkat na toho poslíčka,“ řekne a vypadá lítostivě.

Pokrčím rameny. „To mi ale nebrání přijít a dívat se.“

Ale Six kupodivu místo souhlasu našpulí rty. „Hm, co kdybych si dala dešťovku? Mimochodem, mám pro tebe překvapení na pozdější dobu.“

„Překvapení, jo?“ Přikývne a z jejího nesmělého pohledu mi okamžitě ztvrdne. „Doufám, že je to to, co si myslím.“

„To budeš muset zjistit,“ škádlí mě.

Jde do koupelny a zavírá dveře. „Nechoď dovnitř!“ řekne tlumeně, když slyším, jak se spouští sprcha. Je to divné a skoro bych se bál, kdybych ji už tak dobře neznal. Místo toho jen pokrčím rameny a jdu si vzít pivo, pak se usadím a čekám, až přivezou jídlo.

Asi za deset minut se otevřou dveře a ona vyjde ven v kalhotách na jógu a jednom z mých triček. Vlasy má rozpuštěné a několik pramínků jí padá kolem obličeje. Při pohledu na ni mi blesk zasáhne přímo ptáka. Ale než na ni stihnu zareagovat, zazvoní zvonek a přinesou jídlo.

Večeříme vsedě na gauči. Pustím pitomý seriál, na který se díváme, ale ani ho vlastně nevnímáme, protože jsme příliš zaneprázdnění povídáním o tom, co jsme dělali předtím, než jsme vyrazili na hřbitov. Vyprávím jí, jak Gunner a Thorn přesvědčili Tweaka, že nějaká náhodná modřina, kterou má na ruce, znamená, že má nejspíš rakovinu varlat. Six se chechtá, až se bojí, že jí z nosu vyteče jídlo. Vypráví mi o páru hrdliček, které sotva vyšly ze střední školy a přišly si nechat udělat stejné tetování s iniciálami toho druhého a srdíčkem. Chance se jim to snažil rozmluvit, ale oni si to nenechali vymluvit. Nakonec se však chlapec při pohledu na tetovací pistoli tak vyděsil, že omdlel. Takže jejich kůže zůstane prozatím nepoznamenaná.

„To je dobře,“ ušklíbnu se. „Tohle musí být na prvním místě v žebříčku tetování, kterých nejvíc lituju. Člověk by si myslel, že to lidi budou vědět líp.“

„Jo,“ souhlasí. „Ale stejně, člověk nikdy neví. Třeba ti dva budou spolu navždycky. Středoškolské lásky někdy vydrží.“

„To je pravda.“ Zasměju se. „Ale soudě podle tvého příběhu, jednu věc nikdy mít nebudou, a to shodný inkoust.“

„Takže…“ Six se pomalu rozpovídá. „Když už o tom mluvíme. Myslím, že je možná čas ukázat ti moje překvapení.“

A pak konečně zjistím, proč mě předtím nechtěla ve sprše s sebou.

Natáhne se a nadzvedne jeden roh nadměrně velkého trička, které má na sobě. Na pravém boku, těsně pod žebry, vidím bílý záblesk a uvědomím si, že je to obvaz.

„Stáhni to,“ navádí mě, „ale snaž se s tou páskou zacházet jemně.“

Udělám, co mi řekne, a všimnu si, že zadržuje dech, když jí odlepuji lepidlo od kůže.

Pod ní se objeví nové tetování.

Je to kulka (bullet), která proráží otvor s číslem šest (six).

Kromě toho, že se tak trochu shoduje s mým, je mi jeho význam okamžitě jasný: prorazil jsem její obranu. Dostal jsem se k tomu, co je pod ní.

„Udělal to Chance,“ zamumlá. „Protože nejsem dost drsná na to, abych si tetování dělala sama. Líbí se ti to?“

Chvíli nemůžu mluvit. Když se mi to podaří, můj hlas zní tak nějak podělaně a vratce.

„Takže to vypadá, že se cítíš docela jistě, že to mezi námi vydrží,“ řeknu a snažím se znít nonšalantně.

„Jo.“ Její oči se rozzáří, když se setkají s mýma. „Mám z toho docela dobrý pocit.“

„To je sakra dobře.“ Vyměním obvaz a opatrně přejedu prstem po pásku, abych ji znovu zalepil. „Protože mám pro tebe malé překvapení.“

Zvednu se z gauče a jdu do ložnice, kde jsem v tašce na vysoké polici schoval vestu s nápisem, že jsem se o ni přihlásil. Když ji přinesu, vykřikne štěstím a rychle vstane, abych jí mohl obléct. Po zbytek noci ji hrdě nosí – dokud ji nesundá spolu s tričkem, kalhotami na jógu a zbytkem, když ji odvedu do postele.

„Bullete,“ zasténá, když do ní vstoupím zezadu. Klečí přede mnou na kolenou, takže mám dokonalý výhled na křivky jejího nádherného zadku. Dlouhé blond vlasy má přehozené přes jedno rameno a její elegantní krk se prohýbá dozadu, když mi vychází vstříc příraz za přírazem. Je mokrá a horká, její kundička svírá můj penis, když se do něj zabořím. Jednou rukou jí sjedu kolem prsou a palcem se dotknu její ztvrdlé bradavky. Znovu zasténá a její boky se mírně pohnou.

„Přesně tak, zlato,“ zašeptám, zatímco můj penis v ní pulzuje. „Kurva ano, to je dobré.“

Moje ruka opouští její ňadro a putuje na jih, kde nachází kluzké teplo jejího klitorisu. Její šťávy mi pokryjí prsty, když jedním lehce přejíždím po napjaté kůži. Zalapá po dechu a znovu přiráží, vzdech končí tichým výkřikem. Cítím, jak se kolem mě stahuje. Povytáhnu se a přirážím, vychutnávám si to tak dlouho, jak jen to jde. Rukou, kterou ji držím za bok, ji táhnu dozadu, když jdu hlouběji a silněji. Je se mnou, chce to, když se prohne v zádech a víc se mi otevře. Zavrčím, protože vím, že víc už nevydržím, a znovu přejedu prstem po jejím pulzujícím klitorisu, a to je vše, co je potřeba. Vykřikne, a když se udělá, zrychlím svůj rytmus, miluju, jak se její kundička stahuje, vtahuje mě dovnitř, dojí mě, a o dvě vteřiny později vykřiknu její jméno a ztratím se v ní, udělám se tak silně, že vidím hvězdy.

„Bullete,“ vydechne, zatímco se dál houpeme společně a vezeme se na vlně, kterou jsme vytvořili. „Miluju tě. Miluju tohle. Jsem tak šťastná.“

A já vím, že já jsem ten šťastný.

Six je ta nejúžasnější žena, jakou jsem kdy poznal. Láska k ní mi dodává odhodlání sta mužů. V mžiku bych pro ni znovu zabíjel. Umřel bych pro ni. S ní v životě jsem nikdy nebyl silnější. A vím, že to bude časem jenom narůstat. Budeme spolu navždy. Six byla vždycky moje.

A vždycky bude.

Konec 9. dílu…