Bullet - 20. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Six

„Nic ti nehrozí,“ ujistí mě Bullet. „O to se postarám.“

Celou cestu do klubovny na zadku motorky Bullet mlčel o tom, o co se mě chystá požádat. Řekl mi, že mi chce celou věc vysvětlit tady, s ostatními Lordy okolo. Říkal, že mi to pomůže pochopit, co je to za plán a jaká bude moje role, pokud to přijmu. Ujistil mě, že až si všechno vyslechnu a položím všechny otázky, které budu chtít položit, mohu odmítnout, a on mě nebude žádat dvakrát.

Ale stačí jeden pohled na vrásky vyčerpání na jeho čele – na drsný, naštvaný způsob, jakým si rukou prohrábl těsně zastřižené vlasy – a vím, že řeknu ano. Bez ohledu na to, na co se mě chystá zeptat. Protože možná neznám Bulleta tak dobře a nevím přesně, na čem jsme. Ale vím, že by po mně nechtěl nic, kdyby to opravdu nepotřeboval.

„Takže… chceš, abych předstírala, že jsem… co? Prostitutka?“ Ústa mi klopýtají o to slovo, když se rozhlížím po místnosti. Prohlížím si tváře přítomných Lordů – mužů, které teprve sotva poznávám. Je tu Tank a Striker, se kterými jsem se poprvé setkala ve Smiling Skull. Jsou tu také Lug Nut, Gunner a Hawk. Všichni, jak mi řekl Bullet, s ním spolupracují, aby dostali muže, kterému říká Ellis Strickland.

„Ne prostitutku,“ opraví mě Bullet. „Návnada.“

„Abych ti pomohla najít tvého nevlastního otce.“

„Už jsme ho našli,“ ozve se Tank. „Víceméně ano. Máme člověka, který s ním pro nás navázal kontakt. Jen se k němu musíme dostat osobně. Tohle je nejlepší způsob, na který jsme přišli.“

„Proč je tak těžké se s ním setkat?“ Pátrám v Bulletových rysech.

„Ellis – teď si říká Edge – je mazaný. Z dobrého důvodu si dává pozor na to, s kým se setkává. Ty sračky, do kterých se pouští, jsou nebezpečné. Udělal si spoustu nepřátel.“ Bullet ukáže zuby ve žraločím úsměvu, při kterém mi tuhne krev v žilách. „A je pod ochranou mocné zločinecké organizace, se kterou se nemůžeme utkat. Nemusíš vědět, kdo to je. Takže musíme vymyslet jiný způsob, jak ho vykouřit na veřejnost. Něco, co ho přiměje, aby polevil v ostražitosti.“

„Já,“ dodávám tiše.

„Ne ty osobně. Tvoje fotky.“ Bullet se odmlčí a po tváři mu přeběhne cosi, co vypadá jako lítost. „Ale jo. Jedním z Edgeových současných kšeftů je dodávat bohatým, zkaženým zmrdům hezké mladé ženy, se kterými si mohou užívat. Tihle jeho klienti mají velmi… zvláštní vkus. Takže jít obvyklou cestou je pro ně riskantní.“

„Jak to myslíš, zvláštní vkus?“

Bulletovi zapracovala čelist, když přemýšlí o svých slovech. Je vidět, že se snaží přijít na způsob, jak to vyjádřit.

„Řekněme, že… dívky, které dodávají, bývají mladé, bez rodiny a konexí. Děti, které pravděpodobně nikdo nepostrádá.“

Panebože. „Říkáš… to, co si myslím, že říkáš?“ Dusím se.

Jeho oči se upírají do mých. Jeho zorničky jsou tmavé jako uhel. „Jo, říkám. Jeho klienti se vyžívají v mučení. Znásilňování. Používají dívky jako předměty, aby si s nimi dělali, co se jim zlíbí. A pak se jich v případě potřeby zbaví.“

„A jak si dokážeš představit,“ zavrčí Lug Nut hlubokým hlasem, „lidský odpad, kterému se tyhle sračky líbí, za ně zaplatí obrovské peníze. Tenhle Edge si našel pěkně zkurvenou dojnou krávu.“

„A ty chceš, abych mu pózovala na fotkách, abys ho nalákal?“ Najednou mě zamrazí, jako by v téhle místnosti klesla teplota o padesát stupňů. Přitisknu si ruce k hrudi, abych zahnala chlad, ale není to nic platné. Chlad vychází z mého nitra.

„Nic moc pikantního. Jen tolik, aby je přesvědčil, že existuješ, a že jsi na prodej.“ Bullet se natáhne a jemně mi sevře bradu. „Nikdy ti nebude hrozit žádné nebezpečí, Six. Nikdy se k nim nedostaneš. Musíme je jen přesvědčit, že máme produkt, který stojí za to prodat.“

A tím produktem jsem já.

Při přemýšlení o jeho slovech mnou projede chvění. Abstraktně jsem věděla, že taková temná zákoutí světa existují. Ale jakkoli jsem se v životě otřela o některé kriminální živly, nikdy jsem nebyla vystavena něčemu tak strašnému, jako je tohle. Je pro mě téměř nemožné pochopit, že člověk jako on byl kdysi Bulletovým nevlastním otcem. Při pomyšlení, že si takový člověk prohlíží moje fotografie – olizuje si rty a představuje si, kolik peněz by mohl vydělat, kdyby mě prodal některému ze svých zrůdných klientů –, se mi zvedá žaludek. Na pár vteřin mám pocit, že se snad pozvracím. Nadechnu se, pak vydechnu a snažím se uklidnit náhle zrychlený tep.

Pak si ale vzpomenu, že existují skutečné dívky, které on prodává těmto predátorům. Ty dívky jsou skutečně bity, mučeny, znásilňovány. Dokonce i zabíjeny.

Byla jsem požádána, abych poskytla několik obrázků jako návnadu. Abych jim pomohla ho chytit.

„Co s ním uděláte, až ho dostanete?“ Zašeptám.

„Zastavíme ho.“ Jeho hlas je chladný jako ocel. „Skoncujeme s ním.“

Zamrkám a podívám se mu do očí. Výraz, který v nich vidím, je tak plochý, tak mrtvý, že mi řekne víc, než by slova kdy dokázala. Jsou to oči muže, který necítí žádné výčitky svědomí. Který se nezastaví před ničím, dokud nebude vykonána jeho vlastní spravedlnost, jeho vlastní pomsta.

Ostatní muži mlčí. Všichni se na mě dívají s očekáváním.

Vím, že když řeknu ne, Bullet se mě dvakrát nezeptá.

Ale taky vím, že to pro mě nepřipadá v úvahu.

„Kdy začneme?“ Zeptám se.

 

Přivádějí ženu, aby pořídila fotografie. Jmenuje se Samantha a Bullet mi ji představí jako Hawkovu starou. Je to profesionální fotografka. Je úžasně krásná, má lesklé černé vlasy a tmavé oči. Taky vypadá, že je asi ve čtvrtém nebo pátém měsíci těhotenství.

„Myslel jsem, že to pro tebe bude jednodušší, když to bude žena,“ řekne Bullet jemně. „A ona bude vědět, co má dělat. Jak to udělat, aby fotky vypadaly autenticky. Přesvědčivě.“

„Říkej mi Sam,“ usměje se Samantha. Vytáhne igelitový sáček a podá mi ho. „Přinesla jsem ti nějaké oblečení, aby ses mohla převléknout. Půjdeme do jedné ze zadních místností, kde budeme fotit. Budeme tam jen ty a já, tak nebuď nervózní. Půjde to rychle, slibuju.“

Beru si tašku a nahlížím do ní. „Nemyslela jsem si, že kvůli tomu budeme muset dělat profesionální fotky. Není to trochu přehnané?“

„Nejde o to, aby vypadaly profesionálně,“ odpoví a mrkne na mě. „Jde o to, aby vypadaly neprofesionálně. Autenticky, tak, aby to nevzbudilo žádné podezření. Ale pořád dostatečně lákavé, aby je přilákalo. To může být těžší, než si myslíš.“

„Dobře.“

„No tak.“ Sam mě vede k zadní části klubovny, do místnosti, která vypadá, že se z velké části používá jako sklad. „Hawk a Lug Nut mi sem přinesou nějaké osvětlovací zařízení.“ Poplácá si mírně oteklé břicho. „Jsem naprosto schopná to udělat sama, ale Hawk nechce ani slyšet o tom, že bych zvedala něco těžkého.“ Povzdechne si, ale v očích jí zajiskří.

„Jak jsi daleko?“

„Dvacet týdnů. Člověk by si myslel, že jsem v termínu, podle toho, jak se kolem mě Hawk vznáší. Dokonce mě donutil slíbit, že všechna focení, která potřebují umělé osvětlení, budu dělat ve svém domácím studiu.“ Zasměje se. „To je dost fér, myslím. Je to naše první biologické dítě.“

„Biologické?“ Zeptám se, protože se mi Sam líbí.

„Máme desetiletého kluka. Adoptovaného.“ Zachichotá se. „I když bys to nikdy nepoznala, podle toho, jak je po Hawkovi. Hlavně v chování. Ten kluk je jeho mini-já, skrz naskrz.“ Zatímco mluví, Sam se rozhlíží kolem a hodnotí prostor, ve kterém se nacházíme. Zakroutí hlavou a ukáže na vzdálenou zeď, která je z cihel, ale natřená tmavou, dehtově černou barvou. „Řeknu mužům, aby sem přinesli jednu ze starých pohovek z herny, aby ji postavili k té stěně. Ty se můžeš jít převléknout do té místnosti,“ řekne a ukáže směrem k polootevřeným dveřím. „Vyjdi ven, až budeš připravená. Než začneme fotit, chci tě trochu nalíčit a pohrát si s tvými vlasy. Nespěchej.“

Udělám, co mi řekne, a vejdu do malé místnosti, ze které se vyklube skladiště. Nahmatám podél stěny vypínač a rozsvítím. Není tu toho moc, jen krabice velikosti papírových rolí. Zavřu dveře, na jednu z nich položím igelitovou tašku a vytáhnu oblečení. Je otrhané, vypadá lacině a skrovně – černé tílko, kostkovaná sukně školačky, síťované punčochy. Na dně tašky leží pár černých bot ve stylu Doc Martens. Svléknu si vlastní oblečení a pomalu si všechno natáhnu na sebe. Když se dostanu k tílku, začnu si ho přetahovat přes podprsenku, ale pak si to rozmyslím a podprsenku si sundám. I když se cítím víc odhalená, vzpomenu si na to, co říkala Sam, že to musí vypadat autenticky. Jestli mám pomoci Bulletovi, tak to musím udělat.

Když otevřu dveře od skladiště a vyjdu zpátky do místnosti, muži pomáhají Sam nastavit osvětlení. Gauč už je tam, přisunutý ke zdi. Lug Nut je skloněný a šroubuje vysoký černý deštník do kovového stojanu na podlaze. Narovná se, a když na mě padnou jeho oči, přejde přes ně stín.

„Do prdele,“ vyplivne přidušeným hlasem. Když na něj zírám, otočí se na podpatku a beze slova odejde z místnosti.

Sam, která si pohrává s kamerou zavěšenou na krku, vzhlédne a sleduje, jak odchází, a pak se otočí ke mně. „Do prdele,“ zamumlá tiše.

„Co je s Lug Nutem?“ Zeptám se jí zmateně. „Udělala jsem něco špatně?“

„Ne, ne. O nic takového nejde,“ vysvětluje Sam omluvně. „Myslím, že ho celá tahle situace možná trochu vyvedla z míry. Není to tvoje vina.“

„Proč je rozrušený?“

„Špatné vzpomínky. Lug Nutova stará, Eden, byla kdysi zneužívaná jejím bývalým přítelem. Dostali ji na heroin a drželi ve starém motelovém pokoji. Tak se s ní Lug Nut vlastně seznámil. Podařilo se mu ji s Gunnerem dostat ven dřív, než…“ Sam se zarazí. „No. Předtím.“

„Panebože.“

„Jo. Ale teď už je v pořádku.“ Sam se na mě uklidňujícím způsobem usměje. „Gunnerova máma ji dostala z drog. Ale myslím, že celá tahle věc Lug Nutovi něco připomíná, víš?“

„Bože, to si umím představit.“ To je hrozné.

„Gunnerova žena Alix je mimochodem Edenova sestra. Seznámíš se s nimi. Obě jsou moc milé.“ Sam si sundá kameru z krku a položí ji na nízkou stoličku vedle sebe. „Dobře, pojď sem. Nech mě, ať tě nalíčím.“

Sam mě přivede k pohovce, upraví osvětlení a pak otevře malou skříňku s několika paletami líčidel uvnitř. Přinese nějaký těžký krycí make-up a řekne mi, že začne tím, že zakryje moje viditelná tetování.

„Chceme, abys vypadala co nejmladší,“ vysvětluje, zatímco mi ho roztírá po paži. Fascinovaně sleduji, jak složité tetování na mém předloktí začíná mizet. „Bude to chvíli trvat, ale až budu hotová, bude mnohem snazší udělat retuš na samotných fotkách.“

Mlčky sedím, zatímco ona pracuje, a přemýšlím o tom, co mi řekla o Alix a Eden. Je milé, že Sam prostě předpokládá, že se s nimi někdy setkám. Určitě si myslí, že jsme s Bulletem spolu – jako spolu. Natrvalo. Přemýšlím, že jí řeknu o svých pochybnostech, ale uvědomím si, že mi připadá příliš bolestné o tom mluvit. Poslouchat, jak mi říká to, co moje srdce touží slyšet, by všechno jen zhoršilo. Lepší je soustředit se na to, co právě teď dělám. Právě teď je mým úkolem pomoci mu, bez ohledu na to, jak to s námi dopadne.

Jakmile je Sam spokojená s mým líčením, nechá mě na pohovce projít sérií póz – některé vleže, některé schoulené v jednom rohu, některé s pohledem odvráceným od kamery. Sam mi řekne, že jí nejde o to, abych vypadala vyloženě sexy.

„Jsi mladá a bojíš se. Nechceš to dělat. Jsi k tomu donucena.“ Odmlčí se a našpulí rty. „Nezapomeň, že muže, kterým se tě snažíme prodat, vzrušuje strach. Z nadvlády.“

„Bože. Tohle je prostě… hrozné.“

„Já vím,“ řekne zachmuřeně. „Proto je to důležité.“

Samotné focení trvá něco přes půl hodiny. Sam mi potom ukazuje fotky a listuje jimi na svém fotoaparátu, zatímco já se dívám na obrazovku. Jakkoli jsou děsivé, musím uznat, že odvedla skvělou práci. Podařilo se jí, že vypadám sexy a zároveň ustrašeně. Díky nízkému, šikmému světlu, které použila na některých záběrech zblízka, vypadají moje zorničky obrovské, jako bych snad byla na drogách. Celkově jsou nesmírně přesvědčivé.

„Dřív se tomuhle vzhledu říkalo ‚heroinová elegance‘,“ říká mi Sam suchým tónem. „V devadesátých letech byl příliš hubený a zdrogovaný vzhled považován za zlatý standard pro módní modelky. Co na to říkáš?“

„Mám pocit, že potřebuju sprchu,“ přiznám. Celá tahle věc ze mě vytáhla mnohem víc, než jsem si myslela.

„Já vím.“ Sam se na mě podívá, kousne se do rtu a pak se ke mně natáhne a vřele mě obejme. „Ale zvládla jsi to skvěle,“ zašeptá. „A neboj se. Pár jich vytiskneme, aby je mohli použít muži, a všechny ostatní složky budou zničeny. Až to všechno skončí, nebudou žádné důkazy, že se tohle focení vůbec někdy stalo, slibuju.“

„Děkuju,“ řeknu vděčně.

Sam mě posílá, abych se převlékla zpátky do svého oblečení. O několik minut později se znovu objevím právě včas, abych viděla, jak přichází Hawk a za ním Bullet. „Hotovo?“ Hawk se zeptá a obejme ji.

„Jo. Podívej se na tohle.“ Sam zvedne kameru, aby se Hawk mohl podívat na displej. Prolistuje několik z nich a on si ohromeně pískne.

„Podívej se na tohle, Bulle,“ říká. Bullet se nakloní a podívá se. Dívám se na něj a doufám, že i na něj to udělá dojem. Ale jak si prohlíží jeden obrázek za druhým, jeho tvář potemní.

„Jo. To bude stačit.“ Oči mu přelétnou ke mně, bez výrazu. „Díky,“ řekne nevrle.

„Žádný problém,“ řeknu pokorně.

Jakmile ta slova vypustím z úst, otočí se na Sam. „Musím se tu postarat o pár věcí. Mohla bys ji odvézt domů?“

„Jasně, žádný problém,“ odpoví.

Bullet se otočí a napůl vyrazí z místnosti, skoro jako to předtím udělal Lug Nut. Chci ho následovat, abych se ho zeptala, jestli se něco děje, ale nemám odvahu. Jako bych měla nohy přilepené k podlaze.

Zdá se, že Sam, si ničeho nevšimla. „Jen mě nech, ať to zařízení uklidím,“ řekne mi vlídně. „Hawku, zlato, pomůžeš mi naložit tyhle věci do auta?“ Podívá se na hodinky na svém zápěstí. „Ooh, perfektní načasování! Mám právě dost času, abych se dostala do školy a vyzvedla Connora, až tě vysadím.“

Když se vynoříme zpátky v hlavní místnosti klubovny, Bulleta není nikde vidět. S posledním pohledem za sebe následuji Sam ven a nasedám do jejího auta. Dávám jí pokyny na cestu k mému bytu a ze všech sil se snažím udržet konverzaci, zatímco ona žvaní – celou dobu se snažím nepřemýšlet o tom, jestli takhle s Bulletem končíme.