LEO - EPILOG

Překlad: Lusesita

Leo

O šest týdnů později

Je zkouškové období a já zůstal celou noc vzhůru, abych se připravil na poslední test v devět hodin. Není třeba říkat, že jsem vyčerpaný, při vycházení ze zkouškové místnosti a přemýšlím, jestli mám správně alespoň jednu otázku.

Mé špatné studijní návyky mě dohnaly a jako druhák už to nezvládám stejně, jako v prvním ročníku. Bezcílně chodím kolem vystresovaných studentů vycházejících z jejich zkoušek. Všichni vypadají tak vyčerpaně.

Vím, že Graves má dnes konzultační hodiny, tak se ho rozhodnu navštívit. Vím, že mě ve chvílích, jako je tato dokáže uklidnit. Jeho kancelář je v nejkrásnější části kampusu. Sníh padá na nádvoří. Jdu po cestě a zanechávám za sebou čerstvé stopy. Jdu do budovy etiky a vyjdu po schodech až do třetího patra. Už z chodby ho můžu vidět v jeho kanceláři. Má na sobě šedou košili a proužkovanou černou kravatu. Jeho vlasy jsou ulíznuté dozadu a na stole má něco, co čte. Uvnitř nikdo není a já jsem rád, protože ho chci jen pro sebe.

Nemůžu uvěřit, že už s ním oficiálně chodím šest týdnů. Je neuvěřitelné mít v životě někoho, na koho se můžu se vším obrátit.

Zůstanu stát na chodbě a pozoruju ho. Miluju způsob, jakým si olizuje prst, než otočí na další stránku knihy. Miluju, jak tiše pohybuje ústy a přejíždí prsty po řádcích, zatímco čte. Miluju, jak košile obepíná jeho vypracované tělo.

Jsem zamilovaný. Nikdy předtím jsem to neřekl a je to poprvé, co něco takového cítím.

Vzhlédne a uvidí mě.

„Půjdeš dovnitř, nebo na mě budeš jen zírat?“

Usměju se. „Nemůžu obojí?“

Vejdu do jeho kanceláře a zavřu dveře.

„Musím je nechat otevřené, stále mám konzultační hodiny.“

„Je konec zkouškového, žádný student už teď nepřijde.“

„Tak co tu děláš ty?“

Přejdu za něj a začnu mu masírovat záda. Graves zakloní hlavu a já se skloním, abych ho políbil. Miluju způsob, jakým mě jeho vousy škrábou na obličeji.

„Chtěl jsem si s tebou o něčem promluvit.“

Zavře knihu a postaví se. Opře se o stůl a kouká na mě. Vypadá lehce nervózně potom, co jsem řekl.

„O co jde, Leo?“

Podívám se dolů a odkašlu si a zatahám se za svetr. Jsem už unavený z toho zůstat celou noc vzhůru a učit se, takže všechna slova se mi v mozku slévají dohromady a je pro mě těžké mu říct, to, co chci.

„Nemyslím si, že tady je to správné místo pro mě. Nepatřím sem.“

„Co tím myslíš? Na univerzitu?“

Přikývnu. „Právě jsem byl na poslední zkoušce a myslím, že jsem ji neudělal.“

Cítím se trapně, že něco takého musím říct svému příteli. Je akademik. Škola pro něj znamená všechno a randí s někým, kdo se o ní nemůže zajímat méně.

„Pravděpodobně sis vedl skvěle, Leo. Tohle je nejprestižnější vysoká škola v zemi a patříš sem stejně, jako všichni, co se sem dostali.“

Zavrtím hlavou. „Ty mi nerozumíš. Nevěděl jsem odpověď ani na jednu otázku. Nikdy jsem ve svém životě necítil takové selhání.“

Graves mi položí ruce na paže a přitáhne si mě k sobě. Položím hlavu na jeho ramena a nechám ho, aby mě objímal.

„Ty nejsi selháním, od toho máš daleko. Jsi jeden z nejchytřejších lidí, co znám.“

„Říkáš to jen, abys byl milý.“

„Vůbec ne, nikdy neříkám nic jen proto, abych byl milý. Jsem k tobě jen upřímný a otevřený, i když pravda bolí.“

„Opravdu si nemyslím, že tu můžu zůstat. Nevydržím další dva roky dělat něco, co nemiluju.“

Odtáhnu se od něj, abych se mu mohl podívat do očí.

„No a co tedy budeš dělat?“

„Myslím, že odtud musím vypadnout.“

„To není dobrý nápad. Co budeš dělat, když nebudeš chodit do školy?“

„Zaměřím se na společnost, kterou zakládáme. Z ní jsem nadšený, když se ráno budím. Poté, co večer zavřu oči a sním o budoucnosti, nevidím se ve škole, ale jako podnikatele, co realizuje vlastní nápady. Škola pro mě není. Jsem tu tak ztracený a drží mě zpět.“

Graves přejde k oknu a posadí se na parapet. Hledí na sněhem pokryté nádvoří. „Takže se nevidíš ve škole?“

„Ne.“

„Jsem za tebe šťastný, že máš tak velké sny, ale mluvil jsem s mnoha studenty, jako jsi ty. Odejdou ze školy, aby následovali své velké sny, ale hodně z nich jich nedosáhne. Pak po pár letech, kdy je jejich podnikání neúspěšné se nemají o co opřít a díky tomu je jejich život ještě těžší. Nemůžeš jít za svými sny a zůstat na škole?

„Gravesi, já nejsem jako ostatní studenti. Opravdu věřím ve svůj sen, a pokud se budu nadále zaměřovat na něco, co nemám rád, nebudu mít čas realizovat to, co miluju.“

Nevím, jestli to dává smysl a taky nechci, aby si myslel, že znevažuju jeho povolání.

„Jsi si tím jistý?“

„Nikdy jsem si nebyl jistější.“

Povzdychne si. „A co my? Co se stane s námi, až odejdeš?“

„Nic. Nebude to mít žádný efekt. Toto rozhodnutí mi dá jen energii milovat tě ještě víc. Budu s tebou schopný trávit více času.“

Zavrtí hlavou. „Ale tahle univerzita je něco, co máme společného. Co když tě tvé velké sny zavedou do jiného města?“

Najednou rozumím jeho váhání. Jdu ke Gravesovi a položím mu ruce na paže. „Podívej, Gravesi, odcházím z této univerzity, to neznamená, že opouštím tebe. Miluju tě až příliš na to, abych tě opustil. Nezáleží, co se v životě stane, ujistím se, abys to věděl. Máme taky Slata a pořád tu bude Kingston. Nikam nepůjdu, jen už tu nechci být studentem.“

„Slibuješ?“

Políbím ho na rty a ukážu mu, jak jsem upřímný. Přitisknu své tělo k jeho a políbím ho s větší vášní. Pak na tváři něco ucítím a uvědomím si, že jsou to jeho slzy. Lehce se chvěje, když ho líbám.

„Tak moc tě miluju. Vážně tě nechci ztratit. Jsem vystrašený, protože vím, jak úspěšným se staneš. Vím, jak jsi tomu oddaný, když se na něco zaměříš. Nechci, abys mě nechal za sebou.“

„Nikdy tě nenechám za sebou.“

Posadím se na Gravesovu židli a přitáhnu si ho do klína. Obkročmo se na mě posadí a líbáme se.

„Právě teď tě potřebuju víc, než kdy jindy. Jsi moje skála, jediný osoba v tomto světě, která mě drží při zemi.“

„Pokud to s tím odchodem myslíš vážně, chci, aby se ke mně nastěhoval. Vím, že byt je jen v přízemí mého domu, ale už nechci, aby naše věci, nebo životy byly oddělené.“

„To můžu udělat, aspoň bude mít Kingston ložnici pro sebe.“

Položím ruce na obě strany jeho obličeje a otřu mu slzy z tváří. Vzhlédnu k němu a cítím, jak pod ním tvrdnu.

„Je nevhodný čas se trochu pobavit?“

Podívá se na hodinky. „No, mé konzultační hodiny skončily před pěti minutami, takže jsem technicky volný.“

Chci ho ošukat v jeho kanceláři, ale vím, že nemáme lubrikant. Zatahám ho za kravatu, abych ho mohl políbit na krk, zatímco on pohybuje zadkem po mém ptákovi. Cítím tlukot jeho srdce na hrudi. Jde o emocionální den pro nás oba a konečně jsme posunuli náš vztah ještě dál. Kdybych řekl, že nejsem vyděšený, lhal bych. Láska, uvědomím si, je děsivá věc, ale miluju, jak se díky ní cítím naživu, drží mě ve střehu a stejně, jako podnikání musím neustále hledat způsoby, jak zajistit, aby vydržela. Neinvestoval bych do ní, kdyby se jednalo o někoho jiného, než Gravese. Protože navzdory tomu, jak těžké bylo představit si budoucnost s jiným mužem, s ním si budoucnost dokážu představit. Vidím nás s dětmi, na naší svatbě. Konečně jsem se přijal takového, jaký jsem.

Natáhnu se za něj a chytím ho za zadek. Pak vklouznu rukama do jeho kalhot a stisknu ho ještě víc.

„Vyhodí mě kvůli tobě.“

„Nikdy se to nedozví. Bude to naše malé tajemství.“

Graves vstane z mého klína a klekne si. Podívá se na mě těma krásnýma zelenýma očima a rozepne mi kalhoty. Vytáhne mi ptáka z trenek a já už na nich vidím mokrou skvrnu.

Hladí mě a vezme hlavičku do úst. Miluju způsob, jak se jeho ústa obemknou kolem špičky. Položím obě ruce za hlavu a zakloním se v jeho hnědém koženém křesle.

Být vykouřen mužem, kterého miluju, bude poslední věc, než opustím kampus navždy. Pak si vzpomenu, že mám malé množství vazelíny v batohu, kterou používám na rty, aby je chránil před popraskáním kvůli zimnímu vzduchu.

Natáhnu se vedle mě, rozepnu batoh a vytáhnu ji. Graves na mě pohlédne s úsměvem. Ví přesně, co chci.

„Naposledy, kdy jsme použili vazelínu, se kondom protrhnul.“

„Kdo řekl něco o použití kondomu?“

Vstanu z židle a vytáhnu ho z podlahy. Lehce ho zatlačím dolů, aby byl ohnutý přes stůl. Rozepnu mu kalhoty a sundám boty, abych mu mohl stáhnout i kalhoty. Už je tvrdý, ale to, co chci je jeho zadek.

„Zatáhni žaluzie, aby nás lidi neviděli.“

Pokoj potemní, když je zatáhnu. Otevřu vazelínu a natřu si ji na ptáka, pak se otočím ke Gravesovi, který je tváří dolů.

Kleknu si, abych mu mohl olíznout jeho dírku, a zasténám při jeho chuti.

„Tiše.“ Připomene mi.

Vstanu a natřu trochu vazelíny i na něj, pak přitisknu hlavičku k jeho zadku.

„Jste připravený, profesore?“

Otočí se ke mně a přikývne.

Vklouznu do něj. Je to mnohem žhavější, když jsme v jeho kanceláři. Skrze matné skleněné dveře můžeme vidět lidi procházející po chodbě.

Graves tiše zasténá, zatímco přirážím do jeho těsného zadku.

Natáhnu se kolem něj a pohladím ho po péru. Pak se skloním, políbím ho na krk a ochutnám jeho vůni.

„Miluju tě.“ Zašeptám mu do ucha.

Otočí ke mně tvář a políbí mě.

„Taky tě miluju, Leo. Prosím ošukej mě tvrdě.“

Udělám, co po mě chtěl, jeho stůl vrže, zatímco se s ním miluju. Cítím se k němu tak blízko, nejen fyzicky, ale i duševně.

Graves sáhne za sebe a dotkne se kořene mého penisu, zatímco ho stále šukám.

„Jsi tak tlustý. Nemůžu uvěřit, jak dobrý pocit to je.“

Vím přesně, jak ho potěšit kvůli všem těm chvílím, kdy jsme sex už měli. Změním úhel, abych zasáhl jeho prostatu.

Graves hlasitě zasténá a připlácne si ruku na ústa.

Masíruju mu prostatu hlavičkou ptáka a vím, že když ho budu takhle šukat, udělá se, aniž by se sám sebe dotknul.

Cítím, jak se jeho zadek stáhne. Chytne mě za pas a přitáhne blíž. Sleduju ho, jak jeho semeno stéká po straně stolu.

„Už budu.“ Řekne.

„Taky mě uděláš.“

Zamručím a šukám ho ještě tvrději, rychleji a hlouběji.

Vůně jeho sladkého vyvrcholení a pocit stahů na mém ptákovi mě přivedou k orgasmu.

Pomalu se z něj vytáhnu a sleduju, jak při tom ze zadku vyteče mé semeno a stéká mu po noze. Posadím se zpět na jeho křeslo, Graves je stále ohnutý přes stůl a já obdivuju jeho pěkný zadek.

Graves se narovná a pak sklouzne na podlahu, opřený o stůl ke mně vzhlédne.

„Jsi potížista.“

Usměju se. „Proto mě tolik miluješ. I když školu opouštím, pořád sem můžu přijít tě navštívit, čas od času.“

„Chceš své vlastní konzultační hodiny?“

„Jo, rád bych hodinu každé pondělí.“

„Nesnáším pondělky, ale hodina každé pondělí by je učinila mnohem lepšími.“

Miluju, jak jsme v jeho kanceláři napůl svlečení, sedíme a snažíme se popadnout dech. Bylo pro mě těžké rozhodnutí opustit školu, ale jsem nadšený z budoucnosti s mužem, kterého miluju. Jde o nekonvenční vztah, ale tak nějak funguje. Díky němu chápu sám sebe lépe a každý jeden den ze mě dělá lepšího člověka.

Konec