LEO - 24. kapitola

Překlad: Lusesita

Leo

Stojím ve svém dětském pokoji a dívám se na některé ze středoškolských trofejí, které jsou vystavené na poličce. Už přes rok doma nežiju, a přesto moji rodiče nechali pokoj stejný, jako než jsem odešel na univerzitu.

Ozve se zaklepání na dveře, otočím se a uvidím tam stát tátu.

Přejde ke mně, položí mi ruce na ramena a stiskne je.

„Pamatuješ si, když jsi vyhrál tuto?“ Zvedne ji.

Přikývnu. „Byl to první hokejový pohár, který jsme vyhráli, když mi bylo osm a ty jsi byl trenérem týmu. Křičel jsi tak nahlas, když jsem dal poslední gól.“

„Jo, jsem si jistý, že mě v té aréně slyšeli úplně všichni.“

Zasměju se, když si vzpomenu na tátovu radost. „Jsi dobrý trenér, tati.“

„Pamatuješ, co jsem ti potom řekl v šatně?“

Zavrtím hlavou.

„Řekl jsem, jak jsem na tebe pyšný a že ten gól byl symbol toho, že ve svém životě můžeš dosáhnout všeho, co si přeješ, pokud se na to zaměříš.“

„Teď už si vzpomínám.“

Táta se posadí na okraj postele a podívá se na mě. „Přemýšlíš o něčem, co bys chtěl staroušovi říct?“

Nervózně se usměju. „Ne, proč si to myslíš?“

„No jsem už poblíž tebe dost dlouho, abych věděl, že tě něco trápí. V takovém případě jsi většinou velmi tichý.“

Nevšiml jsem si toho, dokud na to táta neupozornil. Od chvíle, kdy jsem se dostal domů, jsem toho moc neřekl. Táta vypadá tak velký, když sedí na mé posteli, ale vím, že je to něžný obr.

Povzdechnu si. „Hádám, že už víš, že se něco stalo.“

„Řekni mi to synu. Jsem jedno velké ucho.“ Jde k mým dveřím, zavře je. Chytne mě za ruku a přitáhne na postel, vedle sebe.

Přes okno vidím, jak venku lehce poletuje sníh a pokrývá větve velkého stromu, který jsem zasadil, když mi bylo pět. Oba sedíme v tichosti a hledíme z okna na ten krásný výjev. Je pro mě těžké ze sebe dostat, co mu chci říct.

„Tati –“ řeknu a ztichnu.

Je trpělivý a ruce sepne v klíně.

„Tati, myslím, že jsem gay.“

Na okamžik si pomyslím, že se naštve, nebo opustí pokoj.

„To je skvělé.“

„Skvělé?“

„No, jak se ohledně toho cítíš?“

„Já nevím. Zjistil jsem to, když jsem někoho poznal.“

„Dělá tě šťastným?“

Přikývnu. „Dělá ze mě lepšího člověka.“

„No, pak jsem za tebe šťastný.“

Tenhle scénář jsem si představoval trochu jinak, když jsme jeli domů z vlakového nádraží. Čekal jsem, že to nepochopí, ale uvědomím si, že všechno bylo jen v mé hlavě.

Táta se po mě natáhne a obejme mě. Pak se skloní a políbí mě na čelo. Už nějakou dobu tohle neudělal a já musím přiznat, že je to trochu divné, protože už jsme oba dospělí, ale cítím, jak je upřímný. Zabořím tvář do jeho hrudi, jako bych byl znovu dítě a nadechnu se výrazné vůně jeho mýdla. Táta mi položí ruku na zadní část hlavy a něžně mě hladí.

„Jsem na tebe hrdý, synu. Jsi statečný, že jsi mi to řekl.“

Zavřu oči, a i když se nechystám brečet, nepamatuju si, kdy jsem byl naposledy takhle emocionální. S tátou si řekneme jen pár slov. V minulosti nás spojoval sport a holky. Přesto spolu můžeme strávit celý den rybařením na lodi a neříct si ani slovo. Můžeme jít na oběd a on si bude číst noviny, zatímco já budu na telefonu a přesto spolu společně strávíme hezký čas.

„Jsi na mě pyšný?“

„Jo. Nezáleží, s kým strávíš svůj život, jsem si jistý, že ten muž bude nešťastnější chlap na světě.“

Je těžké slyšet ho to říct. Představoval jsem si tátu na mé vlastní svatbě a vše, co jsem viděl, je úsměv na jeho tváři.

„Jsem tak zmatený, tati. Nikdy, ani za milion let jsem si nemyslel, že by mě mohli přitahovat muži, ale pak jsem poznal někoho, kvůli komu se pořád usmívám. Když jsem kolem něj, jsem zklidněný.“

Svým způsobem se v blízkosti Gravese cítím, jako s tátou.

„No, to je vše, co můžeš od partnera žádat. Pokud se díky němu usmíváš, tak už teď je to víc, než většina vztahů, které znám.“

Táta mě pohladí po zádech.

„Co si myslíš, že na to řekne máma?“

„Nevím, myslím si, že bude šokovaná. Ani jednoho z nás nenapadlo, že bys nebyl na ženy.“ Zasměje se.

„Myslíš si, že bude zklamaná?“

„Tvá máma? Vždycky byla na své chlapce hrdá. Bude tě milovat bez ohledu na cokoli. My tě budeme milovat.“

Táta mě znovu políbí, tentokrát na spánek. S tátou v mém dětském pokoji se znovu cítím, jako dítě. Jsme na venkově, pryč od města se sněhem poletujícím za okny. Pomyslím na Gravese a vsadím se, že by to tu také miloval. Graves miluje klid a ticho.

„Takže myslíš, že někdy uvidím toho tvého prince Krasoně u svých dveří?“ zeptá se táta.

Usměju se a podívám se mu do očí. „Myslím, že už jsi ho viděl.“

Táta pozvedne obočí. „Vážně? Je to tvůj kamarád z univerzity?“

Zavrtím hlavou. „Je to někdo z univerzity, ale ne můj spolužák.“

„Kdo je to?“

„Graves.“

Táta ztichne. „Graves. Tvůj domácí?“

„Jo a je profesorem etiky.“

„Zní, jako fajn gentleman. Ne, co jsem si představoval, ale respektovaný muž.“

„Koho sis představoval předtím, než jsem ti řekl, že je to on?“

„Někdo tvého věku. Ten mladík, co býval pořád ve vašem pokoji na koleji, když jsem přijel tebe a Kingstona navštívit.“

„Oh, to je jen můj dobrý kamarád. Jsem si jistý, že je tak rovný (pozn. na ženy), jako pravítko.“

„Takže, tenhle Graves… co na něm máš rád?“

„Jak je něžný a chytrý. To jsou dvě věci, které já nejsem.“

„Jsi chytrý, synu. Něžný? To zas tolik ne, ale jsi jeden z nejchytřejších lidí, co znám. Svoji inteligenci rozhodně nemáš po mě, ale po matce.“

„Všichni víme, že Kingston je tady ten chytřejší.“

„Kingston je taky chytrý, ale jiným způsobem. Znáš se líp, než koho jiného. Možná jsi nevěděl, že jsi gay, až do dneška, ale tyhle záležitosti zaberou čas a obvykle se to stává právě na vysoké. Já bych to měl vědět, taky jsem na univerzitě experimentoval.“

Podívám se mu znovu do očí a jsem trochu zmatený, kam tím míří. „Počkej, ty jsi taky experimentoval s klukama?“

„Nevím, zda je vhodné vést s tebou tuhle konverzaci, synku. Ani si nemyslím, že by to věděla tvá matka.“

Z nějakého důvodu se mi srdce tluče rychleji. „Řekni mi to, tati. Pomůže mi to lépe porozumět mojí situaci.“

„No, když jsem byl v prváku, měl jsem v hokejovém týmu vážně dobrého kamaráda. Byl to kapitán a já byl asistent kapitána. Trávili jsme spoustu času společně. Studovali, cvičili, bruslili, kdykoli jsme měli šanci. Samozřejmě, já jsem chodil na školu do Ottawy, takže jsme bruslili na řekách, kdykoli během zimy. V druháku jsme dokonce bydleli spolu. Jednu noc jsme se oba na mejdanu opili.“ Odmlčí se a zavře oči, jako by se na to snažil vzpomenout.

Cítím, jak se mi potí dlaně, když poprvé poslouchám tento příběh. Je to, jako by odhaloval část sebe samého, o které jsem ani netušil, že existuje.

Zhluboka se nadechne a pokračuje. „Ten večer jsme na to vlítli.“

„Co tím myslíš?“

„Měli jsme sex.“

Jsem v šoku, že ho to slyším říkat.

„Měl jsi ho rád?“

„Miloval jsem ho a to až dodneška, ale miluju ho jako přítele. Oba jsme byli tak mladí, když se to stalo. Bylo to předtím, než jsem poznal tvoji matku a hádám, že je to jedna z věcí, se kterou mladí kluci na univerzitě experimentují.“

Vzpomenu si, když jsem měl sex s Gravesem poprvé a jak dobré bylo být v něm. Jak jsem se cítil spojený, když jsme se dívali jeden druhému do očí, zatímco jsem ho šukal.

„Pořád s tím chlapem mluvíš?“

„Někdy. Je těžké zůstat ve spojení v našem věku. Přátelství se rozpadají. Má svoji vlastní ženu a děti. Já taky, ale udělali jsme to jen jednou.“

„Proč jsi to neřekl mámě?“

„Protože si nemyslím, že to potřebuje vědět. Bylo to dlouho předtím, než jsem poznal ji a ani ona mi neřekla o klucích, se kterými byla přede mnou.“

„Jak jsi poznal, že je máma ta pravá?“

Táta dá ruku kolem mých ramen. „Když jsem poznal tvoji matku, wow, nevěřil jsem, že by někdo mohl být tak krásný. Byla pro mě dokonalá žena. Lidé ji milovali. Každý ji miloval. Byla chytrá, hodná a krásná. Věděla, co chce a nedovolila, aby jí cokoli překazilo její sen stát se podnikatelkou.“

Zasměju se. „Tak jak sis získal její srdce?“

„Ptal jsem se jejích přátel, kdy se kde nachází. Když jsem se dozvěděl, že je v knihovně, předstíral jsem, že musím jít studovat, abych na ni mohl narazit. Když jsem zjistil, že je v kavárně, šel jsem se tam najíst, i když jsem právě jedl. Když si šla zaběhat do parku, šel jsem se taky proběhnout.“

„Tati, neříká se tomu stalkerství?“

Zasměje se. „Můžeš tomu tak říkat, ale fungovalo to. Taky jsem nebyl agresivní. Jen jsem vážně chtěl být v její blízkosti pořád. Byla jako anděl, který spadl z nebe a měl jsem nutkání ji chránit. Nakonec si dala dvě a dvě dohromady a zeptala se mě, proč jsem vždycky tam, kde je ona. A já jí řekl, že s tím mi pomohli její přátelé. Nejdřív se naštvala, ale nakonec přijala, když jsem ji pozval na rande. A to je konec příběhu.“

Pomyslím na ten svůj s Gravesem. Jak jsme se poznali netradičním způsobem.

„Netušil jsem, že se mi Graves líbí, když jsem ho poznal, prostě mám jen jistý pocit po celém těle, když jsem s ním. Nikdy jsem se s nikým takhle necítil.“

„Tak bys měl pokračovat v jízdě a uvidíš, co se stane. Láska je trochu jako cesta a ty jsi ten, kdo píše příběh.“

„Co když necítí to samé ke mně? Byl ženatý s ženou. Ani on nikdy předtím nebyl s žádným mužem.“

 „No, myslím, že to znamená, že spolu sdílíte hluboké pouto. Pokud jste oba předtím byli na ženy, tak se oba musíte cítit neuvěřitelně.“

„To jo, nebo bych měl říct, že jsme se tak cítili, před naší hádkou.“

„To proto jsi přijel s Kingstonem domů na víkend?“

Přikývnu. „Chce nás vyhodit, protože jsem zklamal jeho důvěru. Pozval jsem pár kamarádů na večer, který vyústil ve vážně velký mejdan.“

Táta se zhluboka nadechne, jako by přemýšlel nad těmi správnými slovy. „Pak myslím, že bylo chytré, že jsi přijel domů. Taky si myslím, že tě opravdu nechtěl vyhodit. Ze způsobu, jakým popisuješ vaše spojení, zní, jako bys ho spíš zklamal. To je to samé, jak se cítí matka, když udělám něco hloupého, ale až oba vychladnete, musíš si s ním promluvit o tom, jak se cítíš. Řekni mu vše, co jsi řekl ty mě dneska.“

„Jsem vystrašený, tati. Nikdy jsem ještě nebyl tak vyděšený. Ale s Gravesem je to, jako bych nechtěl, aby viděl, jak jsem nedokonalý. Vidím, jak skvělý muž to je a já jsem jen vysokoškolský student, který na všechno přichází.“

„Ale synu, my všichni pořád na všechno přicházíme. Jsem si jistý, že Graves má své záležitosti, na kterých musí pracovat. Kruci, my všichni musíme. To z nás dělá lidi. To z tebe dělá krásného. To je to, co dělá krásného z něho.“

Nikdy jsem si nepředstavoval, že s tátou povedu takový rozhovor, protože jsme takové spojení nikdy neměli, ale byl jsem hloupý, když jsem si myslel, že by byl jiný, než jen chápavý. Můj táta je můj vzor a naučil mě, jak být mužem. Naučil mě toho tolik a já si nemyslím, že bych mu byl někdy schopný ukázat, jak moc jsem vděčný, že ho mám v životě.

„Ví o tomhle tvoje máma, nebo Kingston?“

„Kingston jo, máma ještě ne.“

„Není kam spěchat. Nechám tě vyprávět tvůj příběh. Tvoje máma bude vědět lépe, než já, co bys měl udělat.“

„Tati, už jsi mi dal hodně dobrých tipů.“

Přikývne, pak mě naposledy políbí na čelo a obejme mě.

„Miluju tě, synku.“

Sleze z postele a usměje se, vezme moji tvář do rukou, než odejde z postele.