Hale - 14. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Hale

HODINU POTÉ, CO Kylie opustí klubovnu, jsem pořád kurevsky zmatený z toho, co se mezi námi právě stalo. Vím, že chtěla ten polibek. Vím, že chtěla víc. Byla pro mě zatraceně mokrá – tak mokrá, že jsem ji cítil i přes džíny. Takže nemůžu přijít na to, proč sakra odešla.

Ne že by to bylo špatné, že odešla, ve velkém měřítku. Jasně, mám teď zasraný modrý koule a při pocitu její kůže pod rukama mi z té vzpomínky bzučí nervová zakončení.

Ale šukat s Kylie je vzhledem k naší minulosti asi jeden z nejhorších nápadů, co mě kdy napadl. Sakra, mít ji takhle poblíž už teď má na mě špatný vliv. Za prvé už na ni nejsem tak naštvaný jako dřív. A to mě sakra štve.

Odcházím z bytu, chci být někde jinde, kde neuvidím prázdné místo, kde ještě před chvílí stála ona. Vyjdu do hlavní místnosti klubovny a vyštěknu na kluka za barem, aby mi začal nalévat panáky whisky. Přijde ke mně pár kluků z Ironwoodu a chtějí si se mnou začít povídat, ale stačí jim jeden pohled na můj obličej a hned se stáhnou. Což je přesně to, jak to kurva chci. Nemám náladu na konverzaci.

Roky pro mě nic nezměnily, pokud jde o Kylie. Teď to vidím.

Chci ji stejně jako vždycky.

 

PO SCOTTYHO SMRTI jsem dlouho bojoval se vztekem, smutkem a pocitem viny stejnou měrou.

Smutek, protože jsem právě přišel o nejlepšího kamaráda.

Vina, protože jsem měl pocit, že jsem měl vědět, jak zastavit rozjetý vlak, ve kterém jel, a zachránit ho. A protože jsem měl tajemství, které jsem nikdy neuskutečnil, ale které mě stejně mučilo.

Chtěl jsem jeho přítelkyni. Moc.

A vztek. Protože hněv očišťuje. Čirý vztek je jako oheň. Spálí všechno kromě toho podstatného.

Použil jsem svůj hněv, abych spálil smutek a vinu, jako alkohol na pánvi. Hněv mi dodal soustředění. Pomohl mi přenést se přes ostatní paralyzující emoce.

Umožnil mi nahradit touhu po Kylie nenávistí.

Hněv, který jsem cítil vůči celé situaci kolem Scottyho smrti, byl živen a podněcován tím, jak jsem se dozvěděl o tom, co se stalo, až po tom, co se stalo.

Z nás tří kluků byl Scotty vždycky nejvíc společenský. Už jako teenager působil jako větší živel. Dokázal okouzlit prakticky každého, koho potkal. Prošly mu i takové věci, které nikomu jinému neprošly, protože ho všichni milovali. A proto se nebál riskovat. Věděl, že v devíti případech z deseti se dokáže z průseru vykecat.

Měl také velké choutky na spoustu věcí. Byl to kluk, který se nespokojil s kouskem dortu; ukradl by ho celý a později by se z toho vylhal. Jako první z nás začal krást alkohol ze zásob svých rodičů a ve dvanácti nebo třinácti letech ho nosil do naší skrýše, aby se s námi o něj podělil. Mal a já jsme na jeho kecací schopnosti prohlíželi se směsicí úcty a obdivu. A samozřejmě jsme se s radostí podíleli na plodech jeho méně než poctivé práce.

Když jsme byli starší, přidalo se k alkoholu i kouření trávy, když jsme ji mohli sehnat. Ale Scotty byl ten, kdo chtěl vždycky víc. Kdykoli se nám podařilo sehnat trávu, vykouřil jí dvakrát víc než my. Opíjel se tak, že jsme s Malem často museli vymýšlet, jak ho krýt, dokud nevystřízlivěl. Když jsme se napili, byl to on, kdo byl přesvědčený, že je v pořádku, že může sednout za volant, a my jsme mu to museli rozmlouvat.

Když se na to teď dívám zpětně a zírám do dna své skleničky s panákem, uvědomuji si, že Scotty by měl v dospělosti nejspíš dost těžký život. Nebyl to typ, který by se s přibývajícím věkem uklidnil nebo ulevil alkoholu a trávě. Měl to, čemu dnes cvokaři říkají návyková osobnost. Jeho choutky by byly čím dál větší, až by ho nejspíš nakonec tak či onak pohltily.

 

KDYŽ SE SCOTTY přestal se mnou a Malem tolik stýkat, v polovině našeho posledního ročníku, došlo nám, že je místo toho s Kylie. To nebylo tak úplně správně.

Začal trávit mnohem víc času u ní doma, to jo.

Ale ukázalo se, že ne vždycky z důvodů, které jsme si mysleli.

První skutečné vodítko jsme měli mít, když mě Scotty jednou po první hodině chytil na chodbě a zeptal se mě, jestli by mi nevadilo odvézt Kylie ten den ze školy domů. Neměl jsem ještě vlastní auto, ale můj starší bratr pracoval na noční směny a občas mi půjčoval svůj otlučený Chevrolet Impala, když ho zrovna nepotřeboval.

Opravdu jsem nechtěl vozit Kylie domů. Netrávil jsem s ní moc času o samotě, což byl záměr. Držet se od ní dál mi připadalo jako moje povinnost coby Scottyho přítel. Ale nemohl jsem mu přesně říct, že si má najít někoho jiného, kdo jeho přítelkyni odveze domů, protože já jsem ji toužil vykostit. A můj zrádcovský mozek nedokázal přemýšlet dost rychle, aby vymyslel dobrou výmluvu. Takže jsem nakonec proti svému nejlepšímu svědomí souhlasil.

Šel jsem najít Kylie k její skříňce a řekl jí, že se s ní po škole sejdu před vchodem. Zbytek dne jsem pak strávil naštvaný na všechny a na všechno a snažil se sám sebe přesvědčit, že patnáct minut strávených v autě s Kylie Sutton mě nezabije.

Po škole na mě čekala přímo před vchodovými dveřmi, přesně jak jsme se domluvili. Šla se mnou k bratrovu autu, a když jsem jí otevřel dveře u spolujezdce, podívala se na mě s vytřeštěnýma očima, jako bych právě předvedl nějaký mystický výkon. Navzdory sobě jsem se rozesmál. Ona se začala smát taky a řekla mi, že by mě nikdy nepovažovala za rytířský typ.

Víc si z toho rozhovoru nepamatuju. Až na to, že jsme hned nezamířili k ní domů. Nějak se mi nepodařilo nastartovat auto. Seděli jsme ve vzdáleném rohu parkoviště střední školy a povídali si, zatímco ostatní parkovací místa se postupně vyprazdňovala. Nakonec jsem si všiml, že jsme jedni z mála, kteří ještě zůstali.

Bratrovo auto bylo jedním z modelů, které ještě měly přední lavici, což znamenalo, že jsme při rozhovoru oba seděli proti sobě, jako bychom seděli na gauči. Dodnes si pamatuji zvuk jejího smíchu a to, jak se rozléhal autem, když jsem jí vyprávěl těch pár vtipů, které jsem znal. Vyprávěla mi o tom, že měla pocit, že na ni většina holek ve škole žárlí, protože se stýká s námi třemi.

Řekl jsem jí, že proto nežárlí.

Nakonec jsem ji odvezl domů, protože v autě začínalo být nepříjemně těsno. Čím déle jsme si povídali, tím víc mi připadalo, že se prostor mezi námi zmenšuje. Čím dál tím víc mi připadalo, že by bylo prostě snazší sklouznout a přitáhnout ji k sobě. Dělat věci, o kterých jsem fantazíroval častěji, než jsem si chtěl připustit. Tak jsem přestal mluvit a pustil rádio. Pak jsem se posunul na sedadle, zařadil rychlost a vyrazil pryč.

Když jsme dojeli na pozemek jejího otce, oba jsme byli překvapeni, že Scottyho auto stojí na dvorku. Kylie po mně střelila zmateným pohledem a mě jako první napadlo, že Scotty ji sem přijel hledat, když skončil s pomocí svému tátovi. Bylo to nejméně dvě hodiny poté, co skončila škola, takže jsme se očividně víc než opozdili. V žaludku se mi vytvořil studený kámen viny. Cítil jsem se, jako bych byl přistižen, jak šukám s holkou svého nejlepšího kamaráda, i když jsme si jen povídali.

Nemohl jsem ji tam nechat jít samotnou, tak jsem vystoupil z auta a šel s ní dovnitř. Uvnitř jsme našli Scottyho a Kyliina tátu, jak se poflakují v obýváku.

„Hej!“ Scotty zavolal hlasem, který byl na ten prostor příliš hlasitý. Rychle vstal z opotřebovaného lehátka, na kterém seděl, a široce rozpřáhl ruce na pozdrav.

Ve vzduchu byl cítit zvláštní zápach. Nedokázal jsem ho zařadit. Jako podivná směs igelitových sáčků a čpavku.

„Co tady děláš?“ Kylie se zeptala a udělala krok dopředu, aby ji mohl obejmout. „Myslela jsem, že pomáháš tátovi.“

„Pomáhal!“ Scotty pohodil hlavou. „Ale skončil jsem dřív, tak jsem přišel za tebou!“

Kyliin otec Charlie se ještě nezvedl z křesla. Jeho oči byly skelné a nesoustředěné. „Cameron, že?“ zamumlal a natáhl ke mně ruku.

Potřásl jsem jí a přikývl.

„Musím jít, zlato,“ řekl Scotty náhle. Natáhl se pro svůj batoh, který mu ležel u nohou vedle židle, na níž seděl. „Díky, žes ji přivedl domů, kámo.“

„Žádný problém,“ zamumlal jsem a zamračil se.

Něco mi na tom nesedělo, ale nedokázal jsem přijít na to, co to je. Protože Scotty odcházel, bylo mi divné se tu zdržovat, a tak jsem ho následoval ven. Kylie šla s námi. Sledoval jsem, jak se ve mně bouří hormony, když ji Scotty políbil na rozloučenou a nastoupil do auta. Zamával na nás dva a odjel, nechal nás tam samotné.

Podíval jsem se na Kylie. Měla bledé rysy a sevřené rty. Zvedla ruce a objala se jimi, jako by jí najednou byla zima.

V tu chvíli jsem si myslel, že je stejně zmatená jako já.

Později jsem usoudil, že to bylo něco jiného. Něco, co věděla. Něco, co mi neřekla.

Odešel jsem hned po Scottym. Nevěděl jsem, co říct, a i když jsem nevěděl, co se kurva děje, mluvit o mém kamarádovi za jeho zády s jeho přítelkyní mi přišlo jako pěkná sviňárna. Zvlášť poté, co jsem právě strávil poslední dvě hodiny bojem se svým svědomím a přáním, aby Kylie byla moje a ne jeho.

Nikdy jsme o tom dni nemluvili. A později už bylo na mluvení pozdě.

V průběhu let jsem v sobě choval na Kylie zatraceně hodně zloby. Časem se to trochu otupilo, protože jsem ji tak dlouho neviděl. Když jsem ji uviděl v klubovně Ironwoodu, znovu vzplál, žhavý jako plamen. Zvlášť poté, co jsem se dozvěděl o jejím mulčování drog pro Ironwood.

Poprvé od Scottyho smrti si však malá část mého já musela přiznat, že to, co se mu stalo, by se nejspíš stalo i tak. Dřív nebo později by se zapletl do špatných věcí. A nejspíš by mu to přerostlo přes hlavu, ještě než by si uvědomil, co se děje.

A přinejmenším za tuhle část nemohla Kylie.

 

PRAŠTIL JSEM SKLENICÍ O BAR a uvědomil si, že už jsem ztratil přehled o tom, kolik panáků jsem si dal. Prospektor kývnul a tiše se zeptal, jestli chci dolít, ale já zavrtím hlavou a vstanu. Hlava mi už začíná třeštit. Myslel jsem, že se mi podaří zapít myšlenky, které mě pronásledují, ale mýlil jsem se. Mírně se proplétám a procházím mezi bratry, ignorujíc Tanka, který z druhé strany místnosti huláká mé jméno.

Dnes v noci svým démonům neuteču.

Zpátky v bytě si sundám vestu a položím ji přes židli. Ve tmě klesnu na postel a lehnu si na záda. Když zírám do černé tmy ke stropu, objeví se přede mnou Kyliina tvář, přesně jak jsem čekal. Při vzpomínce na moje ústa na jejích, na její rychlý, mělký dech, když jsem ovinul její nohy kolem sebe, mi během několika vteřin pták ztvrdne jako zasraná skála.

Je to skoro bolestivé, když si rozepínám džíny a posouvám je dolů a dolů. Vezmu se do ruky a představuju si, jak vklouznu prstem pod ty její těsné šatičky, pod látku kalhotek, dokud neucítím, jak je kluzká a mokrá, připravená na mě. Sténám, když pomalu pumpuju, pulzuju, jak se v duchu tlačím do její horké, čekající kundičky. Chytnu ji za boky, vytáhnu se a pak do ní vrazím. Zády se opírá o zeď, jak sténá a prosí mě o víc. Kurva, musel jsem na to myslet stokrát v těch dnech, než šlo všechno do háje, myslel jsem na to, jak to možná, jen možná jednoho dne Scotty a Kylie ukončí a možná Kylie… Kurva, možná já…

S hlasitým zasténáním naposledy zapumpuju a vyleju se. Zaplavují mě horké křeče mého semene, zatímco se v duchu vyprazdňuji hluboko v Kylie. Poznamenávám ji. Posednu ji. Naplním ji.

Kurva.

Po všech těch letech jsem si myslel, že jsem na ni zapomněl.

Teď si říkám, jestli se mi to někdy podaří.