Yool - 24. kapitola

Překlad: Rebelka
Kor.: Evudar

Brooke

Když jsme nechali Gregora odvléct do cely, potvrdili, že nevyslal žádné souřadnice, obnovili štíty základny a instruovali velitele, unaveně jsme se vrátili do svátečního večírku. Dav prořídl, sušenky byly téměř zdecimované a dokonce i hudba zpomalila, vzduch naplnily tóny „Minulé Vánoce“.

Dani k nám přiběhla, pohlédla na naše propletené prsty a zašklebila se. „Je to pravda?“

„Že Gregor sabotoval základnu a Yool ho zastavil?“ Zeptala jsem se a stiskla Yoolovi ruku. „Jo.“

Oči se jí rozšířily. „Cože? Chtěla jsem se zeptat, jestli jste se vy dva políbili a usmířili.“

„To taky,“ řekl Yool, přitáhl si mě blíž a zakroužil naší sepjatou rukou za mými zády.

Dani zavrtěla hlavou a tmavé vlasy se jí zhouply kolem obličeje. „Gregor byl ten, kdo si pohrál se štíty? Proč?“

Neobtěžovala jsem se ztišit hlas. Celý odboj se to brzy dozví a bývalý infiltrátor si mou diskrétnost nezasloužil. „Byl to zrádce pracující pro impérium.“

„No kurva.“ Dani se ztěžka posadila na nedalekou lavičku. „On byl Zagrath? Tomu nevěřím.“

„Slyšel jsem, jak se ke všemu přiznal,“ řekl Yool, „těsně předtím, než se pokusil unést Brooke a opustit základnu.“

Daniin šokovaný obličej se pohyboval mezi námi sem a tam, jako by čekala, až jí jeden z nás řekne, že ji škádlíme. Její pohled dopadl na Yoola. „A ty jsi ho zastavil a zachránil Brooke?“

Můj ne tak falešný přítel mě pevně držel a zářil na mě. „Co jiného bych měl dělat?“

Dani mávala prstem sem a tam. „Vy dva jste…?“

„Už nic nepředstíráme,“ řekla jsem a motýli se mi stále třepotali v žaludku při představě, že budu s mimozemšťanem doopravdy.

„Nevím, jestli jsem někdy předstíral.“ Yool mě naklonil dozadu a políbil mě na odhalený krk.

Zasmála jsem se, když mě jeho rty lechtaly na kůži. „Lháři.“

Zvedl mě zpátky a upřel svůj pohled na můj. „Už nikdy.“ Pak sklonil hlavu, takže se jeho rty otřely podél mého ucha. „Moje nezbedná holčičko.“

Tělo mi zaplavilo horko, jak mi po páteři přeběhlo mravenčení. „Po dnešku jsi určitě na Santově seznamu milých.“

Odtáhl se a předstíraně se na mě zamračil. „Seznam milých nezní tak zábavně jako seznam nezbedných.“

„Když jsi na seznamu milých, dostaneš dárky.“

Zorničky mu žhnuly touhou. „Jsi jediný dárek, který potřebuju.“

„Dobře, dobře.“ Dani vstala, zamávala rukama a pevně zavřela oči. „Nechci vidět, jak tady někdo něco rozbaluje.“

Oba jsme se zasmáli, ale pak Yool přejel pohledem po mé hlavě. „Viděla jsi, kde je můj kolega z posádky…?“ Jeho otázka se vytratila, když se jeho pohled zastavil na vánočním stromku. „Nevadí.“

Otočila jsem se a uviděla mimozemšťana s modrou kůží, stočeného pod stromečkem, jak objímá pestře zabalenou krabici s červeným Santovým kloboukem na hlavě. „Myslím, že si svůj první vánoční večírek užil.“

„Měla jsi ho slyšet zpívat Rolničky.“ Dani tiše hvízdla. „Učí se rychle a jeho hlas není ani z poloviny špatný.“ Dani nám oběma falešně zasalutovala, když couvala. „Ale nechám vás dva, abyste ho měli na starosti.“

„Je mi líto, že jsi nestihla večírek, který jsi plánovala. Vím, jak pro tebe byl důležitý.“

Ohlédla jsem se zpátky na Yoola, jehož výraz byl bolestný. Ani mě nenapadlo, že jsem si večírek nechala ujít, dokud se o něm nezmínil. „Navzdory tomu, co jsem tě možná přesvědčila, Vánoce ve skutečnosti nejsou o sušenkách nebo o stromečku nebo dokonce o legračních svetrech.“ Podívala jsem se dolů na svůj vlastní absurdní svetr se soby. „Je to o tom být s těmi, které miluješ.“

Usmál se. „Znamená to, že jsme vyhráli Vánoce?“

Vyrazil ze mě smích. „Rozhodně.“

Yool mě vtáhl do polibku a na chvíli mi zvedl nohy z podlahy. Když mě položil na zem, točila se mi hlava, ale hlavou mi prolétla myšlenka. „Víš, že nám chybí jeden člen odboje.“

Naklonil ke mně hlavu. „Naznačuješ, že by Valoxové mohli do svých řad přijmout pašeráka?“

„Jsme banda rebelů. Kromě toho jsi mi řekl, že jsi dobrý v přechytračování imperiálních hlídek. To je dovednost, která by se nám mohla hodit.“

„Pokud vstup k Valoxům znamená, že tě nebudu muset ani na chvíli opustit, tak se mnou počítej.“ Vrhl pohled na svého přítele chrápajícího pod stromem. „A Wyn?“

„Každý, kdo se dokáže vplížit do chráněného lesa na mimozemském světě, odstranit strom a odletět s ním na skrytou základnu, má nadání, které potřebujeme.“ Prohrábla jsem mu dlouhé vlasy. „Nemůžu nic slibovat, ale můžu se přimluvit u velitele. Poté, co jsi právě zachránil základnu, mám pocit, že odpověď bude ano.“

Yool mě vzal do náruče. „Tak to bychom se možná měli vrátit do svých komnat a oslavit to.“

Když mě nesl z místnosti, podívala jsem se mu přes rameno na mihotající se strom a pomyslela na to, jak zábavné by bylo Yoola rozbalit. „Veselé Vánoce mně.“

 

Konec