Yool - 19. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Yool

„Proč bych sabotoval vaši základnu?“ Zíral jsem na šéfa ochranky Valoxu přes pomačkaný kovový stůl. Ruce už jsem neměl spoutané, takže jsem si je mohl složit přes hruď v jediném vzdoru, kterého jsem se odvážil, vzhledem k dvojici ozbrojených stráží rozmístěných před těžkými ocelovými dveřmi vedoucími do spartánské místnosti.

Muž na mě slabě pokrčil rameny, které se mi zdálo skoro líné, když si mě prohlížel se zkříženýma rukama. „Pašeráci nejsou známí tím, že by byli loajální ke komukoliv. Jak mám vědět, že tě sem neposlal Zagrath, abys nás infiltroval před útokem?“

Rychle jsem sklouzl pohledem ke stěnám, které byly ze stejného matného kovu jako stůl a nijak netlumily naše hlasy. Žádná zrcadla, což znamenalo, že se nikdo nedívá. To pro mě bylo buď dobře, nebo velmi špatně.

Naklonil jsem se dopředu a opřel si předloktí o okraj stolu. „Já pro impérium nepracuju. Pro případ, že nevíte, jak pašování obvykle funguje, lodím impéria se vyhýbám. Proto jsem dobře placený. Vždycky jsem dokázal dostat kontraband přes jejich hlídky.“

„To bylo tenkrát. Teď, když Impérium padlo, možná neexistuje trh pro pašování. Možná jsi potřeboval změnit taktiku, abys přežil, a Impérium bylo ochotné dobře zaplatit za sabotéra.“

Zavrtěl jsem hlavou. „Zase špatně. Impérium možná nebylo zničeno, jak tvrdíte, ale s žádným z nich jsem se nesetkal. Pokud jsou někde poblíž, nenaverbují lidi, jako jsem já. Kromě toho, jak jsem mohl vědět, že se setkám s Brooke a prohraju…“ odmlčel jsem se uprostřed věty, když jsem si uvědomil, že nikdo neví o karetní hře ani o dohodě, kterou jsme uzavřeli. Pokud věděli, byl jsem její přítel. Naneštěstí mi tento příběh ztížil možnost dokázat svou nevinu.

Muž se narovnal. „Prohrát? Prohrát co?“

Věnoval jsem mu vlčí úsměv. „Ztratit nad ní rozum, samozřejmě.“

„To je pravda. Ty a Brooke.“ Z hlasu mu kapala nedůvěra. „Jeden z našich pilotů má tajného přítele, který je shodou okolností psanec.“

„Psanec zní tak odsuzovačně.“

Při těch slovech zabručel, evidentně jsem ho nepobavil. „Pověz mi o té zprávě. Tvrdíš, že jsi vysílal vysílání v době, kdy jsi chyběl v záznamu.“

Vydechl jsem a prohrábl si rukou vlasy. Teď jsem se mohl přiznat k pravému důvodu, proč jsem zmizel, i když mé současné nesnáze činily mé tajemství – a mé odhodlání udržet ho před Brooke v tajnosti – hloupým. „Posílal jsem zprávu svému kolegovi z posádky, Wynovi.“

„Další pašerák?“

Potlačil jsem nutkání zasmát se. „Je v mé posádce, takže ano, je také pašerák, a proto jsem se s ním spojil.“

To vzbudilo zájem mého vyšetřovatele a jeho zornice se rozšířily, ale nechal mě pokračovat.

„Wyn ví, jak najít věci, dokonce i neobvyklé věci. To z něj dělá tak dobrého pašeráka. Nejen, že přepravujeme náklad, který je třeba ukrýt, ale také jsme známí tím, že pro své klienty získáváme vzácné nebo neobvyklé věci.“

„Jako zbraně?“

Zhluboka jsem se nadechl, zklamaný cílevědomostí toho muže. „Na zbrani není nic vzácného. Ne, naši klienti nás obvykle žádají, abychom našli věci specifické pro jejich jedinečný vkus.“

Tvář samce zůstala prázdná.

Potřásl jsem hlavou. Budu to muset hláskovat? „Nurillia je známá svým afrodiziakálním sérem, ale vyrábějí jen několik lahví najednou. Lunava Prime chová sladce vypadající domácí mazlíčky, kteří dokážou pozřít nepřátelské bojovníky po tuctech. Ulluvia Alfa provozuje podzemní trh s různými hračkami pro potěšení, po kterých by se i ten nejdravější voják začervenal.“

Po tváři mu přeběhlo porozumění a vzápětí následovalo zamračení. „Proto jsi ho kontaktoval? Přál sis, aby ti přinesl hračku pro potěšení?“

Když jsem o tom teď přemýšlel, možná jsem měl Wyna požádat, aby mi ji obstaral. Myšlenka na použití digglevoltu s Brooke mi vehnala žár přímo do ptáka.

Posunul jsem se na sedadle. „Ne. Požádal jsem ho, aby našel určitý typ flóry.“

„Flóry?“ Přimhouřil na mě oči. „Je to typ zvrácené hračky?“

Nedokázal jsem se ubránit úsměvu. „Podle toho, co mi bylo řečeno, ne. Požádal jsem Wyna, aby našel stromek, který by se dal ozdobit na sváteční večírek.“

Důstojníkovi poklesla čelist. „Myslíš vánoční stromek?“

Ukázal jsem na toho muže souhlasně prstem. „Vánoční stromek. Brooke se rozčílila, že není žádný, který by se dal ozdobit, tak jsem požádal svého kolegu z posádky, aby jeden našel a přinesl ho sem. Vlastně, protože nevím, kde to sem je, řekl jsem mu, aby upoutal pozornost lodi Valox a řekl jim o své dodávce.“

Šéf bezpečnosti se s výrazem naprostého pohrdání opřel v křesle. „Chceš, abych uvěřil, že jsi poslal zprávu o vánočním stromku? Vypadám jako hlupák?“

„To jsou dvě různé otázky, ale ano.“

Zavrčel na to, než udeřil pěstí do stolu a nechal ho hlasitě zarachotit. „Máš nějaký důkaz, že jsi nevyslal naše souřadnice a nesabotoval naše štíty, abys z nás udělal snadnější cíl, až vaše lodě zaútočí? Tvá zpráva byla zašifrovaná.“

„Síla zvyku.“ Neposlal jsem nezašifrovanou zprávu už tak dlouho, že mě nenapadlo, jak provinile by se to mohlo zdát.

Když se Valox stočil a rozevřel pěsti na stole, ztěžka jsem polkl a snažil se vymyslet nějaký způsob, jak bych mohl dokázat svou nevinu. Část mého já jim nemohla mít za zlé, že mě podezírají. K sabotáži došlo skoro hned, jak jsem dorazil, a já nebyl zrovna známý svou loajalitou a upřímností. Měl jsem svůj vlastní kodex cti, ale pochyboval jsem, že by má volná pravidla pašeráckého chování zapůsobila na bojovníky za svobodu.

Ne že by mi záleželo na tom, co si o mně Valox myslí. No, záleželo mi na tom, co si o mně myslí jeden Valox. Vzpomněl jsem si na Brookin obličej, když mě odváděli pryč. Musel jsem jí dokázat, že jsem nevinný a že bych jí nikdy neublížil. Ale jak?

Ostré zaklepání na dveře mě vytrhlo z myšlenek, když dovnitř vstoupil důstojník Valox a přišpendlil vyšetřovatele špičatým pohledem. „Pane, tohle musíš vidět.“ Jeho pohled zabloudil ke mně. „A měl bys s sebou vzít jeho.“