TR - 59. kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

RYAT

 

             Otevřu těžké oči a ucítím vůni sterilního pokoje ještě dřív, než spatřím bílé stěny, a uvědomím si, že jsem na nemocničním lůžku. Chci zvednout pravou ruku, ale ta se ani nehne. "Znovu už ne..." Oči mi klesnou a podívám se na ni, napůl očekávám, že bude připoutaná k madlům, ale místo toho se k mému boku tulí brunetka a spí na ní.

 

             Blake! Díky bohu. Nakloním se k ní, políbím ji na čelo a nechám své rty, aby ucítily dotek její kůže na mých rtech.

 

            Oči se jí zachvějí a chvíli jí trvá, než na mě zaostří. "Ryate?" zalapá po dechu. "Jsi vzhůru." Chce vstát, ale já ji držím na místě.

 

            "Ne, Blake..."

 

            "Ale doktor Gavin-"

 

            "Ne, prosím." Přitáhnu ji k sobě. "Zůstaň tady." Nasávám vůni jejích vlasů, ta známá jahodová vůně mě nutí k úsměvu. "Zůstaň tady se mnou. Ještě chvíli."

 

            "Dobře, Ryate." Podívá se na mě a jemně mě políbí na tvář.

 

            "Bože, chyběla jsi mi," řeknu a její oči se naplní slzami.

 

            "Už to nikdy nedělej," zavrčí. "Jen abys věděl, nakopu ti zadek, až se vrátíš domů."

 

            Zasměju se a políbím ji na čelo. "Jsi v pořádku?"

 

            "Jo."

 

            Ve chvíli, kdy odpoví, vidím modřinu na jejím oku. "Uhodil tě?"

 

            "Jsem v pořádku..." Odtáhne se.

 

            "Blake." Zavrčím. "Řekni mi, co ti udělal." Donutím ho, aby se u zpovědi vyzpovídal ze svých hříchů vůči LeAnne, ale ne z toho, co udělal jí. Nechci, aby všichni věděli, čím si moje žena prošla.

 

            S povzdechem si prohrábne rukou vlasy. "Řekl mi, abych utekla."

 

            Zamračím se a vzpomenu si na něco o hře. "Proč by...?"

 

            "Chtěl si zahrát mou fantazii," zašeptá nervózně. "Řekl mi, abych před ním utekla. Chtěl mě chytit a znásilnit."

 

            Zatnu zuby, svaly mi ztuhnou, což ještě zhorší už tak bolavé tělo.

 

            "Nejdřív se mi dařilo držet ho od sebe. Pak mě chytil a byl tam Tyson..."

 

            "Potřebovali jsme, aby Matt věřil, že je tam Tyson kvůli tobě," informuji ji. Matt by byl podezřívavý, ať už by to dopadlo jakkoli, ale věděli jsme, že by si nenechal ujít, kdyby měl další pomoc, aby ji mohl využít. "Musel sehrát určitou roli."

 

            Odfrkne si. "Zahrál ji dobře. Tyson mě přesvědčil, že se na útoku v Blackoutu podílel. Dokonce mě hodil na stolek..."

 

            "Musel se k tobě přiblížit," řeknu, i když mi vadí, že se jí dotýkal. Neštve mě, že na ni byl hrubý, ale že na ni jakýmkoli způsobem vztáhl ruce. Nebo to, že si Matt vážně myslel, že se s Tysonem chystají znásilnit mou ženu. "Věděli jsme, že tě nějakým způsobem spoutá. Buď provaz, nebo stahovací pásky, nebo pouta."

 

            Zamračí se a obočí se jí stáhne. "Proto jsem měla klíč v kapse?" Přikývnu. "Tyson ho tam dal, když jsi ležela na stolku."

 

            Ve chvíli, kdy Tyson viděl, že má pouta, musel se k ní přiblížit. "Je mi to líto, Blake."

 

            "Jsem v pořádku." Chytne mě za ruku. Věnuje mi jemný úsměv a dodává: "Matt se mě nikdy nedotkl."

 

            Lže. Znamení na její tváři dokazuje, že se k ní dostal dřív, než jsem se k ní dostal já. "Zachránil jsi mě. Znovu."

 

           Uchopím její hebkou tvář a palcem jí přejedu po teplé kůži. Nevím, co bych dělal, kdybych ji už nikdy neviděl. "Miluju tě, Blake."

 

            "Já tebe taky." Nakloní se dopředu a jemně přitiskne své rty na mé.

 

            Když se odtáhne, rozhlédnu se po místnosti, ale pořád jsme tu jen my dva. "Kde je Matt? Prosím, řekni mi, že zase neutekl."

 

            "Ne. Tyson ho má ve sklepě v Blackoutu. Řekl mi, abych ti vyřídila, že až budeš připravený, osobně ti ho doručí do katedrály."

 

            Začnu se tlačit nahoru. "Můžeme to udělat dneska večer."

 

            Položí mi ruce na hruď a tlačí mě zpátky dolů. "Ne."

 

            "Blake ..."

 

            "Potřebuji, aby ses dal dohromady. A Ryate, to se nestane, dokud se neuzdravíš."

 

            "Blake," zavrčím. Už i ona.

 

            "Potřebujeme tě."

 

            "Nemáme čas..." Odmlčím se. "My?"

 

            Tvář jí pokryje úsměv a přikývne. "My, Ryate." Natáhne se, zvedne černobílou fotku a podrží ji tak, aby mi ji ukázala. "Budeme mít dvojčata. A budeme tě potřebovat..."

 

            "Dvojčata?" zeptám se, abych se ujistil, že jsem ji slyšel správně.

 

            Přikývne a na její dokonalé tváři se objeví nádherný úsměv. Nikdy jsem neviděl její oči tak zářivé. "Dvě děti."

 

            Natáhnu se k ní, chytím ji za tvář a přitáhnu si ji k sobě. Tentokrát ji hluboce a vášnivě políbím. Nakonec jsem se za ní vydal, ale to ona mě přivedla zpátky. Tahle žena je neuvěřitelná. A já jsem ten nejšťastnější muž, který ji může nazývat svou.

         

    BLAKELY

 

             Ryat byl tři týdny v nemocnici. Nakonec musel znovu na operaci kvůli vnitřnímu krvácení. Přehnal to a potřeboval hodně odpočinku. Postarala jsem se, aby ho dostal. Vlastně mě překvapuje, že je tak poddajný. Musel to opravdu potřebovat, vzhledem k tomu, jak je tvrdohlavý. Ale já se mu vyrovnám. Jako Dáma chápu, co musí můj Lord dělat. A také chápu, že i on má své hranice. A zanedlouho tu budou další dva lidé, o které se budeme muset starat. Potřebovala jsem, aby se zotavil na sto procent.

 

            Strávila jsem s ním každou chvíli tady v této místnosti. Ale vím, že jakmile ho dnes propustí, bude to mimo mou kontrolu. Byl netrpělivý. Chce se pomstít a já taky.

 

            Vyplivnu zubní pastu, otřu si ústa, vyjdu z jeho soukromé koupelny a vejdu do pokoje.

 

            Stojí u nemocničního lůžka a natahuje si džíny přes nohy, stále bez trička.

 

            Opřu se o dveře a pozoruju ho. Trochu zhubl, i přes všechno to jídlo, které nám Gunner a Prickett nosili zvenčí. I když to ani nepotřeboval. Ryat Alexander Archer je vyrýsovaný. Od vypracovaných břišních svalů až po široký hrudník a svalnaté paže - ten chlap je k sežrání. A já jsem na něj měla chuť.

 

            Vzhlédne a usměje se, když mě přistihne, jak na něj zírám. Pak sáhne do tašky, která leží na jeho posteli, a vytáhne šaty. "Obleč si je," nařídí mi.

 

            Zasměju se, jako by si dělal legraci. Pak se podívám z okna a vidím, jak sníh pokrývá zem a budovu. "Ryate, včera sněžilo. Umrznu."

 

            Přistoupí ke mně. "Zahřeju tě."

 

            "Myslím to vážně."

 

            "Já taky." Povytáhne obočí a odváží se mi oponovat.

 

            Odfrknu si. "Jak se to tam vůbec dostalo?" Překvapí mě, že to ještě nespálil.

 

            "Řekl jsem Sarah, aby ti zabalila něco sexy."

 

            "Je to trochu odhalující, nemyslíš?"

 

            "Možná chci vidět, co je moje," oponuje.

 

            Povzdechnu si, protože vím, že Ryat je stoprocentně zpátky sám sebou a že moje bilance je na nic, pokud jde o to, abych tyhle bitvy s ním vyhrávala.

 

            Převrátím oči v sloup, natáhnu se a sundám si svetr, nechám ho spadnout na zem a pak si rozepnu džíny, strčím si je dolů pod nohy a odkopnu

je.

 

            "Zvedni ruce," přikáže mi a já je zvednu nad hlavu a dovolím mu, aby mi je navlékl na tělo. Chladný materiál je na mé teplé kůži hebký. "Perfektní," pochválí mě a špičkami prstů mi přejede po prsou, které mi odhaluje véčkový střih, a já se začervenám.

 

            Položí mi ruku mezi stehna a přejede jí nahoru, aby mi sevřel kundičku. Zasténám, chci ho tam cítit. Cítit ho po celém těle. Nevím, jestli je to tím těhotenstvím nebo čím, ale jsem pořád nadržená. Víc než obvykle. Možná je to tím, že jsem ho nemohla mít, když se zotavoval.

 

            "Pojď sem." Chytne mě za ruku a táhne mě k posteli. Natáhne ruku a shodí z ní tašku na druhou stranu podlahy. "Předkloň se a roztáhni nohy!" zavrčí mi do ucha.

 

            Nehádám se. Místo toho děkuji Bohu. Ohýbá se v pase, vyhrnuje mi šaty a plácá mě po zadku.

 

            Zabořím obličej do postele, aby nás tady neslyšel někdo, kdo prochází kolem jeho pokoje. Vsune mi prsty do tang a klouby prstů mi přejíždí nahoru a dolů po mokré kundičce. Zatlačím boky dozadu.

 

            "Někdo je nedočkavý," zamumlá.

 

            "Prosím," žadoním a vím, že bez ohledu na to, jak moc se na to snaží jít pomalu, chce stejně tak šukat.

 

            Neodpovídá, ale zvuk jeho rozepnutého zipu je vše, co potřebuju slyšet. O pár vteřin později se hlavička jeho péra protlačí dovnitř a já zasténám při tom tlaku, jak mě roztahuje. Oči se mi při tom pocitu téměř stočí do hlavy. Už je to příliš dlouho.

 

            Vtlačí se až dovnitř a mně se zatají dech. Pak se nakloní přes moje záda a obtočí mi ruku kolem krku, stiskne ji, ale ne natolik, aby mi vzal vzduch. "Kurva, Blake," zavrčí, než se jeho rty ocitnou na mém krku, sají mi kůži, zatímco jeho boky zrychlují tempo a šukají mě proti okraji postele.

 

            Přikládám si ruku na ústa, abych utišila své nesrozumitelné zvuky, které ze mě vymáhá. Jeho zuby se mi zarývají do kůže a pak ztuhne a udělá se do mě.

 

            Vytahuje se a já se prohýbám na posteli. "To není fér," zakňučím.

 

            Zasměje se a plácne mě do stehna, až mě píchne. "Ještě jsem neskončil." Kleká si za mě.

 

            "Co to...?"

 

            "Zůstaň takhle!" Pleskne mě po kundičce a já zaječím, než znovu zabořím obličej do postele.

 

            Jeho prsty mě doširoka rozevřou a já zhluboka nasaju vzduch, když ucítím, jak do mě cosi studeného a gumového strká. "Ryate, co-?"

 

            "Jen malá zábava." Vstane, chytí mě za ruku a pomůže mi vstát.