TR - 51. kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

RYAT

             Měl jsem to kurva vědět! Měl jsem si vyžádat víc informací. Ti zasraní Lordi mi zabránili získat všechny informace. Nemůžete se jich vyptávat.

 

             Vím, že jsi zabil důležitou mrchu! Tohle Lincoln na Matta křičel potom, než mu dal podmínku a vyhodil ho ze své kanceláře. LeAnne byla důležitá, protože ji důležitou udělal Phil Anderson. Pan Mayes nebyl na žebříčku Lordů tak vysoko. Proto jsem se nikdy neptal, proč musel zemřít. Zradil svou přísahu. Bylo to jednoduché.

 

            "Proč bys to říkal?" Blake se mě zeptá a spodní ret se jí zachvěje. "Já... tomu nerozumím."

 

            Přejedu si rukou po neoholené tváři. "Když jsem Valerii vyhodil z tvého bytu, vytrhl jsem jí kus vlasů a nechal je otestovat s tvými." Výsledky jsem dostal, když jsem seděl v kanceláři jejího otce v centru Dallasu poté, co ode mě utekla. Neměl jsem čas ani zájem pátrat po tom, kdo je její biologická matka.

 

            Její široké oči na mě bez mrknutí zírají. "Ne..." zašeptá.

 

            "O tom domluveném sňatku jsem věděl. To je prostě normální, když je člověk Lord," dodám rychle. "Měl jsem tušení." Překvapivě nebyly ve shodě, ale až doteď jsem netušil, že její biologickou matkou je LeAnne. Poté, co Phil vyslovil její jméno, mi trvalo několik minut, než jsem si to v hlavě všechno spojil.

 

            "Blake." Přistoupím k její posteli a ona si přitáhne kolena k hrudi, oči teď upírá na otce a prosí ho, aby jí všechno vysvětlil. Udělám to já, kurva! "Blake?" Posadím se na kraj její postele a přitáhnu si její ruce, vymotám je z okolí jejích kolen a vezmu její ruce do svých. Její uslzené oči pomalu najdou ty moje. "Ve třeťáku jsme byli s Mattem parťáci na jednom úkolu. Bylo to naše zasvěcení. Dostali jsme jméno a místo. Odstranit Lorda, který zradil svou přísahu."

 

            "Já ne..." zašeptá a polkne. "Co to má společného s... mojí mámou-LeAnne?"

 

            "Něco..." Nedám jim tu výhodu, aby mě slyšeli vyprávět, co přesně se stalo. "Něco se zvrtlo a jeho žena byla také zabita."

 

            Očima se podívá na otce, ale ten je příliš velký zbabělec, než aby se jí podíval do očí. Místo toho zírá na podlahu a tře si krk. "Když jsme se vrátili z mise, Matt dostal podmínku. Pak přišel další rok, dva týdny před začátkem vyučování, zrovna jsem skládal přísahu, tvůj otec si mě zavolal na schůzku a řekl mi, že si musím vybrat tebe."

 

            "Chtěl jsem tě zachránit před Mattem." Jejímu otci se zlomí hlas, když promluví. "Věděli jsme, že zabil LeAnne." Odmlčí se. "A potřebovali jsme čas, abychom to dokázali."

 

            Cítím, jak se mi jeho oči zavrtávají do zátylku, zatímco sedím naproti své ženě. Mysleli si, že mě přemluví, že mě zlomí, abych ho prozradil, ale to se nestane. Ani tehdy, ani teď. Od toho je zpověď. Až Matta pověsím, jak navrhoval Tyson v katedrále, Matt prolije nejen krev, ale i všechna svá tajemství místnosti plné Lordů. Bude to on, kdo všem řekne, co tu noc udělal.

 

            "Takže" - její obočí se svraštilo - "Matt zabil ženu Lorda?"

 

            "Ano," zavrčí její otec. "Byla to moje vyvolená... a tvoje matka. Miloval jsem ji." Jeho hlas klesá do šepotu. "Pořád miluju."

 

            Skoro je mi toho bastarda líto. V místnosti opět zavládne ticho a po pohmožděné tváři se jí skutálí první slza.

 

            Slyším, jak si její otec povzdechl. "Blakely, musíš pochopit..."

 

            "Prosím, odejdi," zašeptá a přeruší ho.

            Obejde ji z opačné strany. "Vím, že jsi rozrušená..."

 

            "Prosím." Ignoruje ho a její krásné modré oči se setkají s mýma. "Prosím, ať odejdou."

 

            Pustím její ruku a postavím se čelem k jejímu otci. "Mám ti ukázat cestu ven?" Povytáhnu na něj obočí.

 

            Narovná ramena, sebere z opěradla židle sako a kravatu a vyrazí ven. Můj otec jde s ním.

 

            Nakloním se k ní a políbím ji na čelo. "Hned jsem zpátky."

 

            Spěchám chodbou a přicházím k sesterně, aby si mě všimly.

 

            Její otec si povzdechne. "Ryate, až budeš otcem, pochopíš to."

 

            Přistoupím k němu a svou hrudí narazím na jeho. "Ty musíš pochopit, že až s tebou budu mít příště schůzku v centru Dallasu ve dvě ráno, tak tě kurva sejmu."

 

            "Ryate," zasyčí můj otec.

 

            Jako by mi bylo jedno, co říká. Je mi to jedno. Celou dobu věděl, proč pan Anderson chtěl, abych si vybral jeho dceru. Můj otec to nikdy nezpochybňoval. Dokonce mi po obřadu zavolal, aby se ujistil, že je to Blake. Když byl v New Yorku, ptal se mě, kolik za ni nabídnu... a vsadil bych se, že právě proto mě nenutil, abych si vzal Cindy. Tohle byl jejich plán.

 

            Ruce se mi sevřou v pěst a já přemýšlím o tom, že to prostě udělám hned teď. Proč, kurva, čekat až bůhví kdy? Ale za sesternou zahlédnu slečnu odbarvenou blondýnku s telefonem u ucha a s vytřeštěnýma očima upřenýma na mě. Nejspíš už má ochranku na rychlém vytáčení. Ta mrcha na mě zírá od chvíle, kdy jsem před pár dny rozbil automat. Tak raději ustoupím. "Chci, aby tihle muži byli vyškrtnuti ze seznamu návštěvníků pokoje mé ženy. Už tam nemají co dělat."

 

            "Ryate," zavrčí její otec. "Nemůžeš mi v tom bránit."

 

            "Sleduj mě." Pak se otočím a vrátím se do jejího pokoje. Vejdu dovnitř a najdu ji ležet na boku v poloze plodu zády ke mně a plakat. Zhasnu hlavní světlo a jdu k její posteli. Když si k ní vlezu, otočí se, přitulí se ke mně a pláče ještě víc.

 

            "Ššš." Snažím se ji uklidnit třením zad. Vím, že když bude plakat moc, přivodí si další bolest hlavy.

 

             BLAKELY

             Příchod do chaty je... jiný. Nahoře jsou černé závěsy, které visí od stropu a zakrývají všechna okna od podlahy až ke stropu s výhledem na les. Díky nim to tu vypadá temněji. Připomíná mi to Blackout.

 

            "Kdy jste je pověsili?" ptám se.

 

            Položí na stolek mou tašku, kterou mi do nemocnice přinesla Sarah. "Nechal jsem to udělat Gunnera a Pricketta, zatímco jsme byli v klubu."

 

            "Proč?"

 

            "Protože jsem si myslel, že se tady možná poflakuje Matt, a nechtěl jsem, aby viděl dovnitř domu."

 

            Přikývnu na znamení pochopení.

            S povzdechem ke mně přistoupí a políbí mě do vlasů. "Nebudou tu navždycky," slíbí, jako by poznal, že je nesnáším.

 

            Odchází do kuchyně a já se vydávám do koupelny, chci si dát horkou koupel. Jsem psychicky i fyzicky vyčerpaná. Svlékám se, sundávám si tričko a pak si shrnu šortky pod nohy spolu se spodním prádlem. Otočím se a postavím se před zrcadlo. Nepodívala jsem se na sebe od chvíle, kdy mi Matt narazil obličejem do volantu. Nechtěla jsem vidět to, co už jsem věděla - byl ošklivý.

 

            To byl jeho cíl. Přimět Ryata, aby mě viděl jako odpudivou. Matt chce, aby mě Ryat odhodil. Už nejde o to, že by mě Matt chtěl. Ne, nedokázal Ryata porazit, tak ho teď chce poštvat proti mně. Je to jediný způsob, jak to ještě může zahrát.

 

            Ryat vejde do koupelny a já sklopím hlavu, neschopná setkat se s jeho očima v zrcadle.

 

            "Hej." Cítím na krku konečky jeho prstů a on mi jednou rukou odhrne vlasy z obličeje, zatímco druhou mě odtáhne od pultu, abych se mu postavila čelem. "Blake, podívej se na mě."

 

            Cítím se poražená, zvedám hlavu.

 

            "Bolí tě to?" zeptá se znepokojeně ve chvíli, kdy vidí, jak se bráním slzám.

 

            "Ne," zašeptám.

 

            Omluvně se na mě usměje. "To s tvým tátou mě mrzí."

 

            Odvrátím od něj pohled, zírám na bílý strop a odmítám ty slzy pustit. Jsou tak blízko okraji.

 

            "Blake," dožaduje se mé pozornosti. "Mluv se mnou."

 

            Polknu knedlík v krku a vzdám svůj boj s ním. "Chce, abys mě odhodil," zašeptám.

 

            "Jak to myslíš, odhodit tě?" Jeho tvář se při té otázce zkřiví. "O kom to mluvíš?"

 

            "O Mattovi. Chce mě zošklivit, abys mě opustil."

 

            "Blake ..." Těžce si povzdechne. "To si myslíš?"

 

            "To vím."

 

            Přistoupí ke mně, vsune mi obě ruce do vlasů a pevně mi drží hlavu. "Miluju tě," řekne a donutí mě odfrknout si. "Jsi jediná žena, které jsem to kdy řekl. A zůstane to tak až do mé smrti. Tvář se ti zahojí, jizvy vyblednou, ale moje láska k tobě se nezmění. Takže ať už ti řekl cokoli nebo v tobě vyvolal jakékoli pocity, nenech se tím rozhodit. To je to, co chce. Rozumíš?"

 

            Jeho slova udělají to, čemu jsem se snažila vyhnout, a slzy se mi rozlijí po spodních řasách, jen z jiného důvodu. Tu noc mám pořád dost zamlženou. Vím, že to byl Matt, ale nepamatuju si žádný náš rozhovor, pokud jsme ho vůbec vedli. Jen vím, že to musí být jeho plán. Chce mě dostat pryč od Ryata a ví, že bych ho nikdy neopustila.

 

            Nakloní se ke mně a vtiskne mi jemný polibek na rty, protože ví, že může ochutnat moje slzy. Když se odtáhne, chytím ho za triko a nedovolím mu, aby se dostal příliš daleko. "Půjdeš se se mnou vykoupat?"

 

            "Samozřejmě."

             _______________

 

             "Máš na mě nějaké otázky?" zeptá se a sedne si naproti mně do masivní vany s vířivkou. Přeplnila jsem ji tunou bublinek. Zvedne mi nohu a začne mi ji třít, když si ji pod vodou položí na stehno.

 

            "O čem?"

 

            "O té noci, kdy jsme s Mattem měli náš úkol."

 

            "Řekl jsi, že ho nepráskneš." Nejsem si jistá, jestli to chci vědět. Ani jsem nevěděla, že LeAnne existuje, a teď mám jen poslouchat, jak ji můj bývalý zabil? I to je na mě trochu moc ujetý.

 

            "Řeknu ti cokoli," odpoví Ryat.

 

            "Cokoliv?" Povytáhnu obočí a on se zasměje, na rtech hravý úsměv.

 

            "To byla asi špatná odpověď." Jeho smích sílí.

 

            "Řekl jsi to."

 

            Přikývne. "Dobře. Cokoliv."

 

            "Pověz mi, jak ses dostal do vězení." Od té doby, co pronesl tu poznámku, nemůžu dostat z hlavy jeho obraz v poutech. Jsem si jistá, že bude vypadat stejně sexy, jak si to představuju.

 

            "To jsi zachytila, jo?" Na vteřinu pustí mou nohu, natáhne se a rukou si prohrábne vlasy, aby si je namočil a narovnal. "Pamatuješ, jak jsem ti před svým zmizením omámil vodu a uložil tě do postele u tebe v bytě?" Jeho ruka klesne do vody a vrátí se k tření mé nohy.

 

            "Jo..." Co to má s tím společného? "Počkej... zatkli tě? Tak tam jsi byl?" Prickett mi řekl, že je na služební cestě a ať mu nevolám ani nepíšu, protože mi neodpoví.

 

            "No, technicky vzato mě nezatkli. Byl to úkol, ke kterému mě Matt dobrovolně přihlásil."

 

            Zamračím se. "Proč by to dělal?" Další z jeho šílených plánů?

 

            "No právě," řekne a ještě víc mě tím zmate. "Pamatuješ, jak jsme tu byli, než jsme se vrátili k tobě, a já měl puštěnou televizi? Byla tam přestřelka?" Přikývnu. "To byl dům soudce. Je to Lord. Byl na něj spáchán atentát. Někdo se tam vloupal, ale on v té době nebyl doma. Místo toho zabili jeho šestiletého syna."

 

            Zalapám po dechu a přikryju si rukou ústa. "Tak proto jsi na mě byl tak zlý?" ptám se, když si vzpomenu, co mi řekl v domě Lordů po schůzce.

 

             "Řekl jsem, že tohle teď dělat nebudu. A myslel jsem to vážně. Takže pokud mě nechceš vidět opravdu naštvaného, doporučuju ti, aby ses držela zpátky." Jeho hlas je tichý, slova kontrolovaná, ale jeho ruka kolem mého krku se třese a prozrazuje jeho skutečné pocity v tuto chvíli.

 

            Přikývne. "Měli jsme mimořádnou schůzku v domě Lordů. Potřebovali dva dobrovolníky. Chtěl jsem se nabídnout, když mě Matt předběhl a nabídl nás oba."

 

            Kluci spolu tehdy neměli dobré vztahy, tak proč by to dělal? "Co jsi udělal?"

 

            "Řekl jsem ano." Pokrčí rameny.

 

            "A co se stalo pak?"

 

            "Měl jsem pět hodin na to, abych si dal všechno dohromady, a jednou z těch věcí jsi byla ty. Zdrogoval jsem ti vodu, protože jsem potřeboval, abys spala, zatímco já odjedu. S Mattem jsme se sešli v katedrále a nechali se unést, kde se s námi sešel soudce a ...."

 

            Sedím a nechávám ho, aby mi vyprávěl o svých zážitcích z vězení s Mattem, zatímco mi pod teplou vodou masíruje nohy. Při každém slově mi buší srdce. Jak tohle může dělat každý den? Prostě se jen tak naslepo pustí do úkolu, o kterém nemá ani tušení, o co jde? Nebo proč to musí udělat?

 

            "Počkej." Zastavím ho. "Vrátil ses ke mně do bytu, sotva jsi stál na nohou. Zrovna jsi vyšel ven?"

 

            "Ano." Přikývne. "Matt se mě tam pokusil zabít. Nabídl mi ten úkol dobrovolně, aby mě dostal pryč od tebe, ale když zjistil, že se k tobě za chvíli vrátím, musel vymyslet nový plán."

 

            Dlouze jsem vydechla, když se mi začaly spojovat jednotlivé body. "Neuvěřitelné." Zavrtím hlavou.

 

            "Co?"

 

            "Proto sis mě vzal," řeknu vědoucně. "Protože se tě pokusil zabít. Takže jsi potřeboval novou munici, kterou bys mu mohl vmést do tváře." Jen mě pozoruje, zatímco já pokračuji. "A kde jinde to oznámit než na výročním večírku v domě Lordů před zraky všech?" Všechno to bylo naplánované. V tuhle chvíli už se ani nemůžu zlobit. Bylo to docela dobře promyšlené.

 

            "Přesně tak." Přikývne. Natáhne se dopředu, chytne mě za ruce a přitáhne si mě k sobě, naše tváře se téměř dotýkají, naše těla rozbíjejí bubliny. "Vždycky jsem byl sobec, Blake. Ochotný udělat cokoli, abych se dostal tam, kde chci být. A ze všech věcí, které jsem kdy udělal, jsi ty zdaleka největší odměnou za mé sobectví."