TR - 50. kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

RYAT

             Vycházím z jejího pokoje a jdu chodbou. Potřebuju nějaký zasraný energetický nápoj. Sakra, potřebuju, aby mě napojili na kapačku s čistým kofeinem. Je to, jako kdyby znovu utekla, ale tentokrát vím, že je přímo přede mnou a nikde nechybí.

 

            Ale mohla by. Matt ji mohl snadno unést. A já jsem čím dál víc zmatený z toho, proč to neudělal. Tedy, díky bohu, že to tak není, ale proč? Co to sakra dělá?

 

            To si takhle hraje s jídlem, než ho sní?

 

            Způsob, jak si prodloužit mučení. Zavraždil jsem jeho jediné dva spojence, a on ji prostě opustil, když měl příležitost si ji vzít a nechat ji zaplatit za moje hříchy.

 

            Přijdu k automatu, strčím do něj pětidolarovou bankovku a zmáčknu energetický nápoj, o kterém vím, že mi vůbec nepomůže.

 

            Nejsem si jistý, o co mu kurva jde, ale nesedí mi to. Nic z toho, že je teď na nemocničním lůžku, mi nesedí.

 

            "No tak." Plácnu do boku automatu, když vidím, že mi nevydal pití. "Hajzle!" Kopnu do něj.

 

            "Předtím jsem tam dal dvacku a nic jsem za ni nedostal."

 

            Podívám se na Tye stojícího vedle mě a těžce si povzdechnu. "Co tady děláš?" Slíbil mi, že ji pohlídá. To já jsem ji zklamal, když jsem čekal, že ji někdo jiný ochrání.

 

            Zastrčí si ruce do předních kapes džínů, vyhoupne se na paty a sklopí hlavu.

"Nemůžu odejít, když vím, že jsi pořád tady."

 

            Sklopím oči a jdu pryč. Kašlu na těch pět dolarů, ale jeho slova mě zastaví.

 

            "Byl jsi tu se mnou..." Vytáhne ruku z kapsy, prohrábne si neposedné vlasy a můj pohled padne na jeho triko a uvědomím si, že je pořád oblečený do stejného, které měl na sobě, když přivedl mou ženu. Vím to, protože je na ní stále její krev. Ještě jsem odsud neodešel, ale Gunner mi naštěstí přinesl nové oblečení. "Jen jsem si myslel, že bys tu neměl být sám, kdyby..." Zastaví se.

 

            Ruce sevřu v pěst. "Pro případ, že by umřela?" dokončím to za něj. Dramatizuju to. Mluvil jsem s Gavinem a říkal, že všechno vypadá dobře, pokud jde o nějaká vážná zranění. Žádné krvácení. Má sice zlomený nos a nějaké řezné rány a modřiny, ale stále platí, že to mohlo být mnohem horší.

 

            Ramena mu poklesnou. "Nevěděl jsem..."

 

            "Co, Tyi?" zvýším hlas. "Že tam byl Matt? Protože on věděl, že ona tam bude." Bydleli jsme tam celý týden. Ne že by pro něj bylo těžké to zjistit. Nechal jsem ji večer předtím tančit se Sarah, chtěl jsem, aby se trochu pobavila. Měl jsem s ní prostě utéct.

 

            "Ty za to nemůžeš," řekne tiše a já se drsně zasměju.

 

            "Děkuju za názor, o který jsem nestál." Otočím se k němu zády.

 

            "Lordi se starají jen sami o sebe, Ryate," zavolá na mě.

 

            Znovu se zastavím, zaskřípu zuby a otočím se k němu čelem, ale nic neříkám.

 

            "Chceš ji zachránit?" Přistoupí ke mně. "Jediný způsob, jak to udělat, je nechat ji jít, protože i kdybys zítra zemřel, bude patřit jim." Při jeho slovech mi ztuhne páteř. "Její otec ji nedokáže zachránit. Tvůj otec ji nebude schopen zachránit. Berou zajatce, Ryate."

 

            "Tak proč jsi pořád členem, Tyi?" podívám se na něj. Povytáhnu obočí a pokračuji: "Stačí, když zradíš svou přísahu, a oni to rozhodnutí udělají za tebe."

 

            Usměje se a jeho levá ruka se zvedne, aby mi spočinula na rameni. "Proč myslíš, že jsem si vybral to, co jsem si vybral?" S tím mě dvakrát plácne po rameni a pak odejde.

 

            Zírám na energeťák, který jsem nedostal, ale zaplatil, a zuby se mi sevřou. Mluvil o Blackoutu. Lordi mu ten klub dohodili. Koupili pozemek, postavili budovu a pak mu to všechno předali - zadarmo a čistě. Teď mě napadá, co všechno musí udělat, aby si to udržel.

 

            Zavrtím hlavou a řeknu si, ať se kurva nezajímám o jeho problémy. Kdysi jsem se staral. Dokonce jsem tu s ním seděl v čekárně, ale vím, jak to skončilo. Mnohem hůř než moje zkušenost tady.

 

            Vím, že se Blakely vrátí domů, a vím, že ji nenechám odejít. Zažil jsem to nejhorší od Lordů, ale taky jsem viděl, jak se starají o své členy - jako o zasranou královskou rodinu.

 

            Udělám, co je třeba, a zajistím, aby o Blakely a naše budoucí děti bylo dobře postaráno a aby se mohly schovat, kdyby se mi něco stalo. To je to nejlepší, co pro ně můžu udělat.

 

            Vrátím se k přístroji, nakloním se, položím čelo na chladné sklo a těžce si povzdechnu. "Seru na to!" Pak se postavím, natáhnu se a uchopím se za záda trička. Přetáhnu si ho nahoru a přes hlavu, přičemž si srazím čepici na zem.

 

            "Panebože." Kolem projde sestra Blake z dřívějška. "Co... co to děláte, pane Archere?" zeptá se rozrušeně. Oči jí padnou na to, jak se mi od těžkého dýchání prohýbají břišní svaly.

 

            Nevšímám si jí, omotám si tričko kolem pravé ruky, sevřu ho v pěst a praštím s ním do skla.

 

            Vypískne a uskočí dozadu. "Ryate!"

 

            Vytáhnu ruku skrz sklo a ona mě sleduje s vytřeštěnýma očima, jak si odmotávám tričko z pěsti, vyklepávám z něj zbytek skla a pak si ho spolu s čepicí zase nasazuju.

 

            Sáhnu zpátky dovnitř a popadnu dva energetické nápoje.

 

            "Vaše ruka." Vykročí ke mně. "Krvácíte."

 

            Po ruce mi stéká krev z místa, kde mě sklo pořezalo, jakmile jsem ho prorazil. Nic hrozného.

 

            "Potřebujete stehy..."

 

            "Jsem v pořádku," říkám jí. Při rvačce jsem se zřídil víc.

 

            "Ale..." Natáhne ruku a chytí mě. "Možná v ní máte sklo."

 

            "Tak ho vytáhnu." Vytrhnu jí ruku zpátky. "Jděte dělat to, za co jste kurva placená, a pomozte těm, kteří to chtějí."

 

            Zalapá po dechu, jako by ji to, co jsem řekl, urazilo, což jsem neudělal. Je to doslova její práce. Nechám ji tam stát s pusou dokořán a vydám se chodbou do čekárny, kde stále ještě čeká Ty.

 

            Povzdechnu si, svalím se vedle něj a beze slova mu podám jeden z drinků, které jsem si vzal z toho pitomého automatu.

 

            Uchechtne se, ale natáhne se a vezme si ho. Je to nejblíž omluvě, jaké se mu dostane. Moje žena je jediná osoba, která ode mě kdy uslyší omluvu. Ale chápu, že to nebyla jeho chyba. Byla moje. A až se konečně dostane domů, dovolím si vymyslet, jak Matta zabiju za to, že na ni vztáhl ruku.

 

            "Nechal jsem Sarah, aby nás sem odvezla mým autem," promluví. "Tak se můžeš podívat na místo, kde Blakely seděla. Podívej se, jestli tam něco nenechal."

 

            Polknu, protože vím, že se mi nebude líbit, co uvidím uvnitř po tom, co jí udělal. Ale má pravdu, musím se podívat, jestli tam nezanechal nějaké stopy, abych ho našel dřív, než bude mít možnost se jí znovu dotknout. "Díky."

             BLAKELY

             "Ryate," zavrčím. "Já to zvládnu."

 

            "Já vím, že to zvládneš, Blake," zalže. Kdyby si myslel, že to dokážu, tak by mě opravdu nechal.

 

            Odstrčím od sebe jeho ruku, vzdám to, když se ani nehne, a dovolím mu, aby mi pomohl dojít zpátky k posteli. Mám zlomený nos, ne nohu.

 

            Zvednu se a povzdechnu si. "Kdy můžu odejít?" zeptám se ho. Mám pocit, že pět dní - první tři jsem byla mimo - je na rozbitý obličej dlouhá doba. Pořád mě posílají na všechna vyšetření, která jsou pokaždé v pořádku.

 

            "Říkali, že někdy zítra."

 

            "Proč ne dnes? Vždyť jsem v pořádku," řeknu a vystrčím rozpraskaný spodní ret v naději, že si tím získám trochu soucitu.

 

            Ale nezískám.

 

            "Kdyby si doktor myslel, že můžeš odejít dnes, tak by tě nechal," řekne věcně.

 

            "Tohle je jako ve vězení," řeknu, zabořím hlavu do polštáře a rozesměju Ryata. "Co je na tom k smíchu?"

 

            "Podle někoho, kdo byl ve vězení, se to tomu vůbec nepodobá."

 

            Otevřu pusu, abych se zeptala, kdy ho sakra zavřeli, ale otevřou se dveře a dovnitř vstoupí naši otcové. Asi jsou teď nejlepší kamarádi. Pořád spolu. Pořád tady. Možná byli vždycky a já to jen nevěděla.

 

            S matkou jsem ještě nemluvila. Jsem si docela jistá, že jí táta řekl, aby se ode mě držela dál, když mu Ryat oznámil, že mi dala facku. Vlastně to bylo hezké a trochu smutné, ani se mi po ní nestýskalo.

 

            "Tak jo, na chatě to vypadá dobře," říká táta Ryatovi.

 

            "Jak to myslíš?" zajímá mě to.

 

            "Nechal jsem nainstalovat všechny nové kamery. Uvnitř i venku," odpoví Ryat. "Poslal jsem je tam, abych je mohl sledovat a ujistit se, že fungují správně."

 

            "Proč bys pochyboval, že fungují?" zeptám se a nacpu si do pusy hranolky, které mi přinesl Abbot.

 

            "Sleduju je už přes týden a nezaznamenal jsem žádnou aktivitu," prohlásí a posadí se na pohovku.

 

            "Není to dobře?"

 

            "Opatrnosti není nikdy dost," odpoví neurčitě.

 

            Nacpu si do pusy další hranolky, zavřu oči a zasténám. Tak kurevsky dobré. Otevřu oči a všimnu si, že na mě všichni zírají. "Co je?" nervózně se zeptám.

 

            Táta si prohrábne vlasy. "Myslím, že je čas..."

 

            "Phile..." Abbot si odkašle. "Dohodli jsme se..."

 

            "Rozmyslel jsem si to," přeruší ho.

 

            Můj pohled se upře na Ryata a ten pokrčí rameny, jako by taky neměl tušení, o čem se baví. "Dobře." Posadím se v posteli rovněji. "Co se děje?"

 

            "No..." Otec polkne. "Musím ti něco říct."

 

            "Tak mi to řekni." Už mám všech těch tajemství dost. Prostě to všechno vyklopte na rovinu.

 

            Zhluboka se nadechne, natáhne se a sundá si kravatu. Oh, on to myslí vážně. Rozepne si horní knoflík na košili a řekne: "Chodil jsem s jednou ženou z Barringtonu - LeAnne Mayesovou. Byla to moje vyvolená."

 

            Nebylo třeba mnoho, abych si uvědomila, že můj otec je Lord. Největším vodítkem mi byl fakt, že byl v domě Lordů poté, co mě Ryat dotáhl zpátky. Přesto mi připadá zvláštní, že jsem jeho životu nikdy nevěnovala větší pozornost. Nebo že mi o něm nikdy neřekl. Všechny ty cesty, které musel s mojí mámou podnikat kvůli svým obchodům. Pokaždé, když musel vynechat narozeniny nebo svátek - bylo to proto, že ho Lordi povolali do práce?

 

            Zamračím se na to jméno, nepoznávám ho a přemýšlím, proč na něm najednou záleží. Podívám se na Ryata a on zírá do podlahy, tvář má zkrabatělou, jako by se snažil rozhodnout, jestli ví, kdo to je, nebo ne.

 

            "Měla bych ji znát?" zeptám se.

 

            "Ne." Otec zavrtí hlavou, ale jeho oči vystřelí k Ryatovi, než se vrátí k mým.

 

            "Proč je tak důležitá?" zeptám se a prohlédnu si místnost, můj muž se stále v hlubokém soustředění zasekává na tom jméně.

 

            "Protože jsem ji miloval," oznámí a jeho široká ramena se svěsí, jako by to byla těžká váha, kterou nesl.

 

             Dobře, nečekala jsem, že můj otec nebude mít nikoho předtím, než potkal mou matku. Nikdy jsem ani jednoho z nich neslyšela mluvit o minulých vztazích, ale to neznamená, že neexistovaly. Takže si nejsem jistá, proč je to novinka. "Věděla to máma?" zeptám se.

 

            Jeho tvář trochu zbělá a rozepne si další knoflík. "Už byla zaslíbená někomu jinému... LeAnne," prohlásí a ignoruje mou otázku. Znovu, jako by to pro mě mělo něco znamenat. Nebo pro kohokoli z nás. "Ale tvoje máma... víš, jak jsme se vzali krátce po tom, co jsme spolu začali chodit?"

 

            "Jo," odpovím pomalu.

 

            "No..." Poškrábe se vzadu na krku. "Měli jsme domluvený sňatek."

 

            "Ne, neměli," namítnu, jako bych tam byla, a zasměju se tomu.

 

            On si povzdechne. "Měli jsme. Lhali jsme ti."

 

            "Proč... počkat?" Posadím se ještě víc. "Proč jste lhali o svém manželství?" Sklopí oči k podlaze a já se podívám na Ryata na pohovce. Tentokrát už na mě zírá a v očích má lítostivý výraz. "Ty jsi věděl, že mi lhali?"

 

            "Ano," odpoví bez zaváhání.

 

            Můj obličej se zmateně zkrabatí. "Proč by sis to vymýšlel?"

 

            Otec pokrčí rameny. "No, tvoje matka to všem vyprávěla, a jak jsi dospívala, stalo se to normou."

 

            Ohlédnu se na Ryata a ten mě pozorně sleduje. Přiměje mě to přemýšlet o tom, až budeme mít děti. Budu jim vyprávět, jak jsme se seznámili? O tom rituálu? O obřadu slibu? O domě Lordů? Rozhodně ne. "Chápu, proč jsi to v dětství tajil, ale mohl jsi mi to říct někdy v posledních letech. Zvlášť když ses mě snažil přimět k tomu samému."

 

            Otec si povzdechl. "Nikdy jsem nechtěl, aby sis Matta vzala. O to se postarala tvoje matka."

 

            "Mohl jsi jí říct ne," namítnu. "Víš, co jsem si myslela o domluveném manželství. A jak moc jsem to nechtěla."

 

            Rozepne si další knoflík na košili. "Nemohl jsem. Vyhrožovala mi..." Odmlčí se a podívám se z něj na tchána, který se ke všem otočí zády a s rukama v kapsách kalhot se dívá z mého okna.

 

            "Čím vyhrožovala?" dožaduju se, když ticho přetrvává. "Co tě Lordi donutili udělat tak špatného, že ses mě nedokázal zastat?" Moje matka ho v podstatě vydírala. Nepřekvapuje mě to. Je to taková mstivá mrcha.

 

            "No..." Nervózně polkne a já vidím, jak se mu po čele perlí pot. "Moje vyvolená... bylo to tak dávno. A..." Ještě nikdy jsem neslyšela otce tak klopýtat ve slovech.

 

            "Svině!" Ryat zasyčí a postaví se na nohy.

 

            "Co je?" ptám se a sleduju, jak se dává do kroku.

 

            Nevšímá si mě a oběma rukama si agresivně prohrábne vlasy.

 

             Co mi uniklo?

 

            "Nemůžu tomu kurva uvěřit," zamumlá si Ryat pro sebe. " Mayes ..."

 

            "Teď už chápeš, proč jsme chtěli, abys Lordům řekl, co se stalo," vyjede na něj otec. Využívá příležitosti, aby se vyhnul mé předchozí otázce, a zjevně chápe, co Ryatovi dochází a co mně uniká. "Ale tady máš šanci. Řekni svému otci a mně, co se stalo, hned teď."

 

            Ryat se zastaví a otočí se k němu čelem. Vlastně nemluví, ale jeho napjaté tělo říká dost. Je naštvaný.

 

            "Víme, že jsi to neudělal," řekne mu pan Archer a otočí se zpátky k synovi. "Jen to potřebujeme vědět."

 

            "Já nejsem žádná zasraná krysa!" Ryat křičí.

 

             Páni! Co mi, kurva, uniká? Mám pocit, že je to hned několik věcí. "Tati," řeknu a snažím se oba uklidnit, ale on mě ignoruje.

 

            "Krysa?" Táta se Ryatovi vysměje. "To myslíš vážně? Už to není Lord. Je na útěku, zbavili ho titulu. Tohle už je za námi. Matt dostal tvou ženu - mou dceru - do nemocnice. Proč si myslíš, že jsem tě nutil, aby sis ji vůbec vybral? Hm?" dožaduje se. "Nechtěl jsem, aby byla v jeho blízkosti."

 

            "A za to bude platit," procedí Ryat skrz zuby.

 

            "Nebo proč jsem si nevzal peníze, když jsi mi nabídl, že si koupíš její ruku."

 

            Kvůli tomu na Ryata zúžím oči, pořád ještě trochu kysele.

 

            "Bylo mi ctí předat ti Blakely," dodá a zmírní tón.

 

             Kurva, chovají se, jako bych tu ani nebyla.

 

            "Věděl jsi to celou dobu." Ryat znechuceně zavrtí hlavou na otce, který jeho slova nepopírá.

 

            "Matta je třeba sejmout. A ty k tomu máš pořád ještě příležitost." Otec si povzdechne. "Stačí, když nám řekne-"

 

            "Nepracoval jsem takhle zatraceně tvrdě, nezasvětil jsem svůj život zasraným Lordům, abych kvůli Mattovi ztratil důvěryhodnost!" vykřikne Ryat a přeruší ho.

 

            "Takže budeš riskovat svou ženu?" otec mu křičí do tváře.

 

            Ryatovi se zvedne hruď, jak se zhluboka nadechne. "Ne." Zavrtí hlavou, ztiší hlas a otec se usměje, spokojený s jeho odpovědí. "Nebudu jako ty." Jeho slova způsobí, že úsměv z tátovy tváře spadne. "To ty ses rozhodl mít před Blake tajemství. To ty ses rozhodl riskovat její život tím, že jsi Valerii dovolil pokračovat v domluveném sňatku." Se staženými rty si ho prohlíží nahoru a dolů. "Ta ženská se k ní chovala jako k hovnu! A ty ses nedokázal zachovat jako chlap a postavit se za svou dceru!" Ryat si odfrkne. "A to si ještě říkáš Lord?"

 

            "Poslouchej!" Postaví se Ryatovi před obličej, ale můj muž neustoupí. "Ty nevíš, co jsem udělal pro svou rodinu!"

 

            "To ani nemusím." Ryat o krok ustoupí a ukáže na mě, jak sedím v posteli. "Já vím, co jsi neudělal." Jeho zelené oči najdou ty moje. "Je mi to líto, Blake." Při upřímnosti jeho hlasu se mi zrychlí tep. Ryat se nikdy neomlouvá. "Ale tvůj otec ti celý život lhal. Valerie není tvoje matka."

 

            "Cože?" zeptám se a očima těkám sem a tam mezi manželem a otcem. "Ryate?" zašeptám. "Proč... proč bys to říkal?" Místnost ztichne a pan Archer si přejede rukou po tváři. "Tati?" Vytřeštím na něj oči. "Řekni mu, že se mýlí." Hrudník se mi sevře, když ticho přetrvává. I když mámu většinu dní nenávidím, v tomhle by mi nelhali. Že ne?