TR - 42. kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

RYAT

             Podívám se dolů a sleduji, jak z ní můj polotvrdý penis vyklouzává, zatímco z její mokré kundy odkapává sperma. Přejedu po ní prsty a pak je do ní strčím, až zasténá. "Musím se ujistit, že dostane každou kapku," říkám a ona se na mých prstech pohupuje boky sem a tam. Je to moje potřebná děvka.

 

            "Ryate," vykašle mé jméno a stále se snaží popadnout dech, zatímco se její tělo nekontrolovatelně třese.

 

            "Pst," řeknu jí a vytáhnu je. Nakloním se k ní a políbím ji na ploché břicho. Zaplete mi prsty do vlasů a já znovu políbím její hebkou kůži a sjedu dolů k její kundičce. "Nemůžu se dočkat, až tě uvidím těhotnou, Blake," zašeptám na její kůži, jazykem olíznu její kundu, ochutnám ji i sebe.

 

            Při mých slovech zasténá.

 

            Nikdy jsem o dětech nepřemýšlel. Jistě, věděl jsem, že je jednou budu mít. Ale od té doby, co se vrátila, myslím jen na ně. Její nafouklé břicho a zvětšená prsa. Chci, aby Blakely Rae Archerová čekala moje dítě, a chystám se toho dosáhnout.

 

            Přehodím si její třesoucí se nohy přes ramena, klečím na betonové podlaze na kraji stolu a strkám do ní jazyk. S otevřenýma očima sleduju, jak se přede mnou kroutí. Rukama si svírá prsa a štípe se do tvrdých bradavek.

 

            Moje holka má ráda, když to trochu bolí. To ji vzrušuje.

 

            Nepřestávám. Mohl bych se dívat, jak se udělá znovu a znovu, a nikdy by mě to neomrzelo. Mohl bych říct, že je to věc kontroly, ale je to víc než to. Jde o to, že jsem jediný, kdo ji takhle kdy uviděl. Tak zranitelnou a neschopnou ovládat své choutky.

 

            Stala se mou posedlostí, ale vím, že já jsem se stal zároveň její posedlostí.

 

            Její tělo se zmítá na stole a já se natahuji kolem jejích nohou, palcem si pohrávám s jejím klitorisem, zatímco její boky jezdí po mém obličeji. Prohýbá se v zádech, její dech se znovu zrychluje a její stehna se sevřou kolem mého obličeje, drží ho na místě a udělá se podruhé.

 

            Saju její kundu, jako by to byla moje dětská lahvička s příchutí medu, a plním si ústa její sladkou chutí. Její tělo se svěsí na stůl, nohy jí spadnou z mých ramen. Odtáhnu se, nakloním se přes stůl, stojím nad jejím tělem a uchopím její tvář. Podívá se na mě těžkýma očima. Jsou ještě rozostřené od mé ruky kolem jejího hrdla, která jí omezovala přístup vzduchu. Stisknu jí tváře, pochopí, co chci, a špička jejího růžového jazyka se vymrští a pomalu jí přejíždí po rtech, než je pro mě roztáhne a otevře dokořán. Nakloním se a plivnu jí do úst.

 

            "Ochutnej," nařizuji a sleduji, jak jí její šťávy kloužou po jazyku až do krku. Zavře rty, polkne a já přitisknu své rty na její, chci ještě jednou ochutnat.

 

            Zasténá, její jazyk se setká s mým a rychle se líbáme, než se odtáhnu a ona se nadechne.

 

            Natáhnu ruku, chytím se za zadní díl trička a přetáhnu si ho přes hlavu. "Tady, musíš si něco obléct, až tě budu odnášet do domu."

 

            Dovolí mi, abych jí pomohl posadit se, a já jí přetáhnu tričko přes hlavu. Teď, když vím, že Matt ví, kde bydlíme, musím zajistit, aby nikdy nebyla venku nezakrytá, bez ohledu na to, jaká je denní nebo noční doba. To také znamená, že potřebuji zatemňovací závěsy na všechna okna v obývacím pokoji. Má příliš mnoho příležitostí ji pozorovat.

 

            Mohl by právě teď sedět venku, protože by věděl, že je tu Cindy.

 

            "Kurva!" syknu. Zapomněl jsem na ni.

 

            "Co?" Blake se zeptá a její tělo se napne.

 

            "Postarám se o to," řeknu jí a stáhnu jí tričko, aby se zakryla.

 

            "O co?" zeptá se a pak její oči padnou na mrtvou dívku v místnosti. "Chci ti pomoct."

 

            "Blake ..."

 

            "Ryate, dovol mi, abych ti pomohla."

 

            Povzdechnu si a přikývnu. Stejně ji tu nemůžu nechat samotnou. Musím se dnes večer postarat o pár věcí. Ona to neví, ale chystám se ji znovu otestovat. Jen s tím rozdílem, že tentokrát jí nebudu vyčítat, když neprojde. "Dobře. Nejdřív musíme dojít pro moje SUV."

             _______________

 

             Jedu po dvouproudé silnici, přední světla mi osvětlují to, co je přede mnou, když se mi ozve mobil a já ho zvednu, abych ho opravdu rychle zkontroloval.

 

              Připraveno! 

 

            Přesně to jsem chtěl vidět. Telefonoval jsem, zatímco Blake nám balila tašku. Dnes večer se do chaty nevrátíme, možná ještě nějakou dobu ne. Vyjedu ze zprávy od Gunnera a hodím si telefon zpátky do klína. Sjedu z hlavní silnice a zahnu do otevřené brány.

 

            "Co tady děláme?" Blake se zeptá a posadí se rovněji.

 

            "Vyřizujeme si obchodní záležitosti," řeknu neurčitě. Brzy se to dozví. Katedrála se objeví na dohled a já zajedu na parkovací místo. Jsme tu teď jediní. "Pojď." Vypnu motor SUV.

 

            Vystupujeme, oba jdeme k zadní části vozidla a já otevírám kufr. "Vezmi si tohle." Podávám Blake lopatu. Pak popadnu tělo zabalené v igelitu a hodím si ho přes rameno. "Jsi v pořádku?" Podívám se na ni a ujistím se, že nechce utéct nebo zůstat tady, místo aby mě následovala.

 

            Jako odpověď přikývne.        

 

            Upravím si závaží na rameni a začnu odcházet od SUV ke straně budovy. Blake mě mlčky následuje až dozadu. Projdeme kolem místa, kde jsem ji po slavnostním slibu poprvé ošukal, a pokračujeme dál. Čím dál jsme od katedrály, tím víc se stmívá. "Už tam skoro jsme," říkám jí.

 

            Když přicházíme ke staré kované bráně, zastavím se. "Otevři ji, prosím," požádám ji.

 

            Prožene se kolem mě, odstraní rozbitý zámek a zatlačí na ni, vrzavý zvuk ji donutí ucuknout a rychle se rozhlédne, jako by to mohl někdo slyšet.

 

            Vcházíme na hřbitov a já jdu doprava, kde vím, že je volné místo. Pustím tělo na zem a natáhnu se pro lopatu.

 

            Blake mi ji beze slova podá a já začnu kopat.

 

             BLAKELY

             Ryat se zamyslí, zatlačí konec lopaty do země a pak na ni dupne a začne kopat hrob. Trvalo mi jen vteřinu, než mi došlo, proč jsme tady.

 

            Když se rozhlédnu po hřbitově, vidím, že většina náhrobků je stejná - malé, jen se jménem a příjmením a daty narození a úmrtí. Žádný milovaný otec nebo milující matka… nic dalšího, co by bylo zmíněno, jak se obvykle vídá. Některé jsou úplně prázdné.

 

            "Co je to za místo?" zeptám se ho.

 

            "Staré pohřebiště," odpoví a znovu do země strčí špičku, než odhodí přebytečnou hlínu stranou.

 

            "Proč ji pohřbíváme právě tady?" zajímá mě. "Nebojíš se, že ji někdo najde?" Katedrálu používají pro obřad slibu, ale co já vím, může sloužit i k dalším věcem.

 

            "Tady se pohřbívají Lordi, vyvolené a Dámy… No, není to tak úplně pravda. Je to složitější." Přestane kopat a podívá se na mě. Jeho oči mají jen díky měsíčnímu světlu tmavší odstín zelené. Nebo je tak možná vidím jen kvůli tomu, čeho jsem právě byla svědkem, co Cindy udělal.

 

            "Většinou členové, kteří zradí svou přísahu, ale pokud musí nějaký člen někoho zabít, taky je tu pohřben. Pokud člen zemře přirozenou smrtí, pak je pohřben, kde chce."  Nedbale pokrčí rameny a vrátí se ke kopání. "Nebo je zpopelní. Mají privilegium si vybrat, než zemřou."

 

            Kousnu se do spodního rtu. "Kolik jsi jich tady pohřbil?"

 

            Znovu se zastaví, zapíchne hrot do země a položí si na lopatu předloktí, které používá jako oporu. Na čele mu vidím malý lesk, kde se začal potit od práce. "Sedm."

 

            Polknu a přikývnu hlavou. "Kolik z nich bylo Lordů?"

 

            "Asi polovina."

 

            Proč by zabíjel někoho, kdo není Lord? Dostal rozkaz je zabít? Vím, že ten, kdo se mě pokoušel zabít, nebyl Lord a on mu podřízl hrdlo. Takže to je přinejmenším jeden, o kterém vím. Jestli toho chlapa přivedli zpátky a pohřbili ho tady. "Kolik z nich bylo žen?" zajímám se.

 

            "Tohle je první. Nějaké další otázky?" zeptá se, povytáhne tmavé obočí a já zavrtím hlavou.

 

            Chápu, že je unavený. Já jsem kurevsky vyčerpaná. Byla to dlouhá noc a po tom, co mi udělal v tom podzemním bunkru, chci jít spát. Ale nechci zůstat v chatě sama, ne po tom, co nám Cindy řekla. I teď mám pocit, že nás někdo sleduje. Ale Ryatovi to neřeknu. Nechci, aby si dělal starosti, nebo ještě hůř, aby si myslel, že tenhle život nezvládnu.

 

            Skončí, odhodí lopatu stranou a zabalené tělo odvalí do hrobu. Pak lopatu znovu zvedne a zasype ji.

 

            Tiše stojím, kolébám se sem a tam, ruce zkřížené na hrudi, snažím se udržet v teple. Než jsme odešli, oblékla jsem si jogínské kalhoty, tenisky a jednu z jeho mikin.

 

            Jakmile skončí, přehodí si lopatu přes rameno a mlčky se vydáme zpátky ke katedrále a k jeho SUV. Překvapí mě však, když otevře zadní dveře do budovy a vtáhne mě dovnitř.

 

            Jdeme po chodbě ke dveřím, které otevře. Je to nějaká kancelář. Odhodí špinavou lopatu na zem a otočí se ke mně čelem.

 

            "Co to...?"

 

            Když se za mnou otevřou dveře, nadskočím, srdce mi začne bušit v hrudi a vypísknu, když vidím, jak Gunner strčí hlavu dovnitř.

 

            "Jsme připraveni," řekne vesele.

 

            Ryat přikývne. "Díky."

 

            Gunner vejde dovnitř, položí krabici na podlahu a pak tam jen tak stojí a zírá na mě. Mé rozšířené oči se upřou na Ryata. "Co se děje?" zeptám se ho.

 

            Přistoupí ke mně, zakryje mi obličej rukama pokrytýma špínou a olízne si rty. "Věříš mi?"

 

            "Ano," řeknu bez zaváhání, i když se mi tělo chvěje nervozitou. Je tohle další zkouška? Co když selžu?

 

            Jeho oči pátrají v mých. "Potřebuju, abys šla s Gunnerem."

 

            "Cože?" vykřiknu. "Ne, Ryate..."

 

            "Věř mi, Blake." Kývne na mě. "Potřebuju, abys šla s Gunnerem."

 

            Žaludek se mi svírá a hlavou mi běží na sto honů všechny ty různé scénáře toho, co se má stát. Proč se mě chce zbavit? Copak jsem nedokázala, že dokážu strávit, co dělá? Co všechno musí Dáma udělat?

 

            "Dobře," zašeptám, protože vím, že se s ním nedá bojovat. A nelhala jsem. Věřím mu. Jestli chce, abych šla s Gunnerem, tak to udělám.

 

            Nakloní se ke mně a něžně mě políbí na čelo, pak o krok ustoupí. Ruce mu klesnou k bokům a já se otočím a následuju Gunnera ven z místnosti.

 

            Mlčím, zatímco ho následuji chodbou k novým dveřím. Tahle katedrála je velká, ale touhle chodbou jsem už někdy šla. Naposledy jsem byla celá mokrá a ruce jsem měla spoutané za zády.

 

            Gunner se zastaví a otevře dveře. "Dámy první." Gestem mi naznačí, abych prošla.

 

            Když vstoupím do místnosti, tělo mi ztuhne, když uvidím lavice plné Lordů. Všichni jsou oblečeni v pláštích a maskách, zatímco mlčky sedí. Museli dorazit, když jsme byli venku na hřbitově, protože když jsme sem přišli, parkoviště bylo prázdné. Ryatovi trvalo dobrou hodinu, než ji pohřbil. Možná ještě déle. Vím jen, že jsem ráda, že je tu tepleji než venku.

 

            Gunner mě vezme za ruku a donutí mé těžké nohy dojít k první lavici. Na konci, nejblíž k uličce, už je volné místo. Sesunu se na něj a podívám se na něj v očekávání, že mi řekne něco, co mi pomůže vyřešit, co se děje, ale on se místo toho ke mně otočí zády a odejde bočními dveřmi, takže mě nechá samotnou.

 

            Nohy mi začnou poskakovat a nervózně si pohrávám se snubním prstenem, když zaslechnu rozruch na balkoně ve druhém patře. Vzhlédnu a vidím dva muže v pláštích a maskách, jak táhnou ženu do středu, kde vidím židli, která už stojí přímo na okraji křestního bazénku.

 

            Na sobě má jen tričko a černé spodní prádlo s kapucí přes hlavu. Bojuje s oběma Lordy, a to způsobuje, že její už tak krátké tričko ukazuje její břicho. Strčí ji na židli, kde pokračují v přivazování jejích zápěstí zipovým páskem k dřevěným opěrkám a pak rychle udělají totéž s jejími kotníky.

 

            Nervózně polknu a rozhlédnu se po Lordech sedících v lavicích, abych zjistila, jak reagují na to, co se to sakra děje. Ale všichni by mohli klidně spát, protože jim nevidím do tváře.

 

            Je to snad další obřad? Jestli ano, budu další na řadě? Na co budeme přísahat?

 

            Oba Lordi od ní odstoupí a ten vlevo jí strhne kuklu. Ruce mi vystřelí k obličeji, abych si zakryla ústa dřív, než se mi podaří vyrazit dech. Je to Ashley-Mattova přítelkyně.

 

            Očima těkám po pódiu a sleduji, jak oba muži ustupují o několik dalších kroků a kříží ruce na prsou.

 

            Místnost naplní zvuk vrzajících dveří a já se podívám doprava. Žaludek mi klesne, když vidím, že je to Ryat. Není oblečený v plášti ani v masce. Má na sobě džíny, tričko a vojenské boty. Je špinavý, pokrytý hlínou a tričko má mokré od potu, jak kopal vzadu.

 

            Pomalu stoupá po schodech do druhého patra a dává si na čas, jako celou noc. Ashley ho uvidí a zavrtí se na židli. Ryat se zastaví vedle ní a já se napnu.

 

             Co to dělá?

 

            Proč by jí ubližoval? Neměla by nést odpovědnost za Mattovo jednání.

 

            Otočí se, přejde ke stolu v rohu a vezme do ruky nůž. Chci mu říct, aby toho nechal, ale než ze sebe dostanu slova, zakryju si ústa oběma rukama. Řekl mi, abych mu věřila. Možná ji chce jen vyděsit.

 

            "Ashley," zavolá její jméno a ona zakňučí a zatahá za pouta. Lepicí páska přes ústa jí brání promluvit. "Předpokládám, že víš, proč jsi tady?"

 

            Zavrtí hlavou a po tváři jí stékají slzy.

 

            Přistoupí k ní a strhne pásku.

 

            "Ty ubohý šmejde!" křičí. "Matt tě zabije!" Třese hlavou sem a tam, až ji její odbarvené vlasy plácají do obličeje.

 

            "Je legrační, že si myslíš, že mu na tobě záleží," řekne Ryat a všichni Lordi se tomu zasmějí.

 

            Vycení na něj zuby. "Miluje mě víc, než kdy bude milovat tu mrchu."

 

            Spustím ruce z úst. Musí mluvit o mně.

 

            "Proto po ní určitě tolik touží." Přikývne hlavou. "Aby ti dokázal, že tě miluje víc." Natáhne ruku, přiloží jí špičku nože na tvář a ona od něj odvrátí hlavu, jak nejlépe umí. "Zahrajeme si hru," řekne jí Ryat. "Říká se jí zpověď. To sedí, co? Položím ti otázku, a pokaždé, když odmítneš odpovědět nebo zalžeš, říznu tě."

 

            "Neřeknu ti ani hovno!" křičí.

 

            "To říkají všichni." Přejede jí špičkou čepele po krku pod uchem a z rány se okamžitě vyvalí krev, zatímco vysoké klenuté stropy se naplní jejím ječivým výkřikem.

 

            "Začneme něčím lehčím," oznámí Ryat. "Věděla jsi, že Matt a Blakely byli spolu, když jsi ji potkala na večírku v domě Lordů?"

 

            "Jo," vyprskne.

 

            Posadím se rovněji. Ona věděla, kdo jsem? Řekl jí o mně?

 

            "A přesto jsi před tou nocí souhlasila, že budeš jeho vyvolenou?" Ryat se zeptá a nakloní hlavu na stranu.

 

            "Řekl mi o ní všechno. Ta mrcha jím byla posedlá."

 

            Při jejích slovech mi zaskřípou zuby, ale nejsem si jistá, proč mě to překvapuje. Muži jako Matt vždycky dělají, jako by je všechny ženy chtěly. Já to tak dělala, protože jsem to mohla chtít. Kdybych měla na výběr, určitě bych si na rande vybrala někoho jiného.

 

            "Byla zoufalá. Zasraná hladová kráva, která si nedala říct," křičí na něj. "Měl bys to vědět, vzala si prvního chlapa, se kterým kdy šukala."

 

            Myslím, že se z toho snažila udělat urážku Ryata, ale on se na ni jen usměje - hrdý na to, že mě připravil o panenství.

 

            Ruce se mi sevřou v pěst. Vlastně mi jí bylo líto, myslela jsem si, že možná neví, co je to za chlapa, ale věděla, že jsme spolu. Věděla, že jsem panna. Kolik jí toho Matt ještě řekl? Usadím se zpátky do lavice, zkřížím ruce na prsou a jsem připravená poslouchat, k čemu ji donutí se přiznat.