TR - 38. kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

RYAT

 

             Zíral jsem na ni a sledoval ty krásné modré oči, které se na mě dívaly v naprostém šoku. Vypadá stejně nádherně, jak si ji pamatuju. Má tmavší vlasy, ale jinak vypadá jako ta modrooká žena s tváří panenky Barbie, kterou jsem se stal posedlý. Krev jí teď pokrývá bílý top, krk a části obličeje. Líbí se mi, jak na ní vypadá - opravdu zvýrazňuje její oči a rudě namalované rty.

 

            Sedí na zemi a její velká prsa poskakují, zatímco se snaží znovu nadechnout poté, co ji ten zmrd škrtil.

 

            Jestli ji někdo zabije, budu to já. Tu výsadu dostanu já. Je to moje žena. Rozhoduju se, kdy s ní skončím, a můj penis nacpaný v džínách mi připomíná, že ještě nejsem úplně u konce.

 

            Zvednu nůž v ruce a přejedu si ostřím po džínách a otřu si jeho krev z obou stran o stehno.

 

            Trochu víc couvne a postaví se na nohy. Otočí se k útěku, ale Prickett i Gunner stojí na konci uličky a brání jí v odchodu. Ohlédne se na mě a pak se zadními dveřmi vrhne dovnitř baru.

 

            "Gunnere, postarej se o bezpečnostní kamery," řeknu mu a on přikývne. "Prickette, jdeš se mnou."

 

            Otevřu zadní dveře a vstoupím dovnitř, protože vím, že tady nemá kam utéct. Přední dveře jsme už zvenku zavřeli řetězem. Zvuk jejich rachocení mě přiměje k úsměvu. Alespoň chápe závažnost svého jednání.

 

            Podívá se na nás přes rameno a vlasy ji šlehají do obličeje. A dá se na útěk, ale Prickett ji popadne a hodí ji na stůl, kde se z boku skutálí na podlahu a vezme s sebou několik židlí.

 

            Ležíc tváří dolů, vydá zasténání, zatímco se pomalu snaží zvednout na ruce a kolena. Ale Prickett ji chytí a ohne přes okraj stolu, přičemž jí jednou rukou zkroutí paže za záda. Druhou rukou sáhne do zadní kapsy pro pouta. Začíná znovu nabírat sílu a začne křičet, když s ním bojuje, ale on jí pouta upevní a utáhne tak pevně, že zasténá bolestí.

 

            Přiblížím se ke stolu a zvednu jednu ze židlí, která se převrhla. Otočím ji tak, aby byla obráceně, rozkročím se na ní a umístím se tak přímo před místo, kde jí visí hlava z okraje. Prickett dál stojí za ní, předloktí má zapřené v jejích zádech a tlačí ji dolů na dřevěnou plochu.

 

            Zvednu nůž, jemně jí ho přitisknu na čelo a její tělo ztuhne. Pomalu jí přejedu po tváři a odhrnu jí vlasy, abych se jí mohl podívat do očí. Ty se na mě upírají.

 

            "Ahoj, Blake," řeknu láskyplně.

 

            "Prostě mě kurva zabij," procedí skrz zuby.

 

            Nakloním hlavu na stranu, sjedu jí nožem pod špičku brady a přitlačím na kůži, čímž ji donutím ještě víc zaklonit hlavu, aby se neřízla. "Proč bych to dělal? Miluju tě."

 

            Při té lži si odfrkne a kousky uvolněných vlasů jí zavíří kolem obličeje.

 

            Odstraním jí nůž zpod brady, trochu jí poklesne a já sáhnu do kapsy, abych vytáhl její snubní prsten. "Myslel jsem, že ho budeš chtít zpátky." Držím jí ho před obličejem.

 

            "Jediné, co chci, je rozvod." Vycení své krásné bílé zuby. Stůl zarachotí, když se začne bránit Prickettovu sevření.

 

            Zapomněl jsem, jak moc mě tahle Blakelyina stránka baví. Než odešla, začínalo to mezi námi být až příliš pohodové. Však víte, pochytit ty city a to všechno jen proto, že vypadala v šatech úchvatně. Ještě že jsme se teď vrátili do starých kolejí. "Dokud nás smrt nerozdělí, Blake. A já ještě nejsem připravený tě zabít."

 

            Začne s ním tvrději bojovat, ale on ji drží přitisknutou na místě. Sundá jí předloktí ze zad a místo toho si přes ni lehne, rukama ji chytne za vlasy a škubne jí hlavou nahoru. Ten čin ji donutí vykřiknout a já využiju příležitosti, abych z kapsy vytáhl dvě pilulky a strčil jí je do úst, než přes ně připlácnu ruku a pevně je v nich uzavřu.

 

            Její tělo sebou mrská a já vstávám ze židle a odkopnu ji z cesty. Přikrčím se před ní a druhou ruku jí položím kolem štíhlého krku, abych ji udržel na místě, ale neomezoval jí vzduch.

 

            Můj obličej je pár centimetrů od jejího a já sleduji, jak se jí začínají plnit oči slzami, když se snaží zavrtět hlavou. "Nezáleží na tom, jestli je spolkneš, nebo jestli se rozpustí, Blake. Výsledek je stejný."

 

            Zamrká a ten pohyb ji donutí, aby se jí slzy rozlévaly po tvářích na mou ruku a rozmazávaly krev mrtvého chlapa, kterého jsem zabil v uličce. Chřípí se jí rozšíří, než je spolkne s mou rukou kolem krku. "To je moje hodná holka," pochválím ji a ona zakňourá.

 

            Sundám obě ruce a kývnu na Pricketta. I on pustí její vlasy, vstane z ní a odkráčí, aby pomohl Gunnerovi, protože brzy odejdeme.

 

            Postavím se do své plné výšky, přetočím ji na záda a spoutané ruce jí přišpendlím pod sebe. Odhrnu jí vlasy z uslzené a zakrvácené tváře. Zamrká, oči už jí těžknou. "Nenávidím tě," zašeptá.

 

           "Já vím," řeknu jí a přejedu jí prsty po krku, pak po hrudi až k odhalenému břichu. Trochu zhubla. Přemýšlím, kolik toho musela podstoupit, aby nedošlo právě k téhle situaci. "Ale taky je mi to jedno."

 

            Zakňučí, odvrátí ode mě pohled a zadívá se do stropu, pomalu zamrká a po tváři jí stékají čerstvé slzy. "Jak?" odfrkne si, než si olízne rty.

 

            Usměju se na ni a klouby prstů jí setřu slzy. "Říkal jsem ti, že přede mnou neutečeš." Nakloním se k ní, políbím ji na tvář a ochutnám je. Kurva, tak moc mi chyběla. Od té doby, co odešla, jsem toho moc nenaspal, přemýšlel jsem o tom, co jí udělám, až ji zase uvidím. Teď, když ji mám, mám chuť ji přivázat ke své posteli a připomenout jí, jak moc miluje, když ji někdo vlastní. "Vždycky si tě najdu."

 

            Když tentokrát zavře své těžké oči, neotevře je. Její tělo se uvolní a dech se vyrovná. Na krku má stopy po tom bastardovi, který se ji snažil zabít. I to málo oblečení, co má na sobě, je mokré od cákanců jeho krve. Strhnu je z ní a spálím.

 

            Položím pod ni ruce a zvednu její bezvládné tělo ze stolu právě ve chvíli, kdy zezadu vyjdou Prickett a Gunner. "Jdeme," nařídím.

 

             BLAKELY

 

             Posadím se a zalapám po dechu. Rukou si sáhnu na hruď a uvědomím si, že už nemám uniformu, ale teď jen nadměrně velké tričko. Očima bezcílně těkám kolem sebe a vidím, že jsem v posteli. V té, kterou znám až příliš dobře. Vůně jeho kolínské, která se táhne pokojem, je jako oblak kouře, který mě dusí.

 

            Přivedl mě zpátky! Ta myšlenka je ochromující. Selhala jsem. I když jsem udělala všechno správně, stejně se mi podařilo nechat se chytit.

 

            "Dobré ráno, paní Archerová."

 

            Hlava mi trhne doleva a vidím Ryata, jak stojí ve dveřích do přilehlé koupelny uvnitř svého pokoje v domě Lordů. Odhrnu ze sebe peřinu a vyškrábu se z postele. Kvůli třesoucím se nohám spadnu na jeho komodu, a ta zarachotí. "Nepřibližuj se ke mně," varuju ho a hlas mi drhne od toho, jak mě dusil tajemný muž a co mě Ryat donutil spolknout. Mám ještě trochu zamlženou mysl, ale chápu, že jsem v nebezpečí.

 

            Uchechtne se, strčí si ruce do předních kapes džínů a vypadá do posledního detailu chladně a vyrovnaně, jak se opírá o rám dveří. "To bude těžké, když jsme manželé, Blake."

 

            "Říkala jsem ti, že se chci rozvést," zavrčím.

 

            Odstrčí se od rámu dveří a já se rozběhnu ke dveřím do ložnice, ale on je rychlejší, moje tělo je pořád slabé, což mu dává výhodu, aby mě předběhl. Jeho ruka se zvedne a já skloním hlavu, zakňourám a ruce se mi třesou.

 

            "Pšššt," řekne a jemně se dotkne mé tváře, čímž mě donutí, abych k němu vzhlédla. "Neublížím ti, Blake."

 

            "Ale ano, ublížíš." Přerývaně se nadechnu. Na začátku mi slíbil, že to udělá. Ukázalo se, že měl pravdu, a mně se to líbilo.

 

            "Tohle chceš?" zeptá se, jeho oči pátrají v mých a já nervózně polknu. Zapomněla jsem, jak intenzivní dokážou být. "Chceš, abych tě potrestal?"

 

            "Ne," zašeptám, ale srdce se mi při té představě rozbuší. Moje tělo ví, čeho je schopen, a zatraceně moc mu chybí.

 

            "Jsi si jistá?" Jeho ruka opouští mou tvář a přes tričko putuje doprostřed mé hrudi. "Mému péru se po tobě stýskalo, maličká." Nakloní se ke mně, něžně mě políbí na čelo a já zatajím dech. "Stýskalo se po mně mojí kundičce?"

 

            "Ne," zalžu a stehna se mi sevřou při pomyšlení na něj mezi nohama. I když jsem se bála, že mě najde, pořád se mi o něm zdálo. Viděla jsem jeho tvář, slyšela jeho hlas a cítila jeho tělo na svém. Představovala jsem si, jak mě najde, unese a ošuká, - stejně jako jsme to dělali při mé fantazii o nuceném sexu - ale nikdy mu to neřeknu.

 

            Zamračí se. "To je škoda." Konečky prstů mi obkrouží bradavku, která při jeho doteku přes tričko ztvrdne, a já si uvědomím, že mi sundal podprsenku. Jakmile se spokojí s reakcí mého těla, zajede mi rukou do vlasů a pomalu mi stáhne hlavu dozadu. "Ale jen abys věděla…" Nakloní se rty k mému uchu a zašeptá: "Klekneš si a otevřeš ústa. Roztáhneš pro mě ty měkké a sexy nohy. A já si vezmu tenhle zadek." Odtáhne se a jeho zelené oči potemní, zatímco se zavrtávají do mých, až se mi zrychlí tep. "Budu šukat svou ženu. Kdykoli a jakkoli budu chtít."

 

            Polykám knedlík v krku při jeho hrozbě, zatímco mi pulzuje kundička. Jsem tak v prdeli!

 

            Odtáhne se. "A i když bych ti to teď rád připomněl, jdeme pozdě. Máme schůzku." Chytne mě za ruku a vytrhne mě z místnosti na chodbu. Vejdeme do výtahu a on zmáčkne B jako suterén. Jakmile se dveře zavřou, vytrhnu mu ruku. Překvapí mě, že mlčí. Myslela jsem si, že mě tady zatlačí do kouta, ale možná už řekl všechno, co chtěl.

 

            "Kde je moje uniforma, kterou jsem měla na sobě?" zeptám se ho.

 

            "Shořela," odpoví, a ani se neobtěžuje se na mě podívat.

 

             Hajzl…

 

            Dveře se odsunou a my vstoupíme do chodby a jdeme k zavřeným dveřím. Otevírá mi je a ustupuje stranou, aby mi umožnil vstoupit. Vstoupím dovnitř a zastavím se. Nohy už mě nedokážou dál nést. Můj otec sedí na židli a vedle něj sedí muž, kterého neznám.

 

            "Blakely," vyhrkne mé jméno a vystřelí na nohy.

 

            Otočím se, abych odešla, ale Ryat mě strčí dál do místnosti, zavře za sebou dveře a uvězní mě uvnitř.

 

            "Máš vůbec ponětí, co jsi provedla?" vyhrkne táta a obejde dlouhý stůl.

 

            "Já?" zalapám po dechu a ukážu si prstem na hruď. "Prodal jsi mě."

 

            Zachrčí. "Nevzal jsem si za tebe ani halíř."

 

            Zamračím se. "Ale Matt-"

 

            "Matt byl naštvaný, protože Ryat oznámil vaši svatbu. Řekl by cokoli, aby tě donutil odejít," dodá muž, který zůstává sedět. Vypadá mnohem klidněji než můj otec, což mě nutí přemýšlet, kdo to je a proč je tady.

 

             Ne! Matt nebyl jen přesvědčivý, věci, které říkal, dávaly smysl. Jako kousky skládačky, které do sebe zapadly. Ale abych se ujistila, otočím se k Ryatovi čelem. "Takže jsi za mě nenabídl peníze?"

 

            Opře se o zavřené dveře, jako by je chtěl zablokovat pro případ, že bych se pokusila utéct. Zkříží ruce na prsou a odpoví: "Ne, nabídl."

 

            Ústa se mi otevřou. Já to kurva věděla! "Nejsem děvka, Ryate."

 

            Nic neříká, ale můj otec ještě neskončil. "Vždycky jsem věděl, že Matt je ubohý hajzl. Proto jsem Ryata donutil, aby si tě vybral jako svou vyvolenou."

 

            Zamrkám. Neřekl právě to, co si myslím, že řekl. "Cože?" Podívám se zpátky na Ryata a on opět nic neříká. Jen na mě zírá stejně jako tehdy, když jsem se po srážce s ním ocitla na chodbě na zadku. Výhružně a lhostejně zároveň. Ten hravý a bezstarostný Ryat z naší svatební noci je dávno pryč. Zase samá práce. Jsem pro něj jen zasraný rozkaz.

 

            "Ale on se rozhodl si tě vzít," slyším, jak dodává můj otec.

 

            "Cože?" Udělám krok dozadu, abych je viděla oba najednou. Vzadu mě bolí krk, nejspíš od toho, jak mě Prickett přišpendlil na stůl. Už mě unavuje dívat se sem a tam mezi otcem a manželem. "Zní to, jako bych ti měla být vděčná," vyjedu na otce. Co ode mě očekává? Padnout na kolena a děkovat Ryatovi, že si mě vzal, abych nemusela strávit život s Mattem? Právě teď se snažím zjistit, v čem je Ryat lepší… Proč to muselo být buď jedno, nebo druhé?

 

            "Měla bys," žádá a stoupne si ke mně.

 

            Ruka mě chytne za horní část paže, trhne se mnou do strany a já narazím na tvrdé tělo, než mi Ryat položí ruku kolem ramen.

 

            Otec dlouze vydechne. "Nehodlám na ni vztáhnout ruce, jako to udělala moje žena."

 

            Zamrkám a snažím se udržet krok se změnou tématu. "Jak to víš?" Ryat ho musel informovat o tom, co se stalo. Je to jediný člověk, který to ví.

 

            Otec mávne rukou, aby mě odbyl. "Teď, když jsi zpátky, musíme se postarat o nějaké věci," prohlásí.

 

            "Co třeba?" zeptám se a zrychlí se mi tep. Co by tak asi bylo potřeba zařídit?

 

            "Musíš být zasvěcená."

 

            Z toho slova se mi sevře žaludek. "Jak to myslíš?" pomalu se zeptám a odtáhnu se od Ryata. Naštěstí mě pustí.

 

            "Chci říct, že Ryat bude mocný-"

 

            "Jo, jo, uznávaný soudce v New Yorku," přeruším ho. "Ale co to má společného se mnou?"

 

            Druhý muž se zvedne ze židle. "Kdo ti to řekl?" dožaduje se a přes mé rameno upírá oči na Ryata.

 

            "Matt," odpovím.

 

            Místnost zahalí ticho, až se mi zrychlí dech. Copak jsem to neměla vědět? Pokud ano, co udělají teď, když vědí, že to vím. "Nikomu jsem to neřekla," dodám rychle. "Ryat ani nevěděl, že to vím."

 

            "Je to pravda?" dožaduje se muž Ryata.

 

            "Ano," vyhrkne.

 

           Do prdele! Teď je na mě naštvaný ještě víc? Měla jsem mu říct, co jsem věděla? "Proč? Proč je to tajemství?" vystoupím a zeptám se.

 

            Muž se posadí a teď se na mě upřeně dívá. "Každopádně i Dámy mají různé úrovně, stejně jako Lordi," pokračuje a naprosto ignoruje mou otázku. "Ty budeš tak vysoko, jak jen to půjde. Dáma se vždycky vyrovná svému Lordovi."

 

            Natáhnu ruku, protřu si spánky a na krátkou chvíli zavřu oči. "Jsem zatraceně unavená a trochu zpomalená z toho, jak jsem byla zdrogovaná." Oči se mi otevřou. "Takže, může mi někdo vysvětlit, o co jde, místo toho, abyste mluvili v hádankách?" vyhrknu. Co je to kurva za Dámy? A co to má společného s tím, že je Ryat Lord?

 

            "Dostaneš textovku, ve které budeš mít jméno, místo a čas," začne otec. "To budou rozkazy k tvému zasvěcení."

 

            Odfrknu si. "Já se k tomuhle tajnému spolku nepřipojím!" Oni se snad zbláznili. "Nechci mít s Lordy nic společného."

 

            Druhý muž znovu vyskočí na nohy. "Uděláš, co ti řekneme-"

 

            "Nechte nás," přeruší muže Ryat.

 

            Ten se vyřítí ven, ale táta si dává na čas. Přijde vedle nás a položí Ryatovi ruku na rameno. "Doufám, že víš, co děláš." Pak odchází.

 

            "Co se děje, Ryate?" dožaduji se toho ve chvíli, kdy se za nimi zavřou dveře. "A nelži mi."

 

            Vysune jedno z černých kožených křesel u stolu a gestem mi naznačí, abych se posadila. Protočím oči a posadím se do něj. Ryat vytáhne židli vedle mě a natočí ji tak, abychom byli tváří v tvář. Nakloní se dopředu a položí si loket na kolena. "Už jsme manželé, Blake," připomene mi. "Jestli se nenecháš zasvětit, tak tě odstraníme jako Dámu".

 

            Oči se mi rozšíří. "Můžeme se rozvést?" Možná přece jen existuje naděje.

 

            "Ne!" vyhrkne, až nadskočím. Sklopí hlavu a prohrábne si vlasy. Jasné znamení, že ho začínám štvát.

 

            Chvíli si ho prohlížím a vidím, jak unaveně vypadají jeho zelené oči. Zajímalo by mě, jestli se nevyspal jako já. Zajímalo by mě, jestli na mě myslel stejně jako já na něj. "Já tomu nerozumím." Zjemním hlas. "Právě jsi řekl-"

 

            "Buď zabiješ, nebo se necháš zabít," zavrčí a přeruší mě.

 

            Zasměju se tomu, ale přestanu, když se na mě jen zadívá. "To musí být vtip, ne?"

 

            "Tohle se nedá obejít!" vyhrkne a vyskočí na nohy.

 

            To přece nemůže myslet vážně. Musím být pořád omráčená. Možná mám noční můru. Nebo možná halucinace. "Já nemůžu-"

 

            "Ano, můžeš." Přikývne. "Věděl jsem, co budeš muset udělat, když jsem do toho šel."

 

            "Jak jsi mohl?" zašeptám a cítím, jak se mi stahuje hrdlo. Byla jsem úkol, který se snažil koupit. A teď jsem Dáma, která musí někoho zabít?

 

            "Všichni přinášíme oběti, abychom získali to, co chceme," prohlásí.

 

            Postavím se na roztřesené nohy a ruce si tisknu k bokům. Přistoupím k němu a on se na mě podívá, jeho zelené oči jsou nejchladnější, jaké jsem kdy viděla. Uvědomím si, jak dobrý byl herec a jak hloupá jsem já. "Zdá se, že nechápeš, že už nechci být tvoje žena, Ryate! A nechci se přidat k tvému pitomému tajnému spolku. Takže ne, nechci pro tebe nic obětovat, protože s tebou nechci být." Srdce mi tluče v hrudi, zatímco krev mi při té lži hučí v uších. Nemůžu mu dát najevo, jak moc mi chybí. Tu noc, kdy se konal obřad, jsem k němu něco cítila, ale pak to Matt všechno posral tím, co mi řekl. Taky ho nenávidím. Možná měla Sarah pravdu - bylo lepší být v nevědomosti.

 

            Pohladí mě po tváři a ztěžka si povzdechne. "Na ničem z toho nezáleží, Blake."