Provoked - EPILOG

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Juliette

„Už bylo načase,“ řekla Sienna, postavila se do své kajuty a pokynula mi, ať jdu dál.

Vstoupila jsem dovnitř a přejela pohledem místnost, v níž byla velká postel a obývací část a také kulatý stůl na stolování. Ačkoli na Válečném ptáku bylo jen jedno Raasovo apartmá, Raas Vassim trval na tom, že zbourá nějaké zdi a zkombinuje několik pravidelných důstojnických ubikací – uvolněných nájezdníky, kteří si přáli pověsit bojové sekery – do většího prostoru, o který se Corvak a moje sestra podělí. Design byl rozhodně Vandarský, nábytek byl leskle černý a přišroubovaný k podlaze, aby byl v bezpečí, ale oživení barevnými polštáři byla celá Sienna.

„Corvak tady není?“ zeptala jsem se a pohlédla směrem ke koupelně, která sice nebyla tak prostorná jako koupelna, kterou jsem sdílela s Vassimem, ale pořád měla otevřenou sprchu z černého kamene. Protože Vandaři tak nedbali na nahotu, to poslední, co jsem chtěla, bylo překvapit nahého Corvaka, když vykročil ze sprchy. Možná jsem byla družka Vandara, ale Corvak mě pořád znervózňoval.

Možná to bylo tím, že jsem se ho bála, když byl na Kimithionu III, nebo možná proto, že pořád dokázal být dost prudký, když mluvil o bitevních plánech, ale sestřin druh mě pořád znervózňoval.

„Je na velitelské palubě,“ řekla Sienna. „On a ten tvůj chlapík plánují další setkání s hordou Raase Brona na Galatii I.“

„Další planeta, která svrhla říši?“

Sienna přikývla se spokojeným úsměvem. „Kdo mohl tušit, že až všechny ty hordy vyřídí tu flotilu na Carlogii Primě, říše začne ztrácet kontrolu nad galaxií?“

„Asi je to dobře, ale nikdy jsem nepředpokládala, že budeme tak zaměstnaní pomáháním planetám, které se osvobodily od Zagrathu.“

„Není to totéž jako nájezdy a vím, že Corvak postrádá skutečné bitvy, ale pro tohle Vandaři vždycky pracovali – pro galaxii osvobozenou od kontroly impéria.“ Natáhla se pro nádobu v mých rukou. „Tak co, přinesla jsi je, nebo ne?“

Hravě jsem ji pohladila po ruce. „Vždycky tak chamtivá. Myslím, že některé věci se nezměnily.“

Zasténala a následovala mě ke stolu, kde jsem odložila krabici a otevřela ji, abych odhalila várku čerstvě upečených rolek poprášených cukrem. „Přidej do kroku. Víš, že mi dochází cukr.“

Sienna vzala teplou rolku a zakousla se do ní, oči se jí krátce zatřepotaly a zasténala. „Jednu věc na Vandarské kultuře nikdy nepochopím – jejich nedostatek lásky k cukru.“

„To se možná mění. Zdá se, že po nich je na palubě vážná poptávka.“ Posadila jsem se a vytáhla z krabice rolku, i když jsem po tak dlouhém pečení neměla na sladké dobroty moc chuť. Naštěstí jsem učila Barua péct po mém boku, aby mě mohl nahradit, až budu úplně „vypečená“. „Vassim slíbil, že mi na příští zastávce sežene víc cukru.“

Sestra se na mě zlomyslně usmála. „To se vsadím, že ano. Co dalšího ti Raas slíbil od chvíle, kdy ses oficiálně stala jeho Raisou, a on začal chodit po lodi a broukat si pro sebe jako zamilovaný Gerwyn?“

„Nezní vůbec jako Furb.“ Střelila jsem po ní pohledem, i když mi při srovnání s předením s mým mazlíčkem zaškubaly rty.

Ušklíbla se na mě. „Jak myslíš. Vím jen to, co mi říká Corvak. Posádka už se nebojí, že narazí na vyšinutého Raase, který bloudí po chodbách. Teď má moc práce ve své kajutě se svou novou družkou, než aby se potuloval ve stínu lodi.“

„Nikdy nebyl vyšinutý.“ Moje obrana se zvedla ve prospěch mého druha, i když Sienna mluvila jen pravdu.

„Já vím, já vím.“ Mávla rukou do vzduchu. „To byla ta divná kletba, kterou jsi zlomila. Já jen říkám, že je to dobře. Posádka je šťastnější, Raas je šťastnější a ty jsi rozhodně šťastnější, než jsem tě kdy viděla.“ Naklonila ke mně hlavu. „Skoro záříš.“

Tváře se mi zahřály. „Nejsem jediná. Když je Corvak poblíž, tak se rozsvítíš a on má na tváři směšný úsměv.“

„Co na to říct? Jsem blázen do sexy chlapa v sukni?“

Zavrtěla jsem na ni hlavou a rozesmála se. Navzdory našemu žertovnému škádlení byla pravda, že život na Vandarském válečném ptáku a s našimi společníky byl dobrý. Kletba Raase Vassima na Carlogii Primě zmizela a spal tak dlouho, že jsem se bála, že se už nikdy neprobudí. Ale probudil se a s chutí na mě, která nás držela ve Fenreyho tajné tunelové místnosti tak dlouho, že jsem se bála, že nestihneme transport zpátky na loď hordy.

Corvak se ujal svého nového postavení bojového náčelníka v hordě Raase Vassima, jako by se do ní narodil, sblížil se s majakem, Taanem a vypracoval zdlouhavé plány na dobytí posledních zbývajících Zagrathských pevností. Naštěstí ostatní hordy zůstaly, aby pomohly rozdrtit poslední Zagrathské základny, takže naší hordě v posledních dvou standardních měsíčních cyklech pomáhali Raas Bron, Raas Kaalek a Raas Toraan.

„Nelituješ, že jsi opustila loď lovců odměn?“ zeptala jsem se.

Sienna si setřela ze rtů krystalky cukru. „Nebudu ti lhát. Lovkyně odměn byly drsné mrchy a mně se stýská po tom, že jsem byla v předních liniích bitev. Vandaři pořád nechtějí, abych s nimi bojovala.“

„Pochybuju, že by si náčelník hordy chtěl dělat starosti o svou družku, když posílá nájezdníky do bitvy.“

Sestra se zamračila. „Aspoň mě nechává jít dolů na planety, které osvobozují, a pomáhá cvičit lidi, aby se ubránili. To mě zaměstnává. Ale Corvak je o tolik šťastnější, že je zpátky na Vandarské hordě, že mi nevadí bojovat míň.“ Mrkla na mě. „Pořád se mnou zápasí v bitevním ringu, takže nezrezivím.“

Začervenala jsem se, protože jsem si uvědomila, že jsem si neuvědomila, že moje sestra něco takového dělá. Trávila jsem tolik času v posteli – a v lázních, na podlaze a u stěn – s Vassimem, že jsem neměla moc času Siennu zkontrolovat. Proto ta nabídka míru se sladkým chlebem.

„A co ty, sestřičko?“ Sienna se na mě zadívala. „Nikdy by mě nenapadlo, že budeš Vandarská družka tak bezproblémově, a navíc s Raasem. Jsi si jistá, že ti nevymyl mozek?“

„Jsem si jistá.“

„No, jak jsem řekla, život na hordě ti svědčí.“ Rychle mi to oplatila. „A je možné, že se ti zvětšila prsa?“

„Podívejme, kdo to mluví,“ škádlila jsem ji a ukázala na dmutí jejích ňader, vykukujících nad nabíraným krkem její černé košile. „Tvek, to máš rozhodně pravdu. Možná je to něco ve Vandarské vodě.“

Vykoukla do vlastního výstřihu a pak zpátky do mého. „Tvekking peklo.“

„Co? Odkdy používáš Vandarské kletby?“

„Jsou ještě lepší než staré pozemské kletby,“ řekla a podezíravě pohlédla na krabici s rolkami. „Proč nejíš nic ze svého pečení?“

„Můj žaludek se chová divně. O nic nejde,“ řekla jsem a použila jednu z jejích oblíbených pozemských frází.

„Ještě ne,“ zamumlala Sienna a se smíchem si prohrábla rozpuštěné vlasy.

„O čem to mluvíš?“

„No tak, Juliette. Vím, že už nejsi tak naivní. Nevolnost, větší prsa? Obě jsme těhotné.“

Zírala jsem na ni, katalogizovala všechna rána, kdy jsem se probudila s pocitem nevolnosti, a jak se mi zvětšila prsa. „Tvek, máš pravdu.“

„Vidíš? Někdy stačí jen Vandarská kletba.“

Navzdory svému šoku jsem si položila ruku na ústa, když mi v hrdle zabublal neovladatelný smích. „Co na to řeknou Vassim a Corvak?“

„Čemu?“ zeptal se Corvak, dveře do kajuty se otevřely a odhalily oba Vandarské nájezdníky.

„Baru mi řekl, že jsi šla navštívit svou sestru,“ řekl Vassim a následoval svého bojového náčelníka dovnitř. „Taky říkal, že jsi pekla.“

Zírala jsem na něj, neschopna vymyslet jedinou odpověď.

„Je všechno v pořádku?“ Corvak se konečně zeptal a podíval se na Siennu.

Sienna přešla ke svému druhovi a přitiskla mu ruce na nahou hruď. „Pamatuješ si, jak si Tori stěžovala na děti, které budou mít brzy na palubě lodi?“

Přikývl. „Říkala, že se přesune do jednoho z únikových modulů, až ty tři děti dorazí.“

„Co bys řekl dvěma dětem na této lodi?“

Corvak se na ni podíval, jeho tvář byla na okamžik prázdná. Pak se jeho oči rozšířily. „Ty budeš mít dvě děti?“

„Ne.“ Plácla ho po hrudi. „Juliette bude mít jedno a já budu mít jedno. Aspoň jsme si docela jisté, že budeme. Budeme to muset potvrdit.“

Raas Vassim ke mně přešel dvěma dlouhými kroky a položil mi ruku na břicho. „Je to pravda?“

Přikývla jsem, když se mi zadní strany víček zaleskly šťastnými slzami. „Myslím, že ano.“

Klesl na kolena, položil mi polibek na břicho a něco zamumlal ve Vandarštině. Pak vstal, objal mě a zvedl ze země.

„Chápu to tak, že jsi šťastný?“ zeptala jsem se, když jsem viděla, jak Corvak objímá mou sestru za námi.

„Nemyslel jsem si, že bych mohl být šťastnější, než už jsem byl s tebou,“ zašeptal Vassim. „Ale teď jsem. Budeme jedna rodina.“

„Velká rodina,“ řekla Sienna a natáhla ruku, abych ji mohla vzít.

Chytila jsem ji jednou ze svých rukou a druhou jsem vzala Vassimovu ruku a stiskla je obě. Konečně jsem měla rodinu, o které jsem vždycky snila – a to byl teprve začátek.

 

Konec 6. dílu…