BH - 9. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Chrissie

Přiznej si to, až se do něj zamiluješ

„Zavolám ti hned, jak se vrátím domů,“ říkám Gusovi, zatímco se snažím ignorovat pohled, který na mě v tuto chvíli vrhá moje nejlepší kamarádka. Takový, který říká, že mě bude bombardovat otázkami, jakmile zavěsím.

„Dobře,“ řekne tiše. „Přivedu s sebou LeFoua. Může s tebou zůstat, zatímco budu večer v práci.“

„To mi vyhovuje.“ Úsměv, kterému se nemůžu ubránit, sklouzne na své místo, jak mi štěstí a očekávání zaplní žaludek. Teď ho nejen uvidím dnes večer, ale on mi s LeFouem zaručí, že ho uvidím zase ráno. „Uvidíme se, až se vrátím domů.“

„Dobře, zlatíčko. Užij si to se svou kamarádkou.“

„Užiju. Později.“

„Později, zlato.“ Zavěsí a já si odtáhnu telefon od ucha.

„Jsi zamilovaná,“ křičí Leah, až mě to vylekalo, a já zavrtím hlavou, zatímco ona přikyvuje. „Jsi! Jsi do toho chlapa úplně zamilovaná.“

„Nejsem,“ popírám, když se mi najednou začne zrychlovat srdce. Není to lež; nejsem do něj zamilovaná, ale jsem si jistá, že do toho padám tvrdě a rychle.

„Tvoje tvář říká, že jsi.“

„Leah, neznám Gastona tak dlouho, abych do něj byla zamilovaná. Já jen…“ Žvýkám si vnitřek tváře a snažím se přijít na to, jak se cítím. „Prostě ho mám moc ráda.“

„Když se ohlédnu zpátky, myslím, že jsem se zamilovala do Tylera, když jsem přesvědčovala sama sebe, že jsme jen přátelé. Víš, to bylo jen pár dní po tom, co jsme spolu poprvé opravdu strávili nějaký čas.“ Se svým nynějším manželem se seznámili za neobvyklých okolností, a i když se mu Leah snažila vyhnout, jeho pes a její kočka neustále vyvolávali problémy, které je nutily být spolu.

„Dobře, ale…“

„Nevadí.“ Odřízne mě dřív, než jí stihnu říct, že naše okolnosti jsou úplně jiné. „Vím, že tě nikdy nepřesvědčím, ale jen si vyhrazuju právo říct ‚Já ti to říkala‘, až přijde čas.“

„To je jedno.“ Protočím oči.

„Musím říct…,“ začne, zatímco otevírá krabici na stole mezi námi a prohlíží si šest dortíků, které jsem jí přinesla. Když se rozhodne pro čokoládový dortík s třešňovou polevou v čokoládě a zvedne si ho k ústům, řekne: „Bude to zábava sledovat, jak se s tím vyrovnáváš. Teď mi řekni všechno o tom chlapíkovi.“

„Myslela jsem, že mi dáš večeři,“ vyzvu ji, když začne olizovat polevu z vršku dortíku.

„Taky že jo.“ Mávne rukou směrem ke svému mobilu. „Objednala jsem jídlo, když jsi mi zavolala, že jsi na cestě, takže máme čas si promluvit, než sem dorazí naše objednávka.“

„Můžu si dát nejdřív aspoň skleničku vína?“ Zeptám se sarkasticky a ona se ušklíbne.

„Rozhodně.“ Vstane a vezme si s sebou dortík, když jde k lednici. Vytáhne láhev mého oblíbeného růžového vína, pak mi nalije skleničku a vrátí se zpátky ke stolu.

„Ty nepiješ?“ Zmateně svraštím obočí, když mi podává skleničku, než se posadí.

„No…“ Odvrátí pohled a já přimhouřím oči.

„No co?“

„S Tylerem jsme se rozhodli, že se pokusíme o dítě, a i když teď těhotná nejsem, chci se ujistit, že dělám všechno pro to, aby se nám to povedlo.“

„Ach můj bože,“ zašeptám, zírám na ni, a pak odložím skleničku, stoupnu si a obejmu ji. „To je tak vzrušující.“

„Ještě nejsem těhotná.“ Zasměje se a já se směju s ní.

„Je mi to jedno; tohle je úžasný.“ Všimnu si, že jí zčervenaly tváře, ale oči se jí naplnily starostí. „Co?“

„Co když se to nestane?“ zeptá se tiše a zní to ustaraně. Máme společné kamarádky, které se snažily otěhotnět, a nikdy se jim to nepovedlo, takže vím, že její starost je oprávněná.

„Stane se to, a až se to stane, budeš úžasná máma,“ uklidňuju ji.

„To chci.“ Její výraz je něžný. „Chci být máma, ale ještě víc chci, aby byl Tyler táta.“

„Stane se to,“ opakuju. „Jen se tím nestresuj a bav se tím, že to zkoušíš.“

Z očí se jí vytratí obavy a její rysy ovládne štěstí. „Rozhodně se budeme bavit tím, že to budeme zkoušet.“

Směju se, když ji pustím, pak se usadím do křesla a vezmu si sklenici vína. „Jak moc zábavy?“

„To si ani neumíš představit.“

„Vsadím se, že umím.“ Vědomě na ni mrknu, než se napiju vína, a ona vybuchne smíchy.

Jakmile se vzpamatuje, nakloní hlavu na stranu a prohlíží si mě, než se zeptá: „Vyklop to.“

Usměju se, znovu se napiju vína a pak jí povím o Gusovi, počínaje okamžikem, kdy jsme se potkali na pánských záchodech. Oči má vytřeštěné, když mluvím, a tak to zůstane, dokud nedorazí naše jídlo a ona nejde otevřít dveře.

„Takže on se objevil u obchodu na motorce?“ Leah vydechne vytřeštěnýma očima, vidlička pomerančového kuřete a smažená rýže pár centimetrů od jejích úst je úplně zapomenuta.

„Jo, zajel přímo ke dveřím mého auta a pak vystoupil a stál tam, jako by byl můj osobní strážce, dokud táta nevzal manželku za ruku a neodešel.“

„Myslím, že jsem se do něj prostě zamilovala,“ říká a já se usmívám. „A co se stalo potom?“

„Vytáhl mě z auta, posadil mě na sedadlo spolujezdce a pak mě odvezl autem domů. Cestou jsem usnula, pak jsem se probudila v jeho posteli.“

„Svatá krávo,“ šeptá.

„Já vím,“ přitakám tiše a oči se jí plní starostmi.

„Co budeš dělat se svým tátou?“

„To nevím. Gus říká, že s ním potřebuju mluvit.“

„Co si myslíš ty?“

„Chybí mi. Chybí mi, že se o něj nemůžu opřít. Chybí mi jeho povzbuzení a jeho rady.“

„To chápu,“ souhlasí a natahuje se po mé ruce. „Je to tvůj táta; miluješ ho.“

Bolí mě na prsou a svírám prsty kolem jejích. „Chybí mi. Chybí mi, jaký pro mě byl, ale už ho neznám. Mám strach, a abych byla upřímná, opravdu se na něj zlobím a nevím, co se stane, když ho k sobě opět pustím. Nechci být zklamaná. Už jednou se ke mně otočil zády. Nevím, jestli to zvládnu znovu.“

„To chápu, ale souhlasím s Gastonem. Musíš si s ním promluvit.“ Její prsty se sevřou kolem mých. „Neříkám, že se s ním musíš pokusit dát věci do pořádku, protože to je upřímně jeho práce, ale potřebuješ to uzavřít. Musíš být schopná říct svému otci, jak se cítíš, jak tě to, co udělal, ovlivnilo, a nechat to být. Vím, že to nebude snadné, ale budeš se cítit líp, až to skončí.“

„Máš pravdu.“ Zhluboka se nadechnu a ona pustí mou ruku.

„Pokud jde o Gastona, nebo Guse, jak mu říkáš – s nímž se chci co nejdřív setkat – chápu, proč jsi do něj zamilovaná.“

„Ty to prostě nevzdáš, co?“ Zasměju se a ona se ušklíbne a pokrčí rameny.

Jejich pes Bruce vstane z podlahy v kuchyni, kde je rozvalený od chvíle, kdy jsem sem přišla, a Leahin úsměv se změní v jemný úsměv. „Tyler je doma,“ řekne mi a pak slyším, jak se otevírají přední dveře, a z obývacího pokoje se do kuchyně nese Tylerův hlas.

„Zlato?“

„V kuchyni s Chrissie,“ zavolá zpátky a za dvě vteřiny se objeví ve dveřích. „Jak bylo v práci?“

„Pracovně,“ odpoví a přejde přes pokoj. Jakmile je blízko, prohrábne jí prsty vlasy vzadu na hlavě a skloní se, aby se dotkl ústy jejích. Stáhne se mi žaludek, takže nepochybuji, že Leahin udělá totéž. Když se odtáhne, usměje se na ni, pak se otočí a podívá se na mě. „Ahoj, Chrissie.“

„Ahoj.“ Zasměju se a on se zazubí. Vážně, moje nejlepší kamarádka měla možná opravdu špatné vztahy, ale když potkala Tylera, trefila se do černého. Nemohli být dokonalejší jeden pro druhého. „Jaké byly líbánky?“ Zeptám se, když otevírá krabici s dortíky.

„Skončily moc rychle.“

„Souhlasím,“ řekne Leah a podívá se na svého manžela. „Objednala jsem ti hovězí a brokolici. Je v tašce na lince.“

„Díky, zlato. Jdu se osprchovat, pak se přijdu najíst.“ Při zmínce o sprše vidím, jak se Leahiny oči rozšířily, a vím, že to je můj pokyn k odchodu.

„Odcházím,“ řeknu a oba se na mě podívají, jako by zapomněli, že jsem vůbec v pokoji.

„Nemusíš jít,“ řekne mi Tyler a já se zazubím.

„Promiň, chlapáku. Myslím, že ano.“ Stojím, zavírám jídlo, které si vezmu s sebou a najím se později. „Ach, než zapomenu.“ Podívám se mezi ně. „Můj bratr a jeho partner přijedou na Nový rok, takže se u mě doma sejdeme, abychom se podívali na ohňostroj, jestli se k nám chcete přidat.“

„Bude tam Gus?“ Leah se zeptá.

Tyler se na ni podívá a zeptá se: „Gus?“

„Gaston, přítel Chrissie.“

„Správně.“ Přikývne.

„Nejsem si jistá,“ odpovím s pokrčením ramen. „Ještě jsem se ho nezeptala a nevím, jestli bude moct kvůli práci. Je to jen odhad, ale umím si představit, že Nový rok je pro něj rušná noc.“

„To je pravda,“ souhlasí Leah. Pak dodá: „Nemáme žádné plány, takže tam budeme.“

„Paráda. Chris bude nadšený, až tě uvidí.“ Obléknu si bundu a popadnu kabelku. „Teď mě obejmi, abych odsud mohla vypadnout, a vy dva se můžete jít osprchovat.“

Leah se zasměje a Tyler mě obejme. Potom mě Leah doprovodí ke vchodovým dveřím a zamává na rozloučenou z verandy, když nastupuju do auta. Pošlu jí pusu a ona ji zachytí, s úsměvem na tváři zamíří zpátky dovnitř. Jedu domů a cestou zavolám Gusovi, abych mu dala vědět, že tam brzy budu. O dvacet minut později zaparkuju a jdu do haly. Jakmile projdu dveřmi, moje oči se setkají s Gastonovýma a on se usmívá, zatímco LeFou tahá za vodítko, aby se ke mně dostal. Můj žaludek se naplní podivným pocitem spokojenosti.

„Nemohl ses dočkat, až mě uvidíš?“ Škádlím, zatímco zvedám LeFoua a líbám ho na temeno hlavy.

„Ne,“ odpoví Gaston, až mi srdce poskočí. „Celý zatracený den jsi mi chyběla.“

„Ty mně taky.“ Zakloním hlavu, abych přijala jeho polibek, když se skloní, aby se dotkl mých úst. „Vyřešil jsi to s tou objednávkou?“ Ptám se.

„Ne. Řidič náklaďáku trvá na tom, že zboží spočítal, když tu objednávku vykládal. Je neoblomný, že tam všechno bylo a že objednávku přijala nějaká žena a podepsala se pod ni. To mohla být jen moje vedoucí baru Georgia, ale ona tvrdí, že objednávku nikdy nepodepsala; prostě ji našla vedle zadních dveří, spočítala a věděla, že je nekompletní, tak mi zavolala.“

„Zkontroloval jsi podpis?“

„Zkontroloval jsem to. Nebyl Georgiin a včera odpoledne tam byla jediná žena.“

Zatáhnu obočí. „Máš kamery?“

„Mám, ale ta u zadních dveří se rozbila asi před týdnem a chlápek, který je instaloval, je až do příštího týdne mimo město.“

„To je divné, že?“ Celá situace mi připadá divná.

„Ani ne. Kamery čas od času přestanou fungovat. Jen je na nic, že se to stalo, když tahle byla mimo provoz.“

„Je mi to líto, zlato.“

Oči mu změknou a on se skloní, znovu se dotkne svými rty mých a pak se odtáhne. „Vyřeším to.“ Vezme ode mě LeFoua a položí ho na zem, pak mě chytí za ruku a vede mě k výtahu. Jakmile jsme uvnitř, zmáčkne tlačítko na svém patře a já tázavě zvednu obočí. „Převléknu se do práce, pak vezmu LeFouovo nádobí a trochu jeho jídla, abych to nemusel dělat ráno, až se vrátím domů.“

„Škoda.“

„Co?“ zeptá se a skloní ke mně hlavu.

„Myslela jsem, že mě možná vezmeš k sobě, aby sis se mnou užil na své obří pohodlné posteli,“ říkám a pozoruju, jak mu při těch slovech tmavnou oči. „Jen mě mrzí, že se to nestane.“

„Ale to se rozhodně stane,“ zaburácí a přitiskne mě ke stěně výtahu, jednou rukou mi přejede po boku a druhou mi obtočí zátylek. Cítím, jak mi jeho prsty proplétají vlasy; odtáhnu se a dávám mu plnou kontrolu nad sebou, zatímco on skloní hlavu a začne mi hltat ústa.

Muchlujeme se, dokud se dveře neotevřou a já jsem omámená a opilá z jeho polibku, když mě bere za ruku a táhne chodbou. Zahihňám se jeho uspěchanému tempu a on jen zabručí, až se směju ještě víc, když odemyká dveře. Poté, co pustí LeFoua z vodítka, vezme si ode mě kabelku, položil jí na linku v kuchyni a pak se otočí mým směrem, jeho tmavé oči plné zlomyslnosti.

„Proč se na mě tak díváš?“ Zeptám se, ustoupím o krok a on se hravě zasměje těsně předtím, než se vrhne dopředu, chytí mě kolem pasu a zvedne ze země. Zakřičím, když si mě hodí přes rameno, a pak se směju, držím se, jak se mnou běží a já poskakuju jako pytel brambor.

Než se stihnu připravit, letím vzduchem a pak přistanu s žuchnutím na jeho posteli. Zahihňám se, když na mě přistane. „Za vteřinku se nebudeš smát, miláčku.“

„Uvidíme.“ Ušklíbnu se.

„Výzva přijata,“ zachraptí, těsně předtím, než si to se mnou rozdá ve své obří posteli a dopřeje mi dva opravdu velké orgasmy, a sám potom najde vlastní úlevu.

Na břiše s dekou přehozenou přes boky otevřu jedno oko, když ucítím jeho ruku na bedrech a uvidím jeho nabubřelý úsměv. „Nebuď otravný,“ zamumlám a on se uchechtne.

„Nechceš se se mnou osprchovat?“

„Ne, nemůžu se hýbat a tvoje postel je vážně pohodlná,“ řeknu. Jeho výraz se změní v samolibý a já přimhouřím oči. „To je fuk, běž se osprchovat.“ Slyším, jak se směje, když zavřu oči, ale upřímně je mi to jedno.

Upadnu do vyčerpaného spánku, probudím se, zatímco mě něžně líbá na čelo.

„Proč tady prostě nezůstaneš?“ navrhne a zakloní se, aby zachytil můj pohled.

„Chci se vykoupat,“ řeknu mu. Posledních pár nocí jsem neměla možnost užít si svůj noční rituál a chybí mi to.

„Taky mám vanu.“ Usměje se a klouže mi prsty po tváři.

„Já vím,“ řeknu a trochu žárlím. Jeho vana, kterou pravděpodobně nikdy nepoužívá, je mnohem větší než moje, s tuctem trysek, které vypadají, že by byly úžasné, kdyby byly aktivní.

„Tak dobře, tak se vykoupej tady.“

„Nemám svoje věci do koupele.“

„Dám ti svůj klíč. Můžeš jít dolů k sobě, sbalit si tašku a pak se vrátit sem, vykoupat se, prohrabat všechny moje věci a pak spát v mé posteli.“

„Já bych ti neprohrabala věci,“ odseknu.

„Proč ne?“

„Protože je to neslušné.“

„Zlato, kdybys mě nechala samotného u sebe, určitě bych ti prošmejdil věci.“

„Lháři.“ Zavrtím hlavou a usměju se.

„Vyspi se tady,“ přikáže a tyčí se nade mnou.

„Nebude ti to vadit?“

„Vrátit se domů a najít tě v mé posteli? Ne, miláčku, to mi rozhodně vadit nebude.“

Vážně si začínám myslet, že Leah měla pravdu, když říkala, že jsem se do toho muže zamilovala.

„Fajn, zůstanu.“

„Dobře.“ Usměje se, když položí své rty na moje, pak se odtáhne a vstane. „Nechám ti klíč na lince v kuchyni.“

„Mám vzít LeFoua ven?“ Zeptám se, a když uslyším jeho jméno, LeFou vyskočí na postel a začne na mě útočit psími polibky, čímž mě rozesměje. Posadím se a přitisknu si ho těsně k hrudi ve snaze ovládnout jeho vrtící se tělo.

„Měl by být v pohodě. Když nebude, dá ti vědět a ty ho můžeš pustit ven na terasu. V krabici, kterou občas používá v noci, je kus trávy.“

„Jeho vlastní kus trávy dvacet a více pater ve vzduchu? Jak nóbl.“ Usměju se, a když se směje, chvilku oceňuju ten zvuk, spolu s tím, jak vypadá v tmavě šedých kalhotách a smaragdově zelené košili, která dělá s jeho očima úžasné věci.

„Musíš se na mě přestat takhle dívat, miláčku. Jinak nebudu moct odejít.“

„Dej mi vteřinku. Už jsem skoro hotová,“ říkám mu.

Potřese hlavou, usměje se, pak vykročí k posteli a chytí mě za čelist, než se skloní, aby mě hluboce políbil. Když se odtáhne o centimetr, třepotavě se mi otevřou oči. „Buď hodná a uvidíme se ráno.“

„Uvidíme,“ přitakám bez dechu, těsně předtím, než se naposledy dotkne mých úst a postaví se do plné výšky.

Dívám se, jak odchází z pokoje, a poslouchám zvuk zavírajících se vstupních dveří za ním, zatímco se dál tulím k LeFouovi na klíně. Nakonec vstanu a obléknu se, a jakmile jsem oblečená, jdu do kuchyně a pak si vezmu klíč, který mi tam nechal, a klíče z kabelky. Zamířím ke svému bytu a sbalím si všechno, co budu potřebovat do koupele. Do jedné z nočních tašek si také zabalím noční košili a věci, které budu ráno potřebovat, abych se připravila do práce. Před zapnutím zipu tašky zkontroluju, jestli jsem na nic nezapomněla, a pak ji odnesu nahoru.

Jakmile vejdu ke Gusovi, LeFou mě u dveří přivítá, pak mě následuje do kuchyně, kde nechám na lince oba páry klíčů. Zavřu ho s sebou v koupelně, pak spustím vanu, a zatímco čekám, až se naplní obří vana, svléknu se a obléknu župan, než si udělám obličejovou masku. S maskou na obličeji odcházím z koupelny a jdu do kuchyně nalít sklenici vína a dát do ledničky čínské jídlo, na které jsem zapomněla. Popadnu telefon a najdu zprávu od Gastona.

 

V práci, ale s přáním, že bych byl raději  s tebou.

 

Nemůžu si pomoct holčičímu vzdechu, který mi opouští ústa, ani motýlům, kteří mi plní žaludek, když znovu čtu jeho zprávu.

Koušu se do rtu, když píšu zpátky.

 

Jdu do vany. Kéž bys tu byl se mnou.

 

Ani ne pět vteřin po zmáčknutí tlačítka odeslat zprávu opětuje se všemi velkými písmeny.

 

TAHLE NOC SE BUDE SAKRA TÁHNOUT.

 

Směju se, když odpovídám, Promiň

 

Beru si telefon a víno s sebou do koupelny a můj malý chlupatý stín mě následuje těsně za patami. Vana je naštěstí poloplná, takže tam nasypu pár naběraček koupelové soli a vlezu dovnitř. Okamžitě se uvolním v horké vodě a usrkávám ze sklenice, LeFou stojí u vany na zadních nohou a tiše se vlní, zatímco si mě s psím zájmem prohlíží.

„Jen se koupu,“ uklidňuju ho, když ho hladím po temeni hlavy. Nakonec usoudí, že jsem v pořádku a může se pustit do důležitějších věcí, jako je zdřímnutí. Zatímco jsem ve vodě, stočí se do klubíčka na tmavomodrém, nadýchaném koberci, který se táhne po celé délce toaletního stolku, ale jakmile je vana dost plná, abych mohla zapnout trysky, udělám to a on se probudí.

Vrátí se, aby prozkoumal hluk a vodu, která kolem mě víří, a párkrát mě dokonce napadne, že by mohl vyskočit tak vysoko, že by se přehoupl přes okraj vany a skočil ke mně. To se nestane, ale zatímco trysky jedou, on zůstává na kraji a vzrušeně se dívá dovnitř.

Poté, co mé tělo cítí jako bezvládná masa, vystoupím a osuším se. Chci si lehnout, ale kručení v žaludku při oblékání noční košile mě donutí opustit pokoj a jít do kuchyně, přičemž si s sebou vezmu prázdnou sklenici i LeFoua. Zbytky čínského jídla vysypu do misky a ohřeju si ho, pak se uvelebím na gauči a jím, zatímco se dívám na kriminálku v televizi, na kterou bych se asi neměla dívat, když jsem sama v temnotě noci na místě, které není mé vlastní.

Jakmile dojím a film skončí, jsem úplně vyděšená, pustím LeFoua ven na terasu, když jde ke dveřím, udeří do nich drobnou tlapkou a dožaduje se odchodu. Počkám, až se vrátí, pak ho odnesu do ložnice, zavřu dveře a pro jistotu je zamknu. Nechám rozsvícenou lampičku u postele, LeFou se prodere pod peřinu a pak se usadí u mého břicha. Pohladím ho po temeni chlupaté hlavy, když se rozhlédnu a všimnu si, že kromě drahého nábytku je pokoj prázdný. Na šedých stěnách nevisí ani jediné umělecké dílo.

Uslyším hluk, vyskočím a srdce mi začne bít jako o závod. „Nejspíš je to jen soused,“ říkám si, ale když se ozve písknutí, vyskočím znovu. S pocitem naprosté nepatřičnosti odhrnu přikrývky, až LeFou vyskočí. „Promiň, chlapče. Nemůžu tady spát. Jdeme ke mně,“ říkám mu, než vstanu z postele.

Seskočí a krouží mi kolem nohou, když jdu k prádelníku. Najdu flanelové kalhoty na spaní spolu s bavlněným tričkem s dlouhými rukávy a oba předměty si obléknu přes noční košili. Jakmile jsem přikrytá, popadnu mobil a zvednu LeFoua. Otevřu dveře a vykouknu ven pro případ, že by se sem někdo vplížil, aby mě zavraždil. Když vidím, že je vzduch čistý, pospíchám do kuchyně pro klíče, pak běžím ke vchodovým dveřím, jako by mě někdo pronásledoval.

Když se dostanu do jasně osvětlené haly, vydechnu zadržený dech a jdu k výtahu. Jakmile jsem bezpečně zamčená ve svém prostoru, vlezu do postele a pošlu Gastonovi zprávu, kde mě a LeFoua ráno najde. Za chvíli mi zazvoní mobil, až nadskočím, protočím oči nad svým šílenstvím, pak přejedu prstem po obrazovce a přiložím si mobil k uchu. „Ahoj.“

„Jsi v pořádku?“ zeptá se, když se opřu o polštáře, zatímco LeFou prozkoumává můj pokoj.

„Jo. Prostě jsem se vyděsila a chtěla jsem být ve svém prostoru.“

„Jak ses vyděsila?“ zeptá se a já si všimnu, že v pozadí neslyším zvuk hudby, což ve mně vyvolává zvědavost, kde právě je.

„Nějak jsem skončila u sledování kriminálky, a to očividně nebyl dobrý nápad.“

„Aha.“ Úsměv, který slyším v jeho hlase, se nedá přehlédnout.

„Takže jsem v pohodě. Jsem jenom ňouma.“

„Roztomilý ňouma.“

„To jsem ráda, že si to myslíš,“ říkám a přemýšlím, jestli jsem někdy předtím byl takhle šťastná. „Máš tam vážně ticho. Jsi pořád v klubu?“

„Jo, když jsem dostal tvou zprávu, šel jsem do své kanceláře. Teď sedím u stolu a přemýšlím, jak naštvaný by Luke byl, kdybych ho zavolal, aby mě zastoupil.“

Vyprávěl mi o svém nejlepším kamarádovi Lukeovi, včera večer poté, co jsem se ho zeptal, kdo se stará o jeho věci, zatímco on se stará o mě. Překvapilo mě, když jsem zjistila, že Luke už o mně ví, protože ve většině mých předchozích vztahů k tomu došlo až ve chvíli, kdy to bylo docela vážné.

„Nejspíš dost naštvaný, když je doma s rodinou,“ říkám tiše.

„Asi máš pravdu.“ Vzdychne a zní to podrážděně. Vím, že by se mi nelíbilo, že je teď frustrovaný, ale pořád se mi moc líbí, že tu chce být se mnou. „Určitě jsi v pořádku?“

„Určitě. Teď, když jsem u sebe, jsem v pohodě, a až LeFou dokončí očichávání a přijde se se mnou pomazlit, půjdu spát.“

„Teď žárlím na svého psa,“ zabručí a rozesměje mě. „Jsem rád, že ti to připadá vtipné.“

„Je to trochu vtipné,“ říkám mu svým smíchem.

„Ty tady nesedíš a nepřeješ si, aby bylo ráno, miláčku,“ řekne tiše a pak se jeho hlas změní, když zavolá: „Vstupte,“ takže vím, že se mnou nemluví.

Slyším ženský smyslný hlas, jak vyslovuje Gastonovo jméno, ale nerozeznám, co říká s hudbou, která teď hraje v pozadí. „Hned tam budu, abych ti pomohl, Georgie,“ řekne jí Gus a vteřinu nato hudba utichne. „Promiň, miláčku. Už musím jít. Uvidíme se ráno.“ Chci se zeptat, s čím pomáhá Georgii, ale než otevřu ústa, telefon ztichne. Odtáhnu si ho z ucha a vteřinu na něj zírám, pak ho upustím na postranní stolek.

„Pojď, LeFou. Čas na průzkum skončil,“ říkám jeho směrem a odvádím jeho pozornost od hromady oblečení v rohu místnosti, ke které čichá. Jeho nadýchaná bílá hlava se otočí a já poklepávám na postel. „Pojď. Je čas jít spát.“ Rozběhne se ke mně, pak vyskočí na postel a olízne mi obličej. „Spát.“ Jednou rukou mu třu temeno hlavy, pak natáhnu ruku, abych zhasla lampu. Jakmile se místnost ponoří do tmy, zavrtá se pod peřinu, usadí se mi na břicho a usne. A po hodině přehrávání sexy tónu hlasu Georgie, jak vyslovuje Gastonovo jméno, a připomenutí si, že mi nikdy nedal důvod, abych žárlila, jsem naštěstí schopná usnout.