CP - 17. kapitola

Překlad: Mickey

Kor.: Klára

April

O týden později

Probudila jsem se dřív než obvykle a málem jsem spadla z postele, když jsem se probouzela ze své noční můry. Pronásledoval mě nějaký neznámý útočník, zakopla jsem o kořen vyčnívající ze země a spadla předtím, než jsem otevřela oči.

Byla jsem ve své ložnici v podkrovním bytě a ranní světlo pronikalo skrz žaluzie na oknech. Kolem pasu mě objala silná paže, vzdychla jsem a prohnula se, zatímco jsem cítila Salovo silné tělo přitisknuté k mým zádům. Je to týden, co jsem si ho vzala, a pak jsme se oddali vášni venku na balkoně, a můj život se změnil v monotónní každodenní činnost. Měla bych být vděčná, že mohu trávit dny se svým synem, místo abych pracovala. Zdálo se, že Drewa se náhlá a prudká změna v našem životě nijak nedotkla. Ve skutečnosti začínal Sala uznávat jako člověka ve svém životě, a kdykoliv mafiánský boss vešel do místnosti, Drew k němu vždycky vykročil se zubícím se úsměvem na tváři.

Nejprve jsem mu v tom bránila, nechtěla jsem se o svého syna s nikým dělit, ale postupně jsem neviděla nic špatného na tom, že se Drew dozví o svém otci a Sal o svém synovi. Bez ohledu na to, jak bláznivé byly naše životy v tuto chvíli, nehodlala jsem svému synovi upírat šanci obměkčit otcovo srdce.

Pak by nás možná nechal odejít.

S povzdechem jsem se podívala na ruku položenou na mém břiše a na tmavý snubní prsten na jeho prstu. Proč to udělal, jsem nevěděla. Nečekala bych, že Sal bude na veřejnosti rozšiřovat skutečnost, že je s někým ženatý, natož se mnou, ale od chvíle, kdy jsem mu prsten nasadila, jsem ho bez něj neviděla.

To a naše společné chvíle v této ložnici byly požadavkem a zároveň sdílením sebe sama. Sal byl někdy žhavý a někdy chladný, mafiánský boss, který večer vkročil do dveří a už se dožadoval, abych se svlékla. Přistihla jsem se, že se těším na jeho návštěvy, snažila jsem se nemyslet na to, co by mohl provádět s rukama, a také mít na sobě oblečení jen proto, aby mohl říct, ať si ho sundám.

Ale jakmile se dveře zavřely, něco se v něm změnilo. V jeho náručí jsem našla nové pocity vášně a rozkoše, dělala jsem se Salem věci, které jsem nikdy předtím s nikým nedělala. Tlačil mě až k hranicím mých možností a představil mi všechno od hraček až po anální hrátky, při kterých jsem se třásla v posteli.

A pokaždé se do mě udělal, než mě k sobě přitiskl a téměř okamžitě usnul. Poprvé, když neopustil mou postel, jsem mu prsty zajela do vlasů a přemýšlela, jaký člověk může žít v tak chladném a krutém světě a usnout tak rychle.

Po ránu však vždy přišlo zklamání. Sal byl obvykle pryč dřív, než jsem se probudila, a po jeho přítomnosti v pokoji nebylo ani stopy, kromě mého bolavého těla a jeho stop po sexu, které zanechal na mé kůži.

Pak jsem ho celý den neviděla, dokud nenastala noc a on se neobjevil u mých dveří, připravený na další kolo. Sice jsem nechtěla, aby byl mým pravým manželem, ale možná jsem si myslela, že tady zůstane i déle.

Sal se za mými zády pohnul a já sledovala, jak se jeho ruka pohybuje nahoru, jak mi masíruje ňadra a vyvolává ve mně touhu, která mi proudí přímo do nitra. Znal mé tělo tak dobře, věděl, jak mě má přimět reagovat na doteky a laskání.

Pokud by mezi námi bylo jen tohle, raději bych nikdy neopustila postel.

Jeho palec se dotkl mé bradavky, tiše jsem zasténala a prohnula se proti jeho doteku. Jeho penis se mi neodbytně přitiskl na zadek a já se automaticky pootočila a dovolila mu, aby do mě zezadu pronikl. Ve chvíli, kdy do mě vnikl, jsem vykřikla do polštáře a celé tělo se mi zachvělo, jak mnou projel orgasmus.

Sal zavrčel, chytil mě za boky a začal pomalu a líně přirážet do mého těla, až jsem ho prosila, aby přestal, a vzlykala jeho jméno, zatímco se postel houpala jeho silou. Nebylo třeba žádných slov, a když skončil, Sal se odtáhl a zvedl se z postele. Snažila jsem se otočit a sevřela jsem si prostěradlo kolem těla. „Dobré ráno.“

Neodpověděl, zatímco hledal v zásuvkách náhradní oblečení, které tam bylo vždy umístěno předchozí noc, ať už na jeho žádost, nebo proto, že někdo odpozoroval jeho zvyky. V koupelně byla také toaletní sada, ačkoliv kdykoliv jsme byli ve sprše, moc se tam nemyl.

Vstala jsem z postele a táhla za sebou prostěradlo. „Sale, ráda bych vzala Drewa ven, třeba do zoo. Počasí je perfektní a on by potřeboval trochu čerstvého vzduchu.“

Sal se otočil, oči mu ztvrdly. „Neopustíš penthouse. Zakazuji ti to.“

Položila jsem mu ruku na rameno a on se napjal. „Prosím, Sale. Malé dítě potřebuje vidět trávu, běhat na otevřeném místě. Vezmu si stráže, nebo můžeš jít ty, jestli chceš, ale nenechávej nás takhle zavřený.“ Potřebovala jsem na čerstvý vzduch a procházka na balkon mi nestačila. Chtěla jsem se projít do kavárny a vzít si kávu do parku a sledovat, jak si můj syn užívá pobytu venku.

Chtěla jsem, aby náš život byl alespoň trochu normální, i kdyby to mělo být jen na pár hodin. „Udělám cokoliv.“

Šel ke mně, až mě přitiskl ke zdi a jeho velké tělo mě uvěznilo. „Proč bych ti měl prokazovat laskavost? Můžu od tebe dostat, co chci, April.“ Prstem mi sjel po tváři. „Není nic, co bys mi mohla dát, a co bych si nemohl vzít.“

Netušil, že mu ve skutečnosti mohu dát věci, které nikdy předtím neměl. Netoužila jsem po jeho lásce, ale tím, že jsem udělala něco takového, jsem k němu mohla chovat opravdové city, což jsem si myslela, že on moc nevnímá.

Ale držet nás jako ptáky v kleci by jen zvýšilo mou nenávist.

Nejspíš se mi něco projevilo v očích, protože Sal se ode mě odstrčil a silné rysy jeho těla byly napjaté hněvem. „Moje odpověď je ne,“ řekl narovinu. „Už se mě na to neptej.“

Setkala jsem se s ním ve dveřích, objala ho kolem pasu a tím ho překvapila. „Dobře. Nezlob se. Uvidíme se večer.“

Na okamžik jsem ucítila jeho ruku, jak se dotýká mých vlasů, než mě odstrčil, otevřel dveře a zmizel na chodbě. Dívala jsem se za ním a srdce mě při tom trochu bolelo. Nic jsem k němu necítila.

Nemohla jsem.

Zničil by mi srdce.

Po sprše a obléknutí jsem se vydala do Drewova dětského pokoje a našla jsem svého chlapce, jak už je vzhůru a oblečený s chůvou. „Dobré ráno,“ řekla jsem oběma a natáhla se pro syna.

„Dobré ráno,“ odpověděla Melinda a založila si ruce před sebou. „Ještě jsem mu nedala snídani.“

Vtiskla jsem Drewovi pusu na buclatou tvář. „Má můj chlapec hlad?“

Zavrtěl se mi v náručí a já se usmála, tak ráda, že mi Sal umožnil k Drewovi opět přístup. Byl mým srdcem, důvodem, proč jsem přežila poslední rok, a připravit se o něj by bylo jako vyrvat si srdce z hrudi.

Nesnášela jsem odloučení od něj.

Šli jsme do kuchyně a já se usmála na Ricindu, která měla plné ruce práce s mícháním vajec na pánvi. Trvalo mi několik dní, než jsem se naučila jejich jména, ale teď tu kromě těch dvou dam byla ještě Harriet, která uklízela pokoje, a samozřejmě Marco a Boris, Salovi nejbližší rádci a strážci. Ačkoliv mi to nikdo neřekl, domnívala jsem se, že existují i další strážci, které jsem neviděla, ti, kteří Marca zastupovali, kdykoliv byl Sal pryč.

Což bylo velmi často.

Uložila jsem Drewa do jeho vysoké židle a přešla k Ricindě. „Můžu pomoct?“

Zavrtěla hlavou. „Ne, paní Falierová. Posaďte se a vychutnejte si kávu.“

„April, prosím,“ řekla jsem jí. Snažila jsem se je všechny přimět, aby mi říkali April, aby to nepůsobilo tak formálně, ale zatím odmítali.

Neodpověděla a já jsem přešla k Drewovi, který už dostal od Melindy malou palačinku a spokojeně se do ní zakousl. Zdálo se, že Drew si alespoň užívá jejich pozornosti a toho, že je tady. Jemu to tu nepřipadalo jako v kleci, jak se zdálo.

Laskavě jsem se na Melindu usmála, vzala si šálek kávy, již dokonale připravený s mou oblíbenou smetanou, a přešla k oknům, kterými jsem sledovala, jak se New York probouzí do dalšího dne. Nikdo nevěděl, že jsem tady, že se na ně dívám a přeji si, abych se mohla procházet po ulicích, jezdit metrem a prostě žít svůj život.

Manžel pravděpodobně někde dole dělal některé z těchto věcí. Alespoň měl svobodu. Nevěděla jsem, proč byl tak proti mému odchodu. Jistě, chtěla jsem od něj utéct, ukrást Drewa a předstírat, že se to nikdy nestalo.

Ale když jsem nemohla utéct, chtěla jsem být jen hodinu venku, nic víc. Chtěla jsem mít pocit, že mám svůj život stále pod kontrolou, i když tomu tak ve skutečnosti nebylo.

Také jsem chtěla vědět, co se děje ve vnějším světě. Neměla jsem přístup k tomu, co se děje, ani možnost dát Liz vědět, že jsem v pořádku. Pokud vím, nejspíš vyšilovala, protože nevěděla, že jsem do téhle noční můry vstoupila dobrovolně. Šla na policii? Pokud ano, Sal by mi to neřekl.

Co když zahájili vyšetřování? Bože, jak bych jí vysvětlila, že jsem si vzala mafiánského bosse?

A co moje práce? Tolik jsem se nadřela, abych se dostala tam, kde jsem, pracovala jsem pro Joshe, a pak jsem se prostě sebrala a zmizela. Určitě by si o mě někdo dělal starost.

Že ano?

„Paní Falierová.“

Otočila jsem se za zvukem nového hlasu a uviděla před sebou stát vysokou ženu s aktovkou v ruce. Byla krásná, oblečená v elegantním kostýmku, který zdůrazňoval její štíhlou postavu, lesklé vlasy měla rozpuštěné kolem ramen a dokonale nalíčená. „Ano?“ Zeptala jsem se a zastrčila si zatoulaný pramen vlasů za ucho.

„Jsem doktorka Misrová,“ odpověděla a rty měla pevně sevřené. „Přišla jsem Vás vyšetřit.“

Oh. Napila jsem se kávy, abych se vzpamatovala. „Já, ehm, dobře.“

„Vyšetření provedeme ve Vaší ložnici,“ řekla úsečně, pak se otočila na podpatku a odešla. Položila jsem kávu na linku a následovala ji s rukou na břiše. Byl to teprve týden, co jsme se Salem začali mít nechráněný sex, a nedokázala bych si představit, že už bych mohla být těhotná. Chci říct, měli jsme hodně sexu, ale bylo příliš brzy na to, abych pomýšlela na otěhotnění.

Čekala na mě a poklepávala podpatkem o koberec. „Svlékněte se, prosím, paní Falierová. Bude to trvat jen chvilku.“

Byl to způsob, jakým vyslovila mé jméno, jako by jí vadilo, že jsem to byla já, kdo ho má, a já jsem přemýšlela, jak dlouho se Sal zná s touto doktorkou.

A jestli se s ní vyspal. V hrudi se mi nezadržitelně vzedmula žárlivost a já ji potlačovala, když jsem se před ní svlékala. Dlouze si prohlédla mé tělo, nozdry se jí rozšířily, když uviděla modřiny po kousnutí, které mi Sal zanechal na levém prsu, a pak mi podala nádobu se vzorky. „Vzorek moči, prosím.“

Proč jsem se tedy svlékla? Vydala jsem se do koupelny, odebrala vzorek a podala jí ho, jakmile jsem vešla do ložnice. Ponořila tyčinku do moči. „Cítíte nějakou citlivost? Nevolnost?“

„Ne,“ prohlásila jsem, sebrala z postele župan a oblékla si ho, aniž by mě zajímalo, jestli potřebuje, abych byla nahá. Vzhledem k jejímu otevřenému nepřátelství bych mě nepřekvapovalo, že mě chce nahou.

Podívat se, co si muž, po kterém toužila, užívá. I já jsem byla žena. Dokázala jsem rozeznat žárlivost.

Neodvrátila se a položila vzorek na stůl. „Jak dlouho Vám trvalo, než jste otěhotněla s jeho prvním dítětem?“

„Naše dítě bylo počato při našem prvním setkání,“ odpověděla jsem, nemohla jsem si pomoct. Nevím, proč jsem měla najednou nutkání ji provokovat, ale udělala jsem to.

Strnula a otočila se.

„Nejsi těhotná,“ řekla na rovinu.

To jsem jí mohla říct. „Tak můžu se zase obléct?“

Doktorka Misrová si sesbírala věci a zavřela tašku. „Opatrně, paní Falierová. Jste v jeho světě teprve týden, ne? Já jsem tady mnohem déle.“

Když odešla, sesunula jsem se na postel a objala se kolem pasu. Měla pravdu. Byla jsem tu teprve týden a neexistovala žádná záruka, že si to Sal nerozmyslí a nevyhodí mě.

Ne, on by mě zabil. Věděla jsem příliš mnoho a mohla bych ohrozit jeho otcovství s Drewem.

To jsem nemohla dopustit. Potřebovala jsem se dostat ven, ale nejdřív jsem se musela spojit s okolním světem.