ABS - 37. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Aubrey

Pomalu otevřu oči, zamžourám proti slunci, které proniká skrz okno. Vizuálně si prohlédnu pokoj, zatímco ležím v Ethanově náručí. Hledím na jeho tvář a zjišťuju, že je ještě krásnější, než jsem si ho představovala. Je krásný na pohled. Zvednu ruku a letmo obkreslím tvar jeho rtů. Rty, jež líbali mé tak vášnivě a smyslně. Otevře oči, podívá se na mě a koutky úst se mu stočí vzhůru.

„Zíráš na mě.“

„Zvykej si.“ Usměju se.

„Nikdy.“ Políbí mě.

Ethan vyleze z postele a já se posadím. Jde do koupelny, opláchnout si obličej a pak nám donese kafe. Ležím tu a můj zrak je trochu jasnější. Ne o moc, ale pro mě je to všechno. Otevřou se dveře a dovnitř vejde doktor Marchetti.

„Dobré ráno, Aubrey. Jak se dnes cítíte?“

„Dobré ráno, doktore, jsem v pořádku.“

„A váš zrak?“

„O trochu lepší, než včera.“

„Dobře, musím vám zkontrolovat oči. Světlo by jim mohlo trochu vadit, ale potřebuju, abyste zůstala bez hnutí a zkusila nemrkat.“

Posvítí mi malou baterkou nejprve do pravého oka a pak do levého. Jsem nervózní, že mi řekne, že něco není v pořádku.

„Všechno vypadá dobře.“ Usměje se. „Na stupnici od jedné do deseti, kdy deset je nejlepší mi řekněte, jak se cítíte.“

„Řekla bych, že osm.“

„Všechny vaše životní funkce jsou v normálu, takže vás dnes propustím.“

Ethan vejde dovnitř s našimi kávami a položí je na stůl.

„Slyšel jsem správně, doktore, že ji dneska pustíte domů?“

„Ano, vede si skvěle a není nic, co bychom tu pro ni mohli ještě udělat, tak proč jí to znepříjemňovat? Ve známém prostředí se jí povede lépe, než v nemocniční posteli.“

„Děkuji vám, doktore.“ Můj úsměv se ještě rozšíří.

„Nemáte zač, Aubrey. Rád bych napsal o vašem případě do časopisu, ale budu potřebovat vaše svolení.“

„Máte ho.“

„Skvělé. Půjdu pro propouštěcí papíry a do třiceti minut můžete být pryč.“

Poté, co odejde z pokoje, ke mně Ethan přistoupí a obejme mě.

„Jsi připravena čelit světu?“

„Tak připravena, jak jenom můžu být.“ S obavami položím hlavu na jeho rameno.

„Když už můžeme dneska odejít, rád bych nás domů odvezl půjčeným autem, co si o tom myslíš, je to tři a půl hodiny?“

„Myslím, že je to skvělý nápad. Mnohem radši budu sedět v autě, než v přeplněném letadle.“

„Dobře.“ Vytáhne telefon. „Zavolám autopůjčovně, že auto vrátíme v New Yorku.“

Nechci, aby Ethan věděl, že se trochu bojím vyjít z nemocnice a čelit světu jako člověk, který vidí. Uvnitř pociťuju nervozitu, které nerozumím. Měla bych být nejšťastnější žena na světě, že mám zrak zpět, ale něco mě trápí. Něco, co si budu muset nechat pro sebe, než budu připravená s tím jít ven.

Po podepsání všech papírů, které jsem od doktora dostala, jsem zaháknu paži za Ethanovu.

„Jsi připravená?“ Podívá se na mě.

Zhluboka se nadechnu. „Ano, pojďme.“

Jak jdeme k výtahu, cítím se nejistě a upevním sevření.

„Děje se něco?“

„Ne.“

Vstoupím do výtahu, podívám se na panel s čísly a přejedu prsty po braillově písmu. Pořád držím Ethana za paži a zavřu oči, zatímco nás výtah veze do přízemí. Vstoupíme na podlahu s kobercem a zamíříme ke dveřím, které mě zavedou do otevřeného světa. Jak se k nim blížíme, otevřou se a já se okamžitě zastavím. Ethan se na mě podívá a políbí mě na hlavu.

„Nespěchej, miláčku. Nikam nespěcháme.“

Zhluboka se nadechnu a kladu jednu nohu před druhou, dokud nejsme venku. Slunce je tak jasné, že mě z něj bolí oči. Cákance zelené vyplní okolí. Tráva, stromy, keře a křoviny jsou na mě moc. Vzduch je studený. Zastavím se a podívám se na modrou oblohu s bílými nadýchanými mráčky. Cítím se nesvá, tak vytáhnu hůlku z kabelky, roztáhnu ji a poklepu na zem před sebou. Ethan na mě pohlédne, ale nic neřekne. Možná nedokáže pochopit, jak se cítím.

Vede mě do auta a otevře pro mě dveře. Vlezu dovnitř, a když se dveře zavřou, cítím se ztracená. Zavřu oči, přetáhnu přes sebe bezpečnostní pás a zacvaknu ho. Zabere to čas, opakuji si stále dokola sama pro sebe. Ethan vleze na místo řidiče, chytne mě za ruku a zvedne si ji k ústům.

Přijedeme k hotelu, a když vejdeme do vstupní haly, jsou všude lidé; mluví, smějí se, děti pláčou, otevření dveří, zavření dveří. Telefony zvoní, vozíky se zavazadly jsou tlačeny všemi směry. Mozek mám vizuálně přetížený, tak zavřu oči a vrátím se do svého světa temnoty. Jakmile vystoupíme z výtahu na našem poschodí, je zde ticho, tak zase otevřu oči a Ethan mě vede chodbou k našemu pokoji. Zastrčí kartu do zámku, otevře dveře a já vejdu dovnitř.

„Co si o tom pokoji myslíš?“

„To samé, co jsem si myslela, když jsme sem přišli poprvé. Je velký.“

Uchechtne se. „A co výzdoba? Líbí se ti?“

„Ano.“ Odpovím a hledím na zeď a koberec, na kterých jsou květinové vzory. „Je v pohodě, když si dám rychlou sprchu, než zamíříme nazpět?“

„Samozřejmě, půjdu zavolat tvé tetě a kamarádům, že přijedeme už dnes.“

„Dobře.“ Něžně se na něj usměju a vejdu do koupelny.

Pustím sprchu a sundám si oblečení; kapri džíny a červené tílko. Než vstoupím do sprchy, otočím se a podívám se do zrcadla na své nahé tělo. Zvednu ruce k prsům, zírám na ně, pak sjedu rukou k břichu. Ethan se zastaví ve dveřích a pozoruje mě.

„Jsi tak krásná.“ Usměje se, přistoupí za mě a položí mi ruce na boky a políbí mě na rameno. „Vadilo by ti, kdybych se vysprchoval s tebou?“

Cítím, jak se mi tlačí erekcí k zádům a mezi nohama se mi formuje bolest.

„Vůbec ne.“ Usměju se na něj.

Vejdu do sprchy a nechám na sebe dopadat vodu, zatímco se Ethan svléká. Jsem trochu vystrašená, že uvidím jeho mužství, protože jsem ho nikdy předtím neviděla. Vím, jaké je na dotek a věřte mi, že jsem se ho dotýkala pořád, ale být schopna ho vidět mě trochu vyděsilo.

Otevře skleněné dveře a stoupne si přede mě. Okamžitě se podívám na jeho penis, který teď stojí vzpřímeně, velký a silný. Vypadá stejně mocně, jako když jsem ho cítila v sobě. Levou rukou mi podebere prso a pravou umístí mezi mé nohy. Podívá se mi do očí, vklouzne prstem do mě, skloní hlavu a přejede ústy po mých. Omotám ruku kolem jeho ptáka a začnu jí klouzat po hřídeli. V hrudi se mu ozývá zamručení a zvrátí hlavu a zavře oči. Lehce zatlačím jeho tělo proti dlážděné zdi a on ze mě sundá ruce.

„Co to děláš?“ Zeptá se se zatajeným dechem.

„Chci vidět, jak se uděláš.“

Chytí mě za obličej a přitiskne ústa na mé. Líbá mě s větší vášní, než kdy předtím. Zpomalím a uvolním sevření kolem něj, poté se přesunu k hlavičce. Z jeho nitra unikne výkřik rozkoše a udělá se mi po celé ruce. Podívám se na něj a naše oči se uzamknou. Chytí mě za zápěstí a ve zlomku vteřiny mě přirazí na dlaždice s rukama nad hlavou. Ústy pohlcuje prsa a svírá zuby kolem ztvrdlých bradavek. Klouže jazykem po trupu, pouští mi ruce, padne na kolena a prozkoumává nejcitlivější místečko.

Svírám mu hlavu, zatímco na něj dopadá voda. Předtím jsem mohla jenom cítit a teď můžu i vidět, co mi dělá, co já udělala jemu. Vstane, sevře mi zadek, zvedne mě a přinutí mě omotat nohy kolem něj. Vrazí do mě a já zalapám po dechu.

„Dívej se na mě, zatímco tě budu šukat.“ Řekne vzrušeně.

Dívám se do jeho krásných zelených očí. Jak sleduju výraz na jeho tváři, zatímco se ve mně pohybuje, srdce se mi v tu chvíli rozpouští. Stisknu nohy kolem něj a kousnu se do spodního rtu, jak síla mého orgasmu exploduje kolem něj. Sténá, zatímco stále přiráží a hledí mi do očí.

„Miluju tě.“ Zašeptám bez dechu.

„Já tebe taky.“

Zpomalí a najednou zastaví. Sleduju výraz jeho tváře, když se ve mně udělá. Skloní hlavu a pokouší se popadnout dech. Postaví mě, přitáhne do náručí a drží mě, jako by mě nikdy nechtěl pustit.

Jakmile se vysprchujeme, obalí kolem mě ručník. Naposledy mě políbí a pak si omotá ručník kolem pasu a jde do ložnice. Přejdu k umyvadlu a zírám na své mokré já do zrcadla. Pohlédnu na černou kosmetickou taštičku se šmínkama, začnu jí procházet, podívám se na dvoubarevnou oční paletku a růžovou tvářenku. Zvednu lahvičku se základní bází, sundám víčko a hledím na ni. Zavřu oči a začnu si ji nanášet, tak jako vždycky. Takhle se cítím mnohem pohodlněji. Nanesu si hnědé oční stíny a dotknu se tvářenkou tváří, pak si nanesu lehkou vrstvu řasenky.