FWM - 9. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Dominic

„Dobré ráno, pane Salvatore.“

Vzhlédnu od počítače, když Celeste rázně vchází do mé kanceláře. „Dobré ráno.“

„Právě jsem viděla Alecii,“ začne a otevře iPad, aby si se mnou prošla poznámky, jak je to u nás obvyklé ráno. „Byla zrovna na odchodu.“

Srdce se mi zastaví. „Odešla?“

„Říkala, že má nějakou práci, která vyžaduje její pozornost, tak mě požádala, abych vám tu zprávu předala.“

„Fajn.“ Přikývnu, zatímco zbytek mého já vydechne úlevou. Obchod. Ano, to je přesně jako moje Alecia, když okamžitě uteče, když ji její podnik potřebuje. Miluju její pracovní morálku, její vášeň pro práci.

Přesto je zajímavé, že ačkoli miluje plánování, v lásce je cynická, jak jen to jde.

Zajímalo by mě, jestli bych v této oblasti mohl změnit její názor.

Začínám chrlit povinnosti, o které se má Celeste během dne postarat. „Mick, šéf ochranky, tu bude zítra ráno a potom každý den až do svatby.“

„Ano, to mám v rozvrhu,“ odpoví Celeste a přikývne. „Chcete, abych dnes nechala přinést oběd vašim bratrům?“

„Mým bratrům?“ Zeptám se se zdviženým obočím.

„Ano, jsou tu všichni.“

Zmateně mrknu na Celeste. „Všichni?“

„Ať už jsou spříznění pokrevně nebo sňatkem, jsou tady. Na dvorku je obrovská masa testosteronu. Můžete je sem vodit častěji?“

Zasměju se, když vstanu a zavrtím hlavou na svou asistentku. „Všichni jsou do svých žen úplně zamilovaní, víš.“

„Nemusím se jich dotýkat, abych je ocenila. Jsem si jistá, že jejich ženy by to pochopily.“

„Pochopil by to Clay?“ Zeptám se s odkazem na jejího manžela po více než dvanáct let.

„Clay to nemusí vědět.“ Usměje se a vyjde za mnou z mé kanceláře. „Takže oběd?“

„Ano, nech přinést sendviče z té kavárny, co mám rád v Olympii. Budu na dvorku.“

„Šťastný parchant,“ slyším její mumlání a nemůžu se ubránit úsměvu, který mi stoupá na rty. Jsem si ve své mužnosti dost jistý, abych přiznal, že Montgomeryho část mé rodiny je pohledná. Nevidím nikoho z nich, když očima přejíždím po recepci, ale slyším zvýšené hlasy, které se ozývají z místa obřadu v popínavých rostlinách.

„Proč smrdíš jako já?“ Isaac se zamračeně ptá Matta, druhého nejstaršího bratra.

„Musel jsem použít tvůj sprcháč, když jsem se sprchoval v kanceláři, než jsme sem přišli,“ odpovídá Matt klidně a ve svých typických Montgomeryových modrých očích má nemálo veselí.

„Děláš si ze mě kurva prdel?“ Isaac zaječí, zatímco ostatní bratři se smějí. „Nemůžeš se mýt mým sprcháčem!“

„Je to mýdlo, kámo,“ říká Caleb a zavrtí hlavou. Caleb je jen o rok starší než já.

„Musím teď spálit to zasraný mýdlo,“ mumlá Isaac.

Ustoupím a všechny přejedu pohledem. Nejen, že jsou tu všichni čtyři mí bratři, jsou tu Luke i Mark Williams, stejně jako Leo Nash a Nate McKenna.

Celá zasraná rodina.

Mark měří desky a Isaac obsluhuje pilu. Zamračím se, když si uvědomím, že jsou všichni v džínách, drží nářadí, zatloukají prkna.

Dokonce i McKenna.

„Pořádáme večírek, o kterém jsem nevěděl?“ Zeptám se, když se přiblížím.

„To je dobře, že jsi tady.“ Will se zazubí a potřese mi rukou, pak mě poplácá na rameno. „Děláme altánek.“

„Děláme?“ Podívám se na Isaaca. „Nemáš na to partu?“

„Rozhodli jsme se, že tohle bude smysluplnější,“ odpoví Luke s úsměvem. „Děláme altánek a Will si ho po svatbě, vezme domů a postaví jim ho, na zahradu.“

„Je to něco od bratrů,“ dodá Leo s úšklebkem. „Snažil jsem se je přemluvit, aby mě nechali napsat písničku, ale Will má ten svůj teploušskej zadek nastavenej na něco hezkýho na zahradu.“

„Jdi do prdele, chlape, Meg tu zahradu miluje,“ odpoví Will a pak chytí Lea za klobouk a promne mu klouby na hlavě. „Chceš mi říct, že kdyby Sam řekla, že chce hezkou zahradu, nedal bys jí to?“

„Dal bych jí všechno, o co by si řekla,“ odpoví Leo, když se vyprošťuje z Willova sevření. „A taky jsem to dneska ráno udělal.“

„Dávej pozor,“ radí Luke. „Možná je teď tvoje žena, ale je to moje sestra a pořád ti můžu nakopat zadek, když bude potřeba.“

Matt zavrtí hlavou a zakoulí očima. „No nic,“ řekne a zazubí se na mě. „Čekali jsme na tebe. Musíš zatlouct pár hřebíků pro svou nastávající švagrovou i ty.“

Vyhrnu si rukávy a od Marka si vezmu nabídnuté kladivo.

„Jak se má miminko?“ Caleb se zeptá Nata a všichni se sesypeme, když vysoký, drsný bývalý zápasník propukne v praštěný úsměv.

„Stella je úžasná.“ Nate, si otře zpocené čelo o černé tričko a dlouze se napije vody. „Je kurevsky krásná.“

„No, podívej se na její matku,“ řekne Mark nedbale, když odměřuje další prkna, čímž si od Nata vyslouží zvednuté obočí.

„Díval ses na její matku?“ Nate, se zeptá a všichni se na sebe podíváme a snažíme se zadržet smích.

„Jasně, chci říct –“ Mark se najednou zarazí a zamračí a pak se podívá na Nata. „Kámo, takhle ne. Je to Jules, do prdele.“

„Dobře vím, kdo je Stellina matka,“ odpoví, Nate s úsměvem. „A máš pravdu. Je nádherná, takže dává smysl, že budu mít se Stellou plné ruce práce.“

„Tahle rodina je dobrá v rození krásných dětí,“ souhlasí Isaac.

„Trochu mě znepokojuje, že kolem nejsou žádné ženy a bavíme se o dětech,“ řekne Will. „Neměli bychom se bavit o sexu, autech a fotbale?“

„Když budeš mluvit o sexu,“ začne Leo, „budeš mluvit o mé sestře, a to není v pořádku.“

„Jak to jde s Meredith?“ Zeptám se Marka a odvracím konverzaci od sexu a dětí.

„Skvěle.“ Usměje se a podá Isaacovi prkno na stříhání.

„A jak se cítíš?“ Zeptá se ho Caleb. Všichni jsme střízliví a čekáme na jeho odpověď. Marka před více než měsícem v práci srazilo auto, a i když zranění nebyla vážná, byly to pro rodinu děsivé časy.

„Jsem jako nový,“ odpoví. „Ale nevadí mi, když je se mnou Meredith, aby mě tu a tam rozmazlovala.“

„A jak se mají všechny vaše krásné holky?“ Zeptám se. Chlapi všichni přikyvují a usmívají se, myslí na své ženy. Nemůžu si pomoct, ale myslím na svou ženu a sám se usmívám.

„Moje žena si to zamiluje,“ říká Will a ukazuje na dřevo ležící na hromadě na zemi. „Nemá ani ponětí. A bude to pro ni znamenat víc, protože jste to pro ni všichni vyrobili.“ Willova tvář vystřízliví, když se podívá na každého z nás. „Nikdo nikdy nepotřeboval rodinu víc než moje Megan.“

„No, teď to má v malíčku,“ odpoví Caleb, svlékne si zpocené triko a odhodí ho stranou.

„Fajn, prkna jsou nařezaná,“ oznámí Isaac a pak nám všem začne dávat instrukce, jak to co nejefektivněji sestavit, a my se rozejdeme do týmů.

„Dneska jsi nějak potichu,“ poznamená Caleb, zatímco on, Matt a já pracujeme na vrcholku altánu.

„Jsem potichu každý den,“ odpovím. „Kromě toho, ty máš co povídat.“

Caleb pokrčí rameny a podá mi hrst hřebíků.

„Kdo to je?“ Matt se tiše zeptá.

„Kdo je kdo?“

„Žena, která ti předtím vykouzlila na tváři ten zasraný úsměv.“

„To je nešťastný obrat,“ odpovím.

„Je to žena,“ potvrdí Caleb. „Vyhýbá se.“

„Já se nevyhýbám.“

Oba přestanou dělat, co dělají, a zírají na mě, pak se rozesmějí.

„Zrovna jsem se začal vídat s Alecií.“

„Do prdele! Tys ji k tomu přemluvil?“ zeptá se Matt.

„Spíš ji přepral,“ odpoví Caleb a pak udeří pěstí do Matta.

„Je to zajímavá ženská,“ odpovím, než abych spolkl návnadu, abych se naštval. Možná jsem nevyrůstal s bratry, ale vyrůstal jsem s bratranci. Poznám návnadu, když ji vidím.

„Jak zajímavá?“ zeptá se, Nate ze vzdálenosti několika stop. Rozhlédnu se a zjistím, že všichni ztichli a poslouchají mě.

Tihle chlapi jsou horší než banda pomlouvaček.

Potřesu hlavou a zatluču hřebík.

„Je sexy jako sviň, ale neví to,“ začnu, pak poklepu na další hřebík na místo. „Je ženská, ale tvrdá jako hřebík.“

„Nechtěl bych si ji vzít na starost,“ dodá Luke. „Viděl jsem, jak se o to pokoušeli jiní, a ona je podupala pod jedním ze svých nádherných podpatků, aniž by se zapotila.“

Přikývnu. „Je výborná ve své práci, ale nevěří v lásku.“

„Počkej.“ Caleb vstane a otočí se ke mně. „Co to má kurva znamenat? Živí se plánováním svateb.“

Zavrtím hlavou, stejně zmatený jako ostatní. „A miluje to, ale říká, že nevěří na šťastně až do smrti.“

Chlapi se zamračí a já polohlasně zakleju. „To neznamená, že bys ji měl vyhodit z plánování rodinných akcí. Odvádí skvělou práci –“

„Nikdo ji z ničeho nevyhazuje,“ odpoví, klidně Nate, zatímco ostatní souhlasně zavrtí hlavou. „Ale je to jednoznačné překvapení.“

„Jen to ukazuje, že je profesionálka,“ řekne Mark.

„Pravda,“ pokrčí Leo rameny a přetáhne si přes hlavu tílko Metallica. „Chci říct, že ne vždycky miluju všechnu tu hudbu tam venku, ale mám pro to svou vášeň. Je dobrá v její organizaci a má výsledky.“

„Je panovačná,“ dodá Will s úsměvem. „A je sexy, když to dělá.“

„Myslím, že se všichni shodneme, že nás všechny přitahují silné ženy, protože to máme všichni,“ souhlasí s úšklebkem Luke.

„Meg není panovačná,“ řekne Will a zamračí se.

„To tě nechala věřit,“ řekne Caleb a plácne Willa po rameni.

„No, v ložnici panovačná není.“

„Nedovedu si představit, že by je někdo z nás nechal převzít kontrolu v ložnici,“ říkám s úsměvem.

„Budeš ji přemlouvat, aby to zkusila s láskou, nebo to děláš jen kvůli kousku zadku?“ Ptá se, Nate.

Přimhouřím na něj oči a ruce se mi sevřou v pěst.

„Čekal na ni moc dlouho, než aby to bylo jen o sexu,“ říká Isaac. Nate, neodpovídá; jen mě dál pozoruje klidnýma šedýma očima.

„Já s ní jenom nešukám.“

„Tak dobře.“

„A co kdybych šukal?“ Ptám se ze zvědavosti.

„No, to je tvoje věc,“ odpoví, Nate a otočí se zpátky, aby zatloukl další hřebíky. „Ale já si myslím, že Alecia má větší cenu než tohle.“

„Stojí za všechno,“ zamumlám si pod vousy, než se dlouze napiju vody.

„Týden po svatbě jdeme na zápas Mariner, že jo?“ Ptá se Mark.

„Ano, máme lístky,“ odpoví Matt. „A možná budu ten den potřebovat s něčím pomoct.“

„Nedělej to takhle, chlape,“ řekne Caleb a zakoulí očima. „Je to kýčovitý jako prase.“

„Ne tak, jak přemýšlím, že to udělám,“ odpoví Matt a zamračí se.

„Chystá se požádat o ruku na baseballovém zápase?“ Zeptá se Will. „Kámo, měl jsi to udělat na tom zkurveným Super Bowlu. Vyhráli jsme, proboha.“

„Nebyl jsem připravený,“ odpoví Matt.

„Nedělej to na veřejnosti,“ řekne Luke a přejede rukou po dřevěné desce, na které jsou vyrytá jména Meg a Willa a datum jejich svatby. „Udělej to ještě výjimečnější.“

„Ach! Já vím! Protože Nic vlastní tu cukrárnu, upeč jí nějaké koláčky a do jednoho z nich dej prstýnek a ona ho najde, až ho sní.“ Mark vypadá, že má ze svého nápadu radost, ale Caleb ho praští zezadu do hlavy.

„To je směšný,“ řekne Leo. „Udusí se tím.“

„Věř mi, mám nápad.“ Právě když Matt začíná Nicovi nastiňovat svůj geniální nápad na jeho žádost o ruku, telefon mi vibruje v kapse.

Blake.

Odcházím od bratrů a zvedám telefon.

„Haló.“

„Hej, chlape, není to vhodná doba?“

„To je v pohodě. Co se děje?“

Blake si na druhém konci linky ztěžka povzdechne a pak sprostě zakleje.

„Ne, nevěřím, že bych tě chtěl šukat bokem,“ odpovím s úšklebkem.

„Neměl bych ti volat.“

Něco v jeho hlase, mi zježilo vlasy na zátylku.

„Co se děje?“

Znovu zakleje a já jsem teď jenom nasranej.

„Blakeu, co to kurva je?“

„Nejdřív mi dovol říct tohle: všechno, co mi kdy Leash řekne, je důvěrné a já nemám ve zvyku tuto důvěru porušovat.“

„Rozumím.“ Otočím se, abych se podíval na bratry, aniž bych je doopravdy viděl, a přimhouřím oči. „Co se děje?“

„Zrovna jsem s ní telefonoval. Mluvil jsi s ní?“

„Zrovna dneska ráno jsem ji viděl. Odešla kvůli nějaké práci, kterou potřebovala vyřídit.“

„To je blbost,“ řekne Blake zachmuřeně. „Utekla, chlape.“

„Co přesně tím myslíš, že utekla?“

„Nepracuje, je u sebe v bytě a přemýšlí o tom, že se s tebou vyspala. Má strach. Má své důvody a jsou to její důvody, proč ti to říct, ale intimita ji kurevsky děsí.“

„Na to jsem přišel,“ odpovím a ucítím, jak se mi vaří krev. Nemá to nic společného s horkem léta.

„Jo, no, myslel jsem, že bys to měl vědět.“

„Proč?“

„Co proč?“

„Proč mi to říkáš?“ Znovu se otočím zády k bratrům a odcházím.

„Protože si myslím, že pro ni budeš dobrý, a protože když jsem s ní před chvílí telefonoval, znělo to, že lituje, že odešla, a já vím, že to sama nespraví.“

Prohrábnu si rukou vlasy a podrážděně zavrtím hlavou. „Jsem na cestě k ní domů.“

„Myslím, že se chystala jít dnes večer vypomoct se svatbou, ale mohl bys ji chytit, kdybys teď odešel.“

„Díky, chlape.“

Zavěsím a vrátím se, zrovna když se Matt zamračí na Caleba a křičí: „To tady budeš stát celý zkurvený odpoledne?“

„Ne,“ odpoví Caleb sarkasticky, „budu tady kurva strkat nos, kreténe.“

Chlapi se zasmějí Calebově vtipné odpovědi, když si strčím mobil do kapsy.

„Musím jít, chlapi.“

„Všechno v pořádku?“ zeptá se Will.

„Ne, ale bude. Kdybyste něco potřebovali, Celeste je hned uvnitř.“

„Jsme v pohodě,“ odpoví Isaac. „Budeme to mít za hodinu, maximálně.“

„Je v pořádku?“ zeptá se Caleb.

„Já nevím.“ Zase si prohrábnu vlasy rukama. „Jdu na to přijít.“

„Dej nám vědět, kdybys něco potřeboval,“ řekne Matt.

„Hodně štěstí,“ řekne Luke s úsměvem, zatímco ostatní mávají. Proběhnu domem, popadnu klíče a peněženku a vyrazím do Aleciina bytu.

Ona kurva utekla.

***

Vyjdu po schodech nahoru do Aleciina patra, místo abych čekal na výtah. Zrovna když jsem vyrazil dveřmi schodiště, Alecia právě vychází ze svého bytu a oči se jí rozšíří, když mě vidí, jak se k ní blížím.

„Co tady děláš?“

„To je moje otázka,“ odpovím a zastavím se pár kroků od ní.

„Bydlím tady,“ odpoví a dá si ruce v bok, přitáhne si růžovou blůzu těsně k plným ňadrům a přiměje mého ptáka, aby si toho všiml. „Ale já se chystám jít do práce –“

„Ne, nechystáš.“

Při tvrdém tónu v mém hlase jí spadne čelist.

„Ano, věřím, že ano.“

„Pozveš mě k sobě, abychom mohli vyřešit všechny důvody, proč jsi dnes utekla z vily.“

Její oči se zúží na mém obličeji. „Já jsem nikam neutekla.“

„To určitě.“ Přistoupím k ní a zavřu ji do klece proti jejím dveřím, ruce po obou stranách jejího obličeje, a nakloním se k ní, ale nedotýkám se jí. Ještě ne. Zhluboka se nadechne a položí mi ruku na hruď, aby mě odstrčila, ale místo toho ztěžka polkne a zadívá se mi na ústa.

„Nemohla jsem tam zůstat,“ zašeptá, než se vzpamatuje. Sevře mi triko v pěsti a zamračí se na mě jasnýma, rozzlobenýma hnědýma očima. „A nic ti do toho není, když jsem se rozhodla, že se na den vrátím domů.“

„Je to moje věc, tesoro, ujistit se, že jsi v pořádku, a očividně jsi v pořádku nebyla, když jsi cítila, že nemůžeš zůstat u mě doma, když jsem v tobě právě strávil větší část včerejší noci a dnešního rána.“ Nedokážu odolat tomu, abych se jí ještě chvilku nedotkl, přejedu jí klouby prstů po tváři a ucítím záblesk uspokojení, když se její oči zavřou a ona se nakloní k mému doteku. „Pozvi mě dál, prosím.“

„Řekla jsem Emily, že jí dnes večer pomůžu.“

„Můžeš jí to odříct.“

„Ty neodejdeš, že ne?“

„Ne, cara, neodejdu.“

Otevře dveře za svými zády a pokyne mi, abych ji následoval do jejího bytu, zavře a zamkne dveře a vytáhne z podprsenky telefon.

„Emily, je mi to líto, něco mi do toho vlezlo a nakonec ti nebudu schopná pomoct.“ Usmívá se, když se dívá, jak se opřu boky o její kuchyňskou linku. „Vím, že jsi mě vlastně vůbec nepotřebovala. Ale víš, kde mě najdeš, kdybys něco potřebovala. Hodně štěstí.“ Vypne a položí telefon a kabelku na stůl u vchodových dveří. „Spokojený?“

„Ne.“ Povzdechnu si a zkřížím ruce na prsou. „Ne, myslím, že spokojený není to správné slovo, které by vystihovalo, jak se cítím.“

„Jak se cítíš?“

„Frustrovaný. Znepokojený. Zmatený. Pro začátek.“

Pomalu přikývne a projde kolem mě do kuchyně, nalije nám každému skleničku Merlotu, pak mi jednu podá.

„Tohle není moje,“ komentuju ironicky a usrknu si.

„Ne, ale je to dobré.“ Vyjde z kuchyně do obývacího pokoje a já cítím její citrusový šampon, když jde kolem.

„Hmm.“ Víno je dobré a mám pocit, že ho potřebuje, aby si dodala odvahy.

„Posaď se,“ ukáže na gauč a já se musím nadechnout, abych ovládl svůj temperament. Dnes ráno se pode mnou svíjela a teď se mnou mluví, jako bych byl obchodní společník.

Takže si sednu hned vedle ní, opřu se o opěradlo gauče za její hlavou a vytáhnu jí sponky z vlasů, nechám je sklouznout do prstů.

„To mi chvíli trvalo, než jsem je upravila,“ říká.

„Líbí se mi dole.“

„Všimla jsem si.“

„Mluv se mnou, cara.“

„Co chceš, abych řekla?“

„Seru na to.“ Vezmu její skleničku a položím je obě na konferenční stolek, pak její obličej uložím do dlaní a políbím ji na padrť. Zalapá po dechu a sevře mi triko v pěstích u boků a pevně se mě drží, zatímco já přijímám polibek od horkého a tvrdého k měkkému a línému a zase zpátky, než se odtáhne a zadívá se jí do očí. Změkly a zesklovatěly, což ve mně vyvolává pocit uspokojení. „To je lepší.“

„V tom jsi dobrý,“ zašeptá s povzdechem.

„Stejně jako ty. Nechci, aby ses ode mě odtáhla, tesoro. Teď ne. Ne po včerejší noci.“

Pokouší se sklopit oči, ale já ji chytím za bradu palcem a prstem a její pohled se upírá na můj. „Když se vyděsíš, znervózníš nebo budeš mít pochybnosti, poběžíš ke mně, ne ode mě, rozumíš?“

„Tohle je tak daleko od mé komfortní zóny, že nevím, co mám dělat.“

„Myslím, že to je ta nejupřímnější věc, kterou jsi mi kdy řekla,“ zamumlám a políbím ji na čelo. „Nenechám tě proklouznout mezi prsty, Alecio. Nikam se nechystám, dnes ani žádný jiný den. Ale nic nepochopím, když se mnou nebudeš mluvit.“

Potřese hlavou a zavře oči, ale ne dřív, než tam uvidím bolest, a moje vlastní srdce se pro ni zlomí.

„Být s tebou nahá je snadné v porovnání s tím, když s tebou mluvím o své minulosti.“

„Miluju, když jsi se mnou nahá,“ zamumlám s úsměvem. Otevře oči a zaculí se na mě. „Ale já potřebuju, abys se mnou mluvila. Začněme tím, o čem jsme mluvili minulou noc. Myslím, že jsi říkala něco o tom, že nevěříš na šťastně až do smrti.“ Kroutí se a nakonec mě odstrčí a pak vstane.

A zrovna když si myslím, že mě chce vyhodit ze svého bytu, překvapí mě: „Pojďme se vykoupat.“