UHanna - EPILOG

Překlad: Já

Kor.: Ona

Hanna

Znáte ty scény v knihách, kdy žena vidí sexy chlapa s dítětem a mluví o tom, že jí vybouchnou vaječníky? Vždycky jsem si myslela, že je to přehnané, protože jsem viděla spoustu mužů s dětmi a ani jednou jsem nezažila nic, co by se tomu blížilo.

Ale pak přišel na svět Axton St. James s váhou přes čtyři kila a ve chvíli, kdy jsem byla svědkem toho, jak ho můj manžel drží v náručí, jsem věděla, že pokud si nedáme pozor, skončím těhotná znovu a znovu. Protože na světě není nic žhavějšího, než když se Walker stará o našeho chlapečka.

A samozřejmě důkaz, že jsem s tímto vědomím nebyla dostatečně opatrná, sedí přímo přede mnou v podobě plastové tyčinky, jejíž obrazovku vyplňuje černým písmem nápis „Těhotná“. Podívám se na sebe do zrcadla, kousnu se do spodního rtu, pak zavřu oči a připomenu si, že už jsem věděla, že jsem těhotná. Test to jen potvrdil.

Před týdnem mi začalo být špatně. Ne ve smyslu: „mám rýmu nebo chřipku“, ale „budu zvracet, jakmile se probudím“, což jsem nikdy předtím nezažila. Několik dní jsem se dokázala přesvědčovat, že si ty příznaky vymýšlím, a smetla jsem to ze stolu jako nevolnost z večeře z předchozího dne.

Ale dnes ráno jsem šla na toaletu, podívala se na sebe do zrcadla a všimla si, že mi ztmavly i bradavky, které jsou mnohem citlivější. A protože už nekojím, věděla jsem, že to není kvůli tomu. Navíc si jasně vzpomínám, že Walker si toho rozdílu všiml nedlouho poté, co jsme zjistili, že čekám Axtona. Zhluboka se nadechnu, vezmu test a otevřu dveře do koupelny.

Pádím chodbou, projdu kuchyní a do obývacího pokoje a pohlédnu na dveře vedoucí k bazénu, který je integrovaný uprostřed domu, mezi tímto pokojem a hlavní ložnicí. Uzavřený prostor je důvod, proč jsem si tento dům zamilovala. Ne kvůli bazénu – ale proto, že naplněný rostlinami a květinami působí jako tropická oáza a já miluju, když si tam můžu sednout a číst si, zvlášť večer, když je tma a blikající světýlka se mihotají po otevřené střeše.

Skrz listy zahlédnu svého manžela, bojuju s nutkáním omdlít při pohledu na něj a Axtona, kterému bylo před pár dny pět měsíců, ve vodě sedícího přímo na úrovni Walkerových boků. Otevřu dveře a vyjdu ven, kde na mě dýchne horko a já se v reakci na to poškrábu na nose.

Když jsme se s Walkerem rozhodli přestěhovat na Floridu, nemyslela jsem na jednu věc – na horko. Samozřejmě jsem věděla, že je tam horko. Jezdila jsem sem odmalička s rodiči na prázdniny a v posledních letech i na výlety za prarodiči. Jen jsem nikdy nepřemýšlela o tom, že je tu neustále horko a vlhko. A poté, co jsem tak dlouho žila v Londýně, se mi zdá, že mi trvá věčnost, než se na změnu počasí aklimatizuju.

„Ahoj, bejby.“ Můj příliš krásný manžel se na mě usměje a já mu podám test, který stále držím v ruce, a pak se natáhnu pro Axtona, který začne kopat svýma malinkýma nožičkama do vody, když mě uvidí. „Co je to?“ Obrátí test a jeho tělo se zastaví. Zdá se, že se ani nenadechne, jak na něj zírá.

„To je pozitivní těhotenský test. Takže gratuluju, budeš táta… zase.“

„Budeme mít další dítě?“ Podívá se na mě a množství lásky, které vidím v jeho pohledu, mi způsobí štípnutí v nose.

„Ano,“ zašeptám, když si Axton položí hlavu na mé rameno a já ho pohladím po mokrém zadečku.

Walker položí ruce na okraj bazénu a vyhoupne se z vody. Jediným plynulým pohybem stojí přede mnou na terase bazénu. „Tohle sis právě udělala?“

„Ano, vyzvedla jsem to dnes odpoledne, když jsem byla v obchodě s potravinami. Ale už jsem věděla, jaká bude odpověď.“

„Jak?“

„Jak to, že jsem těhotná, nebo jak jsem to věděla? Protože pokud otázka zní ‚jak to, že jsem těhotná, když jsme používali ochranu‘, odpověď zní ‚máš super sperma‘.“

„Jak jsi to věděla?“

„Ráno se mi udělalo nevolno a dnes jsem si všimla, že mi ztmavly bradavky a jsou citlivější než obvykle.“

„Nikdy ses nezmínila, že ti je špatně.“ Zamračil se na mě.

„O nic nešlo.“ Skoro protočím oči. Samozřejmě že tomuhle muži je úplně jedno, že už jsme zase těhotní, i když je Axtonovi sotva pět měsíců, ale víc ho zajímá, že se necítím dobře. „Uvědomuješ si, že to znamená, že za devět měsíců můžeme mít novorozence a Axtonovi bude teprve něco málo přes rok, že?“

„A…?“

„A to ti nevadí?“

„Nejsem z toho rozrušený.“ Jeho pohled se náhle zabodne do mého.

Při pohledu na Axtona, který zvedne hlavu, aby se na mě podíval, mi jako vždycky roztaje srdce. „Ne, nejsem naštvaná. Jen jsem si myslela, že než to zkusíme znovu, budeme mít víc času na to, abychom se usadili.“

„Příště si dáme větší pozor.“ Vezme si ode mě Axtona, pak mi položí ruku na spodní část zad a nakloní se, aby mě jemně políbil na rty.

„Víš, ty nikdy z ničeho nevyšiluješ, a to je trochu otravné.“

„Jediná věc, která by mnou mohla otřást, je, že by se něco stalo tobě nebo našim dětem. Dokud jsi v pořádku, jsem v pohodě.“ Ještě jednou mě políbí a já se k němu přitisknu. Vím, že dokud mám jeho, a jak řekl, jsem v pohodě a všechno bude v pořádku.

***

Hanna

O několik let později

Procházím domem a míjím obývací pokoj, kde jsou police pokryté fotografiemi pořízenými v průběhu let z Walkerovy a mé svatby, kde jsem byla v sedmém měsíci těhotenství a stála v šatech pod stejnou vrbou, pod kterou se brali moji rodiče. Spousta fotek Axtona, Landona a naší nejmladší Isabelly, plus fotky našich rodin, když nás přijely navštívit, a další z výletů, které jsme v průběhu let podnikli do Londýna, abychom mohli navštívit Douglase a Blair plus vidět holky a naše přátele. Popadnu klíčky od auta, opatrně vymanévruji Isabellu ze dveří, jdu k autu, posadím ji do autosedačky a pak si sednu za volant. Netrvá mi ani deset minut, než dojedu k budově Dive, kde Walker, Ham a Otto pracují. Zaparkuju, znovu Isabellu vyndám ze sedačky a držím si ji na rameni, když jdu dovnitř.

Jakmile projdu prosklenými dveřmi vepředu, uslyším, jak se Axton a Landon smějí tak hlasitě, že se zvuk odráží od vnitřku ocelové budovy a způsobuje, že se kov otřásá. Oba moji kluci, kterým je teď pět a šest let, jsou stejně divocí a svobodomyslní jako jejich otec a stejně tvrdohlaví jako já, jak tvrdí Walker. Ale i přes to všechno bych nic neměnila. Jsou to skrz naskrz maminčini kluci a už teď mají pro holky, které milují, velké ochranitelské sklony. Jejich malá sestřička Isabella je na vrcholu tohoto seznamu.

S Isabellinou malou hlavičkou položenou na mém rameni ji poplácám po zadečku a projdu kolem Holly u recepce a věnuji jí úsměv, který ona upřímně opětuje. Roztomilá blondýnka, kterou Otto najal v době, kdy byli Ham i Walker mimo město, všechny překvapila. Ještě větším překvapením je to, jak úžasná je ve své práci, a navíc fakt, že stále nepodlehla pokušení, které Otto představoval, a to ani poté, co tu pracuje už půl roku.

Když vstoupím do areálu bazénu, srdce mi nespadne do žaludku jako dřív, když sleduji, jak oba kluci šplhají po žebříku nad hlubokou vodu a střídavě se do ní potápějí. Otto a Ham na ně z obou stran bazénu bedlivě dohlížejí a já oběma mužům věřím jako na svůj život. Navíc děti byly vždycky jako ryby ve vodě a dodnes přísahám, že se naučily plavat ještě dřív, než se naučily chodit.

Poté, co Axton doplave na stranu, kde na něj čeká strýček Otto, aby mu pomohl z bazénu, Landon skočí do vody a já jdu dál do místnosti. Jako vždycky mi srdce poskočí, když vidím svého manžela v celé jeho kráse bez trička, jak stojí stranou, kape z něj voda a drží ručník. A jako by mě vycítil, otočí hlavu mým směrem. Krásný úsměv, který mi věnuje, mě donutí zastavit se na místě.

Nepamatuji si, kdy jsem se do něj zamilovala nebo kdy jsem mu začala věřit. Ale nejlepší rozhodnutí, které jsem v životě udělala, bylo poslat mu zprávu poté, co mě April přesvědčila, že letní úlet není tak špatný nápad.

A přestože si stále myslím, že můj manžel je chodící červená výstraha, neměnila bych na něm jedinou věc. Je to to nejlepší, co mě kdy potkalo.

 

Konec 13. dílu…