ABS - 20. kapitola

Překlad: Lusesita
Kor.: Kačka

Aubrey

Školní den se nachýlil ke konci a já jsem vyčerpaná. Ian vejde do třídy zrovna ve chvíli, kdy si balím tašku.

„Ahoj princezno, jsi připravená odejít?“

„Jo.“ Povzdechnu si.

„Co se děje?“

„Nic.“

Dojde ke mně a zvedne mi prstem bradu.

„Pořád na něj myslíš?“

„Možná, nemůžu si pomoct. Dostal mě na kolena.“

„Poslouchej, srdíčko. Není pro tebe dobrý. Nepotřebuješ v životě muže s takovou zátěží. Jsi pro něj příliš dobrá. Jsi milá a sladká holka, která si zaslouží muže, který ji bude milovat do konce života. Někoho, komu můžeš důvěřovat.“

„Zníš jako Penelope.“

Zasměje se. „Je to pravda. Každý rozumný člověk to vidí.“

„Takže říkáš, že já rozumná nejsem?“

Políbí mě na čelo a vezme mi tašku. „Ne, říkám, že teď jsi žena se zlomeným srdcem a až se tvé srdce zase zahojí, budeš rozumnější.“

Povzdechnu si. „Víš, že tě nesnáším, že jo?“

„Jasně, že jo, teď tě vezmeme domů. Mám večer rande.“

„Rande? S kým, jestli se můžu zeptat?“

„Jmenuje se Rigby.“

„To zní jako pes.“ Zakřením se.

„Och, má drahá Aubrey. Do psa má velmi daleko. Je vysoký, snědý, zasněné čokoládové oči a má nejbělejší zuby, jaké jsem kdy viděl.“

„A kdy jsi potkal tohohle pana Rigbyho?“

„Včera večer, když jsem byl ve Starbucks a dával si ledovou kávu. Stál přede mnou, a když chtěl vytáhnout peněženku, zjistil, že si ji nechal doma. Takže jsem si zahrál na laskavého gentlemana a zaplatil za něj.“

„Krása.“ Zakřením se.

„Bydlí jen o blok dál, takže jsem s ním šel domů. Vrátil mi peníze a vyměnili jsme si čísla.“

„A proč o tom slyším až teď? Proč jsi mi to neřekl už ráno?“

„Protože jsem čekal, jestli udělá první krok a udělal. Odpoledne mi napsal a pozval mě na večeři.“

„To je skvělé, Iane. Zítra ráno chci o všem slyšet.“

Poté, co vystoupím z auta, jdu k sobě do bytu. Jsem jedna z těch šťastnějších, jejíž byt nebyl poškozen kouřem.

Vejdu do kuchyně, otevřu ledničku a vyndám z ní včerejší kuře s těstovinami z italské restaurace na rohu. Právě ho strčím do mikrovlnky, když uslyším tetu klepat na dveře.

„Zlato, to jsem já, slyšela jsem, že jsi dorazila.“

Dojdu ke dveřím, otevřu je a pustím ji dovnitř.

„Ahoj teto Charlotte.“

„Ahoj zlato, jdu nevhod?“

„Ne, pojď dál.“

Cítím se špatně, protože jsem jí nikdy neřekla, že to byl Ethan, u kterého jsem zůstávala.

Ve skutečnosti jsem jí o něm neřekla nic. Věděla pouze to, že jsme ten první večer měli společnou večeři a všechno šlo dobře. Nechtěla jsem poslouchat, jak mi říká, že měla pravdu a měla jsem ji poslouchat.

„Hořet začalo v bytě pana Johnsona. Očividně si dělal něco na sporáku a zapomněl na to. Hlupák. Mohl snadno tuhle budovu nechat shořet.“

„Ale neudělal to a všichni jsou v pořádku. Musíme za to poděkovat Bohu. Dáš si kuřecí s těstovinami?“ Zeptám se a vyndám kuře z mikrovlnky.

„Ne děkuju, jdu dnes na večeři s panem Morrisem.“

„Pan Morris z 1C?“

„Ano, právě ten.“

„Už tě zve ven celý rok. Proč ses rozhodla s ním jít teď?“

„Myslím, že je načase začít prozkoumávat venkovní svět a vždycky jsme si hezky pohovořili. Je to dobrý muž. A mimochodem, když už mluvíme o mužích, slyšela jsi o Ethanovi?“

„Um, jo, vyšli jsme si ven, ale není mezi námi žádné spojení, takže se pravděpodobně už neuvidíme.“

„No, každopádně je to tak pro tebe nejlepší. Už jsem ti řekla, jak se ohledně něho cítím. Zasloužíš si mnohem víc. Musím jít, miláčku, musím se připravit na moje rande.“ Promluví s nadšením.

„Dobře se bav.“

Poté, co odejde, se posadím a sním si večeři, zatímco myslím na Ethana. Nechci o něm přemýšlet, věřte mi, ale tak nějak ve mně zanechal svoji stopu a není na něj snadné zapomenout. Nemám však na vybranou; musím na něj a na ten krátký čas, co jsme spolu strávili zapomenout. Tak moc, jako jsem si nechtěla dovolit se do něj zamilovat, stalo se. Udělala jsem všechno špatně a to je pro mě netypické. Měla jsem sex moc brzy, moc a až příliš rychle jsem mu propadla a skončila jsem se zlomeným srdcem.

Hloupá, hloupá, pitomost z mé strany.

Teď se Penelope vídá s Leem, Ian jde na rande a má teta tráví čas s mužem z 1C. Cítím se sama a lituju se, přemýšlím, že možná nikdy nenajdu toho pravého muže, se kterým bych si vybudovala budoucnost a měla vlastní rodinu.