BWM - PROLOG

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Meredith

Před dvanácti lety

Sejdeme se u tebe za 30 minut. Miluju tě.

Zaculím se a napíšu rychle, taky tě miluju a zabouchnu telefon, jak spěchám domů z taneční hodiny. Opravdu jsem chtěla dneska vynechat tanec, ale Mark trval na tom, abych šla. Řekl, že chápe, jak je pro mě tanec důležitý a že se se mnou uvidí později.

Dnes večer slavíme mé sedmnácté narozeniny. Je to o týden dřív, protože máma bude doma na mé skutečné narozeniny, ale dnes večer odjela na služební cestu a Mark řekl rodičům, že bude u kamaráda, aby se mnou mohl zůstat celou noc.

Nemůžu se rozhodnout, jestli jsem strašně nervózní, nebo strašně nadšená. Možná jsem obojí.

Protože dnes večer to uděláme.

Zaculím se a zatřesu zadkem v malém veselém tanečku na sedadle řidiče mého Fordu Escort z roku 1995. Mám akorát dost času dát si rychlou sprchu a upravit si make-up, než Mark dorazí ke mně domů.

Spěchám sprchou, ale zvláštní pozornost věnuji holení nohou a linii bikin. Otírám mlhu ze zrcadla v koupelně a krčím nos. Můj make-up nepřežil tanec ani sprchu, takže si rychle vydrhnu obličej a jen si znovu nanesu oční linky a řasenku a vyhladím trochu lesku na rty. Mark mě viděl bez make-upu už mockrát, ale já chci dnes večer aspoň vypadat, že se snažím.

Vytáhnu ze skříně krátkou černou sukni a červeně střižený svetr, který odhaluje mé břicho, a po vklouznutí do krajkového černého spodního prádla, které jsem si schovávala právě pro tuto příležitost, vklouznu do roztomilého outfitu a otočím se před zrcadlem.

„Jsi tak krásná,“ slyším za sebou a usmívám se, když se otočím a vidím Marka, jak se opírá ramenem o mou zárubeň. „Tak takhle to vypadá.“

„To je ono.“ Rozevřu doširoka náruč a rozhlédnu se po ložnici. Máma Markovi nedovolí, aby tu byl se mnou, když přijde.

A je to asi dobrý nápad, vzhledem k tomu, k čemu budeme tento pokoj dnes večer používat.

Nervy se najednou chytí a já si lomím prsty, zatímco mi v břiše poletují obří motýli.

„Líbí se mi to.“ Jeho oči se ode mě pořád nehnuly. Stydlivě se usměju.

„Ani ses na to nepodíval.“

Usmívá se a rozhlíží se po mém nabíraném pokoji. Mám rozházené taneční boty. Fotky mých tanečních týmů a přátel mi nad stolem, kde mám počítač, rozvalují korkovou nástěnku. Vedle mé postele je zarámovaná fotka, na které jsme spolu na tržišti Pike’s Place. Vršek mého prádelníku je posetý make-upem a šperky. Postel dvojnásobné velikosti mám úhledně ustlanou. Než jsem odpoledne odešla na taneční zábavu, vyměnila jsem povlečení.

„Líbí se mi to,“ opakuje. „Proč stojíš támhle?“

Pokrčím ramenem a dívám se z okna, jak déšť padá z okenní tabulky.

„Ahoj, M.“ Jde ke mně a objímá mě. Tohle jsem potřebovala, důvěrnost jeho vůně a dotek jeho silných paží kolem mých ramen. Je o tolik větší než já. Svaly má šíleně vypracované, ale právě jeho sladký úsměv a modré oči mě dostaly ode dne, kdy jsem ho loni viděla na hodině biologie.

Když se usměje, vypadá to, že má nemravné tajemství.

Doufám, že se dnes večer dozvím všechna jeho nemravná tajemství.

„Udělám ti večeři,“ řekne, než mě políbí na čelo a vezme mě za ruku, aby mě odvedl dolů do kuchyně.

„Vážně?“ Zahihňám se a seskočím ze schodů za ním. „Co Uděláš?“

„Kuřecí parmazán a těstoviny.“

„Svaté kalorie, Batmane!“ Vykřiknu a v duchu si spočítám, kolik mil budu muset uběhnout, abych to spálila.

„Máš narozeniny, M, kalorie se nepočítají,“ řekne a dovede mě ke snídaňovému baru v kuchyni.

„Přinesl jsi mi květiny!“ Vykřiknu a okamžitě zabořím nos do krásných rudých růží, které leží na kuchyňské lince. Vytáhnu přání z plastového držáku a přečtu ho nahlas. „M, všechno nejlepší. S láskou, M.“ Zaculím se, ale v hlavě poskakuju nahoru a dolů jako velký ňouma a vrhám se Markovi do náruče. „Děkuju.“

„Nemáš zač.“ Než mě postaví na zem a začne s večeří, pořádně mě políbí. „Opravdový dárek dostaneš později.“

„Je toho víc?“ Ptám se a vzrušeně tleskám.

„Jo,“ odpoví. Nalije mi perlivou vodu a já se opřu a dívám se, jak se můj muž pohybuje po kuchyni.

„Jsi v tom dobrý.“

„Máma nás nutí střídat se ve vaření,“ odpoví s pokrčením ramen. „Říká, že si na sebe musíme vydělat.“

„Miluju tvou mámu,“ řeknu a usrknu vodu.

„Taky tě miluje.“

„Jsem tak ráda, že máme rádi rodiče toho druhého. Jinak by to bylo vážně na houby.“

„Pochybovala jsi o tom, že dokážu mámu okouzlit?“ zeptá se.

„Ne.“ Zahihňám se a zavrtím hlavou. „Jsi docela okouzlující.“

„Dělám si legraci. Mám tvou mámu moc rád. Cítím se trochu provinile, že jsme jí o dnešním večeru lhali.“

„Já vím.“ Koušu se do rtu a dívám se do sklenice.

„Hej, to bude dobrý.“

Přikývnu a opřu se, abych se dívala, jak se hemží po kuchyni, a užívám si, jak se pohybuje. Má přirozený půvab, který ve mně přitahuje tanečnici. Když jsme spolu tancovali na maturitním plese, nenapadlo mě, že by mohlo být něco lepšího.

Když je večeře hotová, obsluhuje nejdřív mě a smějeme se celé jídlo, povídáme si o škole a našich společných přátelích.

„Jak se má Luke?“ Zeptám se ledabyle.

„Dobře. Chystá se na konkurz do nějakého filmového projektu o upírech,“ odpoví se smíchem. „Dokážeš si představit mého bratra jako upíra?“

Zasměju se s ním a zavrtím hlavou. „Je moc milý na to, aby byl upír.“

„Sam si užívá vysokou,“ pokračuje, když nám uklízí nádobí. „V domě je bez ní nějak ticho.“

„Nemá mě ráda,“ odpovím a kousnu se do rtu. Ať se snažím sebevíc mluvit s Markovou starší sestrou, prostě mě nemá ráda.

„Sam tě moc nezná a k cizím lidem se chová dost odměřeně,“ řekne a naloží poslední talíř do myčky, pak vezme mou ruku do své a něžně ji políbí. „Kromě toho je mi jedno, jestli tě Sam nemá rád. Sam s tebou nechodí.“

„Díky bohu,“ řeknu s úšklebkem a nakloním se k němu a doufám, že mě zase políbí. Nemůžu se nabažit Markových polibků. Opírá se čelem o mé a jemně mi přejíždí rukama nahoru a dolů po pažích, až mě z toho mrazí.

„Jsi si tím jistá, M? Nemusíme dělat nic víc, než ležet na gauči a koukat na televizi, jestli chceš.“

„To bys chtěl?“ Zeptám se tichým hlasem.

„Ne.“ Uchechtne se, a jestli se nepletu, trochu se začervená. „Zdá se, že od tebe nedokážu odtrhnout ruce a nechci nic víc, než se s tebou milovat, ale je to velký krok a já jen chci, abys věděla, že je v pořádku, jestli nejsi připravená.“

Za tenhle proslov ho miluju ještě víc. S obnoveným pocitem sebedůvěry spojuju jeho prsty s mými, přehodím přes rameno drzý úsměv a vedu ho po schodech nahoru do své ložnice. Jakmile je uvnitř, zavře a zamkne dveře – pro jistotu – a jde za mnou k posteli. Udržujíc s ním oční kontakt, vylezu na postel, opřu se o lokty v té nejsvůdnější póze, jakou dokážu vymyslet, a ohnu prst na znamení, aby se ke mně připojil.

„Asi to znamená, že jsi si jistá,“ zamumlá, rychle si stáhne boty a vleze si ke mně na matraci.

„Asi jo,“ zašeptám. Můj žaludek dělá šílené kotrmelce, jak se naklání a líbá mě na tvář a pak dolů na krk.

„Jsi tak krásná, M,“ zašeptá. „Mám takové štěstí, že jsi moje.“

Usměju se a zavřu oči, když mi strčí prsty do vlasů a otočí mi hlavu ke rtům. Vede mě na záda a vznáší se nade mnou, líbá mě snad navždy. Ruce mám po celých jeho zádech a pažích. Bože, miluju ten pocit jeho těla a najednou ho chci cítit nahého.

Hned.

Vytáhnu mu lem trička a on se stáhne na tak dlouho, aby si ho přetáhl přes hlavu a hodil na podlahu, a pak se vrátí k líbání, ale teď jeho ruce bloudí po celém mém těle.

Na to jsem zvyklá. Dělali jsme to nesčetněkrát. Dokonce mi sundal triko a podprsenku na zadním sedadle auta jednou večer po fotbalovém zápase, než jsme tomu udělali přítrž.

Déšť venku padá hustěji a je mnohem větší tma. Jediným světlem je proužek světla, který sem proudí z pouliční lampy na rohu. Markovi se zrychluje dech, když mi vytahuje svetr a vidí mou podprsenku.

„Sundáme ti to úžasné oblečení,“ řekne a pozorně mě sleduje. Přikývnu, posadím se a nechám ho, ať mi přetáhne svetr přes hlavu a rozepne podprsenku. Třesou se mu prsty, takže mu trvá pár vteřin, než se háčky uvolní. Pak se vysoukám ze sukně a kalhotek, a když se pohnu, abych si dala ruce na prsa, odtáhne je a něžně mi políbí dlaně. „Nikdy jsem neviděl nic krásnějšího než tebe.“

Ztrácím se v jeho modrém pohledu. Jsem moc hubená a moje prsa ještě nedosáhla plného potenciálu, ale když na mě shlíží s takovou láskou, vím, že mi říká pravdu.

„Miluju tě, M,“ zamumlám a chytím jeho obličej do dlaní. „Moc tě miluju.“

„Taky tě miluju, zlato,“ řekne a jemně mě políbí. Natáhnu se pro knoflík na jeho džínách a s trochou šmátrání kolem a mumlavých nadávek se mu podaří vykroutit se z nich a odhodit je stranou a najednou je tam v celé své kráse.

„Jsi zatraceně sexy, Marku Williamsi,“ říkám a sleduju, jak moje ruka klouže po jeho boku a tom opravdu sexy svalu tam. Moje oči se přesunou k jeho… věci a cítím, jak se překvapeně rozšířily. „Do prdele.“

„Je to dobrý nebo špatný svatý do prdele?“ ptá se smíchem.

„To se do mě nevejde,“ říkám a pak cítím, jak mi rudne obličej. Ježiši, zavři kurva hubu, Meredith!

„Vejde,“ slibuje a pošťouchne můj pohled zpátky k jeho a políbí mě ještě víc. Ví, že miluju líbání. Leží na mně a kolébá mi hlavu v dlaních a hloupě mě líbá, okusuje moje rty a tulí se k mému nosu. Zrovna, když se moje břišní svaly uvolní, šťouchne mě mezi nohy a já ho tam cítím.

„Ach bože,“ zachrčím panikou.

„Hej, to je v pořádku, zlato.“

„Jsem opravdu nervózní,“ říkám a koušu se do rtu a sleduju jeho obličej.

„Jsi si pořád jistá? Nebo jen nervózní z toho, jaký to bude pocit?“

„Jsem jen nervózní z toho, jaký to bude pocit,“ odpovím po pravdě.

„Jen se na mě podívej, M. Jsem to jen já.“ Trochu se do toho opře a bolí to – kurva, bolí to! – ale pak to tak strašně nebolí. „Dýchej se mnou, Meredith.“

Zhluboka se nadechne a já ho následuji, sledujíc jeho oči vší svou pozorností, a jak spolu dýcháme, vklouzne do mě ještě víc. Čelo se mu potí a nervózně si olizuje rty a já vidím, že je stejně nervózní jako já.

„Miluju tě, miláčku,“ zašeptá tiše.

„Taky tě miluju.“

„Všechno nejlepší.“

„Děkuju.“

Propojí své prsty s mými a přitiskne naše ruce k posteli vedle mé hlavy. Bože, ten je tak zatraceně velký. A je to nepříjemné, ale je to opravdu, jiné. Plné. Naše dechy se zrychlují a pak se začne hýbat, jako by si nemohl pomoct. Jeho boky se stáhnou a pak zase zatlačí, nejdřív pomalu a pak rychleji.

„Ach můj bože, to je tak kurevsky úžasné,“ říká s posvátnou úctou. „Jsem tak rád, že jsi moje první, M.“

„Já taky,“ říkám šťastná, že mluví. Připadá mi to trapné, když jsme potichu. Mluvíme bez přestávky. „Jsem tak šťastná, že jsme na sebe čekali.“

„Chci být tvůj jediný, zlato.“

„Vážně?“

„No jo. Jsme to ty a já, M a M, proti světu.“ Jeho boky se pohybují rychleji a já cítím, jak se mi oči plní slzami, jak se celé jeho tělo napíná. Bože, nikdy v životě jsem nic takového necítila. Jako bychom nebyli propojeni jen fyzicky, ale ve všech směrech. „Panebože, zlato. Už budu.“

„Dobře.“ Hladím ho rukama po tváři. „To je dobře, ne? Pojď, M.“

„A sakra.“ Obličej se mu v té divné masce zkroutí, jako by měl nesmírné bolesti, a já z něj nemůžu spustit oči. Páni.

„Jsi v pořádku?“ Zeptám se tiše.

„Myslím, že se na to mám zeptat já tebe,“ odpovídá a ztěžka oddechuje.

„Jsem opravdu v pohodě,“ říkám a konejšivě se usmívám. Ale musíš se vytáhnout, protože… oh.

„Miluju tě, M.“ Jemně si opře čelo o moje.

„Taky tě miluju, M.“

***

O rok později

Takhle nervózní jsem v životě nebyla. Ani tehdy poprvé, když jsme se s Markem vyspali. Usmívám se, když vzpomínám na tu noc a na to, kolikrát, kolikrát jsme se spolu od té doby vyspali. Můj Mark je nenasytný a za poslední rok jsme se o sobě tolik dozvěděli.

Už nebude dlouho můj.

Zhluboka se nadechnu a pomalu vydechnu, když vidím, jak jeho auto vjíždí na příjezdovou cestu. Minulý týden jsme maturovali. Byl to hrdý okamžik pro nás oba, pro naše rodiny, které nám uspořádaly obrovskou oslavu.

A za dva dny máme společně odjet do New Yorku.

„Ahoj, zlato,“ řekne se svým typickým zlobivým úsměvem, když mě potká na verandě a pevně mě obejme. „Balíš?“

„Ano,“ odpovím a zabořím mu nos do krku, protože vím, že tohle může být naposledy, co mám právo tohle udělat.

„Co se děje?“ Odtáhne se a zkoumá můj obličej. Zná mě zatraceně dobře. „M?“

„Myslím, že bys se mnou do New Yorku neměl jezdit,“ řeknu to opravdu rychle, jako když si sundávám náplast.

Zamrká a zamračí se. „O čem to mluvíš? Mluvili jsme o tom poslední rok.“

„Já vím, já jen…“ prohrábnu si prsty vlasy a sotva se držím zdravého rozumu. „Musím se soustředit na tanec, Marku.“

„Dobře.“ Zavrtí hlavou, jako by to prostě nechápal. „Proč ta změna názoru?“

„Chvíli jsem o tom přemýšlela, ale prostě jsem nevěděla, jak ti to mám říct.“

„Jak dlouho?“

„Pár měsíců,“ zašeptám. Ode dne, kdy mě moje instruktorka odtáhla stranou, když mě přistihla, jak sním s otevřenýma očima o Markovi, a křičela na mě o povinnostech a o tom, jak těžké to bude v New Yorku.

„Měsíce?“ Přejede si prsty po ústech a začne se tvářit trochu zpanikařeně. „Mer, kde se to v tobě bere? Je v tom někdo jiný?“

„Samozřejmě, že ne!“ Zírám na něj, jako by ztratil rozum. „Víš, že tě miluju tak moc, až to bolí!“

„Tak proč?“

„Protože se musím soustředit na tanec, Marku. Tohle bude ta nejtěžší věc, kterou kdy udělám. Dny jsou strašně dlouhé a je to tak soutěživé.“

„Takže říkáš, že ti budu jen překážet?“ Dá si ruce v bok a zírá na mě a já cítím, jak padá první slza.

„Budeš rozptýlení, které si nemohu dovolit, M.“ Udělám k němu krok, očima ho prosím, aby pochopil, ale on ustoupí.

„Nechci dělat tu věc na dálku, Meredith.“

„Já taky ne.“ Je to šepot a jeho tvář zbledne, když si uvědomí, co přesně to znamená.

„Chceš to skončit?“

„Miluju tě, Marku.“

„Ale vždyť to ukončuješ.“

„Prostě si myslím, že jsme tak mladí a já se musím soustředit na tanec.“

Ustoupí o další krok, slepě zamrká a já vím, že mu lámu srdce.

„Tolik k M a M proti světu,“ vyplivne.

„Marku, pojď dovnitř a povídej si se mnou.“

„Ne, už jsi řekla dost.“ Zastaví se a zírá na mě, když pláču, se slzami ve vlastních očích. „Hodně štěstí, Meredith.“

S tím zavrtí hlavou a odejde, a já běžím dovnitř a najdu maminku, jak pláče v obýváku, protože slyšela náš rozhovor.

„Mami,“ pláču a padnu jí do náruče.

„Ach, holčičko,“ zavrní. „Je mi vás obou moc líto.“

„Co jsem to právě udělala?“ Nekontrolovaně pláču, opírajíc se o svou silnou matku.

„Udělala jsi dospělé rozhodnutí, holčičko. Ale já vím, že tě to bolí. A jeho to bolí taky.“

„Mám ho moc ráda.“

„Já vím, že ano.“

„Jak bez něj budu žít?“

Hladí mě po vlasech a líbá na čelo. „Den po dni, lásko moje.“

***

O dva dny později

Ještě nikdy jsem neletěla letadlem. Nepocházím z chudé rodiny, ale nikdy jsme nejeli na dovolenou, která by vyžadovala leteckou dopravu. A teď jsem tady, jen pár měsíců po mých osmnáctých narozeninách a v letadle.

Bez Marka.

Vytáhnu z kapsy telefon a znovu si přečtu jeho smsku ze včerejšího večera. Tu, na kterou jsem nereagovala.

Prosím, nedělej nám to. My to zvládneme. Miluju tě.

Bože, co jsem to udělala? Dva dny jsem bez přestání brečela. Můžu vystoupit z tohohle letadla? Sakra, prostě zavřeli dveře. Možná nebudou chtít občanku, když si objednám pití. Nikdy v životě jsem nepila ani den – moc kalorií – ale teď potřebuju něco na zklidnění nervů.

Potřebuju Marka.

Potřebuju Marka!

Už se chystám vstát a udělat velkou scénu, když mi jeho hlas zaplní hlavu. Jen dýchej, M. Jen dýchej se mnou. Zhluboka se nadechnu, zavřu oči a soustředím se na jeho hlas, z celého srdce si přeju, aby byl opravdu vedle mě, aby mi to řekl.

Jen dýchej, M.