BWM - EPILOG

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Meredith

O tři měsíce později

„Proč se chováš tak divně?“ Zeptám se Jaxe a pomůžu jedné z nejmenších holčiček zavázat si taneční boty.

„Nechovám.“ Nepodívá se mi do očí, což znamená lež s velkým L.

„Co se děje?“

„Nic.“

„Jaxi, něco se děje. Je s panem Milujícím kalhoty všechno v pořádku?“

Zezadu se mi kolem ramen ovinou silné paže a Logan mi přitiskne polibek na spánek. „Pan Milující kalhoty je v pořádku.“

„Ahoj, krasavče.“ Usměju se na muže, který se rychle stal mým dobrým přítelem. Je pro mého Jaxe jako stvořený.

„Ahoj, krásko,“ odpoví koketně.

„Dej ty pracky pryč od mýho chlapa, brambůrku,“ zavrčí Jax a rozesměje mě.

„Má oči jenom pro tebe,“ ujišťuju Jaxe a přejedu konečkem prstu po prstenu na Loganově levé ruce. „Líbí se mi prsteny, co jste si vybrali. Manželství vám oběma sluší.“

Usmívají se na sebe, láska, humor a porozumění mezi nimi proplouvají, až se mi srdce zabolelo. Jejich svatba byla naprosto nádherná.

„Mrzí mě, že jsme tenhle recitál naplánovali na stejný víkend, kdy si stěhuješ zbytek věcí.“ Přikrčím se a nabídnu Loganovi soucitný úsměv.

„To je v pohodě. Táta dohlíží na stěhováky.“

„Nemusel jsi jezdit,“ řekne Jax. „A nemusel jsi najímat stěhováky. Tolik věcí nemám.“

„No, u stěhováků ses nemusel snažit protlačit čas mezi choreografií a tanečními recitály, aby sis sbalil věci, a tenhle recitál bych si za nic na světě nenechal ujít.“ Usměje se na mě. „Jak se ti líbí tvoje nová kuchyň?“

Široce se usmívám, když si vzpomenu na svou krásnou kuchyň, doplněnou šíleně úžasnou a šíleně drahou chladničkou na víno, kterou jsem chtěla. „Moc se mi líbí. S Jaxem musíte brzy přijít na večeři. Moc rádi tě pozveme.“

„To zní skvěle. Řekls mu to?“ Zeptá se Logan tichým hlasem, modré oči mu za sexy brýlemi září.

„Dneska večer,“ odpovím.

Logan políbí Jaxe na tvář, pak mně, a zazubí se. „Tak to hodně štěstí. Budu v publiku s ostatními.“

„Nemůžu uvěřit, že přišly celý rodiny Williamsových a Montgomeryových,“ zamumlám a spočítám hlavy. Holčičky jsou všechny plné vzrušení, obdivují hezké oblečení té druhé a jsou nadšené, že si mohou vzít červenou rtěnku.

„Víš, že milují záminky, aby se mohly sejít, a ještě nevynechaly ani jedno z dvojčat a Sophiin recitál.“

„Kromě Marka.“ Zamračím se na svůj tichý telefon. „V sobotu nikdy nemusí pracovat, ale říkal, že mu něco přišlo z práce a že se z toho nemůže vyvléct.“

„Tak jo, je čas,“ řekne Jax a odchází a pokyne dívkám, aby se kolem něj shromáždily. Vyšla jsem na pódium.

„Všechny vás vítám a moc vám děkuji, že jste dnes přišly. Jsem Meredith Summersová, spolumajitelka Zábleskových prstíků, a jménem Jaxe a mě bych vám ráda moc poděkovala za všechnu vaši podporu. Rády učíme vaše malé a je nám ctí, že jste tomuto studiu věřily, že je vedete k tanci. Vaše holčičky se na dnešní recitál velmi usilovně připravovaly. Takže bez dalších okolků můžeme začít.“

Usmívám se, když rodiny tleskají a scházejí po schodech dolů na mé znamení v hledišti, kde mě děvčata stále vidí a já je mohu provést jejich tancem. Jako vždy začínáme těmi nejmladšími.

Když odcházejí a začínají hýbat svými drobnými tělíčky do rytmu hudby, jedna holčička na konci se rozhodne pro freestyle, zpívá s hudbou, skáče a tančí po pódiu, až se rodiče i já rozesmějeme.

Ta holčička to někam dotáhne.

Rodiče si vesele fotí a oochají a aachají nad dívčími sestavami, když každá věková skupina vyjde na pódium, aby každá předvedla dva tance. Nakonec, když je vše řečeno a hotovo, vracím se na pódium.

„Tím končí dnešní recitál. Ještě jednou vám děkuji…“

Někdo mě zatahá za sukni. Podívám se dolů a vidím drobnou rusovlasou holčičku, jak mi podává rudou růži, kterou vezmu a usměju se na ni. Odchází a najednou se objeví další dívka s růží.

Vzhlédnu, abych si prohlédla publikum kvůli Markovi, a říkám si, že by to mohla být jeho ruční práce, ale on tu není. Pokrčím rameny, nic si z toho nedělám. Občas dostanou taneční instruktoři po recitálu květiny.

Když se snažím poděkovat publiku, že přišlo, pořád mě někdo přerušuje, až mám náruč plnou krásných, voňavých rudých růží.

Najednou všichni Montgomeryovi, Williamsovi a Loganovi, vedle kterého teď stojí Jax, všichni stojí a nadšeně tleskají a já jsem na rozpacích.

„Co se to proboha děje?“

„Otočte se, slečno Mer,“ křičí za mnou Josie. Otočím se a ohromeně se zastavím před tím, co vidím před sebou.

Všech osm nejstarších dívek stojí ve frontě, drží cedule s nápisy, Vezmeš si mě M?, a Mark klečí na jednom koleni a podává mi ruku. Klopýtám k němu, kráčím na ztuhlých nohou a cítím, jak se mi oči plní slzami.

„Děláš si ze mě srandu?“ Zašeptám. Mark se směje, modré oči mu tančí štěstím a blýská na mě tím rozpustilým úsměvem, až se mi podlamují kolena a srdce mi zazpívá.

„Meredith,“ řekne a celá místnost ztichne. „Čekali jsme na sebe dlouho. Myslím, že jsme ani nevěděli, že to děláme. Nikdy tě nepřestanu milovat, Meredith A –“

„Dávej pozor,“ přeruším ho, aby nahlas neřekl mé druhé jméno. Zasměje se a políbí mi ruku.

„V moři lidí tě budou moje oči vždycky hledat, má lásko. Jsi nejlepší část mého života a já si nedokážu představit, že bych bez tebe ještě někdy byl. Takže před vším a všemi, které milujeme nejvíc, tě žádám, abys v nás věřila a stala se mou ženou. Slibuju, že budu každý den pracovat na tom, abys toho nikdy nelitovala.“

Slzy mi tečou po tvářích, když vykročím dopředu a vezmu si jeho tvář do dlaně. „Samozřejmě, že si tě vezmu, M.“

Políbí mi dlaň, pak mi na prst nasadí krásný kulatý zásnubní prsten s diamantem, než se postaví a obejme mě. Nakloní své rty k mým a pak mě políbí na tvář.

„Řekla jsi ano.“

„To si piš, že jo.“ Směju se. Všichni v publiku nepřestávají tleskat, když mi Mark otírá nos o nos. „Je teď vhodná chvíle, abych ti řekla, že budeš tatínek?“

„Cože?“ Trhne sebou a podívá se mi do očí. „Cos to řekla?“

„Jsem těhotná, zlato.“

„Do prdele.“ Znovu mě políbí, tentokrát silněji, a pak hlasitě vydechne: „Jóóó!“

„Co se to tam nahoře děje?“ Will volá z publika.

„Budeme se brát,“ ozve se Mark a zdvihne na mě obočí a tiše žádá o svolení oznámit tu dobrou zprávu. Šťastně přikyvuji a on se široce usmívá, nikdy ode mě neodvrátí zrak a volá: „A budeme mít dítě!“

Znovu propukne potlesk a já jsem najednou obklopena lidmi, kteří si mě předávají z bratra na bratra, objímají se a líbají. Holky brečí, usmívají se a objímají se, dokud se nedostanou ke mně.

„Gratuluju, bella,“ říká Dom šťastně, objímá mě a pak mě předává Lukeovi.

„Mám z tebe takovou radost,“ šeptá mi Luke do ucha. „Kdybys vůbec něco potřebovala, stačí zavolat.“

Přikývnu se slzami v očích a pak jsem vtažena do Neilovy silné náruče.

„Konečně vítej do naší rodiny, moje sladká holčičko,“ říká se širokým, hezkým úsměvem. „Už bylo na čase. Čekali jsme na tebe, víš.“

„Děkuju,“ zašeptám.

„Tvoje matka mi dala své svatební šaty, abych ti je podržela,“ říká Lucy a něžně mě poplácává po tváři.

„Vážně? Ale jak to…“

„Matka ví.“ Lucy na mě mrkne. „Radši bychom tě měli vdát, než se do těch šatů už nevejdeš.“

Podívám se k místu, kde stojí Jax a Logan ruku v ruce a smějí se, s Jules a Natem, který má na rameni spící Stellu. Will a Meg gratulují Markovi, zatímco mě Leo a Sam objímají ve skupinovém objetí.

„Jen tak dál, zlato,“ říká Sam samolibě. „Vždycky jsem tě měla ráda.“

„Jo, jasně.“ Odfrknu si, když se směju, a ona se směje se mnou. „Myslím, že ten výraz se toleruje.“

„Měla jsem tě ráda. Teď tě miluju. Jsi pro nás dobrá.“

Ježíši, to mě dneska všichni rozpláčou?

„Jsem na tebe pyšná,“ zašeptá mi Natalie do ucha, pak na mě mrkne a stiskne mi ruku. „Promluvíme si později.“

Přenášejí mě z člověka na člověka, až jsem konečně zase v Markově náručí a on mě hloupě líbá.

„Jsi připravená být součástí téhle bláznivé rodiny?“ zeptá se s tím nezbedným úsměvem.

„Nemůžu se dočkat,“ odpovím a přitisknu mu tvář ke krku. „Nemůžu se dočkat.“

 

Konec 7. dílů…