BWM - 5. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Mark

Před pár minutami jsem viděl Mer projít zadními dveřmi, Sam ji následovala, a ani jedna z nich se neobjevila.

Nemám z toho dobrý pocit.

„Hej,“ říkám tiše Lukeovi. „Hned jsem zpátky.“

Přikývne a já zamířím rovnou k otevřeným dveřím, a právě když se chystám projít, slyším, jak Sam říká: „Nevěřím ti.“

„Co se to sakra děje?“ dožaduju se. Natalie drží v ruce dětskou lahvičku a kouše se do rtu. Sam má ruce zapřené v bok a Meredith se opírá rukama o desku, ale vypadá v pořádku. Nepláče ani těžce nedýchá a já jí posílám tichou modlitbu díků.

Sam umí být nemilosrdná. Ale Mer se drží.

Moje silná holka.

„Jen si se Sam pročišťuju vzduch,“ říká Mer a vesele se usmívá. „Žádný problém.“

Podívám se na Sam, která dál pozoruje Meredith, než se otočí ke mně a pokrčí rameny. „Jsme v pořádku, Marku.“

„Není tam krev?“ Ptám se a snažím se zlepšit náladu.

„Ještě ne,“ říká Sam a svraští obočí.

„Ježiši, není třeba být násilný, ranařko.“

„Uvidíme,“ odpoví a otočí se k odchodu.

„Tohle odnesu Keatonovi,“ řekne Natalie, ale cestou se zastaví u Meredith. „Jsem ráda, že jsi tady. Jen tomu dej čas.“

Mer se usměje a přikývne a já okamžitě přejdu k ní a zvednu jí bradu. „Co se stalo?“

„Nic dramatického,“ odpoví. „Není to tak, že by mě neměla ráda. Nevěří mi, s čímž se dá pracovat.“

„Co to znamená?“

„Znamená to, že je to lepší, než jsem si myslela.“ Usměje se a pevně mě obejme, obejme mě pažemi a přitulí se tváří k mé hrudi.

„Vím, že Sam umí být nemilosrdná, takže kdyby řekla něco, co by tě přimělo…“

„Přestaň.“ Položí mi ruku na hruď a podívá se na mě těma modrýma očima, zářícíma nezastřenými slzami. „Víš, co bych dala za to, kdybych mohla grilovat přítele své sestry? Aby se trochu kroutila?“ Potřese hlavou, kousne se do rtu a já ji pevněji obejmu. „Sam zvládnu.“

„Dobře.“ Políbím ji na hlavu a pevně ji obejmu. „Chceš odejít?“

„Ne, pojďme zpátky ven.“ Statečně se usměje a moje srdce roztaje ještě o něco víc. Je tady kvůli mně, protože ví, že je to pro mě důležité. Vede mě ven a rychle se připojíme k rozhovoru s Meg, Willem, Mattem a Nic.

„Vegas,“ řekne Meg.

„Co se děje ve Vegas?“ Zeptám se a nechám Merinu ruku ve své. Matt i Will si toho všimnou a vymění si pohled.

Jo, později mě budou dráždit. Je mi to jedno.

„Všichni pojedeme do Vegas,“ řekne Will. „Uděláme velkou skupinovou rozlučku se svobodou.“

„Zábava,“ odpovím. „Kdy?“

„Za pár týdnů,“ odpoví Meg a usměje se. „Děláme všechny cestovní přípravy. Stačí, když se tam ukážete.“

„Líbí se mi, jak ten výlet zní,“ řekne Matt. „Jak to vypadá se svatebními plány?“

Will zasténá, ale Meg se rozzáří, očividně nadšená, že může mluvit o svatebních plánech. „Skvělé! Alecia je nejlepší.“

„Alecia plánuje i tuhle?“ Zeptám se. Ta ženská plánuje každou akci pro tuhle rodinu. Klidně si může někoho vzít a oficiálně se stát součástí party.

„Ano, a je skvělá.“

„Kdy je ten velký den?“ Meredith se ptá.

„9. června,“ odpovídá Meg.

„To je už za šest týdnů,“ odpovídá Nic. „Budu tě potřebovat v obchodě tenhle týden, abychom se mohli podívat na nápady na dorty.“

„Dobře! Zábava!“ Meg souhlasí. „Chvíli nám trvalo, než jsme vybrali datum,“ říká k Meredith.

„To proto, že je líná,“ informuje nás všechny Will s úsměvem. Meg ho plácne do paže a protočí oči.

„Nejsem líná.“

„Nemůžu se dočkat, až si tě vezmu,“ řekne Will a přitulí se Meg k uchu, čímž ji rozesměje. „Pojďme hned teď.“

„Je neděle,“ odpoví Meg a přitiskne se Willovi k hrudi. „Zrovna teď není otevřeno.“

„Zavolám pár lidem,“ odpoví Will se samolibým úsměvem.

„Slečno Mer!“ Josie ho přeruší a zatáhne Meredith za ruku. „Milujeme tuhle písničku! Pojď si s námi zatancovat. Prosím?“

Meredith se směje. „Máš ráda Starlu, že?“

„Ano, prosím, pojď si zatancovat.“

„Dobře.“ Usměje se na mě. „Právě se mi naplnil taneční lístek. Vrátím se.“

„Bav se.“

Nechá Maddie, aby ji vzala za jednu ruku a Josie za druhou, když ji vedou na otevřené prostranství, kde si děti hrají. Začne hýbat tělem, ukazuje děvčatům nějaké nové pohyby, směje se s nimi. Maddie se soustředí a pozoruje Mer s napjatým výrazem v její sladké tváři.

„Je skvělá,“ komentuje Nic a usrkává vodu.

„Přivedl jsi ženu na rodinnou oslavu,“ konstatuje Will střízlivě.

Já jen přikyvuji a dívám se, jak se Livie přidává k ostatním a Meredith ji zvedá do náruče a otáčí s ní, bez námahy tančí s batoletem.

„On nás ani neposlouchá,“ komentuje Matt.

„Já tě slyším, blbečku.“

„S dětmi to tak umí,“ říká Isaac, když se k nám s Calebem přidá. Přikývnu a strčím si ruce do kapes, zatímco Mer vzhlédne a mrkne na mě, čímž mi uštědří ránu přímo do břicha.

„Brynna málokdy holky s někým nechá,“ říká Caleb, „ale ona a Stacy nemají žádné výčitky svědomí, když nechávají holky s Meredith, zatímco si jdou během taneční hodiny na pedikúru.“

Sophie se snaží otočit a upadne na zadek. Vystrčí jí malý ret, ale než se stihne rozplakat, Mer si dřepne vedle ní, Livie stále v náručí, a uklidní ji, pak jí pomůže zpátky na nohy, aby mohla dál tančit s ostatními.

Kristepane, ta je úžasná. Líbá Liv na tvář a pak ji postaví na nohy, aby mohla tančit tím trapným způsobem, jak to dělají batolata, a dokončí píseň s ostatními.

„Evidentně má správnou práci,“ říká Matt tiše. „Většina z nás si se dvěma najednou neporadí a ona je má všechny bez námahy kolem sebe.“ Ukáže na malého Liama, který se k ní batolí a svírá její džíny, vytáhne se na nohy a poskakuje na nohou, tančí s ostatními.

„Mark je vyřízený,“ říká Meg. Podívám se na ni a zazubím se.

„Beru ji s sebou do Vegas.“ Beru ji s sebou všude. Když mě pozvou, pozvou i ji.

„Jinak bychom to ani nechtěli,“ odpoví a poplácá mě po ruce. „Už teď se mi líbí.“

Už teď ji kurva zase miluju. Nikdy ji nepustím. Už nikdy.

Přiběhne zpátky k nám, bez dechu a se širokým úsměvem na krásné tváři.

„Tancovali by celý den,“ říká se smíchem. „Maddie je úžasná. Kdyby chtěla, mohla by v tanečním světě dojít pěkně daleko.“

„Je jí osm.“ Caleb zavrčí.

„No, dneska ne,“ souhlasí Mer. „Ale jednou.“

„Požádala mě, jestli bychom ji nemohli zapsat na jednu hodinu s tebou,“ řekne Brynna a poplácá Michaela po zádech. „Není na to moc mladá?“

„Možná trochu,“ řekne Mer a našpulí rty, jak o tom přemýšlí. „Zatím bys mohla přidat druhou hodinu týdně. Jestli bude mít ještě zájem, až jí bude kolem třinácti, můžu ji vzít na jednu a pracovat s ní.“

Brynna zamyšleně přikývne a pohlédne na Caleba, který právě zbledl. „Co myslíš?“

„Myslím, že nechci ani pomyslet na den, kdy jí bude třináct.“

„Ach! To mi připomíná, že mám něco pro mámu. Přinesla jsem jí dárek k narozeninám, ale je v autě. Meredith, podržíš mi Michaela?“

„Ach, já…“ začne Mer, ale Brynna položí spící dítě Mer do náruče a spěchá pryč. Mer se na každého z nás podívá zpanikařenýma očima a pak se znovu podívá na nevšímavé dítě. „Já to s dětmi neumím. Tady, měl by ho podržet táta.“

„Zvládneš to,“ řekne Caleb s pobaveným úsměvem.

„Tady,“ řekne Stacy a pomůže Meredith usadit Michaela na rameno. „Tady máš. Nikam nepůjde.“

„Jen ses hemžila dětmi a vypadala jsi úplně v pohodě, zlatíčko,“ říká Will.

„Já to s dětmi umím, ale malinké děti mě děsí k smrti. Bojím se, že je rozbiju.“ Meredith se okamžitě zhoupne dopředu a dozadu, poplácá Michaela po plenami zakrytém zadku a položí mu tvář na hlavu. „Je to v pořádku?“

„Perfektní,“ odpovím tiše. Její oči najdou moje nad hlavou dítěte a ona se tiše usměje.

„Páni,“ řekne někdo – Meg?. Nemůžu odtrhnout pohled od nádherné ženy přede mnou.

Mojí ženy.

Moje.

Vypadá úžasně, když má na sobě to dítě. Vidím ji, jak drží naše dítě. Pak vnoučata.

Kurva, tohle je napořád. Je to pro mě.

„Budu potřebovat, aby někdo vzal to dítě,“ řeknu klidně.

„Proč?“ Mer se zeptá a zamračí. „Dělám to špatně?“

„Ne, potřebuju tě odsud dostat. Hned.“

„Mám to!“ Stacy si od Meredith vezme Michaela a já okamžitě uchopím její ruku do své a táhnu ji za sebou k brance u domu.

„Sbohem všichni!“ zavolá se smíchem a zamává. „Moc jsem se bavila! Díky, že jste mě zahrnuli!“

„Sbohem!“ Slyším, jak se chlapi smějí, a je mi to u prdele. Potřebuju ji. Potřebuju si ji přivlastnit, připomenout jí, že je moje. Na hodiny se v ní ztratit, znovu objevit všechno kolem ní.

„Marku?“ zeptá se s dalším smíchem. „Zpomal, zlato.“

„Ne.“

Trhnutím otevřu dveře džípu a čekám, až nastoupí, ale ona se přede mnou zastaví a chytí mou tvář do svých malých dlaní.

„Přestaň. Co to do tebe vjelo?“

„Už nemůžu čekat ani minutu.“ Oči jí potemní, jak mě pozoruje. „Vím, že je to šílené a můj bratr mi nejspíš nikdy nedovolí zapomenout na to, jak jsem tě odtamtud vytáhl jako pračlověk, ale už se s nimi o tebe nemůžu dělit. Potřebuju tě nahou, mokrou a pohybující se pode mnou asi dva dny.“

Oči se jí rozšíří a olizuje si rty, když pozoruje, jak se mi pohybují ústa. Ruce má opřené o mé bicepsy a já se usmívám, když je schválně ohýbám, až se jí oči rozšíří a ten tep jí v hrdle v očekávání zaburácí.

„No, když to říkáš takhle,“ řekne tiše. „Vezmeš mě domů?“

„Vezmu tě k sobě,“ odpovím a sklopím čelo na její. „Žádné vyrušování. Donutím tě křičet a smát se a přijdu rozpolcený a nechci, aby sis dělala starosti s tím, kdo nás uslyší, až to udělám já.“

„To je fér,“ řekne. „Můžeme o tom přestat mluvit na Willově příjezdové cestě a prostě to hned udělat?“

„To je nápad.“