BWM - 3. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Mark  

Dvanáct hodin. Stačí mi přežít příštích dvanáct hodin a budu mít Meredith jen pro sebe.

Ježíši, jsem tak kurevsky nervózní, až je to směšný. Za posledních deset let jsem zažil spoustu ženských a ani jedna z nich mi nezpůsobila lepkavé dlaně nebo sevření žaludku.

Protože na nich nezáleželo.

A na Mer záleží.

Zastavím na staveništi a zaparkuju. Jsem tu jako obvykle brzy. Chci zkontrolovat staveniště, postup a kvalitu práce, která se dělá, než dorazí zbytek posádky.

Pracuju jako předák staveniště pro Isaaca Montgomeryho od té doby, co jsem se před téměř dvěma lety přestěhoval zpátky domů. Miluju svou práci. Jsem ve své práci kurevsky dobrý. Mám výbornou partu, ale nenechávám si líbit sračky a oni to vědí.

Funguje to pro nás dobře.

Právě když dělám celý kruh kolem domu za několik milionů dolarů, který stavíme severně od Seattlu na pobřeží, zastaví Isaac ve svém náklaďáku.

„Dneska nejsi v kanceláři?“ Zeptám se a přejdu k němu. Drží dva kelímky Starbucks a jeden mi podává.

„Dneska na místě. Brynna má kancelář pokrytou.“ Potřese mi rukou a podívá se nahoru k domu. „Jde to pěkně.“

„Díky. Zrovna jsem se chystal jít dovnitř. Chceš velkou prohlídku?“

„Jdeme na to,“ souhlasí a následuje mě hlavním vchodem. Dveře ještě nebyly zavěšené, a když se rozhlédnu po vnitřku velké místnosti, výhružně přimhouřím oči.

„Kurva,“ zašeptá Isaac.

Někdo se v noci vplížil dovnitř a posprejoval jednu ze stěn graffiti gangu. Naštěstí ještě nebyl daný ani sádrokarton a tohle můžeme snadno zakrýt.

„Zasraný děcka,“ zavrčím a zavrtím hlavou.

„Zavolám Mattovi, aby zařídil pravidelnější hlídkování v téhle čtvrti,“ řekne zachmuřeně a odkáže na svého mladšího bratra, jednoho z nejlepších detektivů v Seattlu.

„Dneska se postarám o to, aby byly dveře a okna nainstalovány, aby to odteď bylo zamčené,“ odpovím.

Isaac přikývne a následuje mě, když procházím domem o rozloze osm tisíc čtverečních stop.

„Bude to působivé,“ řekne Isaac.

„Souhlasím. Je to jeden z největších, jaký jsem kdy postavil, to je jasné.“ Když vyjdeme předním vchodem ven, oba se posadíme na dočasné betonové schody a usrkneme kávu. „Jak to jde s ostatními místy?“

„Dneska si nestěžuju,“ odpoví a pak zavrtí hlavou. „Až na tu přestavbu v Alki. Majitelka si to s hlavní sprchou rozmyslela už čtyřikrát, kurva.“

„Vážně?“ Zasměju se a usrknu kávu. „To je na prd.“

„Jsou to její peníze.“ Isaac pokrčí rameny, jako by jí prostě nemohl přijít na kloub. „Rád bych to zabalil, abychom mohli přejít k dalšímu.“

„Jak se má Stacy a děti?“

„Perfektně,“ odpoví klidně se spokojeným úsměvem. Poprvé v životě žárlím na Isaaca a naše bratry a jejich rodiny. „Stacy je krásná a má plno práce se Soph a Liamem.“

Přikývnu a dívám se, jak někteří členové posádky začínají přijíždět a sbírají si z koreb náklaďáků opasky s nářadím a další výbavu.

„Přijdeš v neděli k Willovi?“ zeptá se Isaac.

„Co se bude dít v neděli?“

„Rodinná grilovačka na poslední chvíli.“ Pokrčí rameny a pak se uchechtne. „Začíná se oteplovat, takže si myslím, že všichni chtějí využít toho, že budou venku.“

„To zní skvěle.“ Odmlčím se a pak se rozhodnu, že na to seru. „Myslíš, že by nevadilo, kdybych si někoho přivedl?“

Isaak prudce otočí hlavu a jeho oči jsou překvapené, když se zeptá: „Koho?“

„Starou přítelkyni,“ odpovím tiše a pak potichu zakleju, nepříjemné jako čert, jak se na mě dívá. „Meredith.“

„Odkdy si vodíš ženské na rodinné oslavy?“ zeptá se nevěřícně a pak se zasměje. „Strašně bych tě chtěl kvůli tomu nakopnout do koulí, ale já budu ten dospělý a prostě řeknu, jo. To je v pohodě. Will a ostatní tě z toho nenechají tak snadno vyváznout, příteli.“

„Je mi to jedno.“

A je to pravda. Je mi to jedno. Prostě ji chci mít u sebe.

Ježíši, to už předbíhám sám sebe. Ještě jsme nebyli na rande.

Trpělivost nikdy nebyla ctnost, kterou jsem měl.

„Pozvu ji,“ řeknu a rozdrtím svůj prázdný kelímek od kávy v pěsti.

„Ona je ten důvod?“ zeptá se tiše a neotočí hlavu, aby se na mě podíval. Nevysvětluje to, ne že bych to potřeboval. Jen tiše sedí a čeká, až mu odpovím, a sleduje kelímek v rukou.

„Jo.“ Hlas mám tichý a zhluboka si povzdechnu. „Kdysi dávno byla vším.“

„Hodně štěstí, chlape.“

Přikývnu a postavím se k němu, když se k nám na schodech přidají ostatní.

„Co je dneska v plánu, šéfe?“

„Dveře a okna,“ začnu a odsunu myšlenky na Meredith stranou na později, až se dostanu z práce.

***

Zaklepu na dveře Merina bytu a přešlapuju na nohou. Takhle nervózní jsem nebyl od chvíle, kdy jsem ji poprvé vyzvedl na rande na začátku našeho třeťáku.

Od té doby jsem ušel kus cesty.

Najednou se dveře rozrazí a Jax tam stojí se širokým úsměvem.

„Ahoj,“ pozdraví.

„Ahoj. Přijel jsem vyzvednout Meredith.“

„Pan Vynikající je tady na tvoje rande, kotoule!“ Jax zařve.

„Jsem přímo tady, blbečku,“ řekne Meredith, když mu vklouzne pod paži na chodbu. „Nevšímej si ho. Má příšerné způsoby.“

„Bav se,“ pokračuje Jax, se zkříženýma rukama se opírá o zárubeň a dívá se, jak jdeme k výtahu. Zapřu jí ruku o bedra a cítím, jak mi elektřina putuje paží a dolů do rozkroku. Po takové době je tu pořád ta chemie. „Přiveď ji domů ve slušnou dobu. Nechám rozsvíceno.“

„Drž hubu, Jaxi,“ zasměje se Meredith.

„Používejte kondomy!“ Zavolá, zrovna když přijíždí výtah.

„Panebože! Drž sakra hubu, Jaxi!“

Zasměje se, když se zavřou dveře, a já se na ni můžu jen potěšeně usmívat. Tváře má růžové rozpaky. Vlasy vyhrnuté do jednoho ze svých typických rozcuchaných drdůlků a má na sobě džíny a modrý svetr stejné barvy jako oči.

Ježíši, ta je ale kurevsky nádherná.

„Vypadáš úžasně,“ řeknu a přejedu jí štíhlá záda velkým kruhem.

„Ty taky,“ zamumlá a podívá se nahoru a dolů na moje obyčejné černé tričko a džíny. Hodil jsem přes to kostkovanou košili, ale její oči stejně putují k mým pažím.

Vždycky měla pro moje paže slabost.

„Díky, že jdeš se mnou dnes večer ven.“

„Díky, že jsi mě pozval,“ odpoví s úsměvem. „Kam jedeme?“

„Uvidíš.“ Odvedu ji ke svému džípu, pomůžu jí nastoupit a naskočím na místo řidiče. Než odjedu, podívám se na ni a uvažuju, že ji přitáhnu k sobě na letmý polibek, ale vím, že jakmile ji začnu líbat, nebudu chtít přestat, a než tam pojedeme, mám si toho moc co říct.

Jestli má zájem tam jet.

„Co se děje?“ zeptá se a pevně svírá černou kabelku v klíně, jako by byla stejně nervózní jako já.

„Vůbec nic,“ odpovím zavrtěním hlavou a vyjedu do zácpy směrem k naší staré čtvrti. Jedeme v relativním klidu, oba ztraceni ve vlastních myšlenkách a možná trochu nervózní z toho, co bychom měli říct. Mám tolik otázek, ale prozatím jsem spokojený s tím, že ji mám vedle sebe, když zajedu na naše speciální místo a vypnu motor.

„Naše molo,“ zašeptá tiše.

„Jo,“ odpovím a otočím se k ní. „Přinesl jsem večeři. Myslel jsem, že bychom si tu mohli sednout a popovídat si, jestli to nevadí.“

„Bude zima,“ začne, ale zarazím ji zavrtěním hlavy.

„Přinesl jsem další deky. Bude nám teplo.“

Kouše se do rtu, podívá se na vodu a domy u jezera a pak se na mě vrátí s vodnatým úsměvem. „Miluju to.“

Přejedu jí klouby prstů po tváři a pak se neochotně odtáhnu. Ježíši, chci se jí pořád dotýkat. Všude.

Popadnu zezadu chladničku plnou večeře a odvedu ji na konec mola, na kterém jsme seděli celé hodiny před více než deseti lety.

„Bože, kolik hodin jsme tady strávili?“ zeptá se a zrcadlí moje myšlenky.

„Stovky,“ odpovím a rozprostřu tlustou deku přes dřevěné molo, přímo na jeho okraji, a pokynu jí, aby se posadila. Právě se začíná stmívat a světla kolem jezera blikají. Pomalu kolem proplouvá plachetnice a my máváme kapitánovi. „Máš hlad?“

„Umírám hlady,“ řekne s úsměvem. „Co jsi mi přinesl?“

„Lososa se salátem a vodou a jako dezert čokoládové dortíky.“

„Dej mi.“

Uchechtnu se a naservíruju její jídlo, pak svoje a v tichosti jíme a pozorujeme vodu.

„Pořád je tady ticho,“ řekne.

„Hm.“ Přikývnu a dívám se, jak dojídá rybu a salát a pokládá talíř zpátky do chladničky, pak si vezme můj prázdný talíř, aby se připojil k jejímu. „Jak se máš, M?“

Chvíli nehybně drží ruce, pak se ke mně otočí, přitáhne si kolena k hrudi a ovine si paže kolem nohou. „Už je mi líp. Bylo to pár drsných měsíců.“

Přikývnu a zamračím se. „Mně taky chybí. Řekla ti někdy, že jsem za ní pořád chodil ty roky, když jsem byla ve městě?“

„Ne.“ Smutně zavrtí hlavou. „Věděla, že mluvení o tobě mě bolí, tak s tím nikdy nezačala.“

Zamrkám a dívám se na její krásnou tvář. „Viděl jsem ji aspoň jednou za rok. Opravoval dům a pomáhal jí, jak jsem mohl.“

„Za to ti děkuju,“ zašeptá.

„Marku, mrzí mě, jak to skončilo –“

„Přestaň.“ Vezmu ji za ruku a políbím ji na klouby. „Není se za co omlouvat, M. Už je to dávno.“

Přikývne a kousne se do rtu, ale pak zavrtí hlavou a přitlačí. „Ne, musím to říct. Je to pro mě důležité.“ Narovná ramena, odkašle si a já se jen opřu o ruce a poslouchám. „Vím, že už je to dlouho, ale už jsme spolu po tom dni nemluvili, M. Nechtěla jsem to přerušit. Věděla jsem, že to dělám, ale zabíjelo mě to. Jednou jsem byla na hodině tance a nesoustředila jsem se a učitelka mě na to zavolala. Věděla, že sním za bílého dne, a vysvětlila mi, že potřebuju dostat hlavu do hry.“ Zamračí se a posune, jako by se nemohla uvelebit, pak pokrčí rameny. „Prostě jsem věděla, že jsme tak mladí, a že jestli tanec je to, co chci, musím do toho jít.“

„Chápu to, Mer.“ Zastrčím jí za ucho kus vlasů, který jí vypadl z drdolu. „Byli jsme mladí. Je možné, že bychom se nakonec rozešli. V tu chvíli to bolelo jako blázen, ale zpětný pohled je 20/20, ne?“

Přikývne a uvolní nohy, zkříží si je před sebou.

„Pověz mi o New Yorku,“ řeknu nečekaně, čímž nás oba překvapím, ale uvědomím si, že chci vědět všechno od našeho odloučení. Každý detail. „Začni od začátku a všechno mi pověz.“

„Vážně? Chceš to vědět?“

„Rozhodně.“ Pustím její ruku a napiju se vody, zatímco sleduju, jak si sbírá myšlenky.

„Nechtěla jsem nastoupit do toho letadla,“ začne tiše s očima upřenýma do dálky a pozoruje světla člunů na vodě. Nemůžu od ní odtrhnout oči. Kurva, pořád mě to k ní táhne způsobem, který jsem nikdy nedokázal vysvětlit. Bylo to tam, když mi bylo zatracených sedmnáct let, a teď je to stejně silné. „Bylo to mučení, vědět, že tě opouštím. První týden byl děsivý a mnohem těžší, než jsem si kdy myslela, že bude.“

Polkne a podívá se na mě, pak zpátky na čluny, jako by byla nervózní, tak se k ní přisunu a spojím jí prsty se svými.

„Našla jsem si byt a hned jsem začala tancovat. Od prvního dne to bylo dvanáct až čtrnáct hodin denně, tancovala jsem skoro bez přestávky. Ten první týden jsem potkala i Jaxe.“ Usměje se, když vzpomíná na tu dobu. „Byl o pár let starší, ale taky nový v okolí, takže jsme se sblížili. Má docela co vyprávět.“ Najednou se zamračí a pak ty dětské modráky obrátí na moje. „Možná ti o tom jednou bude vyprávět. Každopádně jsme pracovali skoro pořád. Hodiny se protahovaly až do večera, takže jsme někdy jen přespali ve studiu, pak ráno vstali a začali znovu od začátku.“

Do prdele. Věděl jsem, že to bude spousta práce, ale netušil jsem, že je to všeobjímající. Tohle se mi ten den na verandě snažila říct?

„Myslela jsem, že moje tělo je na to kondicionované, ale celý rok mě to bolelo úplně všude. Nohy, klouby, mysl. Byla jsem neustále vyčerpaná. Konkurzy byly nervy drásající. Skončila jsem v nějakých malých rolích na přehlídkách. Dělal jsem Grammy a Tony a začala jsem si dělat jméno v komunitě.“ Hrdě se usměje a já jí stisknu ruku.

„Jsem na tebe tak pyšný, M.“

„Děkuju. Byla to spousta práce. Fyzická i duševní. Tolik zkurvený konkurence. A panebože, co všechno holky udělají pro role! Vyspí se s kýmkoliv!“

Okamžitě jsem se napjal a ona se rozesmála. „Ne, M, já ne. Ale přiznávám, že jak jsem stárnula a mladší přicházely, čenichaly kolem režiséra nebo producenta, okamžitě se mi zvedla záda a já si říkala: ‚Ale ne, to teda ne. Ty se do mý role neprospíš.“

„Jak jsi skončila na turné?“ ptám se.

„Tys o tom věděl?“

„Dával jsem pozor,“ odpovídám.

„Jax. Je to úžasnej choreograf. Nejlepší, jakej existuje. Dělal choreografii pro Justina, Beyonce a Pink. A pak jednoho dne zavolala Starla.“

Usmívá se, ztracená v myšlenkách. Starla je mega star a já vím, že s ní Mer dost dlouho koncertovala.

„Starla chtěla, aby Jax dělal choreografii pro její turné v Belladonně, a on trval na tom, aby nás najala oba, protože obvykle pracujeme spolu, zvlášť když jde o choreografii párů, a ona souhlasila. Tu štaci jsme měli asi čtyři roky.“ Usměje se a usrkne vody. „Cestovali jsme po světě, M. Moc jsem toho neviděla, protože jsme tolik pracovali, ale bylo zábavné vystupovat každý večer před všemi těmi lidmi. A Starla je prostě velkolepá. To je ale umělkyně. Pracuje stejně tvrdě, ne-li tvrději než my ostatní.“

„Stali jste se přáteli.“

„Stali.“ Přikývne a zachvěje se. Podívám se na hodinky a uvědomím si, že už jsme tu pár hodin. Každému z nás vezmu deku, jednu omotám kolem Mer a pak jednu kolem sebe a sednu si, připravený poslouchat další. „A pak máma onemocněla.“ Hlas jí změkne a vzdálí se a ona pořád sleduje vodu, jako by se dívala, jak se to všechno odehrává jako ve filmu. „Věděla jsem, že se musím vrátit domů. Nejdřív to nechtěla. Trvala na tom, že je v pořádku, a upřímně, kdyby tu pořád měla tátu nebo Tiff, asi bych se nevrátila domů, když jsem přišla, ale ona nikoho neměla, M.“

Přikývl jsem a konejšivě ji pohladil po zádech, nechal ji mluvit.

„Stejně jsem byla blízko důchodovému věku.“

„Bylo ti sedmadvacet.“ Můj hlas zní podrážděně mým vlastním uším.

„Většina tanečníků vrcholí v pětadvaceti.“ Pokrčí rameny, jako by to bylo tak, jak to je. „Život na turné časem zestárne a máma mě potřebovala.“

„Proč s tebou jel Jax?“

„Je starší než já a jsme spolu od prvního týdne.“ Kousne se do rtu a chvíli mě tiše pozoruje. „Jax je to nejbližší, co jsem měla k sourozenci od Tiffaniny smrti, M. Mluvili jsme o otevření studia už dlouho a přišlo mi, že teď je ta správná chvíle. A jsem ráda, že jsme to udělali. Studiu se daří opravdu dobře.“

„Ještě jedna věc, za kterou jsem na tebe pyšný,“ odpovím a znovu ji políbím na klouby. „Pokračuj,“ řeknu.

„No, to je asi tak všechno. Aspoň verze CliffsNotes.“

„Pojedeš zase na turné?“ Zadržím dech a čekám na její odpověď. Prosím tě, řekni ne.

„Ne,“ zavrtí hlavou. „Ta část mého života skončila. Požádali nás, abychom udělali Starle choreografii pro VMA příští měsíc, takže kvůli tomu budeme pár dní v LA, ale takové věci budou hit a mineme to. Naše práce je tady.“

„Proč ti Jax říká všechny ty šílené přezdívky?“ zeptám se.

„Ach.“ Polkne a přikrčí se. „No, poruchy příjmu potravy jsou v tanečním světě docela běžné. To není žádné tajemství.“

Ruce mám zaťaté v pěst a celé tělo se nehýbe, když pomyslím na to, jak si takhle ubližuje.

„Neboj se, do té pasti jsem se nechytila. No,“ znovu se přikrčí a kousne se do rtu. „Byl jeden režisér, který byl prostě tvrďák. Víc než kdokoli jiný. Řekl mi, že jsem v oblasti prsou moc velká.“ Obrátí oči v sloup. „Nemůžu za to, že mám prsa. Ale myslela jsem si, že kdybych držela dietu, mohla bych trochu shodit. Jax se chytil a slovně mě seřval.“

„Dobře udělal,“ zamumlám, nasraný, že by si vůbec někdo mohl myslet, že je Meredith tlustá. Když už, tak byla vždycky moc štíhlá.

„Ten režisér skoro každý den uštěpačně komentoval mou hruď. Bylo to peklo. Ale byla jsem rozhodnutá, že mě nedonutí skončit. Na té práci jsem dřela jako kůň. Po letech mi zavolal a požádal mě, abych se ucházela o další roli, a já ho odmítla.“

„Vsadím se, že to byl dobrej pocit.“ Bože, ta je tak kurevsky úžasná. Stala se z ní tak silná, sebevědomá ženská.

„Bylo úžasný mu říct, ať mi políbí tu moji tlustou prdel.“ Zahihňala se a opřela mi hlavu o rameno. „Takže od té doby mi Jax říká věci jako buchtičky a tvarohový koláčky. Je to jenom vtip.“

„Vypadá jako vtipálek.“

„To je jeden z důvodů, proč jsme kamarádi,“ řekne s úsměvem. „Umí mě rozesmát. A snáší moje náladové sračky. A není šance, že by mě někdy balil.“

„A za to je to taky můj nový nejlepší kamarád.“

Zasměje se a pak ztichne. Lodě zpomalily a cvrčci a žáby kolem nás si povídají. Už je pozdě večer, ale nemám v úmyslu v dohledné době odjet.

„A ty? Co děláš s tím svým impozantním vědeckým diplomem?“

„Jak víš, že mám vědecký diplom?“

„Pořád známe spoustu stejných lidí, víš.“

Zhluboka se nadechnu a přikývnu. „Nedělám s tím vůbec nic. Chvíli jsem pracoval na rybářských lodích na Aljašce a teď dělám na stavbě.“

„Fajn, to je extrémní verze CliffsNotes. Rozbal to, prosím.“

Povzdechnu si a rukou si prohrábnu rozcuchané vlasy. Kurva, já potřebuju ostříhat. Vždycky potřebuju ostříhat.

„Vystudoval jsem letecký inženýrství.“

„Do prdele,“ odpoví s vytřeštěnýma očima. „Ty jsi zasranej raketovej vědec?“

„Ne, nejsem. Neposlouchala jsi?“

„To je jenom sémantika. Mohl bys být raketovej vědec. Jak se ti to podařilo tak rychle?“

Pokrčím rameny a dívám se, jak nad jezerem letí sova. „Když jsi odjela, tak jsem se jenom učil. Dřel jsem se, abych co nejrychleji prošel vysokou. Byl jsem pohlcený vzorci a algoritmy, a když jsem byl vyčerpaný ze školy a práce, nemohl jsem se soustředit na to, abych tě postrádal.“

Přikrčím se a podívám se, jak se jí zase plní oči slzami. „To je v pořádku, M,“ zašeptá. „Je to pravda. To samé jsem dělala s tancem.“

„Takže jsem za pět let dostal diplom a magistra a pak jsem se rozhodl, že nechci žít v laboratoři. Jednou v létě jsem jel na Aljašku s kámošem z vysoké. Pracoval na lodích, aby se dostal na vysokou. Líbila se mi ta samota. Vydělával jsem slušné peníze.“

„Není to nebezpečné?“ Oči má vytřeštěné, jak mě pozoruje.

„Může být.“ Nehodlám jí vyprávět o časech, kdy jsem se tak bál, že mi vnitřnosti chtěly vypovědět službu. Není třeba ji tím zatěžovat.

„Co tě přivedlo zpátky do Seattlu?“ Leží na boku, hlavu má opřenou o loket a mlčky mě pozoruje.

„Můj bratr se oženil s Natalií a prostě se mi zdálo, že se s mou rodinou děje hodně věcí, které mi budou chybět.“

„Luke má krásnou rodinu,“ odpoví a v hlase se jí zase ozve ten toužebný tón.

„Jsou úžasní,“ odpovím tiše a nechám své oči putovat po její krásné tváři. „Montgomeryovi se také stali součástí naší rodiny. Tak jsem se rozhodl, že jsem byl dost dlouho pryč z domova, a před pár lety se vrátil, zhruba v době, kdy se Jules a Nate vzali. Julesin nejstarší bratr vlastní stavební firmu a já vedu jednu z jeho posádek.“

„To mě překvapuje.“

Mé oči najdou její, když povytáhnu obočí. „Proč?“

„Miloval jsi vědu.“

„Tebe jsem miloval víc,“ odpovím bez přemýšlení a pak si přeju, abych ta slova mohl stáhnout a hodit je do vody.

Opravdu hladké, Williamsi.

Zavře oči a pak se posadí a upřeně se na mě zadívá. „Víš, kdykoli jsem znervózněla, ať už to bylo na konkurzu, nebo těsně před představením… to je jedno, byl to tvůj hlas, co jsem slyšela? Dýchej se mnou, M. Držela jsem se toho víckrát, než ti dokážu říct. Byl jsi se mnou, každý den. I když jsem se na tebe snažila zapomenout.“

„Byli tam jiní muži?“ Ptám se s ocelí v hlase, kterou nedokážu skrýt.

„Už je to deset let. Chceš mi říct, že jsi za deset let s nikým nespal?“

Mrknu na ni a pak se sám podívám do vody. „Ne, to ti nemůžu říct.“

„Nedám ti hru po hře, M, protože to od tebe taky nechci. To by mě kurva, zabilo.“ Její hlas je silný a jistý, když obrátím svůj pohled zpátky k jejímu. „Ale řeknu tohle: nikdy se nedozvíš, jak moc jsem si tě přála. I když jsem věděla, že je to sobecké a špatné, prostě jsem tě chtěla.“

Rozevřu deku a přitáhnu si ji k sobě, položím rty na její čelo a vychutnávám si, jaké to je, mít ji v náručí. Zaboří mi obličej do krku, jako to dělala vždycky, a dlouze, zhluboka se nadechne.

„Pořád mě chceš?“ Ptám se, nejsem si jistá, jestli opravdu chci slyšet odpověď.

„Každý. Den. Těžko se zapomíná na někoho, kdo ti dal tolik vzpomínek.“ Zahrabuje se hlouběji, tiskne se ke mně. „A co ty?“

„Byly dny,“ začnu tiše a přejedu nosem po jejích hebkých vlasech, „kdy bych vyměnil rok života jen za to, abych se tě ještě jednou dotkl. Ty jsi moje největší co kdyby, M.“

Sedíme mlčky, dlouho se k sobě tiskneme, dýcháme jeden druhého a užíváme si noci kolem sebe.

„Jak je možné, že pořád voníš stejně?“ zeptá se nakonec zlomeně. Usměju se jí na spánek a pak ji tam políbím.

„Myslel jsem si přesně to samé, když jsi mě objímala na pohřbu Addie.“

„Marku, kam teď směřujeme?“

Zvednu jí bradu, abych se jí podíval do očí. Jsou plné neprolitých slz a zmatku. Kurva, taky jsem zmatený.

„Chceš začít znovu? Znovu se poznat?“ Ztěžka polknu a sleduju, jak kouše ten nádherný spodní ret. „Nejsme stejní lidé, jakými jsme byli tenkrát, M.“

„Chemie je pořád tady,“ odpoví suše.

Přikývnu, ale nemůžu si pomoct a přemýšlím, je to chemie? Nebo to tak prostě má být?

„To bych ráda,“ odpoví. „To bych moc ráda.“

Její oči sklouznou k mým rtům a já už to nevydržím. Ty rty by svedly svatého. Skloním hlavu a jemně přejedu svými rty po jejích. Jednou, dvakrát, pak okusuju koutek jejích úst. Tiše vzdychá a sténá, uchopí mou tvář do svých malých dlaní a polibky opětuje. Bože, je cítit tak kurevsky dobře přitisknutá ke mně, její bradavky se svrašťují a otírají se o mou hruď, jak se ke mně tiskne a snaží se dostat blíž.

Otevře mi ústa a můj jazyk se zamotá do jejího a najednou se líbáme, jako by neuběhl vůbec žádný čas. Moje ruce si pamatují, kde ji mám držet, a její ruce se mi zaboří do vlasů a pevně se mě drží, jako vždycky. Vzdychá, když jí moje ruce kloužou po zádech k bokům a zpátky nahoru k její tváři, když se neochotně odtáhnu.

„Bože, chybělo mi tě líbat,“ zamumlám.

Políbí mě na nos a pak se opře čelem o mé. „Už je dost pozdě na to, aby nás tu nikdo neviděl,“ říká s rozpustilým úsměvem.

„Ježíši, ty bys svedl anděla do pekla.“ Vrčím a strkám ruce pod její svetr, kloužu jí jimi nahoru a dolů po nahých zádech, přes tenký řemínek podprsenky. „Ale ať se propadnu, jestli se s tebou budu milovat poprvé na tomhle posraným molu.“

„Odkdy máš, tak prořízlá ústa?“ ptá se se smíchem a líbá mě na tvář, stále mi prsty projíždí vlasy.

„Mnoho let na rybářské lodi s partou chlapů,“ odpovídám s úsměvem. „Navíc, teď trávím hodně času s Montgomeryovými a oni mluví jak dlaždiči.“

„Vypadají jako skvělá rodina.“ Odtáhnu se a podívám se jí do očí při toužebném tónu jejího hlasu.

„Všichni se sejdeme v neděli. Pojď se mnou.“

To není kurva žádost.

Rychle zamrká a zavrtí hlavou. „Ehm, my jen…“

„Chci tě tam,“ zašeptám a konečky prstů jí jemně přejedu po tváři. „Prosím.“

„Jde to rychle.“

„Jen doháníme ztracený čas, miláčku.“

Obtočí mi ruce kolem krku a pevně mě obejme, zaboří mi obličej do krku a stiskne. „Půjdu.“

Zaculím se a taky ji obejmu. „Podívej se.“ Odtáhne se a já natáhnu ruku. „Vychází slunce.“

„Do prdele, to jsme tady byli tak dlouho?“

„Měli jsme co dohánět,“ odpovím, lehnu si na molo a na prsou držím Mer. Pevně kolem sebe omotám deku a políbím ji na hlavu, zatímco sledujeme, jak se nebe začíná probouzet.

„Měla bych jet domů. Jax se asi snažil dovolat. Nechala jsem si v džípu telefon.“

„Jsi dospělá ženská a Jax se do toho nemusí plést,“ odpovím. „Ale budeš se potřebovat vyspat.“

„Pojď se mnou domů,“ řekne spontánně. „Žádný sex, přísahám.“

„No, to není žádná sranda.“

Zasměje se a štípne mě do ruky. „Zdřímneme si, pak ti uvařím snídani a můžeme jít do kina nebo tak něco. Pokud sis na den volna neplánoval něco jiného?“

Vzpomenu si na všechny ty věci, co dneska potřebuju dodělat, včetně úprav koupelny, a pak to všechno hodím za hlavu.

„Nemám v plánu nic důležitějšího než šlofíka a jít s tebou do kina.“

„Jdeme.“ Vstane a pomůže mi poskládat deky.

„Jak moc si stojíš na tom, že v tomhle plánu nebude žádnej sex?“ Zeptám se jí s nadějí v očích.

„Mhm.“ Pokrčí rameny a nakloní ruku dopředu a dozadu, jako by to říkala.

„Takže říkáš, že je šance,“ odpovím s tím nejpůvabnějším úsměvem, jakého jsem schopen.

„Vždycky se mi líbil ten tvůj rozpustilý úsměv.“

„Ale zlato, počkej, až uvidíš všechny ty další rozpustilosti, co umím.“