Punished - 7. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Corvak

Podíval jsem se dolů na samici stojící přede mnou s rukama založenýma na hrudi a blýskajícíma se očima. Musel jsem se vší silou ovládnout, abych ji znovu neobtočil ocasem a necítil teplo jejího těla. „Jaký návrh? Nemám v úmyslu vzít si tě za družku, abys mohla uniknout Donalovi.“

Zamračila se na mě. „Nelichoť si, drsňáku.“

Skoro jsem se zasmál. Byl jsem zvyklý, že se přede mnou lidé krčí, ale tahle samice se mě zřejmě vůbec nebála. Ztratil jsem cit? Zavrčel jsem a ohrnul ret ve snaze ji zastrašit. „Musím ti snad připomínat, že na mě nemáš žádnou páku, samice?“

Zvedla bradu. „Jistě, že mám, jen to ještě nevíš.“

Prohrábl jsem si rukou vlasy. Tahle samice nebyla nic jiného než podráždění, které jsem nepotřeboval, a rozptýlení, které jsem si nemohl dovolit. I když jsem teď chápal přitažlivost, kterou muž může cítit k lidským samicím, pro Vandara byly pořád jen potíže. „Jaký je tvůj návrh? Řekni mi to, než se unavím a vyhodím tě ze dveří.“

Její pohled zabloudil k obloukovým dveřím a pak zpátky ke mně. „Fajn. Můj návrh je, že mě naučíš bojovat.“ Zvedla ruku dřív, než jsem ji stačil přerušit. „Soukromě.“

Zíral jsem na ni. „Myslíš tajně.“

„No, jo. Očividně to nikdo nesmí vědět.“

Teď, když jsme už nebyli v šeré chodbě a stáli v mém malém obývacím prostoru, přitáhlo mě to k jejím vlasům. Pořád je měla stažené do pevného uzlu na hlavě, ale byl to ten nejúchvatnější odstín zlatohnědé, s rudými a zlatými pramínky, které se třpytily v mihotavém světle.

„Tak co?“ Její ostrá otázka mě přiměla odtrhnout pohled od jejích vlasů a nutkání rozepnout je a dívat se, jak se uvolňují.

Napodobil jsem její zkřížené ruce. Neměl jsem v úmyslu vyhovět jejímu návrhu, ale byl jsem zvědavý, jak uvažuje. „Jak přesně si představuješ, že bych tě mohl tajně trénovat? Moje ubikace není dost velká a pochybuju, že tvoje taky.“

Zavrtěla hlavou. „Museli bychom to dělat mimo vesnici a v noci.“

„V noci?“ Teď mě to zaujalo. „Přeješ si, abychom se v noci vyplížili z vesnice? Nemyslíš, že si nás někdo všimne, jak se plížíme kolem?“

Vrhla na mě ostrý pohled. „Pochopitelně bychom z vesnice neodešli společně. Museli bychom to správně načasovat, ale většina vesničanů je po večerním jídle ve svých obydlích. Nevím, jestli sis toho všiml, nebo ne, ale tahle planeta je dost nudná, zvlášť když zapadnou slunce. Většina rodin hraje ve svých obydlích hry a občas je představení v amfiteátru, ale lidé obvykle po setmění nejsou venku.“

Vrátil jsem jí pohled. „A tvoje sestra a otec? Nevšimnou si, že v noci chybíš? Ty nehraješ hry?“

Její výraz potemněl. „My nepatříme k těm typům rodin. Můj otec si toho nevšimne a sestra mě bude krýt.“

„Promyslela sis to.“ Naklonil jsem se dopředu, takže musela zaklonit hlavu, aby se dál setkávala s mým pohledem. „Ale ještě jsi mi neřekla, co z toho budu mít.“

Otevřela a zavřela ústa. „Co tím myslíš?“

„Řekla jsi mi, proč je to pro tebe důležité a jak si myslíš, že může fungovat logistika, i když si nejsem jistý, jestli jsi promyslela všechny možnosti, ale ještě jsi mi nevysvětlila, proč bych se měl vzdát večerů a riskovat své dobré postavení v komunitě, abych se s tebou mohl plížit.“

Tváře jí zbarvily barvou. „Neplížil by ses se mnou. Učil bys mě a pomáhal planetě bránit se.“

Pokrčil jsem jedno rameno a těšilo mě, jak roste její rozhořčení. „To už dělám během tréninku během dne. Je to dost velká prosba, chtít po mně, abych vedl celý další trénink pro jednu osobu.“

Její oříškové oči se zúžily. „Nevěděla jsem, že to bude příliš namáhavé pro velkého, tvrdého Vandara, jako jsi ty, ale pokud nemáš výdrž…“

Zasmál jsem se a nechal svůj pohled sklouznout po jejím těle. „Bojíš se o mou výdrž, ženo?“

Polkla a růžová barva na jejích tvářích se změnila v krvavé skvrny červené. „Ne. O tvou výdrž se vůbec nestarám. Myslela jsem, že bys mě možná chtěl učit z dobroty svého srdce.“

„Jsem vyhnaný Vandarský bojový náčelník,“ zavrčel jsem. „V mém srdci není žádná dobrota.“

„Tomu nevěřím.“ Hlas se jí při řeči třásl.

„Věř si, čemu chceš, ženo.“ Obtočil jsem jí ocas kolem zadní části nohou. „Ale dělej to na vlastní nebezpečí.“

Rychle zamrkala, když ke mně vzhlédla. „Fajn. Pokud mě nebudeš učit z dobroty svého srdce nebo proto, že chceš zajistit, aby moje planeta byla co nejlépe připravena na boj s impériem, pak bys to měl udělat, protože nechceš, abych se každou noc objevovala ve tvém obydlí po zbytek tvého vyhnanství na této planetě.“

„Cože?“

Zazubila se a její hlas zesílil. „Slyšel jsi mě, drsňáku. Pokud mě odmítneš učit, budu tě pronásledovat, dokud si nebudeš přát, abys s tím vůbec souhlasil.“ Zvedla jednu ruku a začala odpočítávat prsty. „Budu tě pronásledovat. Nebudeš moci nikam jít, aniž bych tě sledovala. A nikdy nebudeš vědět, kdy na tebe budu čekat ve tvém obydlí, nebo se možná každé ráno vplížím dovnitř a probudím tě. Ty se přece rád probouzíš do hlasitého zpěvu, že? Nebo bys možná raději usínal do zpěvu. Vždycky tě dokážu ujódlovat, abys usnul.“

Když jsem si prohlížel ženskou tvář, věděl jsem, že to myslí vážně. A i když jsem nevěděl, co je to jódlování, nechtěl jsem to zjišťovat. Jedna moje část ji chtěla pověsit za kotníky a druhá část obdivovala její houževnatost.

„Hned teď bych dal své království za oblek,“ procedil jsem skrz zaťaté zuby, zatímco se na mě usmívala. „Jsi opravdu zlovolné stvoření, víš to?“

„Říkala jsem ti, že mám páku.“

Zabručel jsem. „Přiznávám, že máš vychytralost Vandara a srdce válečníka. Budu souhlasit s tvým návrhem už jen proto, abys mě neobtěžovala.“

Vyskočila a objala mě kolem krku. „Děkuji!“

Při jejím objetí jsem ztuhl. Nebyl jsem zvyklý, aby mě ženy objímaly, pokud nebyly dobře placené, a pak byla jejich objetí zkušenější a méně bujná. Žár se mi svíjel v nitru, jak se její tělo tisklo ke mně, a můj ocas instinktivně sklouzl po zadní straně její nohy.

Pak spustila ruce a couvla, oči vytřeštěné. „Promiň. Byla jsem vzrušená a nechala se unést.“

Můj ocas ji pustil a pak sebou frustrovaně škubl, což zrcadlilo můj vnitřní zmatek.

Sienna couvala, dokud nedošla ke dveřím, ale než je otevřela, přistoupil jsem k ní a opřel se jednou rukou o dveře, aby je nemohla otevřít. Tyčil jsem se nad ní, hruď se mi dmula.

„Dala jsi mi svůj návrh. Teď slyš mé podmínky.“

Kousla se do buclatého spodního rtu, všechny stopy vzrušení zmizely, když němě přikývla.

„Tohle bude naše tajemství,“ pokračoval jsem a můj hlas zněl jako smrtící rachot. „Nikomu to neříkej. Nebudu s tebou zacházet nijak speciálně, protože jsi žena. Budu tě cvičit stejně tvrdě a nemilosrdně jako zlo. Možná ještě víc, protože to tak moc chceš. A až tě bude bolet tělo a budeš mě chtít prosit o milost, nedělej to. Nebudu trpět tvé stížnosti. Přeješ si, abych tě cvičil jako Vandarského nájezdníka? Tohle bys měla očekávat.“

Oříškovou barvu jejích očí téměř zcela pohltily černé zorničky, když na mě bez mrknutí nebo pohledu dolů zírala. „Souhlasím s tvými podmínkami, Vandare.“

„Dobře.“ Spustil jsem ruku na dveře dolů, takže byly těsně nad jejím ramenem, a naklonil jsem se tak, že se mé rty otřely o její ucho. „Je tu ještě jedna věc, kterou je třeba vyřešit.“

„Dobře,“ zašeptala a otřásla se mým dotekem. „Co je to?“

Vdechl jsem vůni její kůže, stočil jsem jí ocas kolem kotníku a zavřel oči, zatímco jsem bojoval s každým prvotním nutkáním burácejícím mým tělem. „Záležitost placení.“