IY - 23. kapitola

Překlad: Kerris

Kor.: Evudar

Cole byl na 110 procent připraven Evana Barstowa nenávidět.

Nejen kvůli pochybnému způsobu, jakým ten člověk získal svou novou práci, i když ukrást něčí portfolio a vydávat ho za své vlastní, to bylo padoušství 101.

Ne, to, co Colea na tomhle Evanovi opravdu štvalo, nebylo to, co udělal Penelopině kariéře, ale to, co udělal jejímu srdci. Že byl Evan tak hloupý, že si vybral jinou ženu, když měl Penelope Popeovou přímo před sebou.

Hlupák.

Přesto byla Evanovo prohra Coleovým ziskem, a tak byl Cole odhodlaný alespoň předstírat zdvořilost.

Ale v polovině večeře Coleovo odhodlání hrát si na hodného sláblo.

Protože Penelope se chovala až příliš mile, vzhledem k tomu, jak se k ní ten muž zachoval. A vzhledem k tomu, že měla s Colem chodit.

Jistě, to, že je její přítel, byla lež. Jak už za poslední týden zdůraznila nejméně půltuctu krát, Cole ve skutečnosti nebyl její přítel.

Fajn.

Cole měl naprosto nulové výčitky svědomí, že tomuhle parchantovi lže ve prospěch Penelopiny hrdosti. Svou lež dělal zatraceně dobře. Podržel jí dveře, utrousil spoustu nenucených, majetnických doteků, říkal jí miláčku.

Ale příliš pozdě si Cole uvědomoval, že šaráda, kterou předváděli kvůli Penelopině pýše, měla katastrofální dopad na Coleovo vlastní ego.

Celá tahle věc nedávala absolutně žádný smysl. Cole se většinu svého dospělého života vyhýbal vážným vztahům. Neměl čas na kariéru, Bobbyho a ženu.

Tak proč ho tak trápilo, že jediná možnost, jak ho Penelope mohla považovat za přítele, bylo předstírání?

A proč měl chuť dát Evanovi pěstí pokaždé, když se na něj usmála?

„Tak jak dlouho tu budeš, Eve?“ zeptala se Penelope, když si ukousla rybu.

„Jen do neděle,“ řekl Evan a opřel se do židle. „Ale v blízké budoucnosti mám v plánu podniknout docela dost výletů do New Yorku.“

Penelope na to přikývla, zdánlivě zaujatá svou večeří, ale Cole sledoval druhého muže. Všiml si, jak Evan spekulativně upírá oči na Penelopu, jako by byla součástí nějakého velkého plánu.

Evan Barstow byl pohledný chlapík.

To samo o sobě Coleovi nevadilo. Vadilo mu, že Evan vypadá strašně podobně jako Cole.

Evan byl mohutnější. A možná o centimetr vyšší. Ale tmavě blond vlasy měly podobnou barvu i střih. Měl hnědé oči jako Cole. Zbytek rysů měl ke Coleovi o něco blíž, než by se mu líbilo. Navíc byli oba sportovní pisálci…

Colea napadla nepříjemná myšlenka: Co když ho jen využívala?

Byla Penelope na tomhle kreténovi pořád tak závislá, že se spokojila s nejbližší newyorskou verzí, kterou našla?

Ta myšlenka ho pálila.

„Tak jak dlouho spolu chodíte?“ zeptal se Evan a přenesl svůj pohled na Colea.

„Ne dlouho,“ řekla Penelope rychle, než Cole stačil odpovědět.

Cole potlačil nával frustrace. Jaký smysl měla tahle jejich hra, když na Evana vesměs mávala dostupnou vlajkou?

„A potkali jste se v práci?“ zeptal se Evan.

„S Penelopou jsme se ucházeli o stejnou práci,“ řekl Cole dřív, než Penelopa stačila odpovědět.

Zní ti to povědomě?, dodal tiše.

„Jo? Jak to dopadlo?“ Evan se trochu nezúčastněně zasmál, jako by se ani jednou neucházel o stejnou práci jako Penelope.

Cole se pomalu, rozvážně natáhl kolem opěradla Penelopiny židle a položil jí ruku na zátylek, když se k ní obdivně otočil.

„Řekl bych, že to dopadlo zatraceně dobře.“

Podívala se na Colea a trochu se nervózně zasmála. „Vlastně jsme tu práci nakonec dostali oba. Jako spoluredaktoři.“

„Hm,“ řekl Evan nezúčastněně.

„Vy dva jste spolu pracovali, jo?“ Cole se zeptal a předstíral nevědomost.

Penelopa pod jeho rukou mírně ztuhla a on se jí palcem otřel o zátylek. Věř mi.

„Jo, nějakou dobu,“ řekl Evan a napil se vína.

„A teď pracuješ pro… osvěž mi paměť, jak se ta firma jmenuje?“

„Sportiva,“ řekl Evan.

Cole se zamračil a předstíral zmatek, zatímco nespouštěl z Evana oči. „Sportiva. Počkej, Drobku, nebyla to ta společnost, pro kterou jsi dělala pohovor?“

Chvíli bylo ticho, než se Evan nervózně zasmál.

Cole se podíval na Penelopu a zjistil, že ho sleduje pohledem.

Oplatil jí ten pohled a snažil se s ní tiše komunikovat. No tak, Penelopo. Postav se za sebe. Co tu děláme, když ne to, abychom toho kreténa dostali na jeho místo?

Jen odvrátila pohled a nervózně si olízla rty. „Jo, přihlásila jsem se.“

Evan odložil sklenici s vínem a jeho výraz se změnil z nervózního na vážný. „Vlastně, Pen, chtěl jsem s tebou o tom mluvit.“ Jen krátce přesunul pohled na Colea. „Možná si o víkendu uděláme čas a popovídáme si?“

To sakra ne.

Penelopa několik okamžiků mlčela. Pak řekla: „Jasně. Dobře.“

Coleův pohled se stočil zpátky k ní. Co to kurva bylo?

Ale ona se na něj ani nepodívala. Ona a Evan byli uzavřeni v jakési tiché komunikační bublině s Colem navenek.

A bylo to kurevsky na hovno.

Cole pevněji sevřel sklenku s vínem, jak se snažil sám sobě namluvit, že mu to nevadí, ale kurva, samozřejmě že mu to vadilo.

Nebyl její přítel – to chápal. Ale choval se k ní mnohem líp než tenhle kretén.

Záleželo mu na ní. Hodně.

Zrovna když Cole přemýšlel, jestli by se neměl vymluvit a odejít od stolu, než ze sebe udělá hlupáka, ucítil na hřbetě ruky jemný dotyk prstů. Ucítil, jak její ruka sklouzla na jeho, až se přitiskly dlaní k sobě.

Pak otočila hlavu, setkala se s jeho očima a stydlivě se usmála, když spojila své prsty s jeho.

Nedokázal odvrátit zrak, i když věděl, že tahle drobná žena by mu dokázala rozpůlit srdce.

Do prdele, Sharpe, ty máš takový problém.

Zamyšleně se na něj podívala a pak se otočila zpátky k Evanovi. „Vlastně, Eve, mám po zbytek víkendu moc práce.“

Coleovi se zrychlil tep, přemýšlel, jestli ji dobře slyšel, a stiskla mu ruku.

„No tak, Pen, je to jen…“

„Jestli chceš něco říct, můžeš to říct hned,“ přerušila Penelope Evana tichým, pevným hlasem.

Podtext Penelopina prohlášení byl jasný: nestojíš mi ani za vteřinu času navíc.

Cole chtěl pomalu zatleskat.

Evanův úsměv ochabl. „Já jen, ehm… doufal jsem, že bychom si mohli popovídat, jen my dva.“

Penelopa pokrčila rameny. „O tohle právo jsi přišel, když jsi mě využil, aby ses prosadil ve své kariéře.“

Smích druhého muže byl nervózní. „A právě o tom jsem s tebou chtěl mluvit. Musím se omluvit…“

„Přijímám,“ řekla.

Cole i Evan se na ni šokovaně podívali.

Trochu pokrčila rameny. „Už jsem s tebou ztratila dost času, Evane. Podělal jsi to. Choval ses ke mně špatně. Můžu se dál držet toho hněvu a bolesti, nebo… můžu jít dál.“

Evan se k ní chtěl natáhnout přes stůl, ale pak si všiml Coleova pohledu a raději si to rozmyslel. „Pen, ani nevíš, jak moc mi chybí…“

Zvedla volnou ruku – tu, která nebyla spojená s Coleovou – a zastavila slova druhého muže.

„Počkej, Eve, to, že jsem ti odpustila, neznamená, že se vrátíme k tomu, co bylo. I kdybych byla pořád v Chicagu, nemůžeme se vrátit zpátky. Už nejsi můj kolega a už vůbec ne přítel. Nevím, jestli jsi jím někdy byl.“

Evan polkl a vypadal teď čím dál víc vyděšeně. „Kvůli tobě jsem dal Taře kopačky. Protože jsem na tebe nemohl přestat myslet.“

Cole si ostře odkašlal, ale Evan ho ignoroval.

Znovu pokrčila rameny. „To není můj problém, Evane.“

Evan se mírně usmál, o čemž Cole předpokládal, že mělo vypadat lítostivě, ale místo toho vypadalo úlisně. „No tak, Pen. Dej mi druhou šanci. Zasloužím si ještě aspoň jednu. Tři striky a jsi venku, a tak podobně.“

Cole se napjal. Dost bylo těch keců. Cole měl rád sportovní narážky stejně jako ostatní, ale tohle už bylo příliš. Brát vztahy jako hru. Zacházet s Penelopiným srdcem, jako by to bylo nějaké hřiště, na kterém se musí pohybovat…

Cole si utřel ústa ubrouskem. „Barstowe, ta práce, kterou jsi Penelopě ukradl, je dobře placená, že jo?“

Evan zamrkal. „Hm, cože?“

„Dobře,“ řekl Cole, jako by druhý muž odpověděl kladně. „Takže ti nebude vadit, když zaplatíš? Myslím, že tady jsme skončili.“

Cole natáhl k Penelopě ruku a jeho srdce ji tiše prosilo, aby ji neodmítala.

Vložila svou ruku do jeho.

Vložila do něj svou důvěru.

Penelopa se postavila. „Sbohem, Evane.“

Cole pozorně naslouchal, jestli v jejím hlase nezazní nějaký náznak nemístné lítosti, a ulevilo se mu, když neslyšel nic než konečnost.

Ruku v ruce vyšli z restaurace a neobtěžovali se otočit, aby zjistili, jestli Evan Barstow prská, že mu zůstal účet, nebo jestli tam sedí v šoku.

Coleovi to bylo úplně jedno.

Udělal to, kvůli čemu sem přišel. Pomohl Penelopě osvobodit se od minulosti, která jí bránila poznat, jak je kurva úžasná.

Při odchodu z restaurace spolu nemluvili. Cole zavolal taxík, ale poté, co řidiči sdělil Penelopinu adresu, mu nezvykle chyběla slova, a tak si nic neřekli.

Neměl tušení, jaký bude další krok. S Evanem už téměř vytřeli podlahu, ale dnes večer je čekala další překážka. Důležitější než ten stínový kretén v Penelopině minulosti.

Jak to, že si Cole neuvědomil, že dnes večer nešlo o Evana? Vlastně ne.

Dnešní večer byl o nich – o něm a Penelopě.

Nespali spolu od doby, než ho napadlo naprosto idiotsky se před ní držet zpátky, dokud po něm nesáhne – dokud ho nebude chtít.

Zatím mu jeho plán nevycházel. Penelopa se celý týden chovala přátelsky, ale sotva se na něj vrhala nahým tělem v potemnělých zákoutích.

Co od ní vlastně chtěl?

Cole se najednou cítil unavený. Do morku kostí unavený tím způsobem, který člověk dostane, když zoufale touží po něčem, co se zdá být každou minutou vzdálenější a vzdálenější.

Něco, o co nevěděl, jak si říct. Něco důležitého.

Beze slova vystoupili z auta, šli vedle sebe a zastavili se na známém místě. Na stejném místě, kde ji už dvakrát políbil.

Cole se snažil vymyslet nějaký chytrý vtip o déjà vu, ale nic ho nenapadlo.

Chtěl ji jen přitáhnout k sobě – líbat ji, dokud ho nebude prosit, aby ji vzal nahoru. Ale až příliš dobře věděl, jak dopadlo líbání s Penelopou na chodníku. Nakonec odcházel s modrými koulemi a v poslední době i s bolestí na hrudi.

Zdálo se, že vycítila jeho náladu, protože její šťastný úsměv mírně pohasl. „Hele, tak díky za dnešní večer. Určitě to nebyl tvůj oblíbený způsob, jak strávit páteční večer…“

„Bylo to fajn.“

„Cole, lidé říkají ‚fajn‘ jen tehdy, když je všechno jiné než fajn.“

„Bavil jsem se,“ řekl pomalu. „Opravdu.“

„Ale…?“ zeptala se.

Mohl na ni jen zírat. Co mohl říct?

Že nesnáší, že jediný důvod, proč ho dnes večer vzala s sebou, byl ten, aby Evan žárlil? Že nesnáší, že ji musel přemlouvat, aby se s ním bavila, spala s ním a líbala ho…

„Ale nic, Drobku,“ řekl s tichým povzdechem. Přistoupil blíž, objal ji rukama kolem horních končetin a mírně ji nadzvedl, aby jí mohl přitisknout rty na čelo. „Uvidíme se později, ano?“

„Dobře,“ řekla pomalu. Zněla zmateně.

Ty i já, miláčku.

Mrkl na ni, protože si řekl, že by se mohl alespoň pokusit chovat jako on, a pak odešel a přemýšlel, jestli by se neměl cestou domů zastavit na skleničku. Přemýšlel, jestli dokáže projevit nějaký zájem o ženu. Možná takovou, která by skutečně chtěla…

„Cole!“

Otočil se a uviděl Penelopu, jak k němu běží. Byl to také pořádný běh. S plnou rychlostí, takže se musel připravit na náraz a podepřít její drobné tělo, když se srazilo s jeho.

Objala ho kolem krku a políbila ho.

Cole ztuhl. Bylo to poprvé, co Penelope iniciovala polibek, a šok z toho ho přimrazil k zemi, dokud ji pomalu neobjal kolem pasu a nepřitáhl si ji k sobě.

Její prsty se mu zapletly do vlasů a ona ho líbala s bezelstným nadšením. Odtáhla se a naposledy ho políbila, než mu zabořila prsty do vlasů a stáhla jeho obličej, aby se podíval na její.

„Tuhle jsi mi řekl, že chceš, abych o tebe prosila. Každý den v týdnu.“

Neřekl nic. Čekal.

„To dělám. Prosím.“

Cole se neubránil krátkému smíchu nad prostým klidem jejího hlasu. „Jo, zníš opravdu zoufale, Drobečku.“

Usmála se a opřela si ruce o jeho hruď. „Dej mi pokoj, teprve teď zjišťuju, že nejsem zamilovaná do toho, koho jsem si myslela.“

Coleovi se na okamžik zastavilo srdce, ale přinutil se zachovat klidný hlas. „Jo?“

Pohrávala si s knoflíčkem na košili, aniž by se mu úplně setkala s pohledem. „Neříkám, že jsem do něj kdysi nebyla zamilovaná. Ale dneska večer jsem se připravovala na obvyklé utrpení, když jsem se podívala na Evana a vzpomněla si na všechny ty způsoby, kterými mi zlomil srdce…“

„A?“

„Na nic z toho jsem nemyslela. Zdá se, že mi mysl pořád odbíhala někam jinam.“ Penelopa vzhlédla. „K jiným lidem. Konkrétně k jednomu.“

Jeho ruce jí sklouzly po zádech. „Je to tak?“

Pokrčila rameny. „Co na to říct? Nahý vypadáš opravdu dobře.“

„Víš, tenhle proslov by byl účinnější v úterý. Vzhledem k tomu, že je pátek, měla jsi stejně docela dobrou šanci, že si vrzneš.“

„Když jsi odcházel, tak to tak nevypadalo,“ řekla tiše.

„Moje chyba,“ zašeptal a sklonil se, aby se otřel svými rty o její.

„Takže chceš jít nahoru?“

„Kurva, ano, chci jít nahoru.“