Effortless - 17. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Evička

Jakmile Tom pozpátku nacouval Camillu dovnitř kanceláře, její dveře se zabouchly.

Líbal ji na delikátní sloupec jejího hrdla a pak tvrdě nasál místečko, pod kterým ji pulzoval pulz. Když se od ní konečně odtáhl, zanechal jí tam po sobě pěkně červenou stopu.

Jeho ruce už zkoumaly prostor pod sukní jejích černých šatů. Přes hedvábná stehna mířil výš, aby našel pásek tang, které měla pod nimi. Zatáhl za něj a ona jen mírně zavrtěla boky.

To stačilo.

Tanga spadla dolů.

„Měl bys zamknout dveře,“ řekla mu.

Tom ji ještě jednou políbil na rty, kde už měla rozmazanou svou červenou rtěnku. „V žádném případě. Nikdo sem nahoru nepřijde.“

„Mohl by.“

„Nepřijde.“

Tom uvažoval o tom, že zvedne Camillu a opře ji o dveře, aby ji mohl ošukat tam, ale to nebylo to, co předtím chtěla. Hezký výhled z jednoho okna kanceláře dolů na parket by měla ze stolu, ale ten byl zkurveně moc vysoký.

Kurva, Joe.

Proč kurva potřeboval tak velký stůl?

„Škoda, že nejsi o pár palců vyšší,“ řekl Tom

Camilla svými zuby škádlila jeho čelist. „Mohl bych tě pak ohnout přes stůl.“

Falešně zalapala po dechu. „Nepoukazuj tu na mou malou výšku, Tome. To není hezké.“

Ozval se jeho smích. „Jen jsem to řekl.“

Mávla rukou vysoko do vzduchu. „Tam nahoře je celý svět, o kterém dokonce ani nevím, dobře? Neotírej se o to.“

Rozesmál se ještě víc.

Camilla se na něj významně podívala.

Nedokázal se přestat smát. „Promiň, omlouvám se.“

„Víš, že když jsem se přestěhovala do svého bytu, August mě dala jako dárek zatracenou stoličku?“ Camilla na něj mračila. „Abych se mohla dostat ke skříňkám.“

„To je skvělé.“

„Přestaň se smát. Tohle je vážné, Tommaso!“

Snažil se – opravdu, vážně se snažil.

To jediné, co nakonec zastavilo jeho smích, byl Camillin tvrdý polibek a to, jak svým jazykem s hříšným záměrem narazila na jeho. Rukama zatlačila proti jeho hrudi a natlačila ho pozadu dál od dveří.

Neklopýtl, ale ani ten tah nečekal.

Přesto, když udělal pár kroků dozadu, se mu ji podařilo chytit. Stáhl Camillu s sebou a zatáhl ji k oknu. Tam ji otočil a natlačil na římsu. Byla tam u jednoho okna, o trochu níž u země. Camilla si na ni stoupla, díky čemuž získala pár centimetrů výšky navíc. Rukou na jejím krku ji donutil horní polovinu těla předklonit dopředu. Jednou tváří tak spočívala na skle, sukni měla vyhrnutou přesně tak, aby mu poskytla náznak pohledu přímo na svůj zadeček.

Když Tomova dlaň poprvé dopadla na její zadeček, opřela se pevněji. Při druhém plácnutí – dopadlo o trochu níž, na místo, kde její zadeček přecházel do stehen – zasténala. Při třetím se snažila vpít do jeho dlaně, protože s ní vklouzl mezi její stehna.

„Bože, jsi tak mokrá. Tady dole jako zatracené jezero.“

Smích, který ji unikl, byl sladký a bez dechu. „Mám ráda, když mě naplácáš.“

„Zopakuj to a já popřemýšlím o tom, že ti dám další.“

„Tome.“

„Zopakuj to, Cam.“

Přes rameno k němu zajela svým hnědým pohledem a uzamkla ho s jeho. „Mám ráda, když mě naplácáš, Tommaso. Dej mi, prosím, další. “

Projela jím radost a chtíč.

Na druhou půlku ji uštědřil další tři plácnutí.

„Tady, a teď máš obě půlky stejné, Cam.“

„Celé růžové?“

„Vlastně spíš trochu víc do červena.“

Šťastně si povzdechla. „Horké?“

„Stejně jako tvoje kundička,“ řekl, když svými prsty vklouzl zpátky mezi její stehna. Dvěma prsty zajel přímo do její kundičky. Její vnitřní svaly ho pevně objaly. Jeden příraz, poté druhý. Při třetím a čtvrtém zkroutil prsty kolem jejího bodu G. Pokaždé, když na to místo udeřil, se jí zachvěly nohy. Jeho úsměv narostl. „Chystáš se udělat, Cam?“

„Chystáš mě udělat?“

„Ty to víš, zlato.“

Netrvalo vůbec dlouho, aby jí dal všechno to, co chtěla. Když na to přišlo, byl si dost jistý, že třicet vteřin v jejím udělání pro něj představovalo rekord, ale kdo to měl vědět? V tomhle okamžiku se mnohem víc soustředil na zvuky, které vydávala, když během svého prvního orgasmu jezdila na jeho prstech.

„Sakra,“ zamumlala Camilla proti sklu.

Tom si už druhou rukou rozepínal kalhoty, prsty té první měl stále v její kundičce, kdy jí během orgasmu, masírovaly její bod G. Její sladké šťávy, mu stékaly po ruce, ve vzduchu se vznášela vůně sexu.

Pak už vyndal ruku z místa mezi Camillinými stehen, protože ji potřeboval pro svůj další úkol. Ještě dřív, než se vůbec mohl natáhnout po předmětu ve své kapse, Camilla si musela přečíst jeho myšlenky.

„Ne,“ řekla a pustila římsu na tak dlouho, aby ho popadla za zápěstí. „Beru antikoncepci – kondomy nepotřebujeme.“

„Jsi si jistá?“ Tom se nad ní trochu sklonil, aby ji políbil na tvář. Cítil, jak její úsměv narůstal. „Protože to je v pořádku, Cam.“

„Možná bych ráda cítila, jak se ve mně uděláš, Tome. Opravdu tam, víš? Nenažhavilo by tě pomyšlení na to, že mám tvé sperma přímo ve své kočičce, zatímco pak budeme dole znovu tančit?“

V uších slyšel své vlastní silné zasténání.

Opojné.

Hlasité.

Syrové.

„Ošukej mě, Tome,“ slyšel ji říct.

Bože.

Nedokázal se dostatečně rychle dostat ven ze svých kalhot, ani mít penis ve své ruce tak rychle, aby to splňovalo jeho potřeby. Políbil ji na rameno a dozadu na krk a pak už se navedl přímo do ní. Už tak zatraceně tvrdý – tak bolestivě tvrdý – se zasunul do jejího horkého, těsného kanálku a všechno to pro něj bylo doslova rájem.

S tím prvním tahem se mu krvi objevila ta nejsladší úleva.

Jako by tam našel domov a štěstí.

Hřích a lásku.

Spolu s tlukotem srdce mu do hrudního koše bušil i hlad. Hlubokými basy, které ladily s duněním, které se neslo klubovým parketem. Zatímco Tom popadl Camillu za boky a trhl s nimi dozadu k sobě, lidé pod nimi se pohybovali. A vše se zas a znovu opakovalo.

Blikající světla na stropě jen pomohla rozsvítit ohňostroj, který mu už začal vybuchovat za očima. Hlasité výkřiky Camilly se změnily v hudbu a zarývaly se přímo do jeho uší.

Čím tvrději ji šukal, tím hlasitěji sténala. Čím hlouběji se svými tahy dostal, tím víc žadonila.

Tahle žena byla pro Toma vším.

Vším dokonalým.

Vším nádherným.

„Čí jsi děvka, Camillo?“ zeptal se jí do ucha.

Její rty zkřivil ten hříšný, lstivý úsměv.

„Tvoje, Tome.“

„A na to zatraceně nezapomeň, zlato.“

Netrvalo to dlouho a udělala se podruhé. Tom pustil její pravý bok, aby zaťal svou ruku do jejích vlasů. Zatímco během orgasmu křičela jeho jméno, tahem ji nutil zaklánět hlavu dozadu.

„Žadoň o moje sperma, Cam. Řekni mi, jak moc to chceš. Žadoň mě o něj.“

Udělala to.

Hlasitě.

Opakovaně.

Žhavě.

Měla pravdu. Pomyšlení na vědomí toho, že v ní bude celou dlouhou noc, ho zatraceně dohánělo k šílenství. Nutilo ho to chtít ji dostat zpátky k sobě, do svého bytu, očistit ji a pak ji znovu naplnit.

Tom se nikdy v životě neudělal tak tvrdě jako právě teď. Nikdy nezažil tak silný orgasmus - takový, který ho zatraceně skoro přivedl na kolena.

Tak dokonalý.

***

Tom vzal Camillinu tvář do dlaní, zaklonil ji hlavu a políbil ji. A v rychlém sledu následoval i druhý a třetí polibek. V obličeji ji narostl sladký úsměv a skrz husté, tmavé řasy, se na něj podívala.

„Miluji tě,“ řekla.

„Cítíš se dobře, že to teď víš?“

Camilla se tiše zasmála. „Jo, je to tak.“

Kolem nich foukal chladný květnový vítr. Lidé všude kolem nich spěchali do všech směrů, pravděpodobně měli zpoždění a potřebovali se dostat ke svým branám.

Tomovi to bylo jedno. Ještě nebyl úplně připravený jen tak tuhle ženu pustit.

„Možná, že budeš mít kvůli mně zpoždění,“ varoval ji.

Camilla se po něm v úsměvu blýskla zuby. „Ohledně toho si nedělám zas až tak moc obavy.“

„Jsem si dost jistý, že tě něco čeká ve škole. Test nebo něco takového.“

Pokrčila rameny. „Mohla bych si dovolit vynechat to.“

„Ne, nemůžeš.“

„Jo, pravděpodobně ne.“

„A tvoji rodiče by tě rádi viděli,“ dodal.

„Jo, už několikrát volali.“

Tom ji ještě jednou políbil. „Děkuju.“

„Za co?“

„Že jsi sem přijela. Že jsi strávila čas se mnou a s mojí rodinou. Že si ohledně Chicaga necháváš otevřenou mysl.“

„To poslední bylo vtip, že?“

„Svým způsobem,“ řekl, „ale ne ve skutečnosti.“

Camille pobavením zrůžověly tváře. „Jsi příšerný.“

„Jo, no..., co s tím můžeš dělat?“

„Také bych ti měla poděkovat,“ řekla tiše.

„Za co?“

„Že mě miluješ.“

Tom se tvrdě zasmál. „Bylo by těžké nemilovat tě, Cam.“

„Dobře, pak tedy..., že jsi na mě počkal, Tome. Že jsi mi dal čas. Že jsi mě nechal přijít na to všechno šílenství a zůstal tady až do konce toho všeho.“

„Samozřejmě, že jsem tady, Cam.“

Teplou dlaní ho poplácala po tváři. „Takže jen fér varování. Až mě uvidíš příště, budu mít vlasy ve stylu mořské panny.“

Tom zvedl obočí. „Vlasy mořské panny?“

„Růžové u kořínků. Fialová uprostřed. Modrá na konečcích.“

„Hmm.“

„Bude to hezké.“

„Mmhmm,“ řekl.

Co jiného mohl říct?

Tahle žena ho neustále překvapovala.

Camilla zapíchla prst přímo do hrudi. „Jediná přijatelná odpověď, kterou mi můžeš dát, až mě uvidíš, je kompliment nebo zeptání se, co mám v plánu pro příště. Rozumíš?“

Tom přikývl. „Rozumím, zlato.“

„Myslíš, že přijdeš na návštěvu brzy?“

„Určitě,“ slíbil. „Nevím, kdy přesně, ale vymyslím to.“

„A já můžu přijet o některých víkendech.“

„To bys měla.“

Camilla zamrkala a její pobavení rychle vyprchalo. „My tohle vymyslíme, že?“

„Hmm, co?“

„Vzdálenost. Prostor. New York a Chicago. Prostě..., my.“

Tom si ji přitáhl k poslednímu polibku - opravdu to museli utnout, protože než se dostane přes bezpečnostní kontroly O´Hare letiště, bude to trvat celou věčnost.

„Jedno po druhém to vymyslíme, Camillo. Stojí to za to, že?“

„My za to rozhodně stojíme,“ zašeptala.

„To jsem si myslel. Tak běž chytit svůj let.“

Na vteřinu zaváhala a on ten pocit dobře znal. Ani on nechtěl, aby odjela, ale věděl, že život pro ni byl nastaven jinde. Tohle byly věci, na kterých budou muset zapracovat a vymyslet je.

I když stály za to.

„Zavolej mi, až dorazíš,“ řekl ji.

Camilla přikývla a naposledy ho stiskla rukou kolem zápěstí. Jeden poslední polibek mezi nimi a pak zamířila k odletové bráně velkého letiště. Tom tam zůstal a sledoval, jak odcházela.

Kurva.

Už teď ji chtěl zpátky.

***

Když Tomovi v uchu přes Bluetooth cinkla příchozí textová zpráva, sám pro sebe zaklel. Vypadalo to, že šlo o zprávu od táty.

Přijeď do mé restaurace v centru. Dneska tě kvůli něčemu potřebuji.

Ani ne za půl hodiny ho čekali chlapi z gangu, aby s nimi prošel jejich byznys na celý týden. Pomyslel, že by tátovi poslal zprávu s tím, že byl na cestě do skladiště, ale neobtěžoval se s tím. Boss byl boss – pokud boss zavolal, muž šel. Bylo to prostě tak jednoduché.

Když okolní doprava mírně zpomalila, Tom udělal uprostřed silnice nedovolenou otáčku do protisměru a šlápl plyn. Byl blíž skladišti než restauraci, ale nakonec to zvládl za polovinu času. Samozřejmě díky rychlostí.

Nepotřeboval přesně dostat pokutu za překročení rychlosti, ale bylo to tak, jak to bylo.

Když Tom zaparkoval na místě pro zaměstnance, vypnul motor Mercedesu a zamířil k zadní části klubu. Tommas nikdy nepracoval vpředu u stolu, ale pouze v zadní kanceláři, kde mohl mít své soukromé schůzky a cokoli jiného, co potřeboval.

Přesně tak, Tom našel tátu sedět za jeho velkým stolem. Na jedné straně měl šálek s horkou kávou, na druhé mobilní telefon. Žádné papíry ani desky tak, jak tam obvykle míval. A na židli před stolem neseděl žádný ze zaměstnanců.

Jen Tommas, Theo a Damian.

Tom vešel dovnitř. „Volal jsi?“

Tommas se usmál. „Vyprovodil jsi Camillu pryč?“

„Asi před hodinou.“

„A už vymýšlíš způsob, jak se dostat do New Yorku, co?“

Tom se uchechtl. „To je tak zjevné?“

Staršími muži si mezi sebou vyměnili úšklebky. Tom nechápal, co tu bylo tak zábavné. Dobře, věděl to. On sám. Byl pro ně zdrojem pobavení, protože tohle bylo poprvé, co ho kdy viděli v takovém..., stavu.

Zamilovaného.

Tom si zkontroloval hodinky. „Do pěti minut jsem měl být ve skladišti, abych se setkal s muži a rozdal jim práci na příští týden. Pokud jsme s tímhle skončili, stále bych se tam mohl dostat včas na to, aby většina z nich na mě už něco nehodila.“

„Nebudeš už muset do skladiště jít.“

Zvedl oči a setkal se s tátovým pohledem. „Cože?“

„Skladiště - myslím tím řízení gangu. Po dnešku už to nebude nutné.“

Tom si odkašlal. „Je to moje práce, bossi.“

Skoro řekl tati, ale v posledním okamžiku si to rozmyslel. Tohle byla zcela jasně schůzka ohledně byznysu a nic jiného.

Byl třeba respekt.

Vždy.

„Vlastně potřebuji další pár rukou v oblasti pašování zbraní,“ řekl Theo s pokrčením ramen. „Měj na paměti, že nebudeš se zbraněmi jezdit, ale půjde o vyřizování obchodní stránky operace. Uzavírání dohod, správa zásilek a lidí, kteří pracují ve skladištích.“

„Jako nový gang,“ dodal Tommas.

Tom přejížděl pohled mezi tátou a Theem. „I když ty mě nechceš u pašování zbraní.“

„Ty je nepašuješ, Tommaso. Budeš dělat něco jiného, i když ve stejné oblasti. Něco, co je pro tebe vhodnější, synu,“ řekl táta, opřel se ve svém křesle a vypadal mnohem uvolněněji. Alespoň pro tuto chvíli. „Víš, ty nejsi jako já, ani takový, jako jsem byl. Nejsi ani jako Theo nebo Damian, když byli mladými Capos. Ty jsi ty. A nevzal jsem v úvahu, že my všichni jsme s tebou zacházeli úplně jinak, než jak bylo zacházeno s námi. Učil ses jiným tempem a tvoje zaměření to ukazuje. Víš, co je nejlepší pro organizaci, gang i pro tebe samotného. Tohle nám ukazuješ, Tommaso.“

„Cross už vytáhl skutečnost, že bez další pomoci nedokáže zvládnout všechny aspekt pašování. My všichni víme, že ty jsi na to vhodný.“ Theo se odlepil od okraje stolu a mávl rukou k Damianovi. „Kromě toho, je na čase, abys začal stínovat underbosse, nemyslíš?“

„V byznyse je dobré dát muže tam, kde pracují nejlépe,“ dodal Damian.

„A tam, kde si zaslouží být,“ řekl táta.

Tomovi se to všechno líbilo.

Měl jen jednu otázku...

„A co gang v the Heights?“ zeptal se. „Znovu se do toho vloží Adriano nebo jak?“

Tommas zavrtěl hlavou. „Adriano aktuálně pracuje na vybudování dalšího gangu. Je v tom hodně dobrý - ví, v čem je nejlepší.“

„Ten gang potřebuje Capo, bossi.“

„Bude ho mít.“

„Koho?“

Tommas zvedl mobilní telefon a podal ho Tomovi. „Zavolej Louovi, synu. Ty si s ním dej schůzku – žádné další informace nenabízej – v klubu, kam Damian rád chodí cvičit. Zbytek Capos už byl informovaný a teď už do toho klubu míří.“

Tom se podíval na telefon ve své ruce, nejistý, ale šťastný. „Pochopil jsem.“

„Lou má na to, aby se objevil, jednu hodinu. Nesmí přijít byť jen o jednu jedinou zkurvenou vteřinu později, a ty mu neřekneš, proč je tam povolán.“

Jo, Tom věděl, jak zasvěcení probíhá.

Jeho bylo stejné, jenže on byl celé dny předtím, které k tomu vedly, nucený běhat pochůzku po pochůzce pro svého tátu a strýce. Jeho den pak přišel v zimě, kdy zatímco téměř nahý stál ve studeném skladišti, jeden Capo po druhém po něm házeli otázkou za otázkou, a jemu přitom mrzl zadek skoro k smrti.

Vypadalo to, že Lou svou příslušnost získá mnohem snáz.

Tom za to byl opravdu vděčný.

„Jeho čas se začal odpočítávat před dvěma minutami,“ řekl Tommas. „Hodláš být tím důvodem, proč ztratí svou šanci, protože tam prostě jen budeš stát jako zkurvený idiot?“

Tom se zasmál. „Ani náhodou.“

„Zavolej tomu muži, Tommaso. Hned.“

***

„Tome!“

„Tommaso!“

Tom se připravil na dopad tornád, která mířila jeho směrem. Sara s Rebekou do něj narazily plnou rychlostí, smíchu a výkřiků. Nezáleželo na tom, zda byl pryč den nebo měsíc. Kdykoli ho sestry viděly, stále se chovaly, jako by pro ně byl jejich nejoblíbenějším člověkem na celém světě.

„Kde je Camilla?“ zeptala se Sara.

„Jo, přijde?“ přidala se Rebeka.

Tom si klekl na jedno koleno, aby byl k oběma dívkám blíž na úrovni očí. „Cam se musela vrátit do New Yorku, ale brzy ji uvidíme znovu.“

Rebeka se zamračila.

Sara se zašklebila.

„No, dobře,“ řekla nakonec Sara.

„Hele!“ zaječela Rebeka.

Při té hlasitosti Tom vytřeštil oči.

Bože, jeho sestry byly tak hlasité.

„Jsem tady,“ řekl jí, „nemusíš tak křičet.“

A protrhnout mi ušní bubínky.

„Máma říká, že dávají nový film s princeznami.“ Rebeka se naparovala, krásná, jak jen mohla být. „Vezmeš nás na něj, Tome?“

Obě dívky se usmály.

Věděly, že pokud to udělají, nedokázal jim říct ne.

„Jo, vezmu vás tam.“

„Jupí!“

Znovu tak hlasitě.

Tom se zvedl a položil ruce na poskakující hlavičky obou dívek. „Nechte mě, ať si na pár minut dojdu promluvit s mámou, a pak půjdeme. Dobře?“

„Dobře,“ ozvaly se obě dvě.

Pak Sara řekla: „Pojď, Rebeko. Pojďme se připravit.“

Rebeka šťastně následovala svou starší sestrou pryč. I když Tom nevyrůstal se sourozenci, kteří by mu byli věkově blízcí tak, aby měl kamaráda, byl šťastný, že jeho sestry měly jedna druhou navzájem. Ty dvě se na sebe obracely a staraly se o sebe a on doufal, že to tak bude pokračovat i nadále.

Tom rychle našel mámu.

V její knihovně.

Když se objevil ve dveřích, zvedla hlavu od knihy ve svých rukou.

„Tommaso.“

„Ahoj, mami.“

„Kde je tvůj otec?“

Tom pokrčil rameny. „Dneska v noci bude oslavovat v byznysu.“

Nový mafián.

Boss musel vždy oslavit získání nového rekruta.

Abriella se dál na nic neptala, prostě jen poklepala na místo vedle sebe na koženém gauči. „Pojď, sedni si ke mně.“

„Řekl jsem dívkám, že je vezmu do kina.“

„Na princezny?“

„Jak jsi to věděla?“ zeptal se se smíchem.

„Nepřestávaly o tom mluvit už od okamžiku, kdy jsem jim ukázala upoutávku.“ Když se posadil, Abriella na něj podívala. „Ale to není ten důvod, proč jsi sem dnes večer přišel, že?“

„Jak jsi to věděla?“

Jeho zopakovaná otázka přiměla mámu usmát se. Konečky prstů se dotkla jeho tváře, pak se podívala zpátky na svou knihu a odložila ji stranou.

„Jen jsem si myslela, že mě někdy během dneška přijdeš navštívit.“

„Proč?“

„Camilla jela dneska domů, že?“

„Dneska ráno, ano.“

Abriella přikývla. „Máš něco na mysli, Tommaso?“

„Vždycky mám něco na mysli, mami.“

„Myslela jsem něco ve spojitosti s ní.“

„Možná.“

Abriella se široce usmála. „To jsem si myslela. Ve stole, v horní zásuvce, najdeš to, co hledáš.“

Tom se na mámu podíval, ale zvedl se a zamířil ke stolu. V horní zásuvce starého stolu našel černou sametovou krabičku na prsten. V ní spočíval mámin zásnubní prsten s diamantem s princeznovským řezem, který seděl v koruně diamantů. Kroužek z bílého zlata doslova zářil, což mu řeklo, že ho někdo nedávno vyčistil.

Tom se dlouze díval na prsten, ale mlčel. Jako první promluvila máma.

„Je v pořádku nevědět kdy, Tommaso.“

„Je to tak?“

„Ty ji znáš, a to je to, na čem záleží.“ Abriella si ho prohlížela s hlavou nakloněnou ke straně a pokračovala dál: „Teď jsi šťastnější. Možná to je to, co jsi potřeboval, Tommaso. Možná to je to, co jsi hledal. Každý muž v tomhle životě potřebuje dobrou ženu. Vypadá to, že ty sis tu svou našel o trochu dříve než většina ostatních.“

Tom se stále díval na prsten. „Stále nemůžu uvěřit, že jsi věděla, že tě o tohle přijdu požádat.“

Abriella se zasmála. „Samozřejmě, že jsem to věděla, Tommaso. Byla jsem první žena, kterou jsi kdy miloval – jsi můj chlapec a já tě znám. Znám tvé srdce. Ale ona bude tou poslední ženou, která tě bude milovat. Jsem šťastná, že je to ona.“

Tom znovu přešel místnost a políbil mámu na temeno hlavy.

„Miluji tě, mami.“

Natáhla ruku a něžně ho poplácala po krku. „Běž a vezmi sestry na film. A až Camilla zavolá, pozdravuj ji ode mě.“

„Budu, mami.“