ABS - 1. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Ethan

„Co tím kurva myslíš, že to nedokážete zprovoznit?“ Křičím a zároveň procházím kolem dlouhého obdélníkového stolu.

„Omlouvám se Ethane, ale vyzkoušeli jsme všechno.“ Promluví Jarod.

„Očividně ne, protože vím zatraceně dobře, že to dokážete. Myslíš, že tě platím dobře, když tady sedíš a povídáš mi, že to nejde? Jsme na pokraji průlomu. Průlomu, který přinese této společnosti miliardy dolarů.“

„Ale Ethane –“

„Žádné ale!“ Zakřičím a ukážu na Jaroda. „Google ještě nezveřejnil jejich produkt. Je stále v beta testování a víš zatraceně dobře, že každá technologická firma tam venku pracuje na té stejné věci. Chci, aby ta naše byla první a nejlepší. Nejedná se o žádnou raketovou vědu. Jde o technologii. Každý jeden z vás,“ ukážu na skupinku mužů a žen kolem stolu, „je absolventem MIT. To je to, co děláte. Tohle je sračka, která vás drží v noci vzhůru.“

„Ethane, vyzkoušeli jsme to několikrát,“ promluví Edward.

„Vyzkoušejte to znovu a znovu, dokud na to nepřijdete.“ Zamračím se. „Máte dalších třicet dní.“ Zavrtím hlavou, vyjdu z místnosti a zabouchnu za sebou dveře.

Kurva, dnes tyhle sračky nepotřebuju. Jdu zpět do své kanceláře a zakřičím na svoji asistentku Holly.

„Ano pane Kleine?“ Promluví nervózně.

Posadím se za stůl a zvednu formulář s žádostí o volno, které vyplnila.

„Co je to?“ Zvednu kousek papíru.

„S manželem slavíme roční výročí od svatby a chtěli bychom jet na Hawai.“

„Nejeli jste na Hawai na líbánky?“ Zamračím se na ni.

„Ano, chceme se tam vrátit.“

„No to datum, které požaduješ, mi nevyhovuje. Během té doby mám spoustu práce a potřebuju tě tady. Běž na večeři a potom měj divoký sex. To je vše, co potřebujete na oslavu.“

„Ale pane, je to náš první rok.“

„Gratuluju, zvládli jste celý rok. To je toho. Až jich budete mít za sebou pětadvacet, tak mi dej vědět a možná ti dám volno, abyste mohli oslavovat, ale do té doby je odpověď ne. Potřebuju tě tady.“

Skloní hlavu, protože nechce, abych viděl slzy, které jí zalévají oči.

„Vypadni odtud a vrať se k práci.“

Otočí se, vyjde z mé kanceláře a opatrně za sebou zavře dveře. Zavrtím hlavou, zvednu telefon ze stolu a všimnu si zprávy od Samanthy.

 

Ahoj sexouši, nechceš jít večer ven?

 

Dneska nemůžu. Slíbil jsem Charlesovi, že půjdu do nějaké galerie umění. Jak rychle se dokážeš dostat do hotelu Plaza? Mám hodně napětí, které je potřeba hned uvolnit.

 

Můžu tam být za patnáct minut.

 

Dobře. Víš, který pokoj. Hned odcházím. Bylo by moudré, kdybys na sobě neměla kalhotky, už ti jich dlužím pět.

 

Žádné mít nebudu. Uvidíme se brzy.

 

Vyjdu z kanceláře a zastavím se před stolem mé sekretářky Lucy.

„Odcházím z kanceláře. Vrátím se za hodinu a půl.“

„Ano pane, mimochodem, Holly vypadala pěkně nešťastně.“

„Dostane se přes to.“ Odejdu.

Vlezu do limuzíny a zabouchnu za sebou dveře. Harry, můj řidič, na mě pohlédne přes zpětné zrcátko.

„Hotel Plaza.“ Promluvím a vytáhnu telefon.

„S kým se setkáš tentokrát?“

„Se Samanthou.“

„Nestarám se o ni.“

„A já tě neplatím, aby ses staral o ženy, se kterými se vídám, nebo jo?“

„Ne, ale stejně ti řeknu svůj názor.“ Ušklíbne se.

„Nech si své názory pro sebe.“

„Sakra Ethane, ty nemáš rád ani polovinu žen, které šukáš.“

„Nemusím je mít rád Harry. Líbí se mi jen to, co mají mezi nohama.“

Povzdechne si a pomalu zavrtí hlavou. Když zastavíme u obrubníku hotelu, vrátný mi otevře dveře a já vystoupím.

„Dobré odpoledne, pane Kleine.“

„Zdravím Done.“

„Užijte si pobyt.“

„To mám v plánu.“ Zakřením se.

Zamířím do svého pokoje v devatenáctém patře, naskenuji svoji kartu a vejdu dovnitř. Sundám si sako a začnu si rozepínat košili, když uslyším klepání na dveře.

„Jdeš pozdě.“ Zamračím se na Samanthu.

„Provoz, Ethane. Tohle je New York. Nebydlím hned za rohem.“

Má na sobě krátké červené šaty a červené lodičky na vysokých podpatcích. Můžu říct, že nemá podprsenku, protože tvrdé bradavky napínají materiál šatů. Stáhnu si košili z ramen a rozepnu si pásek, zatímco jdu k ní. Vložím ruku mezi její stehna a pomalu ji posunu nahoru, dokud se nedotknu kundičky a vnořím prst dovnitř. Zalapá po dechu. Druhou rukou jí rozepnu zip jejích šatů a nechám je spadnout na zem.

„Boty si nech.“

Omotá mi ruku kolem krku a přibližuje se ústy k mým. Odtáhnu se.

„Znáš pravidla, Samantho. Žádné líbání. Dostaň se na postel na všechny čtyři.“

Udělá, o co jsem požádal, zatímco si vytahuju kondom z peněženky. Stáhnu si kalhoty a nasadím kondom na už tvrdého ptáka, popadnu ji za boky a vrazím ho do ní, rychle a tvrdě. Ze rtů ji uniká dlouhé zasténání. Rychle do ní přirážím, vlhkost jejího těla mi obaluje ptáka. Uvolním jí vlasy a chytnu se za ně.

„Líbí se ti, když tohle dělám.“ Zatahám za ně.

„Ano, och ano.“

Ještě párkrát jí zatahám za vlasy, pak je pustím, natáhnu se po jejích prsou, štípnu do bradavek, což způsobí, že sténá ještě hlasitěji.

„Co chci slyšet?“ Zeptám se, zatímco do ní buším.

„Víc, Ethane. Šukej mě tvrdě.“

Po pár dalších přírazech se z ní vytáhnu, přetočím ji na záda, zvednu jí nohy tak moc, jak jen to jde, což mi umožní zajet do ní hlouběji. Orgasmus narůstá a já ho vítám. Potřebuju ho. Po pár dalších drsných hlubokých přírazích zastavím a zasténám, když se udělám a všechno napětí, které jsem cítil, se uvolní.

Slezu z ní, jdu do koupelny, kde se zbavím kondomu.

„Jsi v pořádku?“ Ptám se, zatímco sbírám košili ze země a obléknu si ji.

„Jo, je mi skvěle.“ Usměje se. „Proč mě nenecháš tě políbit?“ Ptá se a přitom leží na posteli.

„Protože nepotřebuju být líbán, Samantho. Znáš pravidla a už se mě znovu neptej.“ Vklouznu do kalhot.

„Už musíš odejít?“ Našpulí pusu.

„Víš, jak jsem zaneprázdněný. Musím se vrátit zpět do kanceláře.“

„Vždycky jsi zaneprázdněný, Ethane. Pomyslel jsi někdy, že bys zpomalil a jednou za čas si dal oraz?“

„Ne.“ Usměju se. „Dokud jsou peníze, které se dají vydělat, je práce, která se musí udělat.“

„Nesnáším tě.“

„Ne, to není pravda. Kdyby jo, už by ses nevracela.“ Upravím si kravatu a kouknu do zrcadla.

„Sex je skvělý, proto se vracím pro víc, ale pokud jde o tebe, jsi jenom bastard bez emocí.“

„Já vím a tobě se to tak líbí. Užij si zbytek dne, Samantho.“ Mrknu na ni a vyjdu ze dveří.

Můj život je celý jen o mé společnosti a o kontrole. Moji zaměstnanci a kolegové mi říkají 'Ledový muž', protože žilami mi neproudí nic jiného, než led. Emoce nejsou nic pro mě, pocity neexistují a můj vlastní zisk je nejvyšší prioritou, nezáleží na koho musím šlápnout, abych dostal, co chci. Díky tomu jsem se stal tak úspěšným, vybudoval a řídil miliardovou technologickou společnost ještě před třicítkou. Jsem na vrcholu a to je vše, na čem mi záleží.