S&B - 4. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Terez, Lucka

Switch

Ležím na břiše, ruce svázané za zády a členové Royal Bastards se na mě sesypali.

„Ty kuse hovna!“

„On ti věřil!“

„Zlomím každou kost v tvém těle!“

Pokud si myslí, že mě tím vyděsí, tak jejich slova na mě nemají žádný účinek, že jejich pěsti způsobí skutečnou bolest, ani to. Jediný člověk, co pro mě něco znamená… všechno… je Burn. Já jsem nic. Vždycky jsem byl, ale on si to nemyslí. On věří, že mám cenu, že si zasloužím postel, jídlo, sprchy a jeho společnost. Nechává mě číst a nesoudí, když dávám přednost být nahý. Látka dráždí mé jizvy.

„Já vím, že si ho nehoníš. Musíš někde vyložit náklad. Už je to šest měsíců a jsi připravený.“

Slova se mi ozývají v hlavě, když mě do ní někdo udeří. Nic necítím, kromě bodnutí z odmítnutí a hněvu. Tolik zasraného rozhořčení. Burn mě chce předhodit ženským. Naservírovat mého ptáka pro potěšení ostatních, jako Pán.

Roky mě poskytoval svým kumpánům. Jeho roztomilý chlapec na rozdávání.

Poté, co rodiče zemřeli a i má babička, pak teta, jsem se stal součástí systému. Pěstouni mě prodali jemu, Remymu. Muži, který hraje v každé mé noční můře. Nebo aspoň v těch, které jsem míval, než mě Burn přijal.

Nejprve jsem žil v luxusu, tehdy jsem se cítil výjimečně. Čokolády na polštářích každé ráno. Polibek na dobrou noc. Pan Remy se ke mně choval, jako bych byl dokonalý, když jsem byl kluk. Tehdy jsem měl cenu, pak se mu ale nelíbilo, když mi začalo růst ochlupení a začal jsem smrdět jako chlap, tak tomu říkal.

Už jsem nadále pro něj nebyl přitažlivý, ve čtrnácti mě poslal do sklepa a našel si jiné chlapce. Miloval jiné chlapce. Nechával je, ať naplní jeho tužby, zatímco já jsem roky hnil ve sklepení v temnotě; nemilovaný a bezcenný.

Nedovolím, aby mi to Burn udělal. Prodal mě těm… ženským. Jako bych na sobě chtěl jejich ruce. Jako bych někdy mohl čerpat potěšení z něčí pusy na svém penisu.

Jsem uvnitř mrtvý.

Nic necítím.

Většinou.

Kromě něj.

S ním… cítím.

Jsem méně odporný. Méně poškozený.

Jsem v prdeli. Vím to. Vy to víte. Chlap se vzděláním ze třetí třídy, který nemluví. Mluvíval jsem. Dříve. Roky jen pro sebe, prosíc o svobodu, aby nedělali, co dělali. Můj hlas ztratil cenu. Nepotřebujete hlas, když vše, co přináší, je smích a krutost. Křičíte a oni do vás pronikají hruběji. Brečíte kvůli jídlu, žádné vám nepřinesou. Vzlykáte kvůli získání sympatií, ale dostanete jen ránu rákoskou a jste odměněni zničeným krvavým masem, ztracenými sny a zlomenou duší.

Z vedlejší ložnice se ozve křik. Z naší ložnice. Burnovy výkřiky. Cítím je, v sobě. V mé hlavě, břiše, všude. Potřebuju se za ním dostat, aby byl v pořádku, abych vše zlepšil, bojuji s pouty.

Tohle jsem způsobil.

Viděl jsem rudě… viděl jsem Remyho a jeho pět kamarádů. Já na jeho dece, připravený pro jejich potěšení.

Velebili mě, než mě využili. Tehdy se mi to docela líbilo. Milovali mě. Uctívali mě za to, co jim moje tělo poskytovalo. Nemůžu být znovu využit. Nikým. Tak jsem viděl rudě.

Já… kurva.

Musím se dostat k Burnovi.

„Do prdele! Co se to děje?“ zasyčí někdo.

„Má noční můry, nebo tak něco.“

Odmítám jim dovolit, aby mě drželi od něj, bojuji s pouty, dokud mi krev nesmáčí zápěstí a nerozedřou se do masa.

Do středu zad mě zatlačí bota, aby mě zklidnila. Tvář mám přitisknutou k zatuchlé dřevěné podlaze. „Nedostaneš se pryč, ty sráči. Budeš hezky poslouchat, co jsi způsobil.“

Burne, omlouvám se.

Prosím, nesmíš mě nenávidět.

Prosím.

Viděl jsem rudě.

Nemyslel jsem to tak.

Já… viděl jeho.

Já jsem… já…

Z oka mi unikne jediná slza. Zrádce. Slabost.

Řev se změní v tichý křik.

Je mi to tak líto.