Beast - 5. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Beast

„Ježíšmarjá, Beaste. Co ti to vlezlo do prdele?“

Hawk má v ruce půlku hamburgeru, stojí nade mnou a vypadá nasraně. Právě se mi podařilo vymlátit zuřivý důlek do bočního panelu auta, které mám restaurovat.

„Jo, za to se omlouvám,“ zamumlám. „Mám nějaký starosti.“

„Tak si to vyžeň z hlavy,“ zavrčí. „Neplatím ti za to, abys mi přidělával další práci. Kurva, ty máš tu sračku opravovat, a ne ji ničit.“

„Víš stejně dobře jako já, že to auto nemá žádnou cenu, ať už je zrestaurované, nebo nezrestaurované,“ opáčím. Dotyčné auto je zrezivělý Mustang, který náš zákazník nejspíš našel na zadním pozemku dědečkovy farmy. Ve stavu, v jakém je, by mu bylo lépe jako hotelu pro mývaly. Dáváme ho dohromady a on chce, aby po dokončení vypadal jako nový. Tímhle tempem toho je na něm víc ze smetiště než z původního auta. Začal jsem mu říkat Frankenstein Mustang.

„Jo, to dělám. Ale peníze Sama Webera jsou zelené stejně jako peníze všech ostatních. A upřímně řečeno, my teď zelenou potřebujeme. Takže drž hubu a změň svůj přístup. Uděláš do té rzi díru pěstí.“

Hawkova slova mě zdaleka neuklidnila, ale jen mě ještě víc naštvala. Nakonec z něčeho – nebo z někoho – vymlátím duši, jestli odsud nevypadnu. Vstanu a otřu si ruce o džíny. „Musím si dát pauzu.“

„Dobře. Vrať se, až budeš připravený chovat se jinak.“

„Jdi do prdele.“

„Nápodobně.“ Hawk po mně střelil varovným pohledem. Jsem v pokušení se po něm ohnat, ale přiměju se ustoupit. Se svými dvěma metry jsem největší člen Lords of Carnage. Ale tohle je Hawkův obchod. On tu velí, a i když mě teď štve, respektuji způsob, jakým to tu vede. Takže místo toho, abych si něco začal, to hodím za hlavu a oddupu ven na cigáro.

V zadní části obchodu je spousta věcí, do kterých můžu bušit. Ale místo abych si dal cíčko a šel do města, klesnu na převrácený pětilitrový sud a zapálím si. Dlouze potáhnu, hlučně vyfouknu kouř z plic a snažím se vzpamatovat.

Zasraná Brooke Brentan. Zasraná Brooke Brentan.

Prudce se zvednu z pětilitrového sudu a začnu dupat po dvoře. Od té doby, co jsem ji viděl v Downtown Diner, ji nemůžu dostat z hlavy. Vypadá úplně jinak, ale tak nějak pořád stejně. Je teď celá upjatá, má upjatý tmavomodrý oblek, vkusný make-up a ani vlásek jí nevyčnívá.

Jestli něco, tak je ještě krásnější než v šestnácti, i když se mi víc líbila, když byla divoká, uvolněná a svobodná. Její tělo je teď pevnější. Svalnatější. Má pevný pohled, jako by se mohla vrhnout do akce a sejmout muže dvakrát většího než ona. O čemž nepochybuju, že by to dokázala. Brooke byla vždycky drsňačka. Spoustě lidí nedovolila nahlédnout přes ten svůj podělaný zevnějšek, aby poznali, jaká je doopravdy.

Právě jsem do ní začal nahlížet, když opustila město. Opustila mě.

S řevem odhodím cigaretu na zem, zvednu blatník starého buicku a rozbiju ho o přední sklo vraku auta. Sklo se explozivně roztříští.

Hluk a zkáza mi na chvíli poskytnou oddech. Ale i když seberu cígo ze země a strčím si ho zpátky do úst, Brookina tvář je zpátky. V mysli přejíždím po křivce její čelisti až k jemné, zranitelné kůži na krku. Vyžehlená látka jejího kostýmku mě na okamžik zastaví, ale přesto vidím zvětšená ňadra, malá a pevná. Můj penis se vzruší, když si představím, jak by byla cítit pod mýma rukama. Vzpomínám si na pocit její kůže, na to, jak byla hebká. Z hlubin paměti slyším nejslabší ozvěnu zvuků, které vydávala, když jsem jí poskytoval rozkoš. Zajímalo by mě, jestli by ten zvuk vydávala i dnes.

Moje mysl se přesune na jih, sklouzne po jejích žebrech k pasu, když se náhle vrátí k obrysu její zbraně, který mě vytrhne zpět do reality.

Je to zasraná federálka.

Ze všech věcí, které jsem si dokázal představit, že Brooke dělá – ze všech míst, kam jsem si dokázal představit, že se vydala –, je být federální agentkou to úplně poslední, co by mě kdy napadlo. Sakra, dokázal jsem si ji představit jako, já nevím… břišní tanečnici? Možná zpěvačka v rockové kapele? Dokonce i zatracenou lesní strážkyni. Ale fedouš?

Zvednu starý karburátor a mrštím jím co nejsilněji o boční okno vraku. To se taky rozbije.

Proč tě vůbec zajímá, co je kurva zač, namítá malá, racionální část mého mozku. To není tvůj zasranej problém, Beaste. Ona není tvůj zasranej problém. Už dlouho není.

Jak se ukázalo, nikdy nebyla mým zkurveným problémem. Jen jsem byl tehdy příliš mladý, hloupý a plný naděje, než abych to věděl.

Stejně jsem ji nikdy pořádně neznal, že? Byl jsem jen hloupé dítě. Nevěděl jsem, co chci. Brooke byla jen první kus ohanbí, který vypadal, že mu tam někde uvnitř chrastí mozek. Nechal jsem svého ptáka, aby přemýšlel za mě. Všechno to byla jen hloupá chyba.

A teď je zpátky ve městě. Kdo ví, na jak dlouho. Aby mi zatraceně znepříjemnila život, pokud se od ní nedokážu držet dál. Pokud nedokážu přestat myslet svým ptákem a místo malé hlavy používat pro jednou svou velkou hlavu, když jde o ni.

Kurva.

Dokouřím a otřepu se. Pak popadnu žehličku na pneumatiky a začnu zpracovávat hromadu starých pneumatik na kraji pozemku. Znovu a znovu přikládám kov, jak nejsilněji to jde, a cítím, jak se mi svaly napínají a prohýbají námahou. Buším do pneumatik, dokud nejsem vyčerpaný, kape ze mě pot a mysl mám téměř čistou.

„Hej!“

Otočím se. Hawk stojí asi dvacet metrů za mnou. Ruce má zkřížené a prohlíží si scénu před sebou.

„Zatraceně, Hawku, ať mi teď kurva nerozdrtíš koule.“ Zavrčím. „Zaplatím ti, kurva, tolik, co si myslíš, že tenhle krám stojí.“ Upustím žehličku na zem, stáhnu si triko přes hlavu a otřu si pot z obličeje a hrudi.

„Seru na to. Všechny tyhle sračky půjdou na vrakoviště.“ Hawk odpoví klidně. „Kromě toho to vypadá, že potřebuješ vypustit páru. Chceš si o tom promluvit?“

„Co jsi zač, můj terapeut?“ Vyštěknu. „Ne, nechci o tom kurva mluvit. Ježíši!“

Hawk pokrčí rameny. „Jak chceš.“ Na tváři se mu objeví náznak úsměvu. Samolibý sráč.

„Takže, jestli jsi sem nepřišel, abys mi nadával, tak co kurva chceš?“ Vyzývám ho.

Hawkův úsměv zmizí.

„Právě mi volala Trudy,“ řekne a čelo se mu zamračí. „Je v nemocnici. Rocka přijali kvůli infarktu.“

 

„JEŽÍŠI,“ zamumlám si pro sebe přes zvuk motoru. „Co se to dneska kurva děje?“ Zdá se, že dnešek je předurčen k tomu, aby mi házel pod nohy jednu zatracenou překážku za druhou. Už se těším, až budu moct utopit svůj žal na dně lahve Jacka, až tohle skončí.

Jedeme ve formaci do Všeobecné nemocnice v Tanner Springs. Protože s námi není Rock, náš prezident, je náš viceprezident Angel na jeho místě, vpředu a vlevo. Normálně by vedle něj jel Gunner, náš silniční kapitán, ale Gun je stále pryč a řeší problémy s Lemmym, takže se se ještě nevrátil. Takže místo něj je na tom místě Geno, náš tajemník/pokladník. Já jsem dál vzadu, těsně před Ghostem, naším zbrojním seržantem.

O Rockově situaci nevím o moc víc, jen to, že je vzhůru a prozatím mimo nebezpečí.

Když dorazíme do nemocnice, zaparkujeme ve skupině v horní části garáží a pak sjedeme výtahem do patra, kde je napsáno, že se nachází kardiologické oddělení. Cestou dovnitř si všimnu černého SUV BMW, které patří Rockově staré dámě, zaparkovaného na místě nedaleko dveří. Podle poznávací značky vím, že je její:

VYSMAHNI

 

U informačního pultu se Angel ptá šedovlasé paní s hubeným obličejem bez brady, kde má Rock Anthony pokoj. Vrhá kradmé pohledy po naší skupince a pomalu vyťukává jeho jméno do počítače. Chvíli to vypadá, že si rozmýšlí, jestli nám to číslo dá, ale nakonec našpulí rty a zamumlá ho Angelovi.

„Díky,“ řekne a zvedne bradu na nás ostatní, abychom ho následovali.

Většina z nás toho moc nenamluví. Když je váš prezident klubu mimo provoz, je to chmurná věc, i když je to jen dočasné. Když dojdeme na chodbu, kde drží Rocka, vidím, jak ze dveří po pravé straně vychází Trudy. Jako obvykle má své obarvené blond vlasy natupírované do vysokého culíku na temeni hlavy. Na sobě má na míru šitou černou koženou bundu a úzké tmavé džíny, které obepínají její bujnou postavu, a trochu se pohupuje na vysokých černých botách. Když nás uvidí přicházet po chodbě, otočí se a začne kráčet směrem k nám.

„Tru.“ Angel vykročí vpřed a nechá se obejmout.

„Angele.“ Vytáhne krabičku cigaret, kterou nervózně drží v červeně lakovaných rukou.

„Jak se mu daří?“

Trudy zvedne obočí. „Je na tom asi tak, jak bys čekal, že bude. Slabý. Unavený. Chová se k doktorům jako kretén.“

Angel si odfrkne. „Jo. Takže jako vždycky.“

Geno se do toho vloží. „Co se stalo? Byla jsi s ním, když se to stalo?“

Trudy se napne čelist. Něco v její tváři se mihne. „Ne, nebyla,“ řekne chladně. „Zavolali mi z nemocnice, když ho přivezli.“

Ghost vedle mě tiše zapíská, což slyším jen já. Něco se děje.

„Teď, když jste všichni tady,“ pokračuje Trudy a očima nás přejíždí, „jdu si ven zakouřit a dát si kafe. Za chvíli se vrátím. Dávej pozor, aby ten starý blázen neudělal nějakou hloupost, až budu pryč.“

„Jasná věc, Tru,“ ujistí ji Angel. Trudyiny podpatky klapou po chodbě, když kolem nás prochází se vztyčenou hlavou a jde směrem k výtahům.

„Zajímalo by mě, co Rock udělal, že je na něj takhle nasraná?“ Ghost zamumlá.

„Zajímalo by mě, jestli to má něco společného s tím, co dělal, když dostal ten záchvat,“ zamumlám zpátky. Trudy a Rock měli vždycky trochu bouřlivý vztah, ale nikdy jsem nevěděl, že by mezi nimi bylo něco vážného. Ona a Rock jsou spolu už dlouho. Ona ví, co obnáší být dámou prezidenta MC.

Je nás příliš mnoho na to, abychom mohli jít všichni najednou do Rockova pokoje, takže pět z nás jde dovnitř jako první, zatímco zbytek čeká venku. Angel, Ghost, Geno, Thorn a já vklouzneme do otevřených dveří Rockova soukromého pokoje a odhrneme závěs, abychom se tam vešli všichni najednou.

„Ježíši, podívej se na to. To je uvítací výbor,“ zabručí Rock, když nás vidí vejít.

„Jen si stěžuj, dědku,“ odpálí Thorn a blýskne po něm škádlivým úsměvem. „Takový mrzout jako ty by byl rád, kdyby se na tvém pohřbu objevilo tolik lidí.“

Rocka Thornova poznámka zdaleka neurazí, ale pobaví. Začne se smát, hlava se mu zvedne z polštáře, ale pak se smích změní v kašel a on padne zpátky na postel a slabě se chytí prostěradla.

„Tohle kurva nedělej,“ podaří se mu nakonec sípavě zašeptat.

„Promiň, prezi,“ zamumlá Thorn.

„Tak jak se cítíš, Rocku?“ Ghost se zeptá.

„Jako hovno. Jak myslíš, že se cítím?“ Zvedne ruku, aby nám ukázal kanylu, kterou má zapojenou do kapačky. „Podívej se na tyhle kraviny,“ řekne znechuceně. „Nemůžu se dočkat, až odsud vypadnu.“

„Kdy se dostaneš ven?“ Zeptá se Angel. „Řekli něco doktoři?“

„Ne, ještě ne. Určitě si mě tu nechají přes noc. Kromě toho, co já kurva vím? Pořád říkají, že si mě tu musí nechat na pozorování. Ujistit se, že vědí, jak moc je moje srdce poškozené.“ Zavrtí hlavou a zabručí. „Říkají, že možná musím změnit stravu, začít brát prášky nebo tak něco. Na to kašlu.“

„Kdo tě sem přivezl, Rocku?“ Ptám se.

„Přivezl jsem se sám!“ vyštěkne. „Dobře?“

„Kriste, dobře,“ zvednu ruku. „Jen by mě zajímalo, co jsi dělal, když se to stalo. Namáhal ses, nebo co?“

„Ježíšmarjá! Do toho ti nic není, jasný?“ vyprskne. „Kristepane, kdybych věděl, že dostanu třetí stupeň výslechu, tak bych sem nikoho z vás nepustil. Všichni jste horší než zatracená Trudy.“

Za námi se rozletí dveře a dovnitř vejde známá postava v uniformě zdravotní sestry.

„Tak vás zdravím,“ řekne Thornova Isabel. Zrovna nedávno dokončila zdravotní školu a měla to štěstí, že dostala práci tady v Tanner Springs General. Rozhlédne se po místnosti, prohlédne si nás všechny a bleskově se na Thorna usměje.

„Jak se cítíš, Rocku?“

„To se mě na to musí ptát každý?“ odpoví podrážděně.

„Sestry a doktoři ano,“ usměje se a předstírá, že jeho hrubost neslyší. „Jak jinak bychom věděli, jak se o tebe postarat?“

„Nepotřebuju, aby se o mě někdo staral,“ zavrčí Rock.

Isabel protočí oči a ušklíbne se. „Tady je ale hodně lidí, aby viděli našeho pacienta,“ podotkne. „Vypadáte tu jako klauni, kteří se snaží vměstnat do volkswagenu.“

„Jo, ať jdou pryč,“ opakuje Rock. Zvedne ruku a mávne na nás.

Thorn udělá krok dopředu a chytí svou družku kolem pasu. „Hej, krásko,“ zavrčí. „Víš, já se taky necítím zrovna nejlíp. Co má člověk udělat, aby se tady mohl nechat ošetřovat?“

Isabel se zachichotá a hodí po něm zářivým úsměvem. „To vám to doma nestačí, pane?“

„Ach, Ježíši, už toho bylo dost,“ zabručí Rock, ale zdá se, že Isabelina přítomnost náladu přece jen trochu vylepšila.

„Dobře,“ řekne Angel. „Vypadneme a necháme další skupinu, aby tě přišla pozdravit.“

„Angele,“ řekne náhle Rock. „Ta zásilka je zítra.“ Podívá se na Isabel, ale pak mluví dál. „Nebudu tam, abych vedl jízdu. Musíš se postarat o to, aby všechno v pořádku prošlo.“

„Neboj se, Rocku. Je to zařízené.“ Angel ho jemně poplácá po rameni. „Nemáš se čeho bát. Dokud se odsud nedostaneš, mám všechno pod kontrolou. Dobře?“

„Jo. Dobře.“ Rock si opře hlavu o polštář a zavře oči.

Nás pět se vyhrne z pokoje. Isabel vychází s námi.

„Vím, že teď vypadá jako peklo,“ řekne nám. „Ale ve skutečnosti vypadají jeho životní funkce v pořádku. Ten infarkt mohl být mnohem horší. Bylo to varování. Doufejme, že to bylo varování. Pokud to vezme vážně a změní pár věcí ve svém životním stylu, je důvod věřit, že se z toho dostane bez následků.“

Ghost se usměje. „Těžko si představit, že by Rock jedl dietu s nízkým obsahem sodíku a pil zelený čaj.“ To nás ostatní rozesměje.

Angel řekne zbytku bratrů, že se nás pět vydá zpátky do klubovny. Cestou ven napůl očekávám, že narazím na Trudy, ale není nikde v dohledu. Zpátky v garáži vidím proč: její auto je pryč.

„Vypadá to, že Trudy na chvíli odjela,“ říkám Angelovi a ukazuju na prázdné místo.

„Hm.“ Angel nevypadá překvapeně. Zvednu na něj obočí.

„Vypadala, že je na něj pěkně naštvaná,“ poznamenám.

„No, to může být kvůli tomuhle, nebo prostě obecně,“ odpoví Angel neochotně. „Trudy a Rock jsou na kordy.“

„Jo?“

„Jo. Před pár týdny ho vyhodila z domu. Přespává v klubu. Podle všeho se chce rozvést.“