S&B - 11. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Terez, Lucka

Switch

Dav pulzuje energií, stejně jako já, když vcházím do klece, na boso v nových zelených zápasnických šortkách – dárkem od Burna. Řekl, že nejen že zvýrazňují mé oči, ale také jizvy, které zamotají mému soupeři hlavu. Ne, že bych se staral. Ať už je či není André neporažený, není pro mě hrozbou.

Pod povrchem se skrývá můj démon, a otírá své ostré šupiny o moji páteř, připravený na akci. Díky Tankovi a Burnovi je naše symbióza daleko lépe zvládnutelná. Cítím ho. Hmatatelný symbol mého vzteku, jakoby jiná entita, než já. Dýchá jako já, vypadá, jako já, ale nemiluje tak, jako já. Vzkvétá díky svárům, stejně jako já díky míru.

Mimo perimetr se zaměřím na důvod svého žití. V horní straně stadionu stojí Raff vedle mého pilíře klidu. Neviditelné lano nás spojuje. Když je tu, jsem uzemněný; schopný bojovat a přežít.

Hlasatel oznámí do reproduktoru mé a Andrého jméno. Dav krvežíznivě zařve.

Plakáty vytvořené mými fanoušky se vlní vysoko ve vzduchu. Vykročím vpřed, podlaha je pod mýma nohama lepkavá. Pot a krev těch, co tu byli před námi, skrápí podlahu na jejich památku. André je vyšší, než já, širší a daleko objemnější, poskakuje na bříškách nohou v rohu klece. Prokřupe si krk a vyklepe ruce.

Olej se leskne na jeho snědém, hojně potetovaném těle. Můj protivník zatne vyrýsované břišáky a v rychlém sledu zaboxuje do vzduchu. Nepřítomně hledí a představuje si svoji výhru krok za krokem.

Připraven k boji, neukojitelný hlad sžírá mé vnitřnosti, tak zaujmu své místo. Démon sklapne zuby do prázdného vzduchu. André se nadále protahuje. Díky zářivkám nad námi zachytím zvláštní jizvu, třpytící se olejem. Počkat. Ne. Žádná jizva. Značka. Nevěřícně zamrkám a znovu na ni pohlédnu.

Nic se nezměnilo, ta věc si propracovává cestu mou šedou kůrou mozkovou. Nepředstavuju si ji. Tam, přímo nad pasem šortek se skví značka RW, stejná, jakou mám já. Remy Whitaker.

Konečky prstů obkresluji stejná písmena na svém těle, zatímco zírám na toho chlapa, mého příbuzného. Možná nenese stejné jizvy, jako já, ale je jedním z nás, ten, kterého si Pán vzal a zneužil. Teď muž, který byl dříve chlapcem, plnící fantazie zvráceného chlapa. Možná to nevydržel tak dlouho, jako já. Možná je tohle jeho nový život jako bojovníka. Nový začátek, ale pak se otočím a dívám se na publikum, muži v oblecích stojí v jedné z vrchních řad. Ty samé obleky, které si pamatuju, jako dítě. Ty, ušité Remyho návrhářem, pro jeho muže. Pro ty, kteří jsou nejblíže vnitřnímu kruhu kolem něj. Ty, se kterými nás sdílel.

Démon mi drápe žebra, připravený být vypuštěn do světa.

Zvonek zacinká.

Stále obkresluju značku na svém boku, střetnu se s Burnovým pohledem v dálce, zatímco se mým systémem šíří neklid.

Chystám se zabít muže, jako jsem já.

Poprvé ve svém životě to nechci udělat, ne takhle.

Znepokojený výraz na tváři mého muže je to poslední, co vidím, než mi spánkem vybuchne bolest a já se propadám hluboko do své minulosti, kde vládnou skuteční démoni.

Přivázaný k posteli, nahý, vibrující hračka ve mně, díky roubíku mám sucho v ústech. Vůně dřeva naplňuje mé nozdry, protože v ložnici plápolá oheň v krbu. Muži obklopují postel, na které ležím, a hladí se, zatímco mi po tvářích stékají slzy bezmoci.

Pán se blíží z rohu a moře zkažených chlápků se rozestoupí, jako vždy. V ruce drží žhnoucí železo.

Má na sobě oblek a krutý úsměv, Pán nakloní hlavu na stranu, jako bych byl roztomilé štěně, které touží nakopnout.

„Držte ho pevně.“

Ruce všech chlapů se zaboří do mého těla v perverznosti a dominanci, zatímco rozpálený hrot se přitiskne k mé kůži, maso se škvaří a zanechává vzpomínku do konce života. Příliš slabý vzlykám a mlátím sebou během celého mučení a toho, co mi dělají… celé hodiny. Zasvěcení.

Jejich spojování s mým tělem. Pot, bolest a semeno.

***

Burn

NE! Switchi!

Ten pohled. Co sakra znamená?! Co se mi snaží říct? Jde o tu jizvu? Dotýká se jí, ne?

„Něco je špatně!“ Prodírám se davem, řítím se k okraji klece a uchopím tvrzenou ocel. Sleduju Andrého, jak ze Switche vymlacuje život. Ze rtů mu stéká po tváři krev, zatímco leží v bezvědomí na podlaze, ruce uvolněné po obou stranách.

Zatraceně!

„Switchi!“ řvu, zatímco ho André mlátí do žeber. Prasknutí, jež následuje je ohlušující, jak se kost zlomí přímo před mýma očima.

Zezadu se mi omotají paže kolem pasu, snaží se mě odtáhnout od krvavé scény. Držím se pevněji, sleduju Switche umírat kvůli mně. Protože jsem mu tohle dovolil, protože jsem ho v tom kurva podporoval. Nejsem připravený nechat ho jít!

„Switchi!“ Tváře mi zaplavuje nesnesitelná bolest. „Jsem tady! Jsem tu! Neopovažuj se zemřít!“

Nemůžu bez tebe žít.

„Pojď, Burne. Krvácejí ti ruce, bratře. Ustup,“ vyjde z Raffa.

Jo? Seru na ně.

Bojuju se svým bratrem, řvu milencovo jméno, dokud neochraptím.

Zborcený potem, snažící se popadnout dech, André ustoupí, aby si vyklepal svaly. Tře si dlaní ostříhanou hlavu a zírá na Switche s hlubokým zamračením. Ten obr si odplivne na podložku a zatíná pěsti, čeká.

Switch pohne nohou.

Ztěžka vydechnu.

André se zašklebí, jako ďábel sám… lev, který si vychutnává nadcházející smrt.

Switch zasténá. Otevře oko. Andrého úsměv se zvětší hrozivým veselím.

Switch otevře ještě druhé, zamrká, jednou, dvakrát, třikrát ve zpomaleném sledu. Nakloní hlavu na stranu a vyplivne plnou pusu krve na podlahu. Pak se taky usměje, znovu se dotkne značky na boku. Z hrdla mu probublá mělký smích, zuby má karmínově zbarvené.

„Neopovažuj se kurva umřít!“ zařvu tak hlasitě, aby mě mohl slyšet i přes nedočkavý dav. Už s menšími starostmi se pustím tyčí. Raff uvolní sevření a stoupne si vedle mě.

„Měj víru.“ Drcne ramenem do mého, zatímco si otírám krev z rukou o džíny. Kapičky způsobené neleštěným kovem nadále vytékají, ale jsem příliš zaujatý bojem, abych se staral.

André kopne Switche do spodní části nohy a nabádá ho, aby hru udělal zábavnější. Pohne se, aby ho kopnul do druhé, a pak to uvidím. RW na Andrého boku. Najednou všechno zapadne na své místo – ten pohled, dotyk, ztráta soustředění.

Zvedne se na nohy, nejprve nestabilně, Switch použije tyče pro získání rovnováhy. Na hrudním koši se mu rýsují obrovské podlitiny. André v respektu pozvedne bradu, když nějaký zkurvysyn zakřičí: „dokonči ho!“

Zatnu zuby, připravený způsobit bolest každému parchantovi, který nefandí mému muži. Dneska nezemře.

Dostanou svůj zápas na život a smrt. Tenhle zápas skončí velkým přílivem peněz, které hodlám použít na vylepšení naší ložnice. Koupím větší postel. Dle jeho výběru. Ne takovou, ve které jsem se dotknul někoho jiného. Přistýlka, kterou používal je už pryč. Nechali jsme ji odstranit druhý den po kuřbě.

Switch přistoupí k Andrému a krouží přitom rameny a André ho nechá. Jen centimetry od sebe se dítě zastaví, skloní hlavu a zavře oči. André mu tuto laskavost dopřeje.

Všichni se zatajeným dechem čekají, vteřiny ubíhají. Nikdo nikdy předtím něco takového neviděl.

Krev stéká po Switchově rozbité tváři. Mokré vlasy má přilepené na čele. André se rozkročí, ruce si zkříží na hrudi, obraz nebojácné trpělivosti.

Zamrazí mě, Switch pomalu zvedne hlavu a otevře oči. Svět se zastaví. V jeho tváři už nadále nejsou oči muže, kterého nazývám svým, ale démona samotného. Usměje se na svého protivníka, hlavu nakloní na stranu jako zvědavý had. Slyšitelně začichá ve vzduchu a olízne si krev ze rtů.

André zamrká, mnohem nafoukanější, než by měl být.

Raff vedle mě úžasem zasyčí a Nose se k nám připojí s prsatou děvkou v závěsu. „Už tam není, že?“

„Ne.“ Samolibě se usmívám, než se uvolním, když vím, co bude následovat. Tank mě před tímto strašným nápadem varoval. Že pak můžeme mít problémy s návratem Switche ke své lidskosti. Dokonce kvůli tomu odmítl sledovat dnešní zápas. Zdá se, že Tankovi dlužím sto babek. Měl pravdu.

Okamžik předtím, než démon udeří, je slyšet nepatrné zavrčení. Pěsti létají bleskovou rychlostí: břicho, bok, hruď, tvář, břicho, tvář, tvář, tvář. André nedostává příležitost rány blokovat.

Uhýbá a kličkuje, Switch rozdává dobře mířené rány. Jeho soupeř naslepo kopne a zasáhne lýtko dítěte. Ten zamručí, ale nespadne.

André padá na kolena a Switch mu vykloubí ruku. Visí mu ve zvláštním úhlu u boku.

Krev stéká po podložce a následuje surové násilí. Větší muž se brání jednou rukou, jak jen může a bojuje, aby se dostal na nohy. André klopýtá do rohu a narazí ramenem do klece, snaží se nahodit ruku zpět na místo s agónií vepsanou ve tváři.

Neschopný kontrolovat svůj hlad na něj Switch bez lítosti zaútočí. André se statečně brání, ale bezchybný kop z otočky do hlavy ho v bezvědomí shodí na bok.

Zalitý potem se Switch přikrčí nad mužovou bezvědomou postavou a obalí mu obě ruce kolem krku. Dav touží po zabití a zdivočí, skanduje Switchovo jméno, zatímco ten ukončuje protivníkův život před námi všemi. Pyšně se mi nafoukne hruď, ale mlčky čekám, až vše utichne a já budu muset vkročit do ringu, abych zkrotil toho zlomyslného démona, než ublíží ještě někomu.

Démon vzhlédne nad tělem oběti. Naše pohledy se střetnou, něco mezi námi proběhne, než se toho mrkáním zbaví. Jediné slovo mu zformují rty, ale já nerozeznám jaké. Pak udělá něco, co jsem nikdy předtím neviděl. Switch se posadí zpět na bobek, popadne Andrého za kotník, postaví se a táhne jeho tělo z ringu. Otevře klec a sestupuje po schodech. Protivníkova hlava se odráží od schodů a zanechává na nich šmouhu krve. Switch odnáší svou výhru do šatny.

Ti, kteří mu stojí v cestě, se stáhnou ze strachu, co by mohl udělat. Otočím se k Raffovi s vědomím, že jsme se ocitli v problémech. Tohle není v pravidlech. Tělo bývá ponecháno v ringu, aby s ním naložila jeho rodina. Tato úroveň neúcty nebude tolerována.

„Dostanu toho chlapa od Switche,“ ukážu k chodbě.

Usmívající, když by neměl mě Raff poplácá po zdravém rameni. „To udělej. Já si promluvím s jeho skupinou a uvidíme se, až to vyřešíme.“

Neobtěžuji se s odpovědí, poplácám Raffa po rameni, vím, že udělá, co slíbil a spěchám, abych se za Switchem dostal dřív, než někdo jiný. Bůh jim pomáhej, pokud ho zastihnou ve špatné náladě. Jeden mrtvý chlap stačí. Nepotřebujeme dalšího.

Rudé skvrny od Andrého hlavy mě zavedou až do šatny, kde najdu nahého Switche přecházet kolem sprch s rukama propletenýma za hlavou.

„Zlato?“

Otočí se ke mně, oči zběsilé, zabité tělo sedí vzpřímeně opírající se o dlaždice a voda smývá rudou z jeho těla.

Switch ukáže na jeho značku a pak na svoji.

Zranitelnost v jeho pohybech mi láme srdce.

„Já vím. Viděl jsem to. Jsi v pořádku?“ promluvím tiše připravený na vše, co ode mě bude potřebovat.

Můj muž těžce polkne a zavrtí hlavou. Spodní ret se mu chvěje, jak se zbytky adrenalinu odplavují z jeho těla. Hádám, že démon tentokrát nepotřeboval přemluvit, aby se vrátil zpět do klece. Tank ho vycvičil lépe, než jsem si myslel.

S potřebou se ho dotknout, cítit, že je naživu se přiblížím. „Můžu se tě dotknout?“

Další zavrtění.

Dobře. Chápu.

Se zvednutýma rukama, aby věděl, že nejsem hrozbou, mu dávám prostor, aby se uvolnil. Switch pohlédne na mě a zase na Andrého. Bude potřebovat stehy na obličeji. U žeber taky zabere chvíli, než se uzdraví.

Kurva. Je nádherný. Dokonce i fialový a celý od krve.

Můj pitomý pták sebou zacuká.

Spustím obě ruce k bokům a sevřu je v pěst, abych si nechal ruce pro sebe. Polibek je vše, co potřebuju.

Jeho teplo na mě. Něco. To děcko mě dneska zatraceně vyděsilo. Myslel jsem si, že možná umře.

Teď se mi zase ztrácí před očima. Co když ho to dožene? Co když si nikdy neodpustí? Vím, že nikdy předtím nevzal život. Bylo to příliš?

„Switchi?“ Obávám se, co by se mohlo stát, kdybych odvrátil zrak. Zaměřuji pozornost na jedinou osobu, na které mi na tomto světě záleží.

Dveře za mými zády se se skřípěním otevřou. „To jsme jen my.“ Zavolá Raff, než uslyším cvaknutí zámku.

„A?“ Dál sleduji, jak můj chlap rychle přechází. Jeho bosé nohy pleskají o betonovou podlahu.

„Situaci řeší tři bratři. Bude to v pořádku,“ prohlásí Raff, jako bychom se nedostali do sračky.

Nose si odkašle. „Um, bratři… proč se ten hajzl hejbe?“

Co?

Všichni čtyři se otočíme ke sprchám, kde André sténá s tváří zkroucenou utrpením.

Co. To. Kurva.

Zmatená z toho, co vidím a proč to vidím, oslovím dítě. „Switchi?“

Řeknu tiše. Chci se k němu přiblížit, z každého centimetru jeho bytosti vyzařuje zranitelnost, i přes jeho jizvy, jak je zmlácený je zasraně přitažlivý. Jeho zelené oči září v šeru šatny, která je cítit zatuchlinou, močí a potem. Pachuť peněz visí ve vzduchu naplněné párou. „Burne… já…“

Zakoktá se a žvýká si poničený ret, čte mou reakci na nový směr událostí.

Raff zalapá po dechu a zní jako děcko. „Kurva on promluvil. Teď už mluví?“

Na tohle nemáme čas. Zvednu ruku. „Sklapni. Jenom se mnou a ne moc. Proč vy dva neprohlédnete toho nemrtvého chlápka, zatímco já si promluvím se Switchem. Jo?“ Abych se posunul, odeženu je.

Dělajíc, co jsem řekl, Raff s Nosem vypnou vodu a kleknou si vedle Andrého, zatímco já navádím Switche do chodby, kde budeme mít víc soukromí a budeme si moct svobodně promluvit. Zastavíme se u řady umyvadel a zrcadel.

„Nemohl jsi ho zabít.“ Prohlásím, neptám se.

Switch si prohrábne rudé vlasy rukou, svěsí hlavu, bojí se na mě podívat. „Ne.“

„Proč?“

Dotkne se značky.

„Protože byl jako ty?“ Pokud ti bohatí kreténi vědí, že je jejich chlap naživu, budou chtít vrátit prachy. Nebo ještě hůř, odvetu. Ve svém stavu potřebuje Switch čas na uzdravení. Sakra, možná budou chtít náhradu za zpackaný boj. Zatraceně.

„Jsou tady.“ Zašeptá.

„Kdo?“

Znovu se dotkne značky RW. „Oni.“

„Oni. To myslíš ty hajzly, co ti to udělali?“

Přikývne.

„Jsi si jistý?“

Vzhlédne a stručně, rázně přikývne.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

Vztek, který jsem ještě v životě necítil se mi šíří žilami jako jed.

Oni. Jsou. Tady.

Oni.

Nízce hrdelně zavrčím.

Už se neptám na další otázky, protože důvěřuji Switchovi víc, než komukoli jinému na téhle planetě, vytáhnu telefon ze zadní kapsy a vytočím Beasta; vím, že udělá, co budu potřebovat.

Plýtváme časem.

Odpoví zabručením.

„Ty kravaťáky ze zápasu. Přiveď je do stodoly a opij.“ Zavěsím, než mi dá vědět, že rozuměl.  Není třeba.

Pokud Switch říká, že jsou tady, tak jsou. Ti zkurvysyni nakráčeli do našeho království a mysleli si, že si nahrabou prachy. Vtipné. Neexistuje šance, že bych je nechal odejít. Je na čase, aby zaplatili za své hříchy, ale nejdřív se musíme vypořádat s nemrtvým bojovníkem… však víte… za minutu či dvě.

Až…

Se postarám o to, co je mé.

Popadnu Switche za zátylek a přitisknu rty na jeho. Vykřikne, bolestí a potěšením, je mi to fuk. Přitisknu ho k nejbližší zdi, abych získal, co chci.

S ústy stále na jeho odložím zbraň do nejbližšího umyvadla. Následuje mé tričko. Snědá kůže se setká s bledou. Je to návykové. Zatraceně perfektní.

Tlusté péro se zuřivě tiskne na mě, zatímco mé chce být osvobozeno. Switch zasténá a já mu proniknu jazykem do úst. Vytáhnu svého ptáka z kalhot.

Někdo si odkašle.

Ignoruju ty kazišuky, chytnu Switche za zadek, zatímco si sklepávám džíny až ke kotníkům kvůli lepšímu přístupu.

Druhá osoba se zasměje.

Frustrovaný vyrušováním zavrčím do našeho polibku.

„Nemůže to počkat?“ zasměje se Raff.

Ne.

Nemůže.

Switchovi uniká z hlavičky semeno, které se mi rozmazává po břiše, přitisknu se blíž a strčím péro pod jeho koule, připravený šukat to místo, kde se střetávají jeho stehna, jen kousek od jeho díry. Nejsem dost daleko, aby se to dalo definovat jako hrátky se zadkem, ani se nemusím dotýkat jeho péra. Ale jedná se o potěšení, obrovské potěšení, tak daleko, kam až můžu dojít s jeho dírou. Nárokovat si ji bez průniku. Abych naplnil své nejnovější bezbožné a ne zrovna heterosexuální fantazie, které odmítám připustit všem včetně sebe.

Stále nás nenechávají samotné, někdo ohromeně zahvízdá.

Kreténi.

Nesnášejíc naše šmírácké publikum mě dítě popadne za boky a snaží se mě odstrčit. To se nestane. Neustoupím a místo toho ho chytnu za krk, stisknu ho a přejedu ústy po jeho. „Nepřestaneme, dokud se nejdřív neuděláš.“

Switch zasténá pohlcený touhou.

Teď to ví. Tohle objasňuje náš vztah. Není třeba končit kvůli nim. Mohou jít a dělat si, co chtějí. Dnes večer jsem skoro ztratil tohoto muže. Čím déle ho budu moct ochutnávat, tím lépe.

Čím víc ho cítím, tím líp. Nepřestanu, dokud nebudu připravený, kvůli nikomu.

Představa Switche na kolenou bičovaného těmi kretény v oblecích se mi zjeví v hlavě. Už nikdy znovu. Je můj. Přirazím proti jeho citlivé kůžičce, abych to dokázal. Switchův jazyk ztratí rytmus a celý se začne chvět.

To je ono, zlato. To je ono.

Můj telefon začne zvonit.

Líbám svého muže tvrději a polykám steny, jak se přestává ovládat. Hlasitě se rozezní jiný telefon.

Nose přijme hovor.

Hladovějící po víc si zaháknu Switchovu nohu o zdravý bok a přeruším polibek. Opře zvrácenou hlavu o zeď, lapá po dechu, sevřu kořen svého ptáka a poplácám ho po místečku, kterému se věnuju a po koulích. Znovu a znovu, hezky je smáčím svým semenem. Čím víc do nich klepu, tím víc červenají. Bažící po pozornosti, jeho chudáček pták, kterému se nikdo nevěnuje, poskakuje mezi námi. Přesto ten orgán ignoruju a svou pozornost upírám na maso pod ním.

Najednou Switch ztuhne a jeho ústa se vytvarují do toho nejsvůdnějšího "O". Zastavím, abych ho sledoval, jak si vychutnává potěšení. Nozdry má rozšířené, znovu ho poklepu pod koulemi. Popadne mě za popálenou ruku, oči vykulené, jak jím prochází nečekaná vlna extáze.

„Víc.“ Zaprosí.

Bez zaváhání mu dám víc.

Switch zvedne boky výš a já kloužu dál. Další úder dopadne tam, kam by neměl, na jeho zadek. „Prosím.“

Zatraceně.

Znovu se dotknu toho skrytého pokladu.

Switchovo péro sebou zacuká, úplně teče.

Někdo si zase odkašle, mrzutější, než předtím. „Uh… Burne, máme práci. Jsou ve stodole.“ Raff.

Dobře.

Budu hotový, až budu. Až ho uvidím se udělat. Až ucítím ty krémové stříkance smáčet moji kůži; do té doby může klub počkat.

„Kurva.“ Zasyčí Nose, rozhodně nezní rozčileně. Za mnou se ozve vlhké sání a Switch vytřeští oči, když sleduje, co se děje. Nemusím být génius, abych na to přišel.

„To je ono.“ Zasténá Raff.

Olíznu Switchovu bradu, abych ho přiměl se soustředit zase na nás. Ne na ně. „Jsi s tím v pohodě?“

S ústy otevřenými němě přikývne, uchechtnu se, jak je roztomilý. Není to tak, že bych nevěděl o užívání si mých bratrů. Sex je pro ně sex. Dělají si, co chtějí. Neprobíráme detaily.

Přirazím znovu proti jeho dírce, abych upevnil svůj nárok.

Zvrátí oči a já si vychutnávám jeho reakci. Tohle se stává náplní mokrých snů.

„Chceš víc, zlato?“

Switch vyšle mým směrem tu nejsvůdnější neverbální prosbu.

Usměju se, milujíc tuhle zasranou věc víc, než bych v tuhle chvíli měl. „Řekni to.“

Následuje hlasitý zvuk.

„Zlato.“ Napomenu ho a dělám, co můžu, abych se nerozesmál. Jeden dotek, možná dva a je jako med – už od našeho prvního tření ptáků v ložnici. Krásně se podrobí, jako vždy, s úplnou důvěrou. Je to, jako by se jeho mozek vypnul a potřeboval, abych vedl. Och a já to dělám. Přivádím nás k vyvrcholení.

Ke spoustě zkurvených orgasmů… v naší posteli, sprše, na pohovce, když jsem tvrdý a on si čte, u našeho stolu po večeři. Až na to, že tentokrát je to jiné. Dnes skoro ubil chlapa k smrti. Ne, to démon.

Zdecimoval svou oběť, přesto však zůstal věrný Switchovi a toho chlápka nezabil. Tank bude hrdý, stejně jako já.

Teď se zvrácenou hlavou sténá ve špinavé šatně jen kvůli mému péru. Mému. Ptáku. Nikoho jiného. Jako bych se díky tomu už necítil jako král, můžu si s ním před mými bratry dělat, co chci.

Otočím ho, přitisknu mu ruce na zeď, zpevním sevření jeho boků a vrazím péro mezi ty krásné polokoule. Neproniknu do něj, nikdy bych to neudělal, aniž bych si s ním nejprve nepromluvil. Ne potom, co prožil. Na to mi na něm až moc záleží. Ale udělám něco lepšího, masíruju mu díru špičkou ptáka a roztírám na ní přírodní lubrikant ve formě semene. Zatlačí zpět, chce, abych ho nabodl na svůj kůl… škemrá o to.

„Udělej to.“ Zachraptí Nose. „Ošukej ho… kuuurva…“ Ohlédnu se přes rameno a zjistím, že se Raff nachází na kolenou a kouří svého nejlepšího kamaráda, zatímco se tahá za své péro. Nemělo by být tak žhavé vidět dva chlapy, jak si to dělají. Přesto je to svým způsobem osvobozující. Méně tabu. Méně… špatné.

Už nebudu dál ztrácet čas, musím se zabývat klubovými sračkami, posunu se, abych potěšil Switche daleko za rámec, kam jsem si předtím dovolil zajít. Kopnu ho do nohy, abych mu je víc roztáhnul, abych dokonale vyrovnal naši výšku a mohl šukat jeho půlky. Opře se o zeď, abych mezi ně skvěle zapadnul, proti jeho dírce. Ta se se zatřepotáním rozevře dychtivá po naplnění. Udělám, co vím, že bych neměl a dopřeju si malé ochutnání. Roztáhnu ho a získám neomezený výhled. Těmi nejmenšími přírazy se mazlím s jeho dírkou. Malá sprška semene z mé hlavičky smáčí ten růžový poklad.

Switch se chvěje, každý centimetr kůže mu pokrývá husí kůže.

Ohromený tím, co je mé se ponořím dál a on zatlačí proti mně. Tmavá hlavička mého ptáka zmizí do vroucí blaženosti, ale zastavím se, abych nezašel dál, a odpočinu si, kde jsem. Než si může začít stěžovat, natáhnu se a začnu hladit ptáka svému muži. Další naše poprvé. Je jako hedvábím pokrytá ocel, honím ho spolu s mými mini průniky. Dovnitř a ven, píchám jeho díru, nikdy neproniknu daleko a hltám každou drobnost, co mi tato chvíle nabízí… jeho, intenzivní potěšení, steny mých bratrů, majetnickost, všepohlcující vzrušení, které vyvolává.

Líbám ho na páteři, otírám tam rty, lížu ho a vdechuji jeho vůni.

Zakňučí.

Hladím ho rychleji.

Ztrácím veškeré zábrany, střed mého světa tlačí své mocné boky dozadu a nutí se do něj zabořit až po koule. Udělám se. Stane se to z ničeho nic. Křeče se zmocňují mých svalů, zavřu oči a skřípu zuby při brutálním výbuchu. Cukání mého ptáka je stejné, jako by ho zasáhla elektřina. Oslepující potěšení. Držím se ho jako bójky na moři během bouře, zatímco dělám, co vím, že bych neměl a znovu ho nabodnu. Touha být v něm je tak neodbytná, až téměř biblická.

Vlhkost mi naplní pěst a já vrcholím dále a držím Switche při jeho uvolnění.

Těžce dýchající se z něj vytáhnu, semeno mu vytéká z díry. Ten pohled je mocný. Nárokovat si tuto jeho část s nevysloveným svolením a důvěrou. Polknu emocionální knedlík v krku, natáhnu si kalhoty, ale nezavřu je. Switch se otočí a já se k němu přitisknu. Ruce z obou stran jeho zmlácené tváře si přitáhnou svého muže k jemnému polibku. Jedinečné spojení, jež sdílíme, proudí mezi našimi rty. Žádná slova nejsou vyřčena. Nejsou důležitá.

Společně se očistíme papírovými ubrousky a vodou z umyvadla. Opatrně mu omývám své semeno z jeho díry, naše oči jsou uzamčeny v zrcadle nad umyvadlem, zatímco to dělám. Usmívá se a já také.

Tohle je osoba určená pro mě. Muž, žena, žádný rozdíl. To srdce je moje.

Ta tvář, tělo, péro, taky moje. Nejen, že bych pro to zabíjel. Zemřel bych, abych ho ochránil.

Naposledy na sebe pohlédneme a pak se připravíme na to, co je třeba udělat. Pohladím ho jedním prstem po ruce. Switch udělá to samé mě na popálené straně. „Nechám si tě navždy,“ přísahám mu.

Switch se váhavě usměje, jeho zarudlé tváře mi říkají vše, co potřebuju vědět.

On to ví.