IY - 16. kapitola

Překlad: Kerris

Kor.: Evudar

Cole se téměř týden řídil Penelopiným hloupým pravidlem o zákazu sexu ve všední dny.

Nelíbilo se mu to, ale z jejího tvrdohlavého držení špičaté čelisti viděl, že buď to, nebo nic, a… z důvodů, které nechtěl příliš zkoumat, u Penelopy Popeové nic nepřipadalo v úvahu.

Ne, když se poslední tři a půl dne nesnažil nemyslet na ty její vzdechy, když jí olizoval bradavky, nebo na to, jak se jí při prstění ošívaly boky.

Sakra, skoro si myslel, že by to mohli zvládnout.

Zvládli pondělní poradu zaměstnanců, úterní oběd týmu i středeční šťastnou hodinku po práci, aniž by ji odtáhl do opuštěného kouta a líbal ji do bezvědomí.

Nějak se mu podařilo sedět vedle ní celé hodiny, když si prohlíželi fotky, kopie a statistiky, aniž by jí strčil ruku pod sukni a zjistil, jestli je stejně nadržená jako on.

A pak se stal čtvrtek.

„Drobku,“ vyštěkl ve chvíli, kdy vystoupil z výtahu. „Kde jsi sakra byla?“

Překvapeně zamrkala nad jeho přísným tónem. „Byla jsem na obědě.“

Věděl, že byla na obědě. A taky věděl, s kým byla na obědě.

Coleův pohled se přesunul na Lincolna, který stál vedle Penelopy a s vědoucím úsměvem se na Colea díval.

„Požádali bychom tě, aby ses přidal,“ řekla Penelope, zjevně zmatená jeho hněvem, „ale ty jsi telefonoval a my jsme museli být do jedné zpátky, takže…“

Byl na telefonu. Znovu se pokoušel dovolat Bobbymu, jen aby zjistil, že jeho bratr je zaneprázdněný. Znovu.

Cole byl rád, že jeho bratr má svůj život. Měl přátele. Byl šťastný, že je jeho bratr šťastný.

Jenže…

Cole už léta věděl, že on je to jediné, co jeho bratr má. Že ho bratr potřebuje.

Ale byly chvíle, kdy si Cole uvědomoval, že Bobby je všechno, co má. Jeho jediná rodina.

A Bobby se na něj nikdy nezamýšlel vykašlat – jeho bratr by zemřel, kdyby si myslel, že zranil něčí city, natož Coleovy…

A přesto jeho city zraněné byly.

Což mu přivodilo zatraceně blbou náladu.

„Klid, Pen,“ obrátil se Lincoln na Penelopu. „Neudělali jsme nic špatného.“

Toto prohlášení přerušil tím, že Penelopě jen krátce položil ruku na záda, a Cole měl zvláštní chuť vrazit Lincolnovi pěstí do obličeje.

Co to s ním sakra bylo?

Lincoln byl jeho přítel. Penelope byla jeho… kamarádka.

Oba byli jeho kolegové a rozhodně spolu mohli chodit na obědy.

A přesto… a přesto…

Zamračil se na Penelopu. „Máš pár minut? Do konce dne musíme stihnout to rozvržení US Open.“

„To zabere čtyři hodiny?“ Lincoln se v předstíraném zmatku zeptal a podíval se na hodinky.

Cole ho ignoroval, vyrazil ke své kanceláři a víc, než by měl, doufal, že ho Penelope bude následovat.

„Moc se omlouvám, že jsme na tebe nepočkali,“ řekla Penelope, když vešla do jeho kanceláře.

Cole zavřel dveře, aniž by odpověděl.

Dotkla se jeho paže. „Hej, jsi v pořádku?“

Při té otázce se zamračil. Cole Sharpe, byl vždycky v pořádku. Cole Sharpe, byl ten, kdo rozesmával všechny ostatní, kdo všechny uklidňoval, kdo měl vždy pohotovou odpověď a pohotový úsměv.

Ale někdy… někdy se chtěl opřít.

Jen trochu. Nebo přinejmenším prostě být, aniž by měl vždycky připravený nějaký vtípek. A když se na něj dívala těma svýma zatraceně velkýma očima, širokýma a soucitnýma a sakra starostlivýma, chtěl se o ni opřít.

„Cole?“

„Seru na to,“ zamumlal.

Byl to hladový polibek bez milosti. Nebyla v něm žádná z jeho obvyklých fines, ale on ji potřeboval. Potřeboval ji.

Byl tak ztracený v její chuti, že mu chvíli trvalo, než si uvědomil, že se proti němu nehýbala.

Mírně se odtáhl a tázavě se na ni podíval.

„Cole, ty znáš pravidla,“ řekla s očima upřenýma na jeho ústa. „Žádné směšování práce a potěšení, žádný sex ve všední dny…“

Pustil ruce z jejích paží a pustil ji, ale neustoupil. Dělily je pouhé centimetry a on přemýšlel, jestli to horko mezi nimi cítí stejně silně jako on.

Jak se to stalo? Jak to, že ho tahle sladká, vzpurná holka dokázala vzrušit stejně snadno, jako ho pokaždé, když se na něj podívala, úplně vyvedla z míry?

„No tak, Cole. Nedělej to.“ Její hlas už byl jen šepot.

Ruce ho svrběly, aby po ní znovu sáhl, ale přinutil se zůstat. Počkat.

Vítězoslavně se ušklíbl, když mírně pokrčila rameny a s tichým žuchnutím nechala kabelku spadnout na zem, zatímco se její ruce zvedly, aby se mu omotaly kolem krku.

Jejich rty se střetly, jak se navzájem hltali.

Bylo možné, že to bylo teprve tři a půl dne, co naposledy ochutnal její rty? Co naposledy přejel rukama po jejím štíhlém těle?

Připadalo mu to jako věčnost.

Ovinul jí prsty nízko na bocích a přitiskl ji těsně ke svému už tak tvrdému penisu, zatímco její ruce neklidně bloudily po jeho zádech.

„Nesnáším to sako,“ řekla s lehkým zaúpěním, když se odtáhl a mírně pokrčil kolena, aby se dostal k jejímu krku. „Teda, obvykle se mi líbí, protože vypadáš korporátně a mňamózně, ale překáží mi a nemůžu se tě dotknout.“

„Jak si myslíš, že se cítím, když jsi celá oblečená?“ zamumlal.

Měla na sobě fialový top s krátkými rukávy a jen nepatrným výstřihem do V. Jeho ústa si proklestila cestu dolů, až mohl olíznout těsně pod látkou jejího trička a ochutnat sladké horní křivky jejích ňader.

Vydala dechberoucí, vzdychavý zvuk. „To bychom opravdu neměli. Jsme v práci a dovnitř může vejít kdokoli.“

„Za prvé,“ řekl a políbil ji na krk, „si ani na vteřinu nemysli, že jsme první. Jake zavírá dveře své kanceláře pokaždé, když mu jeho žena ‚přinese oběd‘, a její vlasy nejsou nikdy tak upravené, když vyjde ven. A mám z doslechu, že šéfovi se v kanceláři jednou nebo dvakrát poštěstilo.“

Odtáhla se. „Cassidy? Ne, to by neudělal. Sex v jeho kanceláři, vážně? On je tak kontrolovaný.“

„V blízkosti Emmy ne,“ řekl Cole sebejistě a přitáhl si ji zpátky k dlouhému, vlhkému polibku.

„Co je to ‚druhé‘?“ Penelope se zeptala, když se rozešli, aby se nadechli.

„Hmm?“ Cole se zeptal, ruce mu sklouzly nahoru a přibližovaly se k jejím ňadrům.

„No, řekl jsi ‚za prvé‘. To znamená, že je tu ještě něco dalšího.“

„Aha, jasně.“ Přistoupil blíž a opřel Penelopu o dveře. „Za druhé, na dveřích je zámek.“

Oba sledovali, jak jeho ruka sklouzla dolů a rychlým pohybem prstů otočila zámkem.

A pak se na něj vrhla, celá se mu vyšplhala po těle a snažila se mu dostat k ústům.

Trochu se zasmál, zajel jí rukama pod zadek a vytáhl ji nahoru, když její tělo vsunul mezi dveře a své tělo, zatímco se líbali.

Cole sotva zaregistroval zvuk jedné z jejích bot, která spadla a dopadla na podlahu, když mu obtočila nohy kolem pasu. Byl příliš zaneprázdněn jejími dotyky. Ochutnával ji.

Chtěl ji.

Nakonec už to nemohl vydržet. Potřeboval ji nahou. Teď.

Ustoupil a ona vydala mňoukavý protestní zvuk, když ji položil zpátky na podlahu.

Cole upřel své oči na její a pomalu jí zvedl tričko přes hlavu. Podprsenku měla růžovou a krajkovou. Pěkná, ale jeho mnohem víc zajímalo, co se skrývalo pod ní, a poslal podprsenku stejným směrem jako její tričko: pryč.

„Cole,“ zašeptala, očividně v rozpacích. Zvedla ruce, aby se zakryla, ale on jí je odrazil stranou. Jestli jí měl někdo sáhnout na prsa, byl to on.

Otřel se o ni dlaní a jeho penis ještě víc ztvrdl, když vykřikla. Ještě nikdy nebyl s takhle citlivou ženou. A najednou chtěl vědět, jestli je taková vždycky, nebo jestli je to jen s ním.

Doufal, že to byla ta druhá možnost.

Pohrával si s ní jemnými dráždivými doteky, než sklonil hlavu a přiložil na ni ústa. Byl tak posedlý pocitem její bradavky na jazyku, že si neuvědomil, že mu rozepnula kalhoty, dokud její ruka nevklouzla pod pás jeho trenek a nenahmatala jeho penis.

„Kurva,“ řekl a hlava mu při jejím hlazení klesla dozadu.

Viděl v jejích očích potěšený triumf a nechal ji, ať si užije svou chvíli. Nechal její dlaň, aby ho několik okamžiků mučila, dokud nebyl trapně blízko vyvrcholení.

Cole ji chytil za zápěstí a odtáhl od sebe její ruku, protože rychle zhodnotil své možnosti. Měl kondom – vlastně jich měl několik. Po minulém víkendu se poučil.

Penis mu ztvrdl při pomyšlení, že by ji otočil, přitiskl ke dveřím a vzal si ji zezadu. Ale z logistického hlediska by to bylo kvůli jejich výškovému rozdílu obtížné.

Místo toho ji pevněji uchopil za zápěstí a přitáhl ji ke stolu. Líbal ji po těle, až si před ni klekl, a jeho ruce ji rychle zbavily kalhot i kalhotek a také zbývající boty.

Chtěl se postavit zpátky. Chtěl ji zvednout na stůl a zabořit se do ní…

Místo toho se naklonil dopředu a nechal svůj jazyk, aby našel její štěrbinu. Ostře vykřikla a on ji olízl ještě silněji, nahmatal jí zadní stranu jednoho stehna a zvedl jí nohu do strany, aby se mu doširoka otevřela.

Rukama našla jeho hlavu, aby udržela rovnováhu, a nehty se mu zaryla do vlasů, když kolem ní kroužil jazykem.

Lízat Penelope Popeovou v jeho kanceláři rozhodně patřilo do Coleova katalogu nejlepších erotických vzpomínek.

Byl zatraceně blízko tomu, aby se udělal do kalhot už jen tím, že ji olizoval. Tohle bylo šílenství. Zatracené šílenství.

Cole vstal, vytáhl z peněženky kondom a pak si shodil sako. Penelopa mu stáhla kalhoty kolem boků, zatímco si rukou uvolnil penis a navlékl kondom.

Vyskočila na stůl, pomalu roztáhla nohy a zakroutila na něj prstem. Cole zasténal, když přistoupil blíž a postavil se k jejímu vlhkému vchodu. „Myslel jsem, že jsi říkala, že ti to nejde,“ zavrčel.

Její ruce našly jeho ramena. „Asi jsem to jen potřebovala dělat s tím správným chlapem.“

Její slova v něm vyvolala zvláštní vzrušení a on se jí odměnil tím, že do ní pomalu a hladce vklouzl.

Když byl celý uvnitř, opřel se čelem o její čelo a položil si její ruce kolem krku. „Drž se.“

Dlaněmi sklouzl k jejímu zadečku a ještě pevněji ji kolem sebe přitáhl, než se odtáhl a znovu, tentokrát silněji, vnikl dovnitř.

„Ježíši,“ zašeptal a už byl na pokraji sil. „Jsi tak těsná. Nemůžu…“

„Tvrdě a rychle,“ zašeptala mu u ucha.

Cole nepotřeboval další povzbuzení. Sklouzl palcem dolů k jejímu klitorisu a neúprosnými kroužky ho tiskl, zatímco do ní vjížděl nemilosrdným tempem.

Vydržet bylo to nejtěžší, co kdy v životě udělal, ale počkal. Počkal, až uslyší její výkřik, počkal, až se kolem něj stáhne.

Pak se uvolnil. Udělal se s tichým výkřikem, zabořil obličej do jejího ramene, příliš vzdálený na to, aby se nechal vyvést z míry svou nedostatečnou kontrolou.

Dlouhé chvíle se k sobě tiskli, oba lapali po dechu a ani jeden z nich nepromluvil.

Byla to Penelopa, kdo se odtáhl jako první, a Cole pocítil bodnutí rozmrzelosti, když se mu nepodívala do očí.

Slezla ze stolu a vrhla na něj rychlý rozpačitý pohled, než si klekla a zvedla kalhoty.

Ne, nic takového se nestane. Žádné rozpaky.

Klekl si vedle ní a odmítl, aby se oba dva styděli za svou nahotu nebo za to, co se právě odehrálo.

Zaháknul prst pod bradou a zvedl její oči ke svým. „Jste ta nejžhavější žena, jakou jsem kdy měl, slečno Popeová.“

Bylo to správné. Překvapeně se zasmála, ale podle tepla v jejích očích poznal, že ji kompliment potěšil.

Cole jen doufal, že ví, že každé slovo myslí vážně.

Podal jí oblečení a pak se mírně otočil, aby se mohla obléknout v jakémsi zdánlivém soukromí.

Cole se trochu zamračil, když si přetahoval vlastní kalhoty přes boky, a ne poprvé přemýšlel, kdo nebo co přimělo Penelopu, aby si myslela, že je něco míň než sexy horkokrevná žena. Ten bastard Evan v Chicagu?

Chtěl se jí na to zeptat, ale připadalo mu to jako otázka pro přítele a ona mu dala jasně najevo, že o žádného takového nestojí.

Skvělé. Fajn, rozhodně neměl zájem o vztah.

Neměl fobii ze závazků jako takových, jen ještě neměl vztah, který by mu nezpůsobil mnohem víc bolesti hlavy, než za kolik stál.

Cole se v duchu připravil na to, že Penelope se vypaří z jeho kanceláře a pravděpodobně se mu bude vyhýbat po zbytek dne, ne-li po zbytek týdne.

Ale překvapila ho. Když se otočil, byla už úplně oblečená, vypadala naprosto vyrovnaně, sebrala kabelku z podlahy a vykročila k jeho stolu.

Položila kabelku na jeho židli a pak se zvedla na špičky, aby ho políbila na tvář. „Bude to nemravné, když poděkuju?“ zeptala se.

Usmál se. „Jestli ano, tak se mi to líbí.“

Penelope mu úsměv oplatila, pak šla odemknout dveře a otevřela je dokořán, jako by se právě nic neobvyklého nestalo.

Když se otočila zpátky, usmála se na něj svým přátelským pracovně-penelopským úsměvem. „Tak co, projdeme si ty rozvržení stránek?“

Cole zavrtěl hlavou nad tím, jak snadné mu to všechno připadalo, když obešel druhou stranu stolu.

Nevěděl přesně, co to je.

Ale ať už se tomu rozhodli říkat – nebo neříkat – jakkoli, mohl si na to až příliš snadno zvyknout.