IY - 9. kapitola

Překlad: Kerris

Kor.: Evudar

Penelopě trvalo celých pět minut, než si v nádherném panelákovém bytě Malonových uvědomila, co se děje: že se stýká s krásnými lidmi.

Těmi, které jste viděli v televizi nebo ve filmech. Těmi, na které jste se dívali v teplácích, cpali si do obličeje popcorn a říkali si, že takhle skuteční lidé přece nemohou vypadat. A určitě lidé ve skutečnosti nepořádali večeře, na kterých by bylo barevné prostírání a všude čerstvé květiny.

Ale existovali a ona byla jednou z nich. Tak nějak.

Alespoň pro dnešní večer.

A Penelopa měla pravdu jen napůl, pokud šlo o její stres z toho, co si má vzít na sebe.

Na jednu stranu byly všechny ženy ve skupině podle očekávání dokonale upravené. Ale na druhou stranu byly tak zatraceně milé, že si byla docela jistá, že by si mohla vzít jeden ze svých dresů a nejroztrhanější džíny a ony by ani nemrkly.

„Takže, Penelopo, řekni nám to teď upřímně,“ řekla Riley McKennová, když nádherná brunetka zahákla Penelopu za ruku a vedla ji k pohovce. „Jak to v té testosteronové kleci funguje?“

Penelopě chvíli trvalo, než pochopila, co má Riley na mysli. „V oxfordských kancelářích? Tak se tomu říká?“

„Ne,“ mávla Emma odmítavě rukou, když se k nim přišla připojit do obývacího pokoje. „To neříká, nevšímej si Riley.“

„To jo, ale nahoře je spousta testosteronu,“ namítla Riley. „Mám pravdu?“

„Ano, drahá, ale pokud nechceme, aby začali Stilettu říkat estrogenová jeskyně, navrhuji, abychom…“

„Estrogenová jeskyně zní jako název pro vagínu,“ řekla Riley.

Penelopa se zakuckala bílým vínem, které popíjela, a Emma se na ni soucitně podívala. „Omlouvám se za Riley. Zapomíná, že názvy pro pohlavní orgány nejsou vhodnou konverzací u večeře.“

„V téhle skupině jsou,“ řekla Riley.

Emma si kamarádky nevšímala a s dychtivým úsměvem se naklonila k Penelopě. „Dobře, ale řekni nám… jak to vlastně funguje s Colem a Lincolnem? Který z nich je víc sexy? Chci říct, že jsou oba sexy, ale ze kterého z nich se ti svírají kalhotky?“

„Počkat!“ ozval se ženský hlas.

Julie Greeneová popadla láhev vína, dolila si skleničku a pak se k nim vydala. „Jak se opovažujete mluvit o dobrých věcech, když pomáhám připravovat večeři?“

„Nepomáhala jsi, Jules!“ Grace zavolala z kuchyně. „Zmasakrovala jsi chleba!“

„Julie neumí vařit,“ řekla Riley a poplácala kamarádku po koleni.

„Já neuměla vařit,“ řekla Julie a zvedla prst. „Ale naučila jsem se to.“

Emma zachytila Penelopin pohled a zavrtěla hlavou.

Penelopa skryla úsměv do vína.

„Dobře, takže zpátky ke Coleovi…“ řekla Julie. „Vlastně ne, na to neodpovídej. Počkejme na Grace.“

„Aha, no, tady opravdu není o čem mluvit…“ Penelopa se zarazila.

„Samozřejmě že není, zlatíčko. Ale stejně to probereme, než se muži vrátí, ano?“

„Upřímně řečeno, jak dlouho trvá zkontrolovat gril, když venku mrzne?“ zamyslela se Grace.

Jakeův a Gracein bytový dům právě předělával střešní společenskou místnost pro obyvatele, a jakmile se Jake zmínil o grilu, všech pět ostatních mužů trvalo na prohlídce.

„Víš, že o nás mluví, stejně jako my o nich, ne?“ řekla Emma, když se přišla připojit k ostatním do obývacího pokoje.

„Možná,“ řekla Grace pochybovačně. „Nebo mluví o steaku…“

„Koho to zajímá,“ přerušila ji Julie. „Chci slyšet o Coleovi.“

Penelopa se nervózně zasmála, když si uvědomila, že pozornost všech žen je upřena na ni. „Dobře, tak si prosím nemyslete, že si hraju na stydlivku, a opravdu si vážím pozvání na dnešní večer, ale… Cole a já jsme jen kolegové.“

Riley zvedla skepticky obočí.

„A přátelé,“ pospíšila si Penelope s vysvětlením. „Mám ho ráda. Hodně. Ale ne takhle.“

Julie nakrčila nos. „Ale dnes večer sem s tebou přišel, i když jsme mu dali jasně najevo, že se z toho nesnažíme udělat párovou záležitost.“

„Lži!“ Riley se ohradila. „Rozhodně se z toho snažíme udělat párovou záležitost. Jen jsme nevěděly, jestli Lincoln nebo Cole, tak jsme vzaly oba. Ooh, možná by se o tebe mohli přetahovat v bahně!“

Penelopa se trochu zasmála Rileyině holé upřímnosti. „Oceňuju ten sentiment. Vážím si ho. Ale jestli chcete dát Colea dohromady s nějakou ženou, myslím, že budete potřebovat někoho trochu víc…“

„Trochu víc co?“ Riley se dožadovala.

Penelopa si odfrkla. „Nejsem jeho typ.“

„Zábavný fakt,“ řekla Julie vesele, „Cole nemá žádný typ.“

„No, tak trochu má,“ opravila ji Grace. „Prsa.“

„Vidíš, tady to máš!“ Penelope luskla prsty a ukázala si na hrudník. „To mi chybí.“

„Vezmi si to od dalšího nepříliš obdařeného děvčete,“ řekla Emma, „pro muže jsou zajímavé všechny velikosti.“

„No, tyhle Coleovi zajímavé nepřipadají,“ řekla Penelope. „A já nechci, aby ho zajímaly.“

„No, to je zklamání,“ řekla Julie trucovitě. „Přísahala bych, že můj instinkt dohazovačky se nemýlil.“

„Povídá se, že jsme měly jít do plánu B,“ řekla Grace svým kamarádkám a znělo to jen trochu samolibě.

„Plán B?“ Penelopa se zeptala. „Vy jste měly víc plánů?“

„Více mužů, myslí tím. Pro tebe, zlatíčko,“ vysvětlila Julie.

„Plán B je Lincoln,“ řekla Grace.

„Mmmm, Lincoln,“ řekla Riley se zasněným povzdechem. „Líbí se ti, Pen?“

„Políbil ji,“ řekla Grace dřív, než Penelope stačila odpovědět.

„Proboha,“ zamumlala Penelopa.

Nikdo ji však neslyšel. Riley byla příliš zaneprázdněná předstíráním mdlob, Julie se ovívala a dokonce i věčně chladná Emma vypadala nadmíru zaujatě.

„Jak to víš?“ Julie plácla Grace přes koleno.

„Jake to viděl,“ odpověděla Grace. „Lincoln to udělal přímo tam, v Penelopině kanceláři. Něco o článku, na kterém pracoval, a…“

„Vážně to nebylo romantické. Ani sexy,“ vložila se do toho Penelopa. „Vážně. Bylo to hravé a…“

„Ale bylo to dobré, ne?“ Riley se zeptala. „Chci říct, že jsem sice skoro vdaná ženská, ale Lincoln Mathis je sexy.“

„Ten polibek byl…“ Penelope si znovu přehrála Lincolnova ústa na svých. „Bylo to hezké.“

V místnosti se rozhostilo ticho.

„Hezké?“ Riley zněla zděšeně.

„Víš, bylo to…“ Penelopa se rozhlédla po místnosti a pozorovala zklamané tváře. „Nemám to moc s čím srovnávat.“

Předpokládala, že by se za to přiznání měla stydět – a trochu se styděla. Ale Penelopa nikdy neviděla smysl v tom, aby předstírala, že je něčím, čím není.

A rozhodně nebyla zkušená femme fatale.

Co věděla, možná byly Lincolnovy polibky tak dobré, jak jen to šlo. Rozhodně byly zkušenější než většina tápajících polibků, které zažila na vysoké škole. A lepší než Erikovy, kluka, se kterým chodila pár měsíců a který měl hraniční problém se zápachem z úst.

„Penelopo,“ řekla Julie pomalu. „Nechci vyzvídat…“

„To dělá,“ přerušila ji Emma.

„Dobře, fajn, chci vyzvídat,“ pokračovala Julie. „Ale vážně mi chceš říct, že nejlepší polibek, jaký jsi kdy dostala, byl jenom hezký? Od kluka, kterého sotva znáš, jen kvůli práci?“

„Počkej!“ Grace zvedla ruku. „Neodpovídej, dokud ti nenaplním sklenici!“

Penelopa jí s radostí vyhověla, když Grace dolila všem jejich sklenicím. Byla spíš na pivo, ale co, byl pátek a nóbl večírek, no a ona se bavila.

Jediná chvíle, kdy se Penelope mohla oddat holčičímu hovoru, byla s Janie, ale její sestra tu nebyla…

„Myslím, že jsem ještě nezapomněla na toho kluka, kterého jsem nechala v Chicagu,“ vyhrkla.

Riley se naklonila dopředu. „Líbal špatně? To kvůli němu jsi proti líbání? Protože já bych se odstěhovala do jiného státu, kdyby Sam špatně líbal. Sakra, já bych opustila celý kontinent.“

Penelopa se smutně usmála. „Ne. Chci říct… já nevím. Nikdy jsme, ehm… moje city nebyly jednostranné.“

„No, zlato, když k někomu něco cítíš, musíš mu to říct!“ řekla Julie.

„Měla jsem to v plánu,“ řekla Penelopa a napila se vína. „Teda, jako že jsem to fakt měla naplánovaný. Rezervovala jsem večeři, koupila jsem si šaty. Byly červené…“

Riley hvízdla. „Červené šaty, jo? Tak to ses předvedla ve všech směrech.“

„Přesně tak,“ řekla Penelope. Podívala se na svou sklenici.

A pak jsem zjistila, že mi ukradl práci a posledních šest měsíců si užíval s letuškou…

Ke cti ostatních žen budiž řečeno, že nikdo nevyzvídal. Seděly tiše a čekaly, až bude pokračovat, a ona věděla, že když už neřekne ani slovo, změní téma.

Ale bylo načase to někomu říct – bylo načase jít dál.

Šla do toho. „Vzal práci, kterou jsem chtěla. Nevím, jestli to tak zamýšlel, ale udělal to. Ale to ani není to nejhorší. Než mi stačil cokoli z toho říct, rozhodla jsem se udělat svůj krok. Dodala jsem si odvahy. Nebo hlouposti. Nejsem si jistá, co z toho, ale… políbila jsem ho.“

Penelopa se zhluboka nadechla, než pokračovala. „Netřeba říkat, že mi polibek neopětoval. Ne, když čekal, že mě představí své nové přítelkyni, která viděla, jak celá ta ponižující věc dopadla…“

Na okamžik si zakryla oči rukou a znovu si ten okamžik vybavila. „Nejhorší na tom bylo, že jsem si opravdu myslela, že mě má rád. Že mě taky miluje. Ale teď si myslím, že si mě možná jen držel nablízku, aby mě využil k té věci s prací.“

„Ten parchant,“ vydechla Julie.

Penelopa se zničeně usmála. „Přesně tak. Tak proč na něj nemůžu přestat myslet?“

„Srdce potřebuje čas, aby se zahojilo,“ řekla Emma tiše.

„Naprosto. Tak sedm let, hmm, Em?“ Riley se zeptala.

Penelopa se podívala mezi ně. „Sedm let?“

Emma zaváhala. „Já a Cassidy… my jsme kdysi, eh… zasvětím tě do toho někdy jindy. Dnešní večer je o tobě. Jak to mezi tebou a tímhle chlapem vypadá teď?“

Penelopa zvedla rameno. „Někdy mi píše. Pořád se chce kamarádit, snaží se udržovat přátelské vztahy. A možná to jednou budu chtít i já, ale prostě… musela jsem odejít, chápete?“

„New York je tvůj nový začátek,“ řekla Grace poté, co si prohlédla Penelopin obličej.

„To,“ souhlasila Penelopa, „a taky možná trochu útěk.“

„Což jsi udělala správně,“ řekla Julie a píchla Penelopu prstem do kolena. „Jak říkala Emma, ta rána se musí zahojit.“

„O to právě jde,“ pokrčila Penelopa rameny. „Nové město byl můj první krok. Nová práce byl můj druhý.“

„A nový muž je třetí,“ řekla Riley.

„No… ne, ne tak docela,“ řekla Penelopa a trochu se zamračila. „Nechci se do ničeho hrnout.“

„No jistěže ne. Neříkám, aby si do toho dávala srdce. Teo se potřebuje samo opravit. Ale to neznamená, že se nemůžeš rozptýlit od… jak se ten kluk jmenuje?“

„Evan.“

„Dobře, už žádný Evan. A taky už žádné shazování sebe sama, dělání, že nejsi hodna mužské pozornosti. Jsi zatraceně rozkošná.“

„To jsi,“ souhlasila Julie. „Napadá mě asi tak tucet chlapů, kteří by tě sežrali.“

„V tom neslušném slova smyslu,“ přispěchala Grace s upřesněním.

„Ale ten neslušný způsob je nejlepší,“ řekla Riley a zněla zmateně.

„Bez ohledu na to,“ řekla Emma, „nepotřebujeme tucet chlapů, abychom tě zbavili myšlenek na toho Evana.“

„Kdepak, stačí jeden,“ řekla Julie.

„Dobře, ale já nevím, jestli Lincoln…“

„Ne, Lincoln ne,“ řekla Julie. „Jestli byl ten polibek jenom hezký, tak ten to nebude.“

„Tak kdo…“

Kluci si vybrali ten okamžik, aby vtrhli zpátky do bytu, a soudě podle toho, že mluvili o středně propečeném, měla Grace pravdu, pokud šlo o jejich diskusi o steaku.

Muži ztuhli u dveří, když viděli, jak je ženy pozorují, a Penelope sledovala, jak se Rileyin snoubenec naklonil ke Cassidymu a koutkem úst se zeptal: „Proč mám pocit, že jsme právě vstoupili do jednoho z jejich katastrofických plánů?“

Cassidy zavrtěl hlavou, ale i on se tvářil ostražitě. „Já nevím. Ale většinu z nás už mají obklíčené nebo na cestě k oltáři.“

„Většinu z nás,“ řekl Jake. „Ale ne všichni.“

Ostatní čtyři muži obrátili pozornost ke Coleovi a Lincolnovi, kteří se oba dívali do svých telefonů a celou věc přehlédli.

Vzhlédli a pak se zmateně podívali jeden na druhého.

„O co jsme přišli?“ Cole se zeptal.

Juliin manžel Mitchell poplácal Colea po rameni. „S tím si vůbec nedělej starosti, chlape. Je pravděpodobné, že to ani nechceš vědět.“

Cole se zamračil a očima přejel po místnosti, až se setkal s Penelopiným pohledem. Zvedl obočí, jako by se chtěl zeptat, Víš, co se tu děje?

Julie se naklonila k Penelopě s vědoucím výrazem ve tváři.

„Vsadím se, že Coleovy polibky jsou lepší než hezké,“ řekla tiše.

„To nevím,“ odpověděla Penelopa.

„Ach, ale to zjistíš,“ řekla Julie sebejistě, posadila se a usrkla vína. „Zjistíš.“