IY - 22. kapitola

Překlad: Kerris

Kor.: Evudar

Kromě schůzek, kterých se oba účastnili, Penelope Colea celý den neviděla.

Říkala si, že o nic nejde. Že tak to má být.

Kolegové jen od pondělí do pátku, pamatuješ?

Ale v šest hodin, zrovna když ukládala notebook a chystala se jít domů na klidný večer s donáškou jídla a zlatou rybkou Edgarem, se Cole objevil ve dveřích její kanceláře.

A ať si říká, že je blázen… ale její srdce se převrátilo.

Jednou. Dvakrát. Dobře, fajn, její srdce se kvůli Coleovi Sharpovi obracelo znovu a znovu a znovu.

Sakra.

Ale Penelope odmítala převzít plnou odpovědnost za své chvějivé reakce. Cole za to byl zodpovědný přinejmenším z osmdesáti procent, zvlášť když měl sako v obleku přehozené přes rameno, celý sexy, a díval se na ni s kombinací žáru a náklonnosti.

„Ahoj!“ řekla.

Jeho úsměv byl pozvolný a důvěrný. Jako by přesně věděl, na co myslí, a že ty myšlenky nejsou zrovna čisté. „Ahoj.“

„Myslela jsem, že jsi už na noc odešel.“

Odstrčil se od futra a posunul si popruh aktovky výš na rameni. „Myslel jsem, že bychom mohli zajít na skleničku.“

Zaváhala jen na půl vteřiny.

Co na tom bylo špatného? Tedy kromě toho, že by jí to mohlo zlomit srdce.

„Drink by byl skvělý,“ řekla a nedokázala zastavit šťastný úsměv.

On úsměv opětoval a Penelopa tiše vynadala svému srdci, že se rozbušilo tak, jak se rozbušilo.

Cole Sharpe se takhle usmívá na všechny ženy, připomněla si.

Ale když vyšli z jejich budovy a on jí zlehka – nenuceně – položil ruku na malou část zad, neměla pocit, že je to jen tak nějaká žena. Připadalo mu, že je to jeho žena.

„Co říkáš na luxusní koktejly?“ zeptal se Cole, když ji vedl na jih.

„To záleží na tom, jak se cítím. Když je v nich whisky, cítím se příznivě.“

Cole si položil ruku na srdce. „Věřím, že mi právě vynechal tep.“

Usmála se. „To je všechno, co je potřeba, co? Holka, která má ráda bourbon?“

„Nejsem povrchní, Pen. Ta holka musí mít ráda baseball a bourbon.“

„Tak to jsem tvoje holka.“

„Jo, to jsi,“ řekl s rychlým úsměvem.

Penelopino srdce udělalo ještě pár akrobatických kousků, ale než se nad jeho slovy stačila pozastavit, Cole přesunul konverzaci na pracovní záležitosti a Penelopa žasla nad tím, jak snadno to všechno přešlo z kolegy na přítele, na milence a zase zpátky. Byl to přesně ten typ věcí, které by měly být komplikované, ale s Colem to bylo úžasně jednoduché.

Penelopa se zmateně poškrábala na nose, když ji vedl směrem ke Grand Central. Zahrnovaly jejich drinky nástup do vlaku?

Místo aby vstoupil do hlavního terminálu, vedl ji k bočním dveřím a po hrstce schodů k tlumeně osvětlenému baru. Se zdvořilým úsměvem tam čekala hezká blonďatá hosteska v černých koktejlových šatech a perlách; v pozadí hrál Frank Sinatra.

„Kde to jsme?“ zašeptala tiše, když je hosteska vedla po schodišti na balkon s výhledem na hlavní bar. „A který rok, devatenáct dvacet?“

„Campbellův apartmán,“ řekl Cole, „jedno z mých nejoblíbenějších míst ve městě.“

„Chápu proč,“ řekla Penelopa, když se posadili. „Je to nádhera.“

„Podle všeho to kdysi bývala kancelář nějakého chlápka jménem Campbell. Osobně se mi líbí víc jako bar.“

Penelopa se rozhlédla po sexy tlumeném osvětlení a dobře oblečených návštěvnících. „Sakra. To je ale kancelář.“

„Měla bys sem o víkendu přivést svého kamaráda,“ řekl Cole, aniž by vzhlédl od koktejlového menu.

„Měla bych,“ řekla Penelope roztržitě. „Evan by…“

Počkej. Počkej, sakra.

„Jak víš, že do města přijede můj kamarád?“

Cole se usmál a odložil jídelní lístek. „Vážně? Ty jsi ještě nepřišla na to, jaké slasti přináší být součástí podivné sítě Stiletto/Oxford?“

Penelopa mohla jen udiveně zavrtět hlavou. „Julie. Pohybuje se rychle.“

U jejich stolu se objevila koktejlová servírka ve stejně elegantních černých šatech a s perlami jako hostitelka, jenže tahle vyplňovala horní část šatů způsobem, který vás přiměl přemýšlet, zda je má pravé.

Penelopě neušlo, že ta úžasná rusovláska vypadá, jako by se trochu víc zajímala o to, jak Coleovi pomoci vybrat jeho koktejl, než o ten její, ale Penelopa jí to neměla za zlé. Penelopa jí to vlastně ani nedokázala vyčítat. Zvlášť když měl jen lehce povolenou kravatu, rukávy vyhrnuté až k loktům a jeho úsměv dělal tu pomalou, kalhotkově rozplývavou věc.

Cole se rozhodl pro koktejl s názvem Commodore, zatímco Penelope zůstala u spolehlivého Manhattanu.

„Dobře, tak co se týče tvého kamaráda,“ řekl Cole, jakmile se Prsatá zrzka vzdálila. „Napadlo mě… že bych se mohl přidat?“

Penelopa se s úsměvem naklonila dopředu. „Přece se nestalo, že by ti ten nápad někdo podstrčil, že ne? Protože to vypadá, že je to velmi podobné plánu, který jsem právě dnes odpoledne vymyslela s Julií.“

Cole se trochu zasmál a zvedl ruce. „Vinen. Ale přiznám se, že jsem byl připravený na to, že tě k tomu budu muset přemluvit.“

„Proč? Já jsem ten, kdo potřebuje laskavost.“

„Asi jsem si myslel, že se budeš snažit hrát, jako bys pomoc nepotřebovala.“

„Ale já pomoc potřebuju. Moc potřebuju pomoc.“

Coleovi při jejím přiznání trochu sklouzl úsměv a jeho oči zvážněly. „Takže ty a tenhle chlap…“

„Evan.“

Čelist se mu jen nepatrně pohnula, a když znovu promluvil, jeho hlas byl skřípavější než předtím. „Ty a tenhle Evan. Co přesně se mezi vámi stalo?“

„Už jsem ti to řekla.“

„Znám podrobnosti o tom, jak ti ten kretén ukradl práci. Chci znát ty sexy části.“

„Žádné sexy části nejsou,“ zabručela. „To byl tak trochu problém.“

Cole si odfrkl. „Nemůžu uvěřit, že se vlastně ptám, jestli chci slyšet o tobě a jiném chlapovi, ale… ve zkratce. Potřebuju podrobnosti, jestli to mám o víkendu zvládnout.“

„Zkrácená verze? Myslela jsem, že jsem do něj zamilovaná. Možná jsem skutečně byla, nevím. A byla jsem tak připravená mu to říct. Právě jsem zvládla pohovor se Sportivou – nebo jsem si to alespoň myslela – a cítila jsem se velmi sebevědomě. Myslela jsem si, že nastal můj čas. Okamžik, kdy můj život přestal být průměrný. Chtěla jsem Evanovi říct, co cítím…“

„Posypala jsi postel okvětními lístky růží?“ zeptal se soucitně.

Zasmála se. „Skoro. Šla jsem se k němu podívat na zápas, jako jsme to dělali už stokrát předtím, a prostě… nevím, chtěla jsem být spontánní, takže jakmile otevřel dveře, políbila jsem ho.“

Cole nic neřekl a Penelope se přinutila vyprávět zbytek příběhu. „Neopětoval mi polibek. A než jsem to všechno zaregistrovala, byla tam v pozadí ještě jedna žena, která se na mě tak trochu šklebila…“

„Ach,“ řekl Cole vědoucně.

„Jo.“

Trochu zasténala. „Jde o to, že jsem to měla čekat. Chlapi jako Evan Barstow si na obyčejné holky, jako je Penelope Popeová, nepotrpí.“

Cole se na ni zadíval. „To jsi o sobě právě řekla, že jsi obyčejná?“

„No, víš, jak to myslím. Nevýrazná.“

Jako by tím chtěla dokázat, že má pravdu, vrátila se k nim úžasná servírka, aby jim donesla pití, a oči všech mužů v místnosti ji sledovaly.

Všichni muži kromě Colea. Ten jí roztržitě poděkoval, aniž by se podíval na ženino zboží, které tak okatě vystavoval na odiv.

Místo toho se zdálo, že se soustředí jen na Penelopu.

Mírně se předklonil. „Nejsi nevýrazná, Popeová. A pokud jsem to ještě neřekl, máš ty nejúžasnější oči, jaké jsem kdy viděl.“

Zamrkala na něj. „Moje oči?“

Usmál se na ni úsměvem, který hraničil s rozpaky. „Vím, že to zní jako hláška. Ale, přísahám Bohu, ty zatraceně velké hnědé oči mě pokaždé dostanou.“

Penelopa neměla slov, kterými by popsala, jak se v tu chvíli cítila. Někdy šťastná prostě nestačilo.

Cole zvedl skleničku k přípitku. „Tak co říkáš? Můžu se o víkendu přidat? Připomenout ti všechny důvody, proč jsem mnohem lepší volba než tenhle kretén Evan?“

Trochu zaváhala. „Cole, kdybychom to udělali, bylo by to jen předstírání. Pořád si nejsem jistá, jestli jsem připravená na skutečného přítele.“

Ne, dokud nebudu vědět, že to vydrží.

Něco se mu mihlo ve tváři, ale zmizelo to dřív, než to stačila identifikovat.

„Nezapomněl jsem na pravidla,“ řekl tiše. „Žádné zamilování. Jen o víkendech.“

Penelopa se usmála. „A přesto je dnes pondělí.“

„To je pravda, ale oba jsme plně oblečení, takže by to teoreticky mohly být jen dvě skleničky mezi kolegy.“

Napila se svého nápoje. Tohle jí nepřipadalo jako drink mezi kolegy. Připadalo jí to jako… něco víc.

„Drobku, udělej mi laskavost,“ řekl Cole a sledoval ji s lehkým úsměvem.

„Hmm?“

„Přestaň nad vším přemýšlet, ano? Pro dnešek buďme prostě Penelope a Cole. Bez nálepek. Uvidíme, jak to půjde.“

Zhluboka se nadechla.

Byl tu chlap – šíleně hezký chlap – a žádal ji, aby s ním strávila večer. Bez závazků. Jen luxusní koktejly, sexy bar a společnost.

„Dobře,“ řekla pomalu. „Žádné nálepky.“

„Hodná holka. Teď je tu něco, o čem jsem čekal, že to probereme už od našeho ranního obchodního jednání. Slyšela jsi, že vydání Adama Baileyho bude pravděpodobně jedním z našich nejprodávanějších vydání vůbec?“

Penelope zúžila oči a znovu se napila manhattanu. „Mm-hmm. Byla jsem tam. Viděla jsem ta čísla.“

Natočil si pramen vlasů na prst a zamrkal řasami, než zvýšil hlas do vysokého ženského skřehotu. „Byla jsem tam, Cole, viděla jsem ta čísla a chci ti při té příležitosti říct, že jsi měl pravdu, že Adam Bailey je správná volba na obálku, a že jsi tak moudrý a skvělý…“

Penelopa zkoprněla. „Počkej. To jsem měla být já?“

Spustil ruku. „Nebylo to přesné?“

„No, vzhledem k tomu, že jsem si v životě netočila vlasy, neumím mrskat řasami a můj hlas určitě nezní jako hlas kreslené myši –“

„Detaily. Samé detaily. Prostě to řekni, Drobečku. Řekni, že jsem měl pravdu a že Adam Bailey byl skvělý nápad.“

Pomalu se na něj usmála. „Měl jsi pravdu. Adam Bailey byl výborný nápad.“

Otevřel ústa a pak zúžil oči. „Počkej chvíli. Počkej jen zatracenou chvíli. Ten tón znám. Když jsi s Adamem Baileym po focení šla na skleničku, šlo jen o skleničku, že?“

„Dneska žádné nálepky, Cole. To znamená, že se na to nemůžeš ptát. Jsme prostě Penelope a Cole, pamatuješ?“

Jeho zamračený výraz se jen prohloubil. „No dobře, od neetiketovaného Colea k neetiketované Penelope… ty ses dala dohromady s Adamem Baileym?“

„Nikdy se nelíbám a neříkám,“ řekla a překvapila sama sebe drzým, sebevědomým tónem v hlase.

Cole se zamračil a nezvykle zmlkl, ale nechal se vymámit ze špatné nálady. Vážně pochybovala, že tenhle muž měl někdy špatnou náladu, která by trvala déle než dvě minuty. Povídali si o všem možném, dokud se jeden drink nezměnil ve dva a pak se dva drinky změnily v zastávku na večeři cestou domů.

Když se vraceli k ní domů, byla už natolik šťastná a rozjařená, že se neděsila toho, že ji držel za ruku. Nebo že se občas sklonil, aby ji políbil na temeno hlavy.

Nebo že kdyby měla na ten večer použít nálepky, romantické bylo první slovo, které ji napadlo.

Romantické a sladké.

Zastavili se před jejím bytem a Penelope si uvědomila, že nastal okamžik pravdy. Bylo pondělí, což znamenalo… žádný čas na sex. A přesto už dnes překročili všechny ostatní hranice, co se týče držení za ruce a flirtování…

„Víš, že když jsem tě poprvé políbil, stáli jsme právě na tomto místě?“ řekl a přitáhl si ji k sobě.

Usmála se. „Na dokonalý polibek v jemně padajícím sněhu se těžko zapomíná.“

Neopětoval její úsměv. „Dokonalý polibek, co? Proto jsi mě potom odkopla na chodník?“

Zkroutilo se jí břicho. „Cole, já…“

Udělal krok dopředu a jeho ruka se opřela o její tvář. „Zapomeňme na to, jak to skončilo. Hlasuju pro opakování.“

Jeho ústa roztála na jejích a ona si povzdechla.

Tentokrát nebyl sníh, ale na tom nezáleželo. Jediné, na čem záleželo, byl Cole, teplo jeho ruky a žár jeho polibku. Způsob, jakým se jeho jazyk dotkl jejího, jako by potřeboval její chuť.

Pomalu se odtáhl, palcem se jí otřel o tvář a udržel její pohled. „Ty tvoje zatracené oči,“ řekl drsně. „Ty mě ničí.“

Penelopa se rozhodla. „Chceš jít nahoru?“

Zvedl obočí. „Je pondělí.“

„To je, ale, ehm, chceš jít nahoru?“ zopakovala.

Něžně jí přejel prstem po linii vlasů. „Tak moc, ale…“

„Ale?“

Šibalsky se usmál a sklonil se, aby ji políbil na nos. „Držíš se přede mnou zpátky snadněji, než by se mi líbilo, Penelopo Popeová. Chci, abys o mě prosila. Bez ohledu na den v týdnu.“

„Počkej, takže ty odcházíš?“ zeptala se a nedokázala udržet zamračenost v hlase.

„Jen pro dnešní noc. Musím ti dát šanci zjistit, co si o tom myslíš.“

Naposledy na ni mrkl, než odešel do noci – pohvizdoval si, proboha – a Penelopa si uvědomila, že nepotřebuje šanci prozkoumat, co si o jeho odchodu myslí.

Cítila se strašně, bolestně prázdná.