Effortless - 6. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

„Proč Cami v rohu špulí rty tak, jako by jí někdo sebral její štěně nebo tak něco?“

Pro kohokoli jiného byla ve svém životě Camilla nebo Cam, ale v salonu, do kterého s August chodila, jí dámy vždy říkaly Cami. Nejdřív se je snažila opravovat, ale zjistila, že to bylo marné. Upřímně řečeno, rychle zjistila, že přezdívky byly způsobem, kterým tyto stylistky dávaly najevo, že měly člověka rády. Pokud klientovi nedaly přezdívku, člověk musel mít skoro obavy z toho, že mu v účesu vynechají nějaký klip nebo podělají něco jiného.

August měla aktuálně udělanou polovinu mikro copánků – ochranný styl, který si pravděpodobně ponechá na hlavě na celou zimu. V salonu už strávily zhruba čtyři hodiny a dalších pár jich tam pravděpodobně ještě stráví.

Camille to nevadilo. Salon byl jedním z jejích oblíbených míst a Chilla's Styles byl jediným podnikem, kde se teď mohly dotknout jejích vlasů. Dámy v něm věděly, jak pracovat s jakýmkoli druhem vlasů a nebály se Camille říct, že pokud se neuklidní s používáním chemikálií, přijde o všechny vlasy. Spolu s August sem chodily roky.

„Vážně, podívej se na ni,“ řekla Chilla, když dokončila další mikroskopický copánek na hlavě August. „Je tam celá smutná – její růžová barva je pobledlá, přišla o svou jiskru a klidně by tu možná mohla začít brečet.“

„To nejsem,“ řekla Camilla.

„Děvče, Chille nelži. Znám tě od tvých šestnácti, Cami. Kdykoli máš nové vlasy, celá se usmíváš.“

Camilla se zamračila, zadívala ven z okna. Neměla náladu na mluvení. Dobře… opravdu nechtěla mluvit o tom, co jí vadilo.

August si odfrkla. „Tipuji, že její nejnovější chlapecká hračka dneska míří domů.“

Chilla se se zvednutým obočím na Camillu znovu podívala. „Ano? Chápu to tak, že se tvoje srdce rozpálilo kvůli chlapci, hm?“

„Ne,“ řekla Camilla. „Nejsem do nikoho udělaná.“

„Tak proč jsi to řekla tak, jako bys byla naštvaný nebo tak nějak?“

Ze strany ostatních stylistech a klientek salonu se ozvalo zasmání. Chilla byla ve své práci až příliš dobrá - jak v ovládání svých nástrojů pro úpravu vlasů, tak i v tom, aby zároveň bavila své klienty. I když Camilla obvykle nebývala tématem konverzace.

„Tentokrát to nešlo tak, jak je u ní obvyklé,“ doplnila August. „Tentokrát někdo nezlomil srdce. A on s tím vypadá velice cool.“

„A ona je pak zahodí ven ze svého života, že?“ zeptala se Chilla.

August se zlehka zasmála. „Přesně tak.“

„Takže v čem je problém, děvče Cami? Není to tvá obvyklá dohoda s lidmi? Vyrazíš si ven, užiješ si to a nevěnuješ tomu příliš času. Na tom, že sis našla někoho, koho nechceš zahodit, není nic špatného.“

Camilla si dlouze povzdechla, věděla, že neexistoval způsob, jak by se teď z téhle konverzace mohla dostat pryč. „Vlastně jsem si myslela, že by se možná mohl rozloučit.“

Odpovědí jí bylo ticho.

Podívala se na Augusta a Chillu. Ani jedna z žen se nepohnula. Chilla, která už pracovala na dalším mikro copánku, se ve své práci zcela zastavila. August zírala na Camillu, jako by jí najednou vyrostla druhá hlava.

„Co?“ zeptala se Camilla. „Mám něco v obličeji?“

August se ušklíbla. „Něco jiného než lásku?“

Camilla ze zadní části krku vydala dávivý zvuk. „Tenhle nesmysl neexistuje, díky.“

„Neříkej mi, že bys ani na okamžik nevěřila tomu, že tvůj táta miluje tvou mámu až k smrti?“

Fajn.

„Tak u některých lidí se to stává. Pro mě je to jako jednorožec. Neexistují.“

„I u ní to tak je,“ řekla August zpěvavě.

„Přestaň se hýbat, Aug,“ řekla Chilla a vrátila se ke své práci na copáncích. „Možná ten chlapec prostě následuje tvůj příklad, děvče Cami. Rozhodl se vzdálit tak, jak to vždy děláš ty.“

Malá část Camilly vážně doufala, že tomu tak nebylo. A její větší část si to odmítala přiznat.

„Žádný chlapec,“ řekla August tiše, „velice muž.“

Chilla zvedla obočí, byl v tom vidět všechen zájem i mazaný úsměv. „Jo?“

„Vysoký, temný a pohledný. Modrooký. Roztomilý.“

„Ani ses s Tomem nesetkala,“ řekla Camilla kamarádce.

August pokrčila rameny. „Vyprávěla mi o něm. Také má dobrých devět -“

Chilla hlasitě vypískla a zastavila August dřív, než mohla říct víc. Salonem se ozval další smích, ale stylistka přejela pohledem na teenagerku, která si na vedlejším křesle nechávala vyčesat své přírodní vlasy. „To stačí, August. Jsme bráni jako zařízení vhodné pro celou rodinu.“

„Jo, August, sklapni,“ zabručela Camilla.

„Omlouvám se,“ řekla August.

„Ale ve skutečnosti ne,“ dokončila za ni Chilla.

August se zazubila, ale zůstala zticha.

Pozornost Camilly od hovoru odvedlo zavrčení motoru před brooklynským salonem. Pro tenhle okamžik za to byla vděčná.

Pak se se sexy zvukem objevilo auto. Černo červené superauto Bugatti se stříbrnými akcenty, které zajelo až k obrubníku chodníku přímo před arkýřovými okny salonu. Při pohledu na krásný kousek stroje se oči Camilly rozšířily.

Kromě dobrého šukání měla ráda rychlá auta.

Hodně ráda.

Stačily elegantní linie a ostré tělo Bugatti a už měla mezi stehny vlhko.

A pak vystoupil ze strany řidiče.

Tommaso.

Camilin tep se zrychlil, srdce jí prudce bušilo přímo v krku. Teprve poté, co byla už u dveří salonu, si uvědomila, že se zvedla ze židle.

„To je on?“ zaslechla zeptat se Chillu za sebou.

„Odpovídá popisu,“ řekla August.

„Panebože, opravdu je na co se dívat.“

„Že jo? Potřebuje se dostat do obrazu a držet se ho,“ řekl někdo jiný.

„Děvče Cami se teď stane šťastnější, že?“ zeptala se Chilla.

„Bože, ani netušíš, jak moc v to doufám,“ řekla August.

Camilla jim nevěnovala žádnou pozornost. Vyšla ven do chladného vzduchu konce září a přitom si přitáhla límec bundy blíž ke krku, aby se udržela v teple. Tommaso se opíral o Bugatti na straně spolujezdce s takovým úsměvem ve tváři, který by dokázal roztavit její zatracené kalhotky… pokud by o ně nepřišla už při prvním pohledu na něj.

V tom okamžiku si uvědomila, že když ho August popisovala, ani zdaleka ho dost dobře nevystihla. Jeho fit, štíhlá postava vypadala v černém obleku zatraceně dobře. Jako by byl připravený na nějakou událost s povinným dresskodem s kravatou. Když se došla až k obrubníku, zvedl pohled ze země a podíval se přímo na ni. Stačilo, aby si přejel palcem po spodním rtu a přísahala by, že její kalhotky rozhodně byly mezi ním a autem pro.

Ale když o něm vyprávěla August, alespoň se jí podařilo říct celou pravdu o Tommasově mužství.

„Neopírej se o to auto,“ napomenula ho.

Tommaso se zasmál. „Cože, proč? Víš, kolik jsem zaplatil, aby mi mé pronajaté auto vyměnili za tohle? A to všechno jen na jeden jediný den. Dobře, já ho budu řídit jen jeden den.“

Nechápala, o čem to mluvil, ale ani na tom příliš nezáleželo.

Ukázal na její vlasy. „Růžová je nová. Líbí se mi.“

„Často to měním.“

„Jak často?“

„Dost často, že už ani nevím, jaká je moje přirozená barva.“

Tommaso se hlasitě a tvrdě zasmál. Kurva s ním, i při tom vypadal tak dobře.

„Jak jsi věděl, že jsem tady?“ zeptala se Camilla.

Pohledem zajel k salonu za ní. „Víš, že nás přes výlohu sleduje dobrých patnáct lidí, že?“

Ohlédla se přes rameno.

Měl pravdu.

Camilla na ně mrkla, ale rychle se vrátila zpátky k Tommasovi.

„Každý má rád telenovely, Tome.“

Svraštil obočí.

„Cože?“

„Nic,“ řekla. „Znovu, jak jsi věděl, že jsem tady?“

„Kdosi mi to dal vědět.“

„Můj bratr?“

Tommaso jen mávl rukou: „Kdosi.“

„Nemohl jsi mi poslat SMS?“

„Usoudil jsem, že tváří v tvář by to mohlo být možná lepší. A také,“ řekl, když odstoupil od auta a přitom na něj ukázal: „Myslel jsem si, že bys mě možná ráda odvezla na letiště.“

Camillino srdce poskočilo. „Vážně?“

„Kdosi jiný se zmínil, že máš ráda rychlá auta.“

„Proto jsi vyměnil svůj pronájem za tohle?“

„Teď tu hrajeme hru na dvacet otázek nebo pojedeme?“

Camilla váhala mezi Tommasem a tím, aby se vrátila zpátky dovnitř. „August si stále nechává zaplétat své mikro copánky.“

„Na August se vyser!“ zakřičel někdo z otevřených dveří salonu.

Tommasův smích byl temný a opojný. „Ach, teď už jsem to pochopil. Telenovely. Taky drbete v salonech tak, jak to dělají v televizi?“

„Ano,“ zakřičel někdo jiný zevnitř salonu.

Camilla se zadívala do nebe. Skoro si přála, aby se otevřela a celou ji pohltila. Zpátky do reality ji přivedl Tommasův hlas.

„Můžeš řídit, zlato.“

Pohupoval si klíčky na prstu a nechal je zacinkat.

Pohledem těkala mezi Tommasem, klíčky a Bugatti, které vypadalo, jako by bylo stvořeno pro závodění a hřích současně.

„Bože, to auto zbožňuji.“

„Dobře.“

„Byl to můj táta, kdo ti řekl, že mám ráda rychlá auta?“

Tommasův úsměv jí řekl, že ano, že to byl táta. „Možná. Jak víš, že jsem s ním mluvil?“

„Uklouzlo to mámě. I když ty ses mi o tom nikdy nezmínil.“

„Dala jsi jasně najevo, že co se mě týče, nejsi pro nic jiného než jen trochu zábavy, Cam. S tím jsem stále v pohodě, zlato. Jak ti to zní?“

„To proto jsi šel a udělal tohle?“

Mávla rukou k autu.

Tommaso se nijak neodtáhl. „Vlastně jsem usoudil, že vzhledem k tomu, že se dneska vracím zpátky do Chicaga, mohlo by být zábavné se prostě jen trochu poflakovat. Pokud mi dáš šanci, mohl jsem tě vzít na film nebo tancovat. Tvůj táta říkal, že máš tyhle věci ráda, ale já jsem se raději rozhodl držet tvé další slabosti.“

„Rychlá auta.“

Zasmál se. „Rychlá auta, Cam.“

„Právě teď míříš na letiště?“

„Jo.“

„A chceš, abych tě odvezla?“

„Jo,“ řekl. „Ale nejdřív se musíme zastavit v mém hotelu, abych si tam vyzvedl svou tašku.“

„Jak se pak mám vrátit?“

Předpokládala, že auto bude nutné nechat k vyzvednutí na letišti.

Tommaso se usmál. „Věř mi, Camillo. Chceš tohle zvíře řídit nebo ne?“

Znovu zacinkal klíčky.

„Jo, to chce!“

Tentokrát to zaječela August.

Tommaso vypadal pro své vlastní dobro až příliš samolibě.

Camilla popadla ty zatracené klíčky „Jedeme.“

***

Camilla zajela s Bugatti do podzemní garáže hotelu, ve kterém Tommaso během svého pobytu v New Yorku bydlel. Předpokládala, že bydlel u Crosse, ale očividně to tak nebylo.

„Jdeš nahoru?“ zeptal se Tommaso.

„I tohle bylo v tvých plánech?“

„Prosím?“

„Dostat mě sem na poslední šukání, než odejdeš?“

„Ne, když mi volali s tím, že Bugatti je připraveno k vyzvednutí, právě jsem byl na snídani s tvým bratrem. Odtamtud jsem jel přímo do salonu a v tuhle chvíli je to tak akorát, abych se dostal na letiště. Takže znovu, chceš jet nahoru, nebo jsi v pohodě s tím počkat tady?“

Dobře, tak to od ní bylo trochu děvkovské.

Tommaso ji to ani nezdůraznil.

„Běž si pro své tašky,“ řekla Camilla. „Jsem v pohodě počkat tady.“

„Tvoje rozhodnutí, zlato.“

Jakmile Tommaso zmizel ve výtahu na druhém konci garáže, Camilla vystoupila z auta ven. Konečky prstů přejížděla po elegantních liniích vozu, ale nic víc. Zanechat na jeho laku šmouhy by bylo opravdu hříchem.

Právě se skláněla, aby z emblému vozu setřela špinavou skvrnu, když se zpoza ní ozval Tommasův hlas.

„Chcete vy dva zůstat sami, nebo…?“

Camilla se smíchem narovnala. „To bylo rychlé.“

„Vlastně jsem byl pryč patnáct minut.“

Dokonce se ani nestyděla za to, že se v tom autě ztratila. „Je to zatraceně pekelné auto.“

„Pak si budu pamatovat, že se ti líbí.“

„A tím myslíš co?“

Tommasovy rty se v koutcích zvedly. „Nic, Cam. Jsi připravena vyrazit na letiště?“

Dlouze na něj prostě jen zírala. Nehybně ji to oplácel.

„Z toho, na co se tě chystám zeptat, nedělej žádnou vědu, jo?“

„Záleží na tom, na co se ptáš,“ namítl Tommaso.

Camilla obrátila oči v sloup. „Prostě jen… můžeme zůstat v kontaktu, že? Myslím tím, zatímco budeš zpátky v Chicagu?“

„Doufal jsem, že bychom mohli, ano.“

„Ale pořád budeme -“

„Kamarádi,“ vložil se do toho Tommaso se zvednutým obočím. „Na tohle nejsi příliš zvyklá, že? Celá ta věc s kamarády?“

„Ne s výhodami,“ připustila.

„Proč?“

„Někdo by do toho mohl investovat city nebo tak něco. Není to vždy to, co se stane? Někdo do toho investuje city a tím celou věc zničí.“

Tommaso se zasmál. „Camillo, neblázni.“

Do hrudi ji bodlo cosi, co se podobalo bolesti. „Co, jako že by někdo nemohl cítit nic k dívce, jako jsem já? “

Tommasův úsměv okamžitě zmizel. „To vůbec není to, co jsem tím chtěl říct.“

„Tak co jsi tím myslel?“

„Chtěl jsem říct, že je trochu pozdě, abychom se s trápili těmito nesmysly, Cam. Hned to ráno, co jsem odešel z tvého bytu, jsem si pomyslel, že jsi dívkou mých zatracených snů.“

„Ani mě neznáš, Tome.“

„Ne, pomyslel jsem si to ještě dřív, že než jsem se dozvěděl, že máš ráda cukrovou vatu, nebo že se chceš stát sestrou na jednotce novorozenecké intenzivní péče. Pomyslel jsem si, že jsi zatraceně velkolepá, když jsi mě dostala na party a já se stěží musel snažit. Líbí se mi, jak řídíš svůj život, jako by nebyl věcí nikoho jiného než jen tebe, a líbí se mi, odkud pocházíš. Pořád toho o tobě zatraceně moc nevím, ale rád bych se to za tvých podmínek dozvěděl. To je ono a to je vše.“

Při jeho přiznání se jí v krku vytvořil uzel, hrudník se jí sevřel.

Líbilo se jí to – líbilo se jí, že k ní něco cítil a byl ochotný říct to nahlas, i když to znamenalo, že by se mohla utéct jako vyděšený jelen.

Tommaso na ni přesto dál zíral a intenzitou svého modrošedého pohledu ji držel připíchnutou na místě. „Ale je to tak, jak to je, Cam. Ty nejsi pro tohle se mnou ani s nikým jiným. To je v pořádku; opravdu. Kromě toho můžeme dál hrát tuto malou hru, ve které pokračuješ, a to tak dlouho, jak to potřebuješ, ale na výsledku to nic nezmění.“

„Nechápu…“

„Nejsem tím jediným, kdo se tady zachytil s city, Cam. Jinak by ti bylo ukradené, kdybys se mnou po dnešku už znovu nemluvila ani mě neviděla.“

S tímto prohlášením Tommaso kolem Camilly prošel, aby se dostal zpátky na stranu spolujezdce. Popadla ho za zápěstí, aby ho zastavila. Zatáhla za něj natolik, aby ho otočila tváří k sobě.

„Myslíš si, že proto jsem se tě zeptala, zda bychom mohli zůstat v kontaktu?“ zeptala se, neschopná ve svých slovech skrýt defenzivní tón.

Tommaso se ušklíbl a přistoupil ke Camille tak blízko, až vyplnil každý kousek jejího osobního prostoru. Byla nucena se na něj podívat nahoru, při každém nadechnutí cítila jeho dřevitou kolínskou.

„To je přesně proč, Camillo,“ řekl Tommaso. „Přesně proto jsi souhlasila, že budeme kamarády. Proč jsi mi dovolila porušit svá pravidla. Proč jsi mi mě neposlala do prdele, když jsem přijel ke tvé škole, a proč jsem právě teď tady. Ale budeme hrát tvoji hru, zlato, a to tak dlouho, jak budeš potřebovat. Uděláš, co potřebuješ, a já tu pro budu pro tebe.“

„Ty… ty jsi…“

Tommasův úsměv se prohloubil. „Potřebuješ přídavné jméno?“

„Frustrující, Tome. Jste neuvěřitelně arogantní a frustrující.“

„To všechno a ještě mnohem víc, ano.“

Jeho samolibý úsměv byl stále pevně na svém místě. Měla sto chutí mu ho setřít přímo z tváře, ale neudělala to. Vypadalo to, že její mysl a tělo nebyly v souladu. Jedna její část byla tak nasraná, jak jen mohla být – rozhořčená, že ji to prostě tak řekl – zatímco jiná její část byla

extrémně nažhavená.

„Tohle neodráží přesně to, co teď cítím,“ řekla mu s přimhouřenýma očima. „Jen abys věděl, Tommaso.“

„Co je tohle?“

„Tohle!“

Natáhla ruku, popadla ho za čelist a svými upravenými nehty se zabořila do jeho olivově tónované kůže, zatímco si k sobě přitáhla k polibku, který se propaloval přímo celým jejím tělem. Jako zatracený lesní požár, který právě podnítil vítr. Ta intenzita se rozběhla přímo do jejího krevního oběhu a každým úderem jeho jazyka proti jejímu jí houstla krev. Celé se vymklo kontrole a zdevastovalo to každé pravidlo a linii, které v těchto okamžicích měla.

Měl pravdu.

Nenáviděla to.

Jeho polibek jí připomínal způsob, kterým šukal - silný a brutální. Každá píď neúprosnosti a náročnosti. Všechna horkost, žádná sladkost ani jemnost. Dost na to, aby byla mokrá a slabá zároveň.

Když ji jednou rukou objal kolem zad, zasténal sexy zavrčením. Přitáhl ji k sobě ještě blíž a pak ji popadl za zadeček. V jednom okamžiku stála Camilla na zemi. V dalším už byla zvednuta a posazena na kapotu Bugatti.

Byla si až příliš vědoma toho, že jsou na veřejném místě v podzemní garáži, ale zdálo se, že v tuto chvíli na tom jejímu přehřátému tělu ani v nejmenším nezáleželo. Bylo bez ostychu, potřebovalo se třít, aby uklidnilo náhlou bolest mezi stehny. Roztáhla nohy a dovolila Tommasovi vklouznout mezi ně a dostat se ještě blíž.

Jeho erekce se dotkla jejích džín. Byla jako hloupý, nadržený teenager, který poprvé ochutnal, jak byla cítit rozkoš. Pohnula boky, aby toho cítila víc – získala víc. Pěstí ho svírala za sako a držela si ho pevně u svého tělo. On se prsty bořil do jejího zadečku a přitahoval si ji na tvrdý hřeben svého penisu.

Rytmicky a stále.

Pevně a vytrvale.

Tommasovy rty lehounkým dotekem přejely přes její hrdlo, jeho zuby po sobě zanechaly stopy kousnutí na jejích klíčních kostech. Sál ji kůži na krku, až se celá chvěla a pravděpodobně po sobě zanechal hezkou stopu i tam.

Když se pak jeho ústa snesla k jejímu uchu, Camilla cítila, že byla připravená explodovat.

V mžiku se vrátila všechna jeho hříšnost.

Pár rychlých slov.

Krásná děvko. A uděláš se jen tak při tomhle tření o mě? Kde je tvoje sebeovládání, Cam?

S ním neměla vůbec žádné.

Camilla v sobě nedokázala najít ani zahanbení.

Ani trochu.

Teprve tehdy, když Tommasovy rty znovu našly její a políbil ji dost tvrdě na to, aby jí brněla ústa, ten tlak konečně povolil. Vyvrcholila a nepotřebovala k tomu nic jiného než tlak jeho penisu, který se přes džíny třel o její klitoris.

A Camillu to dokonce ani nijak nepřekvapovalo.

„Do prdele,“ zamumlala Tommasovi do krku.

Jeho smích rezonoval po celém jejím těle tím nejlepším způsobem. Svými boky stále pohupovala vůči jeho rozkroku a snažila se získat i ten poslední kousek, který jen mohla cítit. Garáže byly naštěstí stále prázdné. Uvažovala o tom, že se přímo tady a teď spustí na kolena na zem a oplatí mu jeho laskavost.

Tommasovy prsty pevně svíraly její stehna a zastavily ji v pohybu. „Bože, musíš přestat, Cam, a to dřív, než mě donutíš udělat se do kalhot jako zatracený blázen.“

Bez dechu pohodila hlavou dozadu a zachichotala se. „Jako jsi to právě udělal ty mě?“

„Hele, to vyžaduje dovednost. U chlapa k tomu nepotřebuješ skoro vůbec nic, díky.“

Zavrtěla hlavou a on ji jemně políbil na ústa. Sladkost té akce ji přiměla ztuhnout.

Tommasovi to ani na okamžik neuniklo. „Hele, tohle bylo proč? Proč bys na mě takhle najednou vychladla?“

„Já… nemůžu tě vzít na letiště,“ řekla tiše.

Tommaso ji políbil na chvějící se bradu a pak i na zamračené rty. „Proč ne, zlato?“

„Protože v tom, co jsi řekl předtím, jsi měl pravdu. Jen si nejsem jistá, co s tím chci udělat. Nejsem si tím jistá už od dne, kdy jsme šli do Lunaparku. To proto jsem se ti vyhýbala.“

„Na to jsem už přišel, Cam. To na tom nic nemění.“

„Pro mě ano, Tome. Takže máme tuhle obrovskou fyzickou přitažlivost, která je jako nic jiného, a já to nechci splést s něčím jiným. Chápeš? Potřebuji zjistit, zda je to něco jiného, nebo prostě jen něco, co si zahrává hry s mou hlavou.“

„Camillo -“

„A když se s tebou stále zaplétám do fyzické stránky věci, nedokážu na to přijít. To je celé.“

„Dobře.“

To bylo to jediné, co řekl.

Dobře.

Ne, jako by byl naštvaný nebo dokonce zklamaný. Vlastně se na ni usmál a pak ji tím nejsladším způsobem políbil na špičku nosu. Camilla dokonce ani nedělala nic sladkého, protože do toho měla hodně daleko, ale tady byl Tommaso… a kurva, už to samo o sobě ho činilo mnohem přitažlivějším.

„Zavolám si taxi, které mě doveze zpátky do salonu, kde má August moje auto,“ řekla Camilla. „Měl bys jít – nechceš, aby ti to uletělo.“

Tommaso se od Camilly se smíchem odtáhl. „Bez obav. Taxi si zavolám pro sebe. Tohle auto je pronajaté na další týden – tyhle luxusní značky nedodávají každý den. Byla by škoda toho nevyužít, ne?“

Camilla se zasmála. „Vážně?“

„Kdosi mi řekl, že máš ráda rychlá auta, zlato, a já si to nemohl nechat ujít.“

Každé jeho slovo představovalo jen další prasklinu do jejích zdí. Každý jeho dotek, úsměv a pohyb byl další ranou zaťatou pěstí do obručí kolem jejího srdce.

Camilla na takové věci nebyla připravená.

Nevěděla ani, jak takové věci dělat.

Tommaso se netvářil jako vyvedený z míry. „Na konci týdne dovez auto svému bratrovi. Ví, kam to musí dovézt.“

„Ty mě tu zabíjíš, Tommaso.“

Způsoby, o kterých nemůžeš ani vědět.

Jen se znovu usmál.

„Zavolej mi nebo tak něco, Cam. Zůstaň v kontaktu. Víš, že to chceš.“

Neřekla ano.

Ale neřekla ani ne.