Extended - 16. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Evička

Siena se měla do svého aktuálního hovoru s Johnathanovou tetou Kim zapojovat trochu víc, ale byla zaměstnaná skenováním místnosti očima, aby našla svého manžela. Ne, že by Kim říkala nebo dělala něco, co by Sienu nudilo, ale cítila, že její další práce byla dneska večer o trochu důležitější než klábosení o aktuálním počasí.

„Právě zamířil do kuchyně,“ řekla Kim po její levici.

Pokusila se svou roztržitost zamaskovat zasmáním se a otočila se k ženě vedle sebe. Kim našla usmívat se tak, jako by jí to vůbec nevadilo.

„Omlouvám se. Jsem hrubá, že?“

Kim pokrčila rameny. „Vždycky jsem chtěla mít oči celou dobu jen na Giovi. Občas, protože jsem si myslela, že je z těchto večeří až příliš na hraně. Jindy to bylo jen o tom, že jsem nechtěla uhnout pohledem – co kdyby mi něco uniklo? Chápu to.“

No…

Při tom Siena přikývla.

Žena se nemýlila.

Pak se Kim zeptala: „Ale všechno je v pohodě, že? Myslím s dítětem a vámi dvěma?“

Obvykle by u těchto otázek měla pocit, jako by se jí někdo ptal konkrétně na Johnovo duševní zdraví. Což by ji samozřejmě přimělo bránit se, protože ji nezajímalo odpovídat na ně. Ale tentokrát ten pocit vůbec neměla.

„Máme se skvěle,“ odpověděla.

Nebyla to lež.

S Johnem na tom byli skvěle. Dítě při každé kontrole v průběhu těhotenství stále vypadalo a znělo dokonale. Brzy by také měli zjistit pohlaví svého prvního dítěte. Podle všeho to na povrchu vypadalo vše v pohodě.

Dokonce dokonale.

Ale byly věci, které lidé nevěděli – a věci, které Siena a John s ostatními nesdíleli – a zde šlo o jiný příběh. Třeba jako skutečnost, že nálada jejího manžela začala za poslední týden výrazně klesat. Stále víc času trávil stáním ve sprše nebo ležením v posteli, než aby dělal cokoli jiného.

Neměl téměř žádný zájem o sex. To, když na něj přišlo, znamenalo jediné.

Přicházela deprese.

Rychle.

Dobře, to byla jen částečně lež. Deprese už dorazila. Prostě jen ještě nedosáhla svého vrcholu a Siena tam chtěla být, až se to stane. Ať už se to stane dneska večer, zítra, nebo příští týden. Nikdy to tak přesně neřekl, a zatímco, když byl takový, mluvil mnohem méně, věděla, že pro něj bylo jednodušší, když měl ji a ostatní lidi, kterým věřil, kolem sebe, když se ocitl v temnotě se svými myšlenkami a pocity, které ho nutily věřit, že nestál vůbec za nic.

Za nic, čím by kdy mohl být.

Ne pro ni.

Pro ni Sienu však byl celým světem.

A ještě víc.

Leonard to věděl. Díky změně léků od svého terapeuta byl manžel podrážděný a dokázal na ostatní rychle vyštěknout. Přál si, aby mohl mnohem víc spát, než být vzhůru. Ne, že by to měl v úmyslu, ale tak jako tak to byla reálná možnost.

Což bylo přesně tím důvodem, proč se na něj při této večeři snažila dávat pozor. I když po většinu noci ve staré usedlosti Marcello, obklopený svou rodinou a přáteli, vypadal dokonale spokojeně a v pořádku.

I tak stále chtěla mít jistotu.

Opatrnost.

Pokud by se někdo zmínil o jeho náladě nebo o tom, jak rychle se pohyboval tam a zpět mezi tím, že byl nahoře a dole – občas se to dokonce mohlo stát i během jediného hovoru – a John by se nechtěl zabývat hovorem, ke kterému by to s jistotou vedlo, pak by to mohla udělat ona.

Ale bylo to těžké, když byl v kuchyni a ona sama v jídelně, kde mluvila s jeho tetou.

„Nebude ti vadit, když ho půjdu najít?“ zeptala se Kim.

Kim jen s mávnutím ruky odpověděla: „Vůbec ne. Můžeme to dohnat později.“

„Díky.“

V kuchyni našla ten důvod, proč tam byl. Zády k ní si povídal se svou mámou, která právě připravovala na talíř brambory se sýrem. Vedle Jordyn se Johnův táta pokusil ukrást si kousek strouhaného sýra pro sebe, nicméně skončil s tím, že dostal dřevěnou lžící přes ruku.

„Zkurvený život,“ zavrčel Lucian sám pro sebe. „Zlámeš mi klouby, ženo.“

Jordyn se usmála. „Drž ty zatracené ruce mimo moje vaření. Moc dobře to víš. Vím to, protože tě to tvoje matka moc dobře naučila.“

John se uchechtl a když Siena přešla na místo vedle něj, s malým úsměvem se otočil k ní. Když se usmíval, bylo těžší vidět prázdnou prázdnotu v jeho očích. To jí připadalo nejznepokojivější. Ne John, ne. Ale skutečnost, že se něco jako deprese dalo tak snadno skrýt něčím jako úsměv.

Tehdy si uvědomila, jak pečlivě se její manžel ve skrývání svých problémů zdokonalil. Zároveň mu teď také nevadilo požádat o pomoc, když to potřeboval.

Bylo to dávat a brát.

Neustálý proces učení.

„Ahoj,“ zašeptala.

Vytáhla se na špičky a na čelist mu vtiskla polibek.

„Ahoj,“ zamumlal nazpět.

Věnovala mu tázavý pohled – prosté zvednutí obočí, kdy se ptala Jsi v pohodě? Mrkl na ni a pokusil se na ni usmát o trochu víc, ale ten úsměv nedosáhl až k jeho očím. Tehdy věděla, že byl pravděpodobně připravený jít domů a nazvat to nocí. Sakra, ještě se ani nepodávala večeře, ale alespoň nikdo nemohl říct, že se nesnažil přijít.

To se nepočítalo?

Myslela si, že ano.

„Takže, Lucian a já jsme si povídali,“ řekla Jordyn, čímž na chvíli upoutala její pozornost pryč od manžela, „a zajímalo by nás, zda byste poté, co zjistíte pohlaví, chtěli oba uspořádat party s odhalením pro všechny ostatní. Mohli bychom to udělat a –“

„Já nevím,“ řekla Siena rychle. Chtěla dát Johnovi na výběr říct ano nebo ne ještě dřív, než se té myšlenky někdo jiný až příliš chytne. Jen pro případ, že by to opravdu nechtěl udělat, protože by se pak necítil povinný souhlasit. „Vlastně jsme o tom ještě nemluvili.“

„Proč by ne?“ zeptal se John. „Mohli bychom něco vymyslet. Nemusí jít o nic velkého, že?“

„Ne, samozřejmě, že ne,“ řekl Lucian. „Dokonce bychom mohli udělat jako večeři jen pro rodinu, pokud chceš.“

„Jo, myslím –“

Jeho slova byla přerušena tím, že se vchodu do velké kuchyně usedlosti objevil důvěrně známý host. Se zvednutou rukou a hlavou nakloněnou ke straně nabízel Johnovi tiché pozvání, aby se k němu připojil. Andino nechtěl, aby to vypadalo, jako by něco požadoval.

Vzhledem k tomu všemu šlo pravděpodobně o dobrý nápad.

„Hned jsem zpátky,“ řekl John Sieně a rodičům.

Lucian se s odkašláním ohlédl přes rameno, aby zjistil, co upoutalo Johnovu pozornost. „Jistě, synu.“

John rychle políbil Sienu na temeno hlavy a dlaní se dotkl jejího bříška. Pak úplně odešel z hovoru. Prostě ji tu nechal spolu s rodiči, aby naplánovali party na odhalení pohlaví. Pokud si všimli, že s ním nebylo něco v pořádku, dobře, pak nic neřekli. Ale znovu, jeho rodiče se teď o něčem takovém zmínili jen zřídka. Mnohem raději nechávali Sienu s Johnem, aby to zvládli sami, nicméně stále tam byli, pokud by potřebovali pomoc.

„Dobře,“ řekla Siena a na svého tchána s tchyní se usmála, „tuším, že plánujeme party na odhalení pohlaví.“