Effortless - 4. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Evička

„Takže…“

Camilla se snažila udržet pozornost na steacích, které připravovala spolu s jednou z Emminých speciálních omáček, a ne uštěpačném tónu hlasu, který máma právě použila. Máma seděla na druhé straně kuchyně, četla si knihu a zároveň orlím okem sledovala Camillu. I když se naučila vařit po mámině boku, Emma Camille stále nevěřila natolik, že uvaří všechno přesně tak, jako to dělala ona sama.

Zčásti za to obviňovala máminu Italskou stránku. A částečně za tím byla pravděpodobně Emmina potřeba ujistit se, že její děti se v tomhle divokém světě zvládnou samy o sebe postarat. Máma vždy zašla za jedním ze svých dětí s tím, že z domu pak odcházela s příslibem, že udělají nějakou novou věc. Obvykle šlo o vaření, ale občas to změnila.

„Jak se dnes cítí táta?“ zeptala se Camilla.

Možná, že kdyby se zeptala na jinou otázku, mámina pozornost by se odchýlila od čehokoli, na co se Emma chtěla zeptat. Občas to zafungovalo; občas ne.

„Cítí se dobře. Včerejší bolest hlavy pominula.“

Camilla zvedla hlavu od steaků a zjistila, že se máma jejímu pohledu vyhnula. Nepřekvapilo jí to. Tátovo – Calistovo – zdraví bylo bolavým předmětem. Něco se s ním dělo. Díky všem jeho bolestem hlavy, epizodám, které ho vrhaly do jeho minulosti, a lékařskými testy, které probíhaly každý druhý týden, to Camilla prostě věděla… v tátově mozku se dělo něco špatného.

Děsilo ji to k smrti.

Emma a Calisto o tom prostě nemluvili. Alespoň ne s ní.

Camilla věděla, že bratr nedal rodičům moc na výběr, hlavně proto, že on byl často tím, kdo přišel a pomáhal, když tátu zasáhla jedna z jeho epizod. Emma dala Camille jasně najevo, že do Calistových epizod neměla vkročit - vždy byl zmatený a jen zřídka kdy spolupracoval. Jistě, ještě musel být násilný, ale vzhledem k tomu, že nevěděl, co se sakra dělo a občas ani to, kým byli, vždy tu byla ta možnost.

Bylo to drsné.

Zatraceně drsné.

„Víš, můžeš mi říct, pokud -“

Emma nasadila oslepující úsměv a svou dceru přerušila dřív, než stihla říct víc. „Všechno je v pořádku, Cam. Nedělej si s tím starosti, zlato.“

„Když to říkáš.“

„Říkám.“

Camilla věděla, že z mámy toho nedostane víc. To bylo zřejmé.

Vypadalo to, že Emma nezapomněla na svou touhu získat víc informací o osobním životě Camilly.

„Včera se tu zastavil August, aby si povídala.“

„Mmhmm.“

„Přinesla mi z trhu ty olejíčky do koupele, o kterých ví, že je mám ráda.“

„Ach?“ zeptala se Camilla.

Nehodlala to mámě usnadnit. Emma by to musela ze své dcery, tak jako vždy, vytáhnout.

Camillin osobní život a věci spolu s rodiči probírala jen zřídka. Ne, že by na ni kladli pravidla nebo očekávání, protože to nedělali. Ani v nejmenším. Nesoudili ji za to, že přeskakovala z jedné fyzické schůzky k další. Nikdy neřekli nic o skutečnosti, že by se měla usadit nebo dokonce někoho přivést, aby se s ním setkali. Oba její rodiče si byli vědomi toho, že její sexualita byla poměrně proměnlivá, i když s rande se ženou nikdy nezašla dál než do ložnice. A nad tímhle aspektem jejího života nikdy nemrkli ani řasou.

Jediné, co rodiče kdy dělali, bylo to, že Camillu milovali, podporovali a povzbuzovali. Zbytek nechali na ni, aby si ho vymyslela sama. A to oceňovala.

Ale máma?

Emma byla vlezlá. Zbožňovala vědět naprosto všechno, co mohla. Camilla občas mámě prostě dopřála uspokojení její zvědavosti. Aspoň na chvíli. A tohle byla pravděpodobně jedna z těch chvil.

„Co za drby ti o tom August napovídala?“ zeptala se Camilla.

Emma falešně zalapala po dechu. „My neděláme drby, Cam.“

„Lži. To je lež. To je ta největší lež, kterou jsi mi kdy řekla. Lži, mami. Zkus to znovu.“

„Teď -“

„Lži. Když sem dorazí August, to první, co vy dvě uděláte, je to, že o mě drbete. Ona je tím, odkud máš všechny své informace, mami. Vím to.“

„Občas i tvůj táta.“

„Vidíš! Já to věděla. Všichni jste stejní. Drby.“

Svou nejlepší kamarádku zbožňovala, ale když přišlo na Emmu, ta dívka si nemohla pomoci. Stejně tak, jako Camilla jako teenager strávila spoustu času s rodiči August, i její kamarádka strávila spoustu času s Emmou a Calistem.

Všichni si byli blízcí.

Táta August byl dokonce jedním z Calistových právníků, co se týče legální stránky jeho byznysu.

Někteří lidé zaměňovali blízkost mezi August a Camillou za něco jiného, jako by nešlo jen o kamarádky. Ale to byly jen drby a ani jedna z nich se neobtěžovala to uvádět na pravou míru. August byla tak přímou heterosexuálkou, že by mohla být zatraceným šípem.

A i kdyby nebyla, o Camillu by v tomhle ohledu neměla zájem.

Sex přátelství ničil.

Vždycky to tak bylo.

„Každopádně,“ protáhla Emma a odložila knihu na stůl. „Zmínila, že jsi na party někoho potkala.“

Camilla zvedla obočí. „Už jí nikdy nic neřeknu.“

„Lži. Řekneš.“

Dobře, bylo zřejmé, po kom Camilla zdědila své nesmysly.

„Pravděpodobně,“ zamumlala. „Takže jsem na party někoho potkala, užila si trochu zábavy, a pak ho poslala zpátky jeho cestou. Stejně jako kdykoli jindy, mami.“

„Tom, že?“

Camilla sama pro sebe zabručela. „Ona ti vážně říká naprosto všechno?“

„Občas.“

„Bože, August.“

„Takže mi o tom Tomovi tedy nic neřekneš?“ zeptala se máma.

„Není co říct, mami.“

„Předpokládám, že je to ten samý Tom, který ohledně tebe oslovil tvého tátu?“

Camilla, když popadla další steak, aby ho otřela, zaváhala.

„Cože?“

Na druhé straně kuchyně vykvetl na mámině tváři pomalý úsměv. „Ach, ty jsi o tom nevěděla?“

„Tommaso šel za tátou?“

„Tuším,“ řekla Emma s pokrčením ramen. „Ale jak jsi řekla, není tu nic co říct. Správně?“

No, nemělo by být. Teď už byla polovina týdne. Camilla neslyšela o Tommasovi od… dobře, od nedělního rána, kdy odešel z jejího bytu, voněl sexem a přitom se šklebil způsobem, ze kterého byla dole celá zvlhla.

Dala mu svoje číslo. Tím porušila asi svých deset pravidel, co se týče druhého rande nebo čehokoli jiného. Nicméně on se zeptal. Neodmítla mu to, protože by se pravděpodobně ke druhému kolu s Tommasem Rossi neotočila zády.

Camilla nevěděla, co to na něm bylo - možná to, jak se na ni díval, když si myslel, že o tom nevěděla - ale vyvolával v ní zvědavost.

Pro ženu jako byla ona – zatraceně odhodlaná co nejvíc si užívat života bez zábran tak dlouho, jak jen mohla – to byla nebezpečná hra. Byla pro zábavu – a přitom trvala na své svobodě.

„Takže on oslovil tátu, hm?“ zeptala se Camilla.

Emma se tiše zasmála. „Říkala jsi, že to nic nebylo, Cam.“

„Stále to nic není, mami.“

„Mohlo by se to změnit?“

Camilla se vrátila k dalšímu steaku. „Dokonce, i kdybych si s ním znovu vyšla, mami, nikdy to nezajde nikam dál.“

„Nikdy neříkej nikdy, zlato.“

Neodpověděla.

Koneckonců, každý potřeboval mít své sny. Emminým snem bylo to, aby si Camilla někoho našla - kohokoli, koho by mohla milovat a kdo by jí lásku oplácel – a navždy se s ním usadila.

Camilla nebyla připravena mámin sen pohřbít.

Zatím ne.

Na kuchyňském ostrůvku zazvonil Camillin telefon příchozí zprávou. Odložila svou práci, aby si mohla umýt ruce a zkontrolovat zprávu.

Mluvme o ďáblovi a ten se zjeví.

Na obrazovce se objevilo Tommasovo číslo doprovázené zprávou. Máš hodně práce? To bylo to jediné, na co se zeptal.

Camilla uvažovala, že to bude ignorovat, ale jedna její část to odmítla. V tomhle okamžiku jo. Večeře s rodiči.

Později? Jeho odpověď dorazila zatraceně prakticky okamžitě.

Nemohla se ubránit úsměvu.

Za pár hodin budu volná, odepsala.

Vyzvednu tě, přišla odpověď.

Camilla se skoro zeptala, odkud věděl, kde bydlí její rodiče, ale neobtěžovala se s tím. Vzhledem k tomu, že byl Crossovým kamarádem, pak to možná věděl od něho. Navíc poznala Tommasovo příjmení a jeho tátu, o kterém se zmínil. Pravděpodobně byl napojený na zločineckou organizaci v Chicagu – Chicagskou mafii, jak ji lidé nazývali.

To však byla jeho věc.

Nedělil se o ni s ní.

Neptala se.

Uvidíme se, Tome.

„Kdo to byl?“ zeptala se Emma, když Camilla vrátila telefon zpátky.

„Neboj, mami. Jsem si jistá, až August dorazí na další návštěvu, seznámí tě se všemi špinavými detaily. Na to mě nepotřebuješ.“

Emma se ušklíbla. „Ne, to rozhodně ne.“

***

„Opravdu jsi nikdy nebyl v Lunaparku?“ zeptala se Camilla.

Tommaso natáhl ruku s kouskem cukrové vaty, aby si mohla vzít. Snědla ji přímo z jeho prstů a pak mu olízala konečky prstů, aby mu je očistila. Její mrknutí ho jen rozesmálo a usmál se tak, až se jí stáhl žaludek.

„Nikdy. Byl jsem v New Yorku mnohokrát, ale sem dolů jsem se nikdy nedostal.“

„Coney Island a zábavní park je jako… rituál pro turisty.“

Zvedl obočí. „I když nemůžu říct, že jsem opravdový turista.“

„I tak.“

„New York se hodně podobá Chicagu – až na tu, že je tu možná méně větrno.“

„Chicago není jako New York. Ani náhodou. New York je mnohem lepší, díky.“

Tom na ni pohlédl se šibalským zábleskem v očích. „Opravdu se chceš pustit s rodákem z Chicaga do pře ohledně toho, které město je lepší?“

„Máme správnou pizzu.“

„Definuj správná, Cam. V Chicagu můžeš dostat dobrou pizzu na každém rohu. Ale máme vražedně dobré párky v rohlíku, které nemůžete porazit. Je to zatracená forma umění. Zkus to znovu.“

„Yankees. Mets. “

Tom se ušklíbl. „Takže budeme předstírat, že Cubs nemají ty nejlepší fanoušky na celém zatraceném světě, hm?“

Camilla stiskla rty k sobě, aby se ubránila úsměvu. „Je tu nižší kriminalita.“

„A jsou tady taky špinavější politici.“

K čertu s ním.

Pak Tommaso dodal: „Dostaneme se k tomu, že to je Město Jezer. Ty máš Město v New Jersey.“

Camilla se falešně zamračila. „ Znečištěné jezero, děkuji.“

Tom pokrčil rameny. „Neříkal jsem, že jsem v něm plaval, že? Právě jsem řekl, že máme lepší výhled.“

„Jsi takový kretén.“

„To ty sis začala,“ odsekl.

Camilla se zastavila v chůzi a zapíchla prst přímo do jeho hrudi. „Newyorčané zůstávají vzhůru celou noc, a tohle je místo, kam se přicházejí bavit velcí hráči. Máme Pátou avenue, historické kostely, a -“

„Žít v Chicagu je levnější,“ přerušil ji Tom, aniž by se pohnul. „Lidé tam umí házet odpadky do koše, naše krysy nejsou velikosti kočky a v našem městě by tě lidé mohli skutečně pozdravit. Tenhle boj na mě ani nezkoušej, donna. Prohraješ o celou délku.“

„Jsi… nemožný.“

„Vsadím se, že se ti to líbí.“

Camilla se nedokázala ubránit smíchu. „A očividně arogantní.“

„Myslím, že pokud to funguje, tak to nechme fungovat, zlato.“ Hříšně se na ni usmál. „Ale hele, máš tu největší mafiánskou rodinu, takže to ber jako výhru.“

Věděla, že tím nemyslel přesně její rodinu, ale…

„Beru to,“ řekla Camilla a rozzlobeně se v semišových střevíčkách otočila.

Tom jí nedovolil udělat jediný krok. Rukou ji popadl za zápěstí a pak ji rychle otočil, až se jí na okamžik rozmazalo vidění. Stěží se stihla nadechnout a Tom už ji líbal. Jeho polibek pro ni byl stále dost nový, takže se jí rozbušilo srdce, sevřela ho pěstmi za sako a přitáhla si ho k sobě blíž. Přesto jí to nějak přišlo natolik povědomá, že to jediné, co chtěla udělat, bylo se do něj zabořit a na okamžik zpomalit běh světa.

Bylo to trochu děsivé…

A úžasné.

V parku bylo spousta dalších lidí; mířili na projížďky, hry nebo za jídlem. Camillu najednou nezajímali, protože byla mnohem zaujatější tím, jak Tommasův jazyk vyjel proti jejímu, jako by ji tak chtěl poškádlit.

Nebo něco přislíbit…

Přemýšlela, zda by ho dokázala přimět znovu ten jazyk použít. Líbilo se jí, jak ji jeho vousy škrábaly a lechtaly na kůži, a vsadila by se, že by byly opravdu skvěle cítit i někde jinde.

Jako mezi mými zatracenými stehny.

Tommaso se na její vkus až příliš brzy odtáhl. Rukou přejel po jejím hrdle a čelisti, palcem pohladil její citlivé rty.

„Prostě to řekni, Cam.“

Omámená a zatraceně skoro připravená přímo tady a teď před ním padnout na kolena se na něj podívala. „Řekni co?“

„Chicago je lepší.“

„Rouhání, Tome. Samé lži.“

„Nemůže to být lež, když je to pravda. Prostě to řekni, zlato.“

„Máš přízvuk, Tome.“

„Dobře, tohle jsem nechtěl vytáhnout, Cam.“

Znovu se na něj pokusila zamračit, ale bylo těžké, když stále mohla cítit to, jak svými rty přejížděl po jejích, zatímco mluvil. „Vytáhnout co?“

„Chicagský styl hluboké -“

„Neopovažuj se.“

„Pizzy,“ dokončil. „Vím, že je to tvůj oblíbený pokrm, protože ve tvé lednici jsem viděl krabici se zbytky, a další v koši.“

„Objednala je August!“

„Lhářko. Někdo tu v New Yorku podvádí a se mnou jen tak nevyjebeš, Cam.“

„Nenávidím tě,“ zasyčela.

„Ne, to není pravda.“

Vypadal tak zatraceně samolibě.

Jeho úsměv stačil k tomu, aby jí začaly kalhotky tát.

„Opravdu se tě teď snažím nenávidět, Tome, ale hlavně s tebou chci prostě šukat.“

„Pravděpodobně bychom se mohli dostat zpátky do auta do…“ Podíval se na své hodinky. „Deseti minut nebo -“

Camilla už ho nechala za sebou, mířila zpátky cestou, kterou sem přišli. Se smíchem ji dohonil.

***

Camilla byla stále plná celé délky Tommasa Rossi.

Stále mohla cítit své vlastní vyvrcholení, když ji políbil poté, co měl svou hlavu přímo mezi jejími stehny a jejím tělem otřásal třetí orgasmus. Dva prsty měl zabořené hluboko do jejího zadečku, prsty druhé ruky ji svíral za bok tak silně, až po sobě zanechal modřiny.

Zbožňovala to.

Teď už bylo září, kdy rozhodně nebyla zatracená zima, ale ani nebylo opravdové teplo. V autě bylo stále ještě dost horko z jejich šukání, že jí nevadilo, že jí po pokožce začal omývat chladný vzduch.

Zuby měl zabořené do její čelisti a tvrdě s ní trhl dolů, přímo na svůj penis. Bolelo to tím nejlepším možným způsobem. Tak hluboko a přímo do samotného morku kosti. Už si na něm zajezdila při svém druhém a třetím orgasmu, ale teď pracoval na jejím samotném těle. Vytáhl z ní svůj penis a pracoval na jejím klitorisu jen pomocí konečků prstů.

Když se jeho rty znovu popásaly na jejích, z jeho jazyka cítila slanost své vlastní kůže. Líbilo se jí, jak na něm chutnala.

Mohla by se udělat znovu.

Kdyby ji prostě dál šukal tak, jak to dělal, tak by k tomu došlo.

„Bože, Cam, jsi tak zatraceně mokrá.“

Ano.

„A sexy, zlato.“

Všude.

V duchu podělovala výrobci automobilů za tmavě tónovaná okna a New Yorkskému počasí za prudký déšť, díky kterému lidé z parkoviště zmizeli, protože se snažili najít nějaký úkryt. A samozřejmě muži, kterého měla pod sebou, protože se už blížila k dalšímu vyvrcholení.

„Chci, aby mi ta tvoje kundička dala to, co je moje, Cam. Nechceš se znovu udělat přímo na mém penisu?“

V uchu jí zněl jeho chraplavý hlas. Drsně a silně. Její jméno vycházelo z jeho rtů a ona byla pryč.

Tak blažená.

Tak vysoko.

Camilla se stěží stihla propracovat svým dalším orgasmem – s vysokými a zlomenými výkřiky – když ji ještě dvakrát znovu stáhl na svůj penis. Čím dál tvrději, až si ji na něm podržel, a ona cítila, jak se mu napjaly svaly.

„Do prdele, jo,“ zabručel.

Auto naplnil její smích.

Bezdechý.

Plný.

„Nutíš mě porušovat svá vlastní pravidla,“ řekla mu.

Tommaso se zasmál a zaklonil se, aby se hlavou opřel o okénko. „Jaká?“

„Hlavně to, že mě nutíš tě mít ráda – stále se vracím.“

Zazubil se.

Skoro nenáviděla, jak měla při tom pohledu chuť pustit se do další jízdy.

„No, s tím si už nebudeš muset moc dlouho dělat starosti, Cam.“

„Co, proč?“

„New York je pauza, vzpomínáš si? Za pár týdnů se musím vrátit zpátky do Chicaga.“

Po páteři jí přejel ledový mráz.

A přesně tak spadla Camilla z výšky zpátky na zem.

***

„Za to viním tebe.“

Cross u dveří do bytu Camilly zaváhal. Ještě ani nestihl zavřít dveře a už na něj zasyčela. Přejel pohledem mezi svou sestrou na gauči a August, která si v obývacím koutku četla knihu.

„Co jsem teď, kurva udělal?“

„Teď, správně,“ hodila po něm Camilla, „protože ty vždycky něco uděláš.“

„No, jistě, bývám obviňován ze spousty sraček.“

Zcela neovlivněně na něj ukázala prstem. „Ty víš, co jsi udělal.“

„Vlastně ne,“ řekl Cross.

Camilla se na bratra zamračila.

August si v koutku povzdechla. „Prostě ji ignoruj. Dneska má náladu. “

„Nemám -“

„Vlastně má tuhle náladu už od středy. Svého rozhodnutí dneska sem přijít lituji už od okamžiku, kdy jsem sem dorazila.“

„Proto jsi včera nešla do kostela?“ zeptal se Cross.

Camilla ho ignorovala.

Místo toho odpověděla August. „Přesně proto.“

„Za prvé, dneska jsem měla velký test, pak školní diskusi o dopadu pracovních úrazů a laboratorní cvičení. Potřebovala jsem si udělat práci v laboratoři a chtěla jsem se ujistit, že vše bylo dokonalé,“ řekla Camilla. „A ty víš, že i všechno ostatní.“

„Lhářko,“ řekla August sama pro sebe.

„Dobře, no, donesl jsem ti čínu, jak jsi požadovala, když jsi mi dneska odpoledne poslala zprávu. Ale hele, jestli na mě hodláš štěkat kvůli sračkám, které ani nechápu, pak ti to tu prostě nechám a jdu pryč.“

Camilla se ze strany na Crosse podívala. „Zavři ty zkurvené dveře. Už tak si tu sousedé užili show víc než dost.“

August si odfrkla. „Správně, to se vsadím.“

„Sklapni.“

„Řekla jsi to sama!“

„I když nikdo jiný se k tomu nedostane,“ odpověděla Camilla.

August se na ni zamračila.

Camilla odvrátila pohled.

Takže možná fakt měla dneska svou náladu.

Možná, že ji měla už nějakou dobu.

Nechtěla o tom ani mluvit, natož přiznat, proč jí v zadní části mysli stále přetrvávala jako nemoc, které se nedokázala zbavit. Byla to hloupost.

Tohle nebylo to, co dělala – nebyla to její dohoda.

Camilla Emma Donati si nenechávala zlomit srdce kvůli zkurvenému chlapovi.

Bratr beze slova přešel místnost a posadil se vedle ní na gauč. Před sebe položil tašku s čínou. Zabořila se do ní, aby našla, co chtěla, a pak podala tašku kamarádce, aby udělala to samé.

Camilla promluvila znovu teprve poté, co už snědla polovinu rýže s kuřetem. „Za dva týdny odjíždí.“

Cross se na ni podíval. „Myslíš Tommasa?“

„Jo.“

„To jsi nevěděla nebo co? Byl tu jen na návštěvě, Cam.“

„Ignorovala jsem to.“

„Nechápu -“

„Donutil mě, abych ho měla ráda, Crossi.“

Bratr si povzdechl. „Hmm.“

„A teď odjíždí.“

„To tě nutí být…“

„Naštvanou, Crossi. Sere mě to!“

„Zlehčuje to,“ vložila se do toho August.

Cross druhou dívku ignoroval. Camilla věděla, že všechnu jeho pozornost měla ona. V tom byl bratr tak dobrý. Její druhý nejlepší kamarád – její ten velice první nejlepší kamarád.

„Nevím, v čem je problém, Cam.“

„Problém je v tom, že teď bych možná ráda viděla Toma znovu. Nevidět ho jako vztah, ale on odjede. Takže to nemůžu vůbec udělat.“

„Lhářko,“ zamumlala August ústy plnými nudlí s hovězím masem. „Chováš se k chlapcům jako k hračkám, Cam, a ty to víš. Pokud budeš chtít, hned dneska večer můžeš mít dalšího Toma.“

Cross ukázal na August a řekl: „To je pravda.“

„Za to obviňuji tebe,“ zopakovala Camilla.

Bratr se opřel do gauče.

„Chceš, abych ho zabil?“

Svým způsobem.

Ne tak docela.

Za tu otázku zbožňovala bratra ještě víc.

„Jsem smutná,“ připustila Camilla.

„Možná na to přijdeš,“ řekl Cross. „Nebo v době, až zamíří pryč z města, už na tom nebude záležet. Kdo ví?“

„Opravdu mi nepomáháš.“

„Přinesl jsem ti jídlo. To je to nejlepší, co můžu udělat. Podívej se na to takto, Cam. Jakmile vypadne pryč z tohohle státu, nebudeš si muset dělat obavy s nepříjemnými pocity, které se ti budou plazit do srdce, a znovu budeš v pohodě.“

Možná.

„Stále za to obviňuji tebe.“

„Já jsem ho sem nepřivedl.“

„Jen si to mysli dál, bratře.“