Effortless - 2. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Evička

„Tohle je tvůj budíček, Cam!“

Bratři - ale zejména starší bratři - byly věci, které stvořil sám Ďábel. Camilla Donati by se hádala s kýmkoli, kdo se snažil říct opak. Zejména když přišlo na dělání z jejího života zvláštní druh pekla. V tom byl její bratr nejhorší.

I tak ho stále zbožňovala.

Byl tím nejlepším kamarádem.

Jak se bratr dostával blíž k ložnici, zdi se otřásaly tichými údery.

„No tak, Cam. Vstávej. Hned teď.“

„Naser si,“ zabručela Camilla zpod hromady přikrývek. „Je sobota ráno, Crossi. Běž pryč.“

Jeho hlas byl pak hlasitější a zřetelnější. „Ani náhodou.“

„Ach můj bože. Je sexy, ale tak zatraceně otravný, že mám sto chutí ho zabít.“

„Slyšel jsem to,“ pronesl Cross bez hnutí brvou.

Kůži Camilly zasáhl chladný vzduch a o okamžik později už její přikrývka dopadla na podlahu. Jak Camilla, tak i její kamarádka, která se místo toho, aby si zavolala na cestu domů taxi, se u ní rozhodla přespat, se mračily na Crosse. August nelhala - Cross byl pohledný, s tmavýma očima, černými vlasy a ostrými rysy. Co se ho týče, rozhodně mu nechyběla ženská pozornost.

Bratr si prostě jen jejich pozornost neužíval.

August znovu zasténala a převalila se v posteli. „Nesnáším tvou pitomou, hezkou tvář, Crossi.“

„Slovo hezké je svým způsobem urážka. Nejsem chlapec.“

„Chceš, abych ji nazvala ošklivou?“

„Jo, ale to není,“ odpověděl Cross. „Cam, vstávej z postele. Přijdeš pozdě na snídani. Máma s Calem mě poslali sem nahoru, abych vytáhl tvůj zadek ven z postele.“

Camilla zvedla přikrývku z podlahy a znovu ji přes sebe přehodila. „Řekni jim, že přijdu.“

„Včera v noci jsi byla na party, že?“

„Nový klub v Coney,“ odpověděla August. „Stál za hovno.“

„Cam, ty ještě nemáš věk na to, abys mohla legálně vůbec pít,“ zamumlal bratr. „A August je o dva roky mladší -“

„Skoro o dva roky mladší,“ skočila do toho August. „Osmnáct mi bylo v srpnu, díky.“

„Hezké věděl, že teď máš legálně věk na něco jiného, ale to není tam, kam mířím.“

Camilla mrkla směrem ke své kamarádce. Zjistila, že tmavě kaštanová kůže August se na povrchu tváří rozehřála do rudého odstínu. August zdědila rysy po své nigerijské matce. Její táta, italský právník, svou dceru naučil, aby si nikdy od nikoho nenechala líbit žádné sračky.

August byla do Camillina staršího bratra tak nějak zamilovaná už od doby, kdy se obě dívky setkaly na střední škole. Cross se choval k August se stejně otravnou náklonností, kterou věnoval Camille – byla pro něj jako malá sestřička, která ho obtěžovala. Kromě toho Camilla usoudila, že bratr byl stále ještě příliš zachycený ve vztahu s někým ze své minulosti, než aby si všiml někoho jiného.

„Vypadni pryč z mého pokoje,“ řekla Camilla bratrovi. „Nebo ještě lépe, vypadni pryč z mého bytu.“

„Nemůžu. Slíbil jsem mámě a Calovi, že tě přivezu na snídani. “

Při pomyšlení na jídlo hrozila Camillině žaludku vzpoura. Včera v noci si už neměla dát ty další tři panáky Jell-O.

„A August může přijít taky.“

Bratr to postavil tak, jako by před Camillou pohupoval nabídkou, kterou nebylo možné odmítnout. A ona to měla vědět.

„Dneska začínám stáž u Bared Brands,“ řekla August, zatímco v posteli přelezla přes Camillu. „Já… sakra, vstávej, Cam. Přijdu pozdě.“

„A co to má co společného s tím, že já musím vstávat?“

„Protože to tvoje pitomé bavlněné povlečení a moje vlasy je příšerná kombinace. A mně se líbilo, jak jsi to posledně vyřešila.“

Camilla zabručela, ale donutila se zvednout z postele.

Cross zamířil ke dveřím a přes rameno na ni mávl. „Třicet minut, Cam.“

„Udělej mi kávu, Crossi!“

„Budu o tom přemýšlet,“ odsekl bratr.

Kávu jí udělá.

Věděla to.

Camilla měla na celém světě dva nejlepší kamarády.

Jedním z nich byla August - rodačka z Brooklynu s bláznivě kudrnatými vlasy. A tím druhým byl vždy její velký bratr.

August si nanesla na vlasy kondicionér, které si nechávala u Camilly v bytě – protože ty dvě byly v podstatě spoustu času prakticky spolubydlícími – a posadila se před kosmetický stolek se zrcadlem. Camilla zkušeným dotekem projela silné, hrubé vlasy August.

„Stejně jako minule?“ zeptala se Camilla kamarádky.

August v zrcadle přikývla. „Velký drdol, ale přitom to dole a uprostřed trochu přiškádli. Do zimy si musím nechat udělat své copánky.“

Camilla strávila s August a její mámou za všechny ty roky jejich přátelství spoustu času. Mnohdy spolu seděly v salónu, protože kamarádka musela své vlasy udržovat bez ohledu na to, zda si je nechávala volně, v copáncích nebo ve vlnách. Pokud něco, Camilla si myslela, že to bylo místo, kde v sobě probudila část svého talentu na úpravu drsných divokých vlasů, nemluvě o svých vlastních…

Právě teď byly vlasy Camilly platinově blond s fialovými kadeřemi, které potřebovaly solidní péči pomocí olejíčků. Máma August – Ada – naučila Camillu, jak se o své vlasy starat, když je v podstatě téměř každý měsíc extra týrala svými experimenty.

Příští týden by to mohla být červená nebo hnědá. Možná, že by si Camilla mohla vše probarvit barevnými pruhy, nebo všechno prostě ustřihnout.

Nikdy se nedržela jednoho stylu příliš dlouho.

„Víš, že dneska budeš úžasná, že?“ zeptala se Camilla.

Červenohnědý pohled August se v zrcadle setkal s Caminými tmavě hnědými očima. „Svým způsobem jsem nervózní. Mám pocit, že mě do tohoto dostal táta, a není to prostě o mě samotné, víš.“

„Za prvé, tvůj táta možná utrousil nějaké slovo, ale koho to zajímá? Grafický design, marketing a branding - to je to, na co se na vysoké soustředíš. Tahle roční stáž u Bared Brands k tomu bude zatraceně úžasná.“

Navíc August byla zatraceně chytrá. Na střední přeskočila jednu třídu, na prestižní soukromé škole, kam chodila i Camilla, získala stipendium, a teď měla plná stipendium i na vysoké. Její kamarádka mohla a zvládla udělat cokoli, co před ní bylo postaveno.

„Možná.“

„Nezapomínej mě celý den posílat informace.“

August zvedla obočí. „Děvče, myslela sis, že bych udělala něco jiného?“

Ani náhodou.

***

„Ohledně té věci s klubem -“

Camilla zvedla prst, aby bratra umlčela, aniž by řekla jediné slovo. Dlouze upila ze své kávy, kterou ji dal do ruky v jednom z jejích hrníčků na cesty, které měla doma ve své skříni. Krémový, sladký nápoj, ji dokázal povzbudit jen natolik, aby byla příjemná.

„Nikdy se mnou nemluv dřív, než dopiji svou kávu, Crossi. Ty to víš.“

Známý hnědý pohled jejího bratra se protočil. Vezl je ulicemi města směrem na východ. Sobotní snídaně v restauraci v New Portu představovaly novinku, na které jejich rodiče trvali od doby, kdy se Cross před pár měsíci vrátil z Chicaga zpátky domů.

„Jak ses dostala do klubu?“ zeptal se bratr.

Camilla se mazaně usmála. „To bys rád věděl.“

„Znáš lidi z ochranky u dveří, nebo ti někdo zajistil falešný doklad totožnosti?“

„Obojí?“

„Cam.“

Pokrčila rameny. „Takže tu budeme předstírat, že od doby, kdy ti bylo třináct, jsi nedělal ty největší problémové sračky na téhle planetě, co?“

Cross si odkašlal. „Tohle není o mně. Je to o tobě. Já… dohlížím na tebe. Jo, tak to je.“

„Kecy. Zaplatila jsem Zekemu.“

„Věděl jsem, že to byl ten parchant, co ti sehnal falešný průkaz,“ vyštěkl Cross sám pro sebe.

Bratrův nejlepší kamarád byl ve všech směrech pro Camillu mimo limity – i když byl roztomilý a pravděpodobně by si s tím mohla skvěle užít – protože ten kluk se k ní choval tak, jako by byla jeho malou sestřičkou. Vedlejší efekt toho, když se potuloval kolem jejího bratra už od doby, kdy se narodila.

„Buď hodný. Dohlížel na mě, protože ty jsi byl v Chicagu a to všechno.“

Cross přikývl. „Správně, tím, že tě dostával do klubů.“

„Jako bys ty s Catherine Marcello nikdy nechodil do klubů, když ještě nebyla plnoletá?“

Bratr při zmínce o své ex na sedadle řidiče svého Porsche ztuhl. Camilla se sama pro sebe napůl usmála, ale skryla to tím, že si dala další doušek kávy. Nejlepší způsob, jak odvést Crosse od tématu hovoru, bylo zatáhnout do toho jméno jeho ex.

„Alespoň, že to byla dneska ráno v tvojí posteli jen August.“

Camilla si odfrkla. „Za toho kluka jsem se omluvila, Crossi.“

„Neměl na sobě vůbec nic, Camillo.“

„A ta dívka,“ dodala. „I za ni jsem se omluvila.“

To bylo poprvé, co bratr zjistil, že když šlo o to s někým se zaplést, Camilla neměla nijak vyhrazené preference. Dokud se s tím chlápkem nebo dívkou dobře bavila, byla pro. Ale do rána nebo brzy ráno museli být pryč – to byla její dohoda.

Camilla nedělala vztahy. Byla až příliš mladá a také si chtěla ve svých devatenácti, na vysoké, užít spoustu zábavy, než se s někým usadí. Jakýkoli vztah, do kterého se zapletla, skončil skoro téměř tak rychle, jako začal.

Zjistila, že chlapci byli jako hračky. Zábavné na pohled, skvělé na hraní, ale pak rychle ztratila zájem. A i když se ženou se nikdy nedostala k jakémukoli vztahu nad rámec sexu, myslela si, že by to pravděpodobně skončilo stejně.

Camillin zájem prostě nebylo možné udržet déle, než bylo potřeba pro orgasmus… nebo pět.

Ani to však lidem nezabránilo ve zkoušení.

„Myslím,“ řekl Cross a podíval se na svou sestru, „ta dívka rozhodně nebyla tak špatná na pohled, až na to, že se mě pokusila zabít jedním z tvých krystalů. Víš, když mi ho hodila na moji zatracenou hlavu.“

Camilla se zasmála.

Opravdu měla aktivní sexuální život. Bratr si ji kvůli tomu občas rád dobíral, ale nikdy jí z toho nedal pocítit, že by dělala něco špatného. Nikdy ji nenutil stydět se za rozhodnutí, která udělala. Místo toho se jen zeptal, zda byla v bezpečí a v pořádku.

Za to bratra opravdu zbožňovala.

„Myslela sis, že ses ke mně domů vloupal nebo něco takového,“ řekla Camilla.

„Protože vůbec nevypadáme jako sourozenci,“ odpověděl Cross ironicky.

Měl pravdu. Sdíleli spolu dominantní rysy rodiny Donati, ale tam, kde si Cross vzal silnější a mužnější verzi, měla Camilla jemnější, ženské stránky. On měl ostré linie a ona jemné křivky. I s podpatky stěží dosahovala metr sedmdesát do výšky, on se přitom tyčil téměř k metru devadesáti. Bratr při úsměvu ukazoval jako z kamene sochané lícní kosti, ona v sobě nesla máminu drobnou postavu a jemný nos.

I když člověku nemohlo uniknout, že se ti dva sobě podobali.

„Možná si myslela, že se chystáš pokusit připojit nebo tak něco,“ řekla Camilla. „Někteří lidé jsou takoví divní – víš, ty zvrhlé sourozenecké dvojice.“

Cross vydal ze zadní části krku dávivý zvuk. „To už stačilo. Bože.“

Camillinu pozornost od bratra pro ten okamžik odvedlo zacinkání telefonu. Oznámení na mobilním telefonu jí dávalo vědět, že u práce, kterou měla mít připravenou do školy na pondělí, se posouvá termín až na pátek.

Profesor očividně zjistil nějakou ošklivou nemoc a do školy dorazí až v pátek.

Škola byla tím jediným, s čím si Camilla nezahrávala.

Její společenský a osobní život jí nestál v cestě studia. Od pondělí do pátku byla přítomna na každé své hodině, přednášce a udělala cokoli, co musela udělat.

Chtěla se stát se sestrou na novorozenecké jednotce intenzivní péče – starat se o předčasně narozené děti, jako byla kdysi ona sama – a v žádném případě nehodlala své studium kvůli čemukoli podělat. O tom se hodlala ujistit. Bez ohledu na cokoli, co pro to musela udělat.

„Jo.“

Na sedadle spolujezdce udělala trochu šťastného tanečku.

„Co se teď děje?“ zeptal se Cross.

„Právě se mi uvolnil zbytek víkendu, velký bratře.“

Cross se ušklíbl. „Ach, jak to?“

„Nic kvůli škole. Není co dělat. A August bude hodně zaneprázdněná. Volný víkend.“

„Zeke bude mít dneska večer party.“

Camille to znělo skvěle. „Kdo tam bude?“

„Naši lidé,“ řekl bratr. „Některé znáš, jiné ne. Lepší než v klubu.“

„To je otázkou diskuse. Kromě toho to bude úžasné, protože tam budu já. A kamkoli jdu já, tam je to zatraceně úžasné, moc díky.“

„Ano, Camillo, protože ty všude kolem sebe zvracíš třpytky a všechny ty úžasné věci. Nepotřebuji od tebe v tom směru další přednášku.“

„Je to přednáška, pokud je to pravda?“ usmála se na něj.

Jen zavrtěl hlavou.

„Zbožňuješ mě,“ řekla.

„Jistě, tak akorát na to, abych tě nenáviděl,“ odpověděl Cross. „Nechápu, jak se ti daří mít kocovinu a přitom být po ránu stále touhle nejotravnější věcičkou.“

„Anebo je to tím, že nemáš rád, jak otočím hovor proti tobě.“

„Víš co? Je to obojí.“

Camilla se na něj sladce usmála, ale nic neřekla.

Nemusela.

To, co chtěla, už řekla.

Uběhlo dalších čtyřicet pět minut, než bratr zahnul na parkoviště rodinné restaurace, a kdy by si mohla vyhlédnout další oběť, koho otravovat. Uvnitř útulného, domácky vyzdobeného bistra v New Portu našli své rodiče, kteří na ně už čekali u stolu poblíž

okna. Na stole před sebou měli naservírované jídlo.

Camillina kocovina byla skoro pryč.

Místo toho jí zavrčel žaludek.

Na okamžik odložila myšlenky na jídlo stranou, aby mohla pozdravit své čekající rodiče. Když šlo o nějakou schůzku, vždy dorazili jako první. Emmu a Calista neochvějně zbožňovala, protože jí nikdy nezapomněli dát pocítit svou lásku - nikdy.

Táta, vždycky její hrdina a podporovatel, se zvedl, aby Camillu jednou rukou pevně objal. Stále jí připomínal toho muže, který musel předstírat, že se s ní účastnil čajových party a nechal ji, aby mu nalakovala nehty. I když to bylo kdysi dávno a jen jednou.

Jakmile ji táta pustil, Camilla se sklonila, aby s úsměvem políbila na tvář svou mamuš. Emma byla pro Camillu dalším základním kamenem – stále neochvějným, pevně držícím a beze zbytku milujícím.

„Když jsi mi nezvedala telefon, usoudili jsme, že bude lepší poslat pro tebe Crosse, aby tě sem dostal,“ řekl Calisto, když se posadil.

Camilla se posadila na místo vedle táty.

Cross se usadil na židli vedle mámy.

„Byla jsem pozdě do noci venku,“ řekla Camilla. „A nic jsem neslyšela, dokud mi Cross do bytu doslova nevpochodoval.“

Bratr po ní střelil pohledem.

Camilla pokrčila rameny.

Rodiče se nezeptali na jedinou věc ohledně toho, kde předchozí noc byla nebo co dělala. Nikdy to nedělali. Camilla ve svých devatenácti letech, skoro ve dvaceti, neměla od rodičů nastaveno příliš pravidel, která by na ní vynucovali. Opravdu, nikdy ji nespoutávali ani nestavěli do cesty svá pravidla nebo požadavky.

Věděla, že měla štěstí. Ostatní principessas – dívky jako ona, které měly za otce Italské bosse Cosa Nostra – to štěstí neměly. Jejich život jim neumožňoval příliš svobody. I tak se však její táta ujistil, že měla zdání tolika svobody, kolik jí jen mohl dopřát, aniž by to bylo nebezpečné.

Dobrým příkladem byl strážce, o kterém věděla, že jí byl na dohled. Nebo spíš pár mužů, kteří se střídali, aby na ni dávali pozor. Táta ji o těch mužích dal vědět, ale také ji dal jasně najevo, že mu nehlásili nic o tom, kde Camilla byla, ani nic z toho, co dělala. Byli prostě jen tam -

v pozadí jejího života - aby byla v bezpečí, pokud by se něco stalo. Udržovali si od ní zdravý odstup a poskytovali ji soukromí.

Zatím nebylo nikdy potřeba, aby tito strážci v případě Camilly zasáhli. Až na pár případů, kdy nastaly problémy s jinými organizaci, a muži ji vzali do bezpečného domu, než se táta se vším vypořádal, je neviděla. A do doby před pár roky, než se poprvé odstěhovala z domu rodičů, dokonce ani neznala jejich jména.

Jistě, to, že byla ženou, znamenalo, že Camilla neměla znát podrobnosti o zločinecké organizaci, kterou táta vedl a do které byl zapojený i její bratr. Ale ona nebyla ani zdaleka hloupá.

Pozorná.

V případě potřeby tichá.

Ale ne hloupá.

„Dej pozor na to, abys v pondělí nepřišla pozdě na své hodiny,“ řekla máma.

„Nepřijdu.“

Jako by si s tím vůbec museli dělat starosti.

***

Zatímco Camilla čekala na bratrova kamaráda – Zekeho – aby jí donesl další skleničku, dopila zbytek svého Pinot Noir. Když přišlo na její účast na party, Cross byl ve svých pravidlech vždy velice jasný. Buď v bezpečí. Nikdy nepij ze sklenice, kterou sis nenalila sama nebo jsi ji neviděla nalít, a ani nepij drink nabídnutý kýmkoli, komu nemůžeš výslovně věřit.

Zekemu věřila.

Camilla se otočila zády k hlasité hudbě, která vycházela z domu na pláži v Oděse, a snažila se soustředit na svůj telefonní hovor.

„Dej mi všechny detaily,“ dožadovala se.

„Sakra, ani tě moc dobře neslyším.“

Camilla sama pro sebe zaklela, ale vyrazila ven z domu zadním východem, kolem kterého bylo shromážděno pár lidí, aby tam popíjeli a kouřili. Vzduchem se nesla opojná vůně trávy, ona se však soustředila na svůj rozhovor s August.

„Detaily,“ řekla Camilla, když byla hudba na pozadí spíš jen hlučným mumláním. „Dej mi je.“

„Šlo to dobře. V podstatě je to to, co to je, a věci, co budu dělat.“

„To je dobré, ne?“

„Mám dojem, že mým hlavním úkolem je po celý den udržovat plnou konvici speciální kávy pro Brocka Darling.“

Camilla vyštěkla smíchy. „To si děláš srandu.“

„Spíš ne.“

„Uf.“

„Uvidíme, jak to půjde. Je to prostředí s vysokou energií. Před pár měsíci začali i s vydáváním časopisu, takže jsou tu možnosti pro to, abych se tu něco naučila. Podle všech to vypadá, že pracovat s Brockem není nijak těžké.“

„To je plus.“

Z domu vyšel někdo ven, takže hudba za Camillou byla na okamžik slyšet hlasitěji.

„Kde jsi?“ zeptala se August.

„U Zekeho.“

„Je tam i také tvůj bratr?“

„Ještě ne. Chceš přijít na party? “

August vydala smutný zvuk. „Nemůžu. Zítra ráno přesně v osm bude někdo potřebovat svou kávu.“

„On nechodí do kostela?“

„Očividně ne, ale hele, díky tomu z něj mám omluvu i já. Teď už nebudu potřebovat pro neděle výmluvy.“

„Hezké.“

„Že jo? Takže hele, někdy zítra mi pošli zprávu. Můžeme se pokusit sejít.“

„Udělám,“ řekla Camilla. „Miluji tě.“

„I já tě miluji tě, holčičko.“

V době, kdy se Camilla vrátila zpátky dovnitř domu a našla Zekeho, který na ni čekal s její bezpečnou sklenicí vína, přes dveře zahlédla příchod svého bratra.

Cross a ještě někdo další.

Usoudila, že ten chlap přišel s bratrem, protože zatímco se společně proplétali davem, Cross si s ním povídal.

Camilla neměla jediné ponětí, o koho se jednalo, ale ten chlap byl nádherný. Vysoký. Ztepilý. Modrooký. S tmavými vlasy. Silné rysy. Ostré linie. Fyzicky nic, nad čím by se dalo ušklíbnout.

Bylo jí jedno, jak směle vypadala, když po něm přejížděla pohledem, zatímco měla tu možnost. Pokud ten chlap nechtěl, aby na něj bylo hleděno tak, jak by byl něčím, čeho by jí nevadilo si kousnout, tak při chůzi po té zatracené podlaze neměl vypadat tak zatraceně dobře. Kdo to byl?

Měl dlouhé prsty, jako by možná hrál na nějaký nástroj. Nebo byly jeho prsty možná postaveny tak, aby hrály na něco o trochu hříšnějšího. Byl stavěný, jako by mohl zaběhnout deset kilometrů, aniž by se přitom zadýchal. Polovičatý úsměv, který mluvil o dobré náladě, ale pokud by se s ním podíval na ženu, pravděpodobně by jí mohl snadno roztavit kalhotky.

Nebylo na něm nic chlapeckého.

Jediná zatracená věc.

Oblečený v černých kalhotách, černé hedvábné košili a černých kožených botách vypadal zatraceně dobře. Ten chlap kráčel se sebedůvěrou, o které věděla, že byla pravděpodobně naučena. I tak přejížděl po tvářích v davu nezaujatým pohledem, jako by mu byli ostatní lidé naprosto ukradení.

Vypadal jako potíže na nohou.

A spousta zábavy.

Trochu domýšlivý. Dotek arogance. Nic nevinného.

Přesně Camillin typ.

Skutečnost, že ten chlap byl Crossovým kamarádem, Camillu vůbec netrápila. Nepředstavovalo to pro ni žádnou hranici, kterou by nesměla překročit. Dokud to nezasáhne do jeho byznysu, bratrovi to bylo ukradené. Nemluvě o tom, že jí nikdy neřekl, s kým mohla nebo nemohla spát, randit nebo cokoli jiného.

V tomhle byl Cross tak v pohodě.

„Kdo to je?“ zeptala se Zekeho, dokud ještě měla čas. Brzy už budou bratr s jeho kamarádem až příliš blízko, než aby se mohla zeptat. „Myslím tím s Crossem.“

„To je Tom. Mám pocit, že je na nějakou dobu tady ve městě. “

„Tom?“

„Tommaso Rossi - Chicago.“

Ach.

Ach.

Když se Tommaso dostal blíž, Camilla zachytila jeho pohled svým vlastním. Rovné obočí vystřelil do výšky a pohledem přejel po její tváři. Pak sjel níž po stříbrných, přiléhavých šatech, které si pro dnešní noc oblékla.

Vypadalo to, že jí byl hodně podobný.

Smělý.

Nestydatý.

Pohledem sklouzl na její holé nohy a černo stříbrné střevíčky Valentino na vysokých podpatcích, které měla obuté. Pak se vyzývavým šedo modrým pohled vrátil zpátky nahoru, aby se jí znovu podíval přímo do očí.

Camilla se zazubila a napila se vína. Její noc se právě zlepšila.