Beast - 22. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Brooke

Cestou zpátky do hotelu, kde chci počkat na Travise, si uvědomím, že si musím vzít něco k večeři. Sotva mám náladu jít do restaurace, ale nemám k dispozici kuchyň a z fastfoodů je mi špatně. Vybírám si tedy nevýrazný řetězec restaurací, který jsem viděla na dálnici asi kilometr od hotelu. Vejdu dovnitř, posadím se a objednám si večeři s vysokým obsahem sacharidů. Když mi ji přinesou, sedím a zírám do prázdna, mechanicky jím a přemýšlím o situaci.

Rozhodnu se, že až za mnou Travis přijde, musím mu říct pravdu: že jsem šla do klubu požádat Jewel, aby mi pomohla s Natalií. Ale taky jsem tam šla pátrat po jejím údajném násilníkovi.

Doufám, že na mě nebude tak naštvaný, když mu řeknu, že jsem neviděla nikoho, kdo by odpovídal jejímu popisu. Ovšem moc s tím nepočítám.

Sama si nejsem úplně jistá, co si o tom mám myslet. Na jednu stranu se mi neuvěřitelně ulevilo. Nedokážu si představit, jak komplikované a hrozné by bylo zjistit, že někdo z jeho klubu je opravdu zapletený do bandy, která unesla Natalii. Nebo ještě hůř, že je do toho zapletený celý Travisův klub a on mi lhal.

Ale na druhou stranu je tenhle detail jednou z mála stop, které vlastně mám.

V hlavě si shrnu všechny informace, které o tomhle případu mám.

Natalia.

Prádelna téměř bez zákazníků.

M. L. Stephanos.

Jiskřivý prsten, který jsem našla v podivně prázdném sklepě prádelny.

Ten prsten.

Pořád leží na stolku v mém hotelovém pokoji.

Měla bych ten prsten přinést Natalii. Zeptat se jí, jestli ho už někdy viděla.

Vím, že je to strašně riskantní. Myšlenka zrozená ze zoufalství. Ale nic jiného nemám.

Podívám se na svůj talíř. Cpu do sebe jídlo, aniž bych věnovala pozornost tomu, jak chutná a kolik toho sním, ale podařilo se mi sníst jen asi polovinu. Najednou už nemůžu pozřít další sousto. Požádám o účet, zaplatím kreditní kartou a jedu poslední kilometr do hotelu.

Místo abych zaparkovala na svém obvyklém místě u bočního vchodu, vyberu si místo blízko přední části. Dopotácím se dovnitř a nastupuji do výtahu, cítím se sklíčeně a doufám, že zítra budu mít větší štěstí.

U svého pokoje zasunuji kartu do štěrbiny a otevírám dveře. Přestože venku ještě nezapadlo slunce, v pokoji je černočerná tma. Uvědomím si, že pokojská musela zatáhnout závěsy, a sáhnu dovnitř, abych nahmatala vypínač.

Právě když mé prsty sklouznou po plastové desce, chytne mě za zápěstí ruka a hrubě mě vtáhne dovnitř.

Z hrdla se mi vydere přidušený výkřik, jak mi kyčelní kost narazí na kliku dveří. Slyším, jak se látka zachytává a trhá. Zběsile se druhou rukou chytám rámu dveří, drápu se po něm, abych se zachytila, ale dveře se samy zavírají a já musím vytrhnout ruku, jak mi dřevo rve kloubky. Pak padám volným pádem a snažím se dostat nohy pod sebe.

Kolem pasu se mi ovinou silné paže, vytáhnou mě nahoru a přitisknou k útočníkovi. Slepě kopu za sebe a snažím se zasáhnout koleno nebo holeň. Podaří se mi zasadit mu ránu někam do dolní části nohy a bolest ho přiměje uvolnit mě natolik, abych mohla jednou nohou dosednout na zem. S výkřikem sevřu ruku do pěsti a vrazím mu ji dozadu do solar plexu, pak mu vývrtkou vyrvu druhou ruku ze sevření. Vydá ze sebe tlumený řev. Vyprostím se z jeho sevření, otočím se na místě a naslepo se vymrštím pravou ruku. Podaří se mi zasáhnout jeho obličej a cítím, jak mu do tváře vyrývám co nejhlubší rány. Odtáhnu se dřív, než se po mně stihne natáhnout, a přesunu se na místo, kde si myslím, že je postel.

V místnosti je úplná tma, protože dveře jsou zavřené. Přimhouřím oči a modlím se, aby se mi vidění přizpůsobilo natolik, že budu schopná něco zahlédnout z té trochy světla, která sem proniká zpod dveří.

„Jsi kurva mrtvá, ty píčo,“ zasyčí mužův rozzlobený hlas.

„To si kurva, nemyslím,“ vyplivnu a sáhnu po pistoli v ramenním pouzdře.

Je to hloupý nápad. Příliš pozdě si uvědomím, že použil můj hlas, aby mě lokalizoval. Odněkud se vynoří pěst a narazí mi do spánku tak silně, že vidím hvězdičky. Vykřiknu bolestí a natáhnu ruce, abych odrazila další úder. Někde na konci chodby se ozve bouchnutí a já co nejhlasitěji vykřiknu. Muž vyplivne nadávku a pak se otevřou dveře a on vyběhne z místnosti a utíká chodbou.

Vytáhnu Smith and Wesson a bleskově vyrazím na chodbu, ale muž už se protlačil dveřmi na schodiště. Když se za ním vrhám, ozve se za mnou hlas.

„Brooke!“ zavolá Travis z druhého konce chodby.

„Utíká!“ Zakřičím a vyběhnu na schodiště. V hlavě mi stále zvoní, ale letím po schodech dolů, jak nejrychleji dokážu. Slyším před sebou ozvěnu útočníkových kroků, ale než se dostanu ven, nikde není vidět.

Stojím venku a lapám po dechu, když se za mnou objeví Travis.

„Kdo to byl?“ ptá se. Když k němu vzhlédnu, jeho tvář potemní. „To ti udělal ten parchant?“

Opatrně si sáhnu na tvář. Kůže už je pohmožděná a citlivá. „Jo.“

„Viděla jsi ho dobře?“

Zavrtím hlavou. „Ani trochu.“

Travis tiše zakleje. „No tak. Vrátíme se nahoru.“

„Nemám svou kartu. Musela jsem ji upustit v pokoji.“

„Dobře.“

Vezme mě za ruku a opatrně mě vede k hlavnímu vchodu, kde pracovnici recepce řeknu, že jsem si zamkla. Naštěstí mě pozná a nedělá mi žádné potíže. Trochu však zírá na můj vznikající monokl a věnuje Travisovi krátký vyčítavý pohled.

Když se vrátíme nahoru, Travis si ode mě vezme kartu a jde dovnitř první. Otočí vypínačem a rozhlédne se kolem, přičemž se nezapomene podívat do koupelny. Následuju ho. Je zvláštní vidět stopy našeho zápasu. Je tu převrácená židle a peřiny na jedné z postelí jsou téměř stažené. Nic z toho si nepamatuji.

„Pojď sem,“ řekne Travis a vede mě k posteli. „Chceš led?“

„Později.“

„Určitě? Zítra to bude ošklivé.“

Zavrávorám, ani ne tak kvůli bolesti, jako spíš kvůli tomu, že mi v podstatě řekl, že vypadám jako peklo. Nebo že budu vypadat jako peklo.

„Vezmu žínku a dám si na to studený obklad,“ řeknu a vstanu.

„Myslíš, že ten chlap má něco společného s tím obchodováním s lidmi?“ zavolá, když napouštím vodu.

Vracím se ven, žínku u spánku. „Můžu se jen domnívat. Musím být blíž, než jsem si myslela. Zvláštní, rozhodně to tak nevypadá.“

„Kurva,“ zakleje Travis a tváří se naštvaně. „Kéž bych sem přišel o pět minut dřív. Dneska bych potřeboval boxovací pytel.“

„S klubem se ti nedaří?“ Zeptám se.

Odfrkne si. „Dá se to tak říct.“

„Chceš si o tom promluvit?“

Na to Travis vyprskne smíchy. „Věř mi, B, nechceš, abych ti o tom ještě vyprávěl.“

I když se teď cítím dost pochmurně, je příjemné slyšet ho smát se.

„Myslela jsem, že si na mě nasranej,“ poznamenám. „Že jsem přišla do klubu.“

„Jsem.“

„Aha.“

Nakloní se blíž a zadívá se mi do tváře.

„Sundej si tu žínku,“ přikáže mi. Udělám, co mi řekne. „Jo. To není dobré.“

„Myslíš, že bys mi mohl přestat říkat, jak hrozně vypadám?“ Stěžuju si.

„Nevypadáš hrozně, B. Vypadáš dobře.“ Jeho tón se posune o stupeň níž. „Vždycky vypadáš dobře.“

Ty taky, chci říct.

Teď, když bezprostřední nebezpečí pominulo, mě jeho přítomnost – tak nepříjemně blízko – přivádí na zvláštní myšlenky.

„Bolí tě to oko hodně?“ zeptá se nevrle.

„Je to v pořádku,“ pokrčím rameny.

„Jo?“ Koutek úst se mu zvedne. „Hraješ si na drsnou holku. Vždycky sis hrála na drsňačku, B.“

Je to nepříjemné, když mi tak říká. Jako to dělával vždycky. Mám pocit, že mi srdce měkne a taje. Bráním se tomu.

„Nehraju si na drsňačku,“ odtuším tiše. „Já jsem drsná holka.“

Travis se zasměje. „Jo,“ přikývne a nakloní se blíž. „To jsi.“

Chystám se zeptat, jestli si ze mě dělá legraci, když mě k sobě přitáhne. Dýchání se mi zrychlí, jakmile se jeho ústa přiblíží k mým, a já jsem okamžitě v jednom ohni, všechny myšlenky na své černající oko jsou zapomenuty. Jeho jazyk se dotkne mého spodního rtu a mně se rozhoří žár přímo v srdci. Sténám mu do úst a poddávám se rozkoši.

Travis přeruší polibek a začne mi sjíždět rty po krku.

„Tohle nevypadá jako ‚šílenství‘,“ odtuším.

„Umím to oddělit,“ zamumlá.

„Znamená to, že na mě budeš později křičet?“

„Možná.“ Hodí mě zpátky na postel. „A teď zmlkni.“

Přesune se nade mě, jeho obrovské tělo zakrývá moje. Už teď cítím, jak se mi mezi nohama hromadí vlhkost při vzpomínce na to, jak jsme to dělali naposledy. Všechny myšlenky na posledních pár hodin se vypaří, jen tak.

„Myslela jsi na nás,“ řekne, když se natáhne dolů a zasune mi ruku pod tričko. Mé tělo se při jeho doteku zachvěje.

„Ano,“ vydechnu. Nemá smysl lhát. Chci, aby věděl, jak moc to chci. Oči se mi začnou přivírat.

A pak: „Do prdele.“

„Co?“ Zeptám se vyděšeně. Pak mi dojde, o čem mluví.

„Promiň,“ zamumlám, odtáhnu se a postavím se. „Jen si to sundám.“

Sundám si bundu a sundám popruhy pouzdra na rameni. Travis mě pozoruje a usmívá se.

„Co?“ Zeptám se.

„Sexy,“ zamumlá se sexy poloúsměvem.

Jako idiotovi mi přeběhne mráz po zádech.

Položím pistoli a pouzdro na stůl a přesunu se zpátky k posteli. Travis mě stáhne dolů. „Kde jsme to skončili?“

Sotva věřím své troufalosti, natáhnu se po jeho ruce a vsunu si ji pod tričko. „Myslím, že tady.“

„Dobrá paměť, B,“ vyhrkne. „Řekni mi, co děláš, když na mě myslíš?“ Dožaduje se, když se jeho ruka přesune dál a objímá mé ňadro.

„Co?“

„Co děláš?“ Palcem mi začne přes podprsenku dráždit bradavku. „Dotýkáš se sama sebe? Uděláš se?“

Nadechnu se a snažím se nesténat. „Ano,“ zašeptám a přemýšlím o tom, co jsem dělala včera večer ve sprše před spaním.

Vydá tiché zasténání a posune se na posteli. „Na co myslíš, když se sama sebe dotýkáš?“ Přetáhne mi tričko přes hlavu. Slyším lehké cvaknutí, jak mi rozepíná podprsenku.

„Já…“ Jeho ústa se ocitnou na mé bradavce a já vykřiknu a natáhnu se, abych mu zajela prsty do vlasů. „Bože, Travisi. Ano.“

„Řekni mi, na co myslíš.“ Jeho vousy jsou drsné na mé citlivé kůži.

„Tohle… Panebože. Myslím…“ Přerývaně dýchám. „Myslím na tebe… na to, co jsi mi udělal minule. Na to, jak jsi mě svým jazykem donutil udělat se. A jak jsi mě pak naplnil. A…“ Přinutím se to říct. „Myslím na to, že tě mám v ústech.“

„Kurva,“ zachroptí. Chytne mě za ruku. Přitáhne si ji k sobě a přitiskne mou dlaň na jeho pulzující teplo. „Cítíš, co se mnou děláš, B.“

Líbí se mi, že ho takhle nutím se cítit. Miluju, že mě chce. Ale potřebuju z něj vidět víc. Chci víc jeho kůže přitisknuté k té mé. Trochu zběsile sahám po knoflíku jeho džínů a snažím se ho rozepnout. Zvedá se z postele a sundává si nejdřív vestu, pak triko. Odkopne boty, zbaví se džínů, až stojí přede mnou. Dlouho si ho prohlížím, zastavím se a dívám se na syrovou krásu jeho tetování a na to, jak zvýrazňují úhly jeho těla. Zvíře na jeho levém prsu na mě hledí s plamenem v očích.

Pak, dřív než mě může zastavit, se přesunu na zem. Klečím před ním a beru ho do úst.

Je příliš velký na to, abych ho dokázala pojmout celého, ale snažím se. Mé rty se obtáčejí kolem jeho hlavy a můj jazyk klouže po hedvábné kůži jeho ptáka. Travis vydá tiché zasténání a ztuhne. Jednou rukou se natáhne dolů a pohladí mě po tváři, když se začnu pomalu pohupovat. Miluji se s jeho penisem, přesně tak, jak jsem to nejednou dělala ve svých fantaziích, které jsem o něm měla od chvíle, kdy jsem se vrátila do města. Ochutnávám jeho žár, jeho touhu a chci víc. Chci, aby se takhle udělal. Chci být ta, která mu to udělá.

„Vím, na co myslíš,“ řekne pevně, zatímco já pokračuji v hlazení. „Nenechám tě, abys mě takhle dorazila, B. Ne dnes večer. Až se dneska udělám, musím být hluboko v tobě, zlato. Potřebuju cítit tvou kundičku, až potom se ti udělám do krku.“ Zaťal mi ruku do vlasů a jemně mě ze sebe strhl, ignoruje mé protestní mňoukání.

„Sundej si kalhoty,“ vyhrkne. „A roztáhni nohy. Široce.“

Udělám, co mi řekne. Klesnu na postel a podívám se na něj. Jeho penis se stále leskne od mých úst.

„Už od minula myslím na to, jak dobře chutnáš,“ zamumlá, když se natáhne a pomalu se hladí. „A jak moc ses udělala, když jsem tě mrdal jazykem.“

Přistoupí o krok blíž. „Tentokrát jsem si řekl, že tě budu mučit. Nechat tě na to čekat. Nechat tě prosit.“ Prohnu se v zádech, skoro jako by se mě už dotýkal. „Ale teď mám na mysli jiný druh mučení.“

Než se ho stihnu zeptat, co tím myslí, chytne mě za nohy a přitáhne na okraj postele. Vsune mi hlavici ptáka mezi mé kluzké záhyby. Zalapám po dechu a chytím se peřin a tiše ho prosím, aby mi dal to, po čem tak zoufale toužím. Napnu se, nohy se mi navzdory sobě samé ještě víc rozjedou, když se k němu nakloním a přirážím. Travis se zasměje a odtáhne se, takže mě nechá nahou a odhalenou.

„Travisi,“ zašeptám. Pulzování mezi nohama je neodbytné, téměř nesnesitelné. „Prosím.“

„Neboj se, miláčku,“ zašeptá a skloní hlavu mezi mé nohy. „Dostaneš, co potřebuješ.“

Pak se jeho ústa ocitnou na mně. Jeho rty masírují a sají, jeho jazyk bičuje a hladí, rychle a hluboko. Jeho ruce mě uchopí za stehna a přitáhne si mě k sobě, silněji, jak mě požírá. Jeho jazyk po mně klouže a já se proti němu prohýbám a křičím, když mě pije, jako bych byla nektar, jako bych byla med a on se mě nemohl nabažit. Už jsem tak blízko, že netrvá dlouho a jeho útok na mé nejcitlivější místo mě přivede na pokraj a já se roztřesu a volám jeho jméno. Ale ani pak nepolevuje, jen je stále naléhavější, jak jeho tahy kloužou dolů a hlouběji a stávají se rytmičtějšími. Snažím se ho odstrčit, ale pak, i když si myslím, že už je to moc, nakonec rozkoš předčí bolest, když mě olizuje silněji, rychleji, přemlouvá mé tělo, aby se posunulo dopředu, když se všechny mé svaly začnou chvět před jeho doteky.

Pak ze mě najednou vyrazí další orgasmus, náhlý a ostrý jako bič. Hrdlo mám ochraptělé od zvuků, které ze mě tahá, od křičení jeho jména a proseb, a už nevím, jestli ho prosím, aby přestal, nebo aby pokračoval, ale on nepřestává, jeho jazyk mě mučí dál a já jsem tak citlivá, že každý jednotlivý tah mi rozbuší nervová zakončení. Nemůžu se tomu bránit, potřebuju to uvolnění, které mi připravuje, je to tak dobré, nachází rozkoš tak hluboko ve mně, že jsem nikdy nic podobného nepoznala, a valí se mnou orgasmus za orgasmem, až jsem vyčerpaná a slabá, příliš vyčerpaná, než abych křičela nebo prosila o milost.

Nakonec, když už si myslím, že to nevydržím, Travis se nade mnou přesune a převrátí mě na břicho, pak mě vytáhne na všechny čtyři. Stojí na kraji postele, ještě jednou mě chytne za boky a vnikne do mě. Jeho hmota a teplo mě naplní a já cítím, jak se kolem něj svírám. Jedna ruka opustí můj bok a sevře mi vlasy v pěst, táhne mi hlavu dozadu.

„Rád slyším, jak prosíš, B,“ zamumlá mi do krku. Pak se stáhne a vnikne do mě až po okraj, než se opět stáhne a znovu se do mě ponoří. Tlačím se proti němu, když do mě zasouvá jeden příraz za druhým, pokaždé hlouběji než předtím. Fyzicky cítím, jak se zvětšuje, jak se blíží k okraji. Vím, že ve mně brzy exploduje, pokryje mi vnitřnosti svým žárem, a ta myšlenka mě nutí zalapat po dechu a přirážet proti němu ještě víc. Pak se do mě s řevem znovu ponoří a uvolní se, naplní každý centimetr mého těla, jak se dlouze a tvrdě udělá.

 

TRAVIS MĚ POLÍBÍ na záda, jemnost jeho rtů kontrastuje s drsností jeho vousů.

„Nechci, abys dneska zůstala v hotelu,“ řekne mi.

„Vyměním si pokoj,“ řeknu. „To bude v pořádku.“

„Ne. Pojedeš se mnou domů. A zítra si půjdeme promluvit s mým místoprezidentem.“

„Cože?“ Podívám se na něj a snažím se přečíst jeho tvář.

„Musíš se vykašlat na ty Nataliiny sračky, Brooke. Náš klub s tím nemá nic společného. A Lordi mají teď spoustu jiných problémů, se kterými se musí vypořádat. Na nějaký hon na čarodějnice od FBI nemáme trpělivost. Je to rozptýlení pro nás oba. A to teď ani jeden z nás nepotřebuje.“

„Ale…“

„Nehádej se,“ přeruší mě. Vstane z postele a sáhne po džínách. „Jen si vezmi tašku a pojď.“

Balím si nalehko a při cestování mám tendenci brát věci z kufru, takže mi netrvá dlouho, než si sbalím.

„S tímhle na tvé motorce nepojedu,“ řeknu mu, když jsem připravená, a ukážu na svou tašku.

„Samozřejmě že ne,“ ušklíbne se. „Jeď za mnou v autě.“

Celou cestu vidím, jak v bočním zrcátku sleduje moje vozidlo. Mělo by mě štvát, že je tak přehnaně starostlivý, ale musím přiznat, že je to vlastně docela příjemné.

Zastavujeme u dvojdomku v klidné ulici na severní straně města. Travis zaparkuje, pak přistoupí k autu a vezme mi tašku, kterou mi nese. Vloží klíč do zámku jedněch ze dvou vchodových dveří a kývne na mě, abych vyšla po schodech do druhého patra.

„Kdo bydlí dole?“ Ptám se, když stoupám nahoru.

„Pan domácí,“ zavrčí. „Má mě rád, protože nejsem moc doma. A taky proto, že umím opravit jeho posraný auto.“

Nahoře strčím do dveří a vejdu do spoře zařízeného bytu se šikmými stropy. Travis nese mou tašku krátkou chodbou do velké ložnice.

„Koupelna je támhle,“ říká a ukazuje. „Když budeš něco potřebovat, stačí říct.“

Na vteřinu mě napadne, že mě tu nechá spát, zatímco on bude spát na gauči, nebo něco podobně šíleného. Ale pak si mě přitáhne do náruče.

„Jak se cítíš?“ zeptá se. „Ta boule na hlavě už je lepší?“

„Abych pravdu řekla, úplně jsem na to zapomněla,“ přiznám a natáhnu se, abych si sáhla na lícní kost. „Jak to vypadá?“

„Jako čert,“ řekne Travis s úsměvem. „Ale zahojí se to.“

Snažím se potlačit zívnutí, ale nedaří se mi to. „Myslím, že mě tenhle den hodně semlel,“ přiznám se. Střelí po mě sugestivním pohledem. „Nech toho,“ zasměju se a hravě na něj vybafnu.

On si odfrkne. „Pojď do kuchyně. Dám ti panáka bourbonu, abys lépe usnula. A pak půjdeme do postele. Já jsem taky vyřízený.“

Jsem příliš unavená, než abych se s ním hádala, a tak ho nechám, aby mi dal dávku bourbonu, a pak si vedle něj vlezu do jeho královské postele. Travis si mě k sobě přitáhne.

Během několika minut tvrdě usnu.