TWM - PROLOG

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Nic

„Proč jsme tady?“ Ptám se Bailey po čtyřicáté od chvíle, kdy jsme dorazili do Seattle Arts Center.

„Protože potřebuješ v životě nějaké vzrušení,“ informuje mě s potutelným úsměvem. „A neměla jsem nikoho jiného, kdo by šel se mnou.“

„Tohle je to vzrušení, které podle tebe potřebuju?“ Ptám se nevěřícně a vnímám scénu, která se přede mnou odehrává.

Bailey, moje nejlepší kamarádka, mě přemluvila, abych se zúčastnila Seattleského jarního erotického festivalu. Jak se jí to podařilo, netuším. Jsem nejmíň perverzní člověk na planetě.

Jsem tak vanilková, až to ze mě táhne.

Nebo je to možná tím, že s ní peču celý den.

„Nebuď taková puritánka,“ napomíná mě s koulením očí. „Je to zábava.“

„To není nic pro mě,“ odpovídám a ustupuji stranou, když se o mě otírá muž, který na sobě nemá nic než kůži a řetězy.

Hlavní sál se proměnil ve velký taneční klub. Na pódiu stojí DJ, z reproduktorů zní hlasitá hudba a na tanečním parketu blikají světla, jak se pohybují a skřípou těla.

Existuje mnoho různých úrovní oblečení. A svlékání. Nahota není povolena, ale mnozí posunuli hranice a zakrývají jen ty nejnutnější části těla. V menší místnosti napravo je menší taneční parket s jemnější hudbou a pódium, kde se chystá vystoupit burleskní skupina. V té místnosti je také plně zásobený bar.

Nalevo od hlavní taneční plochy je další velká místnost, která je rozdělená na segmenty, kde se davu předvádějí různé úchylky.

„Půjdeme tam později, až do tebe dostaneme nějaké pití,“ informuje mě Bailey a táhne mě směrem k baru a burleskní show.

Bailey má tmavé blond vlasy, které jí padají na zadek, drží rovně. Jsou přirozeně blond, čert ji vem. Oči má sešikmené a tmavě hnědé, a když se usměje, má dolíčky, které ji dlouho označovaly za roztomilou, což vášnivě nesnáší.

Když se přiblížíme k baru, obě si objednáme 7&7 od barmana oblečeného do kraťasů a oranžových kšand, pak si najdeme místo u pódia.

„Co si zatím myslíš?“ Bailey se s úsměvem zeptá a usrkne ze skleničky.

„Je tu mnohem víc lidí, než jsem čekala.“ A jsou různého věku a velikosti, různého sexuálního zaměření. Nejvíc mě překvapuje, jak všichni vypadají otevření a spokojeně, usmívají se, šťastní, že jsou skoro nazí, a nesmlouvavě zkoumají svou zvrácenější sexuální stránku.

„Tahle komunita je větší, než by sis myslela,“ souhlasí a nechá oči bloudit po místnosti. „Mimochodem, vypadáš skvěle. Je to příjemná změna, vidět tě bez toho bílého pláště a čapky, který vždycky zakryje tvé tělo.“

„Říká se tomu pracovní uniforma,“ odpovím suše.

„To je právě ono. Jsi pořád v práci, kamarádko. Buď máš na sobě ten ohavný úbor schovávající tělo, nebo pyžamo.“

Pokrčím rameny a uhnu pohledem. Není co říct. Má pravdu. Podívám se dolů na krátkou džínovou minisukni a punčochy do výše stehen, podpatky a červený top bez ramínek, který Bailey trvala na tom, abych si vzala na sebe. Nemůžu si pomoct, ale musím přiznat, že je to dobrý pocit se trochu obléknout.

Připomíná mi to, že jsem žena s potřebami, které přesahují horkou kuchyň a čokoládovou polevu.

Bailey mi pomohla nanést make-up z tmavé linky, umělých řas a zářivé rtěnky a dráždila mé dlouhé tmavé vlasy do prstýnků, které mi padaly na záda a přes prsa, která byla také drážděna, aby byla vysoko a spletená k sobě, a předváděla tak ten malý výstřih, co mám.

Bůh žehnej Bailey a jejím holčičím tajemstvím.

„Máš rozkošné tělo, Nic. Měla bys ho víc předvádět.“

„Komu?“ ptám se smíchem. „Moji klienti chtějí dortíky, ne moje prsa před obličejem.“

„Záleží na klientovi,“ odpovídá se smíchem právě ve chvíli, kdy padají světla, a hlasitá swingová hudba z třicátých let propuká ve svůdný bušící rytmus a na pódium se loudá mladá blondýnka v námořnické uniformě a energicky tančí.

Během třiceti vteřin jí zbývají piškoty a tanga.

Ani si nejsem jistá, co se stalo s jejím oblečením, tak rychle se svléklo.

Nakloním hlavu a sleduji, jak se bez námahy pohybuje po pódiu, usmívá se, kouše se do rtu, flirtuje s kluky – a dívkami – v hledišti.

Než si dáme pauzu, vystoupí další čtyři dívky, přeskupí rekvizity a dají davu šanci osvěžit si pití nebo jít prozkoumat další části akce.

„Dobře, vezmeme si další drink a půjdeme se podívat na výstavy.“ Bailey zatleská a vytáhne mě na nohy.

„Musíme?“

„Ano!“ Znovu protočí oči a táhne mě za sebou. „Nemusíš se účastnit. Jen se dívej. Je to zábava, Nic.“

„Když to říkáš,“ zamumlám a lačně usrkávám čerstvý drink, když jdeme tanečním sálem k fetiš exhibicím, kde hudba utichá a místo toho se ozývá smích a sténání potěšení.

„Neříkala jsi, že se lidé účastní.“ Můj hlas je o tři oktávy vyšší než obvykle a je mi to jedno.

„Samozřejmě, že se účastní. Ale ty nemusíš.“

První ukázka, na kterou narazíme, mě donutí, abych jedním dlouhým douškem brčka do sebe nasála svůj nápoj a vytáhla Bailey nápoj z ruky, abych do sebe nasála i ten její.

Žena leží na masážním stole, tváří vzhůru, s modrou saténovou šerpou přes nahá ňadra a pánev. Nad ní stojí velký, nádherný muž bez košile a s kovovou hůlkou v ruce. Je připojená k přístroji, a když se dotkne její kůže, šokuje ji to.

„Elektro hra,“ informuje mě Bailey.

Nemůžu od té ženy odtrhnout oči, jak se svíjí a sténá na stole. Muž se k ní skloní a něco jí zamumlá do ucha, ale ona se usměje a zavrtí hlavou. „Kontroluje u ní, aby se ujistil, že je v pořádku.“

„To je od něj laskavé,“ odpovím sarkasticky.

Znovu jí přetahuje hůlku přes ňadra, až se jí bradavky svrašťují ještě víc, než byly, což nevypadalo jako možné, po břiše a nakonec mezi nohama, což ji přivádí k ječícímu orgasmu.

„Dobrý bože.“

Bailey se mi vysměje. Ani jsem si neuvědomila, že jsem ta slova vyslovila nahlas.

„Tobě se to líbí?“ Zeptám se jí.

„Ne, není to pro každého a chce to hodně důvěry a někoho velmi zkušeného, aby se do toho světa ponořil.“ Usmívá se, když pozoruje dvojici na malém pódiu.

Muž vypnul přístroj a přitáhl si ženu do náruče, uklidňuje ji a hladí, zatímco ona se třese. Políbí ji na tvář a láskyplně jí zašeptá do ucha. Když je pozoruji spolu, tak intimní, tak láskyplné, bolí mě na prsou.

Je to krásné.

„Ti dva jsou manželé. Ona je jeho submisivní už asi tři roky.“

„Submisivní?“ Zeptám se.

„Jsi opravdu tak naivní?“ zeptá se Bailey a zavrtí hlavou.

„Netušila jsem, že se takové věci dějí i ve skutečném životě. Myslela jsem, že se z toho dá udělat jen zábavný romantický román.“

„To se stává.“

„Jsi submisivní?“

Usměje se na mě a pak pokrčí štíhlým ramenem. „Bohužel ne, zkoušela jsem to, ale ústa mě pořád dostávala do problémů. Měsíc mě bolel zadek.“

Těžce polknu, když jdeme k další ukázce.

Vyskočím, když uslyším prásknutí biče. „Do prdele!“

Bailey se zasměje a zastrčí svou paži do mé, zatímco sledujeme dalšího vysokého, štíhlého muže bez košile, který třímá v ruce bič. Žena je zavěšena za zápěstí na řetěz ve stropě, paže má vysoko nad hlavou. Má na sobě černé kalhotky a podprsenku.

Muž krouží bičem nad hlavou a práskne jím před sebou, takže na ženině lopatce zůstane jen maličká červená skvrna. Zasténá, jako by to byla ta nejvíc sexy věc, jakou kdy cítila.

Muž kolem ní krouží, soustředí se výhradně na ni, a když se dostane k jejím zádům, opakuje pohyb, přičemž na druhé lopatce zanechá další, stejnou značku.

Přistoupí k ní, sevře její zrzavé vlasy v pěsti a stáhne jí hlavu dozadu, aby jí mohl šeptat do ucha.

„Ano, pane,“ odpoví udýchaně.

Usměje se a hluboce ji políbí, než jí uvolní vlasy a zvedne bič nad hlavu, kůže ji políbí na kůži a zanechá na obou stranách páteře další jednu, dvě, tři červené skvrny.

„Jak to může udělat a nepoškodit kůži?“ Ptám se s posvátnou úctou.

„Hodně a hodně cviku,“ zašeptá Bailey. „To je mistr Erik.“

„Je jeho submisivní?“ ptám se, pyšná sama na sebe, že jsem tak rychle pochopila ten žargon.

„Ne, není s nikým, o kom bych věděla. Ale ona je masochistka a mistr Erik jí rád vyhoví.“

„Ježíši,“ zašeptám, ale nemůžu popřít sevření v žaludku, když mistr Erik uchopí její zadek do ruky, strčí jí prsty mezi nohy a odtáhne je promáčené, lesknoucí se v měkkém světle.

„Vidíš? Je šťastná. Mistr Erik by přestal, kdyby řekla své bezpečnostní slovo.“

Ježíši, pomyslím si znovu. Bezpečná slova a biče a elektro hůlky. Kdo by si to pomyslel?

Když jdeme dál, nějaká žena lije na nedočkavé účastníky naběračky horkého vosku.

„Á, přecházíme k dalším vanilkovým ukázkám,“ vysvětluje Bailey. „Ne že by horký vosk byl vanilkový, ale není to bič na důtky.“

Ušklíbnu se a v extázi sleduji, jak si muž bez košile lije vosk na hruď, po definovaných břišních svalech, a potěšeně se usmívá. Tvrdý hřeben pod modrými džínami dokazuje, že se baví.

„Chceš to zkusit?“ Bailey se mě zeptá.

„Ne, díky.“ Zavrtím hlavou, ale nemůžu uhnout pohledem, když si další žena v řadě sedne a shrábne si vlasy z krku, čímž ženě dává prostor, aby si horkou tekutinou pokapala klíční kosti a hruď. Téměř okamžitě vychladne a ztvrdne a svůdně se sloupne z kůže.

Je to vlastně docela… sexy.

„Ach! Oblast bondáže!“ Bailey vzrušeně vykřikne a přitáhne mě k místu, kde na ně trpělivě čeká malá řada žen, zatímco jim pohledný muž váže kolem trupu, paží, nohou dlouhé šňůry provazů a zanechává za sebou spletité uzly kolem těla.

Páni.

„Netušila jsem, že lana mohou vypadat tak umělecky,“ zamumlám.

„Rozhodně je to umělecká forma,“ souhlasí Bailey a dychtivě vykročí kupředu, když jí muž naznačí, aby se k němu připojila.

Zkříží jí ruce přes bedra a začne kolem ní obtáčet a uzlovat modré lano. Barva lana vypadá proti jejím malým černým šatům úžasně a zvýrazňuje její křivky.

Je ohromující.

Muž jí dá polibek na čelo, a když mu poděkuje, zazubí se a poskočí ke mně.

„Měla bys to taky udělat.“

„Nemůžeš hýbat rukama,“ odpovídám a ukazuju na místo, kde má za zády spoutané ruce.

„Nemusíš mít spoutané ruce,“ odpoví a postrčí mě dopředu. Muž se usmívá, ale pak ho přeruší jiný muž.

Zastavím se asi stopu od něj a sleduju, jak druhý muž šeptá tomu druhému do ucha. Oba přikývnou a ten nový se na mě zazubí a najednou jsme v místnosti jen my dva.

Má ledově modré oči. Takové ty oči, které tě vtáhnou dovnitř a utopí v jejich hloubce. Vlasy má světle hnědé a poměrně nakrátko ostříhané.

Obličej má oholený dočista a plné, sexy rty má sešpulené v úšklebku.

„Tak jdeš, nebo ne, maličká?“