TWM - 5. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Nic

Někdo mi přes tetování dává měkké polibky na pravé rameno. Špičky prstů mi líně táhnou nahoru a dolů po paži, rozechvívají mě po celém těle, vytrhávají mě z hlubokého, poklidného spánku. Zavrtím se dozadu, přitisknu zadek ještě blíž k Mattovým bokům a vychutnávám si, jak se mi jeho tvrdost dotýká zad. Je teplý a tvrdý, všude.

„Dobré ráno,“ zašeptá mi do ucha, pak se k němu přitulí nosem.

„Dobré ráno,“ odpovím tiše.

Jeho ruka sklouzne k mému ňadru a prsty jemně zabubnují na mé bradavce, až se pod jeho hebkým dotekem svraští.

Tohle je ten nejúžasnější způsob, jak se probudit. Pomalu. Sexy.

Stáhne mi nos na krk a znovu mě políbí na rameno.

„Příští asi hodinu strávím zkoumáním každého centimetru tvého rozkošného tělíčka,“ varuje mě šeptem a nutí mě k úsměvu.

To vůbec nezní jako špatný obchod.

„To má být výhrůžka?“ Zašeptám a škádlím ho.

„Jestli chceš,“ souhlasí. „Ale bude to fungovat takhle.“

Jeho ruka sklouzne k mému zápěstí, které si přitáhne ke rtům. Políbí citlivou kůži na vnitřní straně mého zápěstí a pak kolem něj omotá červenou stuhu, kterou používám na vlasy. Posune se dozadu, abych se mohla překulit na záda, a já jsem teď úplně vzhůru a zvědavě ho pozoruji, jak opakuje pohyb na druhém zápěstí, pak udělá řadu smyček a uzlů, aby je svázal dohromady.

Strčí prst pod satén, aby se ujistil, že je přiléhavý, ale nepřeruší mi tok krve, a pak se na mě zašklebí se vzrušením zářícím v jeho nádherných modrých očích.

„Dneska začneme zlehka, maličká.“ Políbí mě na tvář, není to rychlý polibek, ale přitiskne rty na mou kůži a zhluboka se nadechne, jako by do sebe vtahoval mou vůni, zapamatoval si mě.

Mám stoprocentní část jeho soustředění a je to naprosto opojné.

„Ruce máš držet nad hlavou.“ Vede mé paže nahoru, takže leží pohodlně ohnuté po obou stranách mé hlavy, zápěstí spojená. Táhne hřbety prstů dolů po mé paži a k prsu, sotva se dotkne jen špičky mé bradavky, ale elektřina mi stříká po břiše a kalhotky už mám promočené.

„Ale já se tě chci dotknout,“ zašeptám.

Prudce mě štípne do bradavky, až se kroutím.

„Já se tě neptal.“ Zvedne obočí, připomíná mi, že tady se mu mám odevzdat, ať si dělá, co chce.

Ne znamená ne.

Nabídnu mu poloviční úsměv a on mi sladce políbí rty. „Tak je to lepší.“

Jeho rty putují dolů po mé čelisti, ke krku a nakonec dolů k prsům, kde olizuje a něžné okusuje bradavku, pak se odtáhne a fouká na ni, pozoruje, jak se svrašťuje v chladném vzduchu.

„Ty jsi tak vnímavá,“ zamumlá.

Začnu se kroutit, ale on mě přišpendlí pohledem a přísně řekne: „Nehýbej se.“

Jeho panovačnost ve mně vyvolává touhu se bouřit a zároveň mi rozpaluje kůži chtíčem.

Znovu věnuje pozornost mým prsům, škádlí je do tvrdých, růžových konečků a pak se prokousává až k pupku.

„Další část tvých vzpurných let?“ ptá se s odkazem na můj piercing.

Mám tam prostou růžovou činku skrz kůži.

„Ne.“

„Ne?“ Přejede nosem po kovu a pak ho jemně zatáhne zuby. „Povídej.“

„Byla to odměna,“ odpovídám, teď už bez dechu. Jeho prsty se mi pořád utahují kolem bradavek, a to ve spojení s taháním za piercing má kundička pulzuje potřebou.

Zoufale bych nejradši roztáhla nohy, ale on mi leží na stehnech a drží mě v klidu.

Jsem si jistá, že schválně.

A on říká, že není sadista!

„Odměna za co?“

Nechci mu to říkat. Je to trapné. Ve snaze přepnout jeho ohnisko stahuju ruce dolů a zabořím ruce do jeho jemných tmavě plavých vlasů.

Jeho hlava sebou škubne, oči se mu zúží zlobou a pohybem tak rychlým, že mi zatvrdí dech, zvedne hlavu, přišpendlí mi ruce dozadu nad hlavu a zakryje mi tělo svými, drží mě pod sebou, tvář má jen pár centimetrů od mé.

„Odměna za co?“ opakuje tiše.

„Za zhubnutí a ploché břicho,“ zašeptám.

Široce se usměje a zasadí mi hluboký polibek na rty, okusuje a důkladně zkoumá má ústa. Zavrtí boky mezi mými, opře svůj dosud zakrytý penis o můj střed a jemně se převalí, jen tak tak ukojí můj hlad, aby ho cítil víc.

„Vidíš? To nebylo těžké,“ zamumlá a palci mi smete vlasy z čela, zatímco jeho prsty hladí mou pokožku na hlavě. „Když se tě ptám, chci, abys mi upřímně odpovídala. Pokaždé.“

Jeho tvář je pasivní, střízlivá, čeká na mou odpověď.

„Rozumím.“

Opře si čelo o mé a znovu se zhluboka nadechne, než mě políbí na nos, dolů po tváři k uchu. „Chvíli budu uctívat tvé tělo, zlato. Nebude to bolet. Jen chci, abys měla ruce tam, kam je dám. Rozumíš?“

Kývnu a vzdychám, zatímco on táhne ty magické rty po mém těle k mému piercingu.

„Tohle miluju,“ zamumlá a pak se vydá dál na jih.

„Od rána jsem se nesprchovala,“ připomenu mu, když mi stahuje kalhotky přes boky a dolů po nohou a odhazuje je na podlahu.

„Jsi v pohodě.“

Koušu se do rtu, když se usadí mezi mýma nohama a šťouchne do mě širokými rameny. „Kurva, už teď jsi pro mě krásně mokrá.“

Přejede konečkem prstu po měkké holé kůži mého ochlupení, dolů, kde se stehno stýká s mým trupem, pak zpátky nahoru a přes druhou stranu, aniž by se doopravdy dotkl citlivé kůže, která po něm volá.

„Tady máš pihu,“ zamumlá a položí špičku prstu těsně napravo od mých rtů.

Zalapám po dechu a musím vědomě držet ruce nad hlavou.

„Hodná holka.“ Hlas má plný souhlasu a část mě září jasněji.

Miluju, když takhle slyším jeho hlas, pocit, jak se mě jeho ruce dotýkají, jak se mu zlíbí, na oplátku mě potěší. Držela bych si ruce nad hlavou celý týden, abych si udržela jeho hlas právě takhle.

Jeho prst se přibližuje, klouže v mém vlhku, od mého kluzkého vstupu ke klitorisu a zase zpátky dolů, pomalu, pomalu.

Ježíši, ten chlap má trpělivost světce.

Nakonec se nakloní a zasadí mi cudný polibek přes klitoris, pak stáhne špičku jazyka dolů do mých záhybů, omotá je svými rty kolem nich a saje, až se mu propadají tváře.

Moje boky se zvednou a potřeba je všechno, co ve mně je, abych měla zápěstí položená na matraci nad hlavou. Rukama pevně sevře mé boky a já se usadím a nechám ho, aby mě vzal, kam chce.

Šťastně.

Volně.

Zaboří do mě dva prsty a miluje se s mým klitorisem ústy, čímž mě posílá do otupujícího vyvrcholení. Zapřu mu patky do zad a křičím jeho jméno, když se mu dělám na ústech, můj svět se kolem mě efektně tříští.

Když se vracím na planetu Zemi, překvapí mě, že mám ruce stále nad hlavou. Matt pokračuje ve své cestě po mých nohou, líbá a masíruje mi svaly, jak postupuje.

„Někdy brzy ti svážu i nohy.“

Zjistím, že se na mě jeho oči usmívají. „Pak mi budeš úplně vydána na milost a nemilost.“

„Myslím, že už jsem,“ odpovídám bez dechu.

„Možná.“ Pokrčí rameny. „Musím ti toho ještě tolik ukázat.“

Otočí mě na břicho, pak zkontroluje, jestli mám ruce v pohodlném úhlu nad hlavou a můžu se pohodlně nadechnout. „Dobrý?“

„Jsem v pohodě,“ odpovídám.

Políbí mě na tvář a pak mi zaboří obličej do ohbí krku a zatáhne zuby za maso.

„Řekni mi, jestli se stuha začne moc stahovat, nebo jestli nemůžeš volně dýchat,“ poučuje mě a pak se vydá na další cestu se rty na mých zádech. Políbí tetování na mém rameni, až se zaculím.

Jsem ráda, že se mu to tak líbí. Myslím, že je to hezké, a ráda nosím oblečení, které to odhalují.

Celé mé tělo je jedno velké mravenčení, jak jeho rty a prsty putují po mé kůži. Cítím na sobě jeho teplo a jednou za čas se na mě přitiskne jeho erekce, donutí mě těžce polknout, když si vzpomenu, jaké to je, když ho mám pohřbeného tak hluboko ve svém nitru.

„Pověz mi o tom,“ zašeptá a políbí potichu inkoust na levou stranu mých žeber.

„Nechala jsem si ho udělat, když jsem otevřela obchod,“ říkám mu a miluju chvění jeho rtů na mé kůži.

„Přednes mi ho,“ žádá mě.

Zamračím se. Dívá se přímo na něj. Dokáže ho přečíst.

„Chci ho slyšet z tvých rtů,“ upřesňuje.

„Nikdy nevíš, jak jsi silná, dokud být silná není jediná možnost, kterou máš.“

„Proč ta slova?“ ptá se.

Koušu se do rtu. Ježíši, svléká mě do naha, tělo i duši, a já to miluju a zároveň se toho všeho bojím.

Najednou mě plácne po zadku a zašeptá mi do ucha: „Co jsem říkal o odpovídání na mé otázky?“

„Otevření Sweets mi vzalo všechno, co jsem měla. Neúspěch pro mě nepřipadá v úvahu.“

„Ach, miláčku,“ zamumlá.

Slyším, jak se krabatí obal a jak se sklání postel, když odhazuje kalhoty, než jeho ruce sklouznou po mých zádech k zadku, přes mé boky a stehna. „Jsi úžasná žena, Nicole.“

„Ni –“ začnu ho opravovat, ale on mě přeruší.

„Budeme muset zapracovat na tvé tvrdohlavosti v ložnici, miláčku.“ Uchechtne se a kousne mě do ramene, pak mě vrátí na záda a zakryje mé tělo těmi svými. Oči mu hoří, jak na mě shlíží, lokty má po obou stranách mé hlavy, pod mými pažemi, a drží mě ještě nehybnější. „Tvoje tělo je kurevsky nádherné. Každým coulem.“

Nosem se otírá o můj vlastní, jeho pánev se opírá o mou, jeho pták leží uhnízděný v mých slizkých pyscích.

„Chci tě,“ zašeptám mu do rtů.

Zhluboka se nadechne a roztřeseně vydechne, stáhne boky dozadu a pak pomalu vklouzne do mě, až je úplně pohřbený.

„Tak kurevsky těsná,“ zavrčí a začne se hýbat.

Zvedám mu nohy kolem boků, otevírám se víc, umožňuji mu zatlačit dovnitř ještě dál, a je to kurevsky čisté nebe.

Nikdy jsem nic takového necítila, nikdy v životě jsem neměla takové fyzické a emocionální spojení s mužem. Koušu se do rtu, když se začne pohybovat rychleji, silněji, neviditelná síla ho žene dál, jako by si prostě nemohl pomoct. Rozdrtí mi ústa pod svými a požírá mě, šuká a nenasytně líbá.

Najednou se vztyčí, podrží mi kolena do strany a sleduje, jak se jeho péro pohybuje dovnitř a ven z mé vlhkosti. Přejede mi jednou rukou po vnitřní straně stehna a opře palec o klitoris, čímž mě pošle do jiné roviny bytí.

Vykřiknu, zrovna když mě pošle přes okraj k dalšímu orgasmu, ještě silnějšímu, než byl ten předtím.

Hlava jeho péra mě táhne k mému sladkému místu a jeho palec dál tiskne k mému klitorisu a je to úžasné.

Šílené.

Kurevsky neuvěřitelné.

„Podívej se na mě,“ žádá.

Moje oči najdou jeho nade mnou. Dvakrát, třikrát do mě pumpuje a pak se zastaví, sténá svým uvolněním.

Lapá po dechu a potí se, pořád ve mně, když mi tlačí ruce nahoru k zápěstím a stahuje je dolů. Metodicky rozvazuje stuhu – tu už v obchodě mít nebudu – a jemně mi masíruje zápěstí, ruce a ramena, pak se ze mě vytáhne a vyleze z postele, aby se postaral o kondom.

Když se vrátí, nepřipojí se ke mně v posteli. Jednoduše ke mně s úsměvem natáhne ruku, a když si ji vezmu, vytáhne mě z postele do náruče k dlouhému, měkkému polibku.

„Jaké to bylo?“ ptá se tiše.

„Bylo to…“ Nakloním hlavu na stranu a přemýšlím o tom úžasném zážitku, který jsme právě prožili. „Jo, bylo to dobré.“

Usměje se, ulevilo se mu. „Dobré. Pro mě taky.“ Popadne můj župan z konce postele a omotá ho kolem mě, zachumlá mě, pak si natáhne boxerky a chytí mou ruku do své, proplete nám prsty.

„Pojď, udělám ti snídani.“

„Ty vaříš?“ Ptám se se zdviženým obočím.

„Vlastně docela dobře.“

„Mám ráda všechny tyhle skryté talenty,“ odpovídám s úšklebkem.

„Ale miláčku, ještě jsi nic neviděla.“

***

„Pověz mi o svém inkoustu,“ žádám, zatímco Matt pobíhá po mé kuchyni.

Sedím u snídaňového baru, zabalená v županu, který kolem mě Matt přehodil, držím šálek kouřící kávy, prázdnou sklenici pomerančového džusu u lokte, také díky mému panovačnému policajtovi. Odmítl mou nabídku pomoci, místo toho trval na tom, abych seděla a dělala mu společnost.

Jestli je tohle to, co obnáší být submisivní, měla jsem to podepsat už dávno.

I když, možná je to jen tenhle chlap, co takhle pracuje.

„Tohle“ – ukáže na tetování na boku, přes žebra – „je čínský symbol pravdy.“

Přikývnu, obdivuji černý symbol, mám výmluvu, abych dovolila svým očím bloudit po jeho dokonalém těle. Má silné paže, svaly jasně definované. Když zvedne pánev, aby otočil palačinky, svaly se napnou, a já si nemůžu pomoct a kroutím se na židli.

Bože, chci se ho dotknout.

Zajímalo by mě, jestli mi někdy dovolí se ho dotknout, až budeme mít sex.

Otočí se ke mně zády a mně spadne čelist. Ježíši Kriste na motorce, jeho záda jsou obdařena dalšími svaly a ty se zužují až k bokům, kde se samozřejmě honosí dvěma nejžhavějšími ďolíčky, které mu sedí přímo nad těsným zadkem, momentálně zakrytým šortkami.

S největší pravděpodobností bych od toho zadku mohla odrazit čtvrťáky.

Je to něco, o čem by se dalo psát domů, to je jasné. Máma by samozřejmě nemusela chtít slyšet o zadku mýho chlapa.

Ale možná by taky chtěla.

Mluví, jak se pohybuje, rozbíjí vajíčka a kontroluje slaninu v troubě, ale já nemám tušení, co říká.

„Nic?“

Můj pohled šlehne k jeho.

Usmívá se, pozoruje mě. „Kde jsi byla?“

„Hm.“ Tváře mi zahřejí a já se rozpustím v bublinu chichotání. „Promiň. Koukala jsem ti na zadek.“

Uchechtne se. „Poprvé jsi viděla muže skoro nahého?“

„Tohle je poprvé, co jsem si tě pořádně prohlédla.“ Pokrčím rameny. „Je to hezké.“

„Hezké?“ zeptá se a odtáhne vajíčka od horka.

„Nemáš ráda hezké?“

„Hm… ne. Hezké není slovo, které bych rád slyšel, když mě popisuješ.“

„No…“ nakloním hlavu, jako bych předstírala, že na něco přicházím, a baví mě to škádlení. „Asi bych mohla říct sexy. Nebo šíleně sexy. Nebo ještě líp, panebože.“

Obejde snídaňový bar a hloupě mě políbí, ruce v mých krátkých vlasech, pevně se mě drží, zatímco jeho rty okusují a zkoumají moje. Položím mu ruce na záda a nechám je bloudit po jeho kůži až k zadku, kde mu je vsunu pod pásek šortek a pevně ho sevřu.

„Tak ty jsi holka přes zadek.“

„Teď už jsem,“ souhlasím se smíchem.

Směje se se mnou, když mě nechá jít a dokončí přípravu snídaně, pak naloží na podnos jen jeden talíř se vším možným a hlavou mi naznačí, abych ho následovala.

Jeho oči mě varují, abych se nehádala, tak tiše slezu ze stoličky a jdu za ním zpátky do ložnice, kde vyleze na postel, posadí se na pelest a poplácá prostor vedle sebe.

„Přidej se ke mně.“

Položím koleno na okraj, ale než se vyšplhám nahoru, dodá: „Bez županu.“

Koušu se do rtu a pozoruju jeho obličej, zatímco si pomalu stahuju pásek u pasu a nechávám satén spadnout, odstrkuju si ho z ramen a nechám ho spadnout na zem, takže jsem nahá.

Matt se nadechne, oči vytřeštěné, jak mi hrabou nahoru a dolů po těle. „Ježíši, Nic.“

„Můžu se k tobě teď přidat?“ Zeptám se sarkasticky.

„Jsme v ložnici, tak si dávej pozor, maličká.“

Usměju se a vylezu na postel, sednu si vedle něj s koleny přitaženými k hrudi a čekám, až se rozhodne, co dál. Kousne si slaninu a pak usrkne džusu a pak mi nabídne sousto palačinek.

Překvapeně zamrkám a otevřu ústa, dovolím mu, aby mě nakrmil palačinkami, a pak žvýkám, zatímco on se dál také krmí.

„Slaninu?“ zeptá se.

Přikývnu a on mě krmí slaninou, trpělivě čeká, zatímco žvýkám. Nakonec se začnu smát.

„Něco k smíchu?“

„To je neskutečná sranda,“ potvrdím. „Krmíš mě.“

„Krmím,“ souhlasí a pak se široce usměje. „Nebude se to stávat často, ale mám chuť tě trochu rozmazlovat. Líbí se ti to?“

„Ty jsi šéf.“ Pokrčím rameny a opřu se, nechám ho, aby nás oba nakrmil. „Jak se mají Brynna a Caleb?“

„Jsou skoro týden po líbánkách, takže bych řekl, že šukají jako králíci a mají se skvěle.“

„Ach! Brynna říkala, že si nemyslí, že by se jim podařilo utéct.“

Matt mi nabízí trochu džusu a já vděčně přijímám.

„Byl to dárek od rodiny.“

„To je paráda.“ Nakloním se a políbím Mattovo nahé rameno, pak si vzpomenu na sebe a zeptám se: „Smím to udělat?“

„Políbit mě?“

„Jo. Nedal jsi mi svolení.“

„Jen tu sedíme, snídáme a klábosíme, Nic. Můžeš se mě dotýkat, kdykoli budeš chtít, pokud ti nedám směr, který říká něco jiného.“

„Aha. To se mi líbí.“

„Dobře.“ Usměje se a nabídne mi míchaná vajíčka.

„Tak kam jste je poslali?“ Další sousto, jsem příliš plná, než abych ho ještě snědla, odmítám.

„Itálie,“ odpoví ledabyle a zbytek snídaně dojí sám.

„Itálie,“ zopakuji s odfrknutím. „Svatá prostoto, to jsou ale líbánky.“

„Já vím.“ Přikývne. „Dominik tam vlastní dům.“

„Vypadá mile.“

Matt přimhouří oči na mé tváři.

Žárlí snad?

„Je to dobrý chlap. Neznám ho dlouho. Jen pár měsíců.“

„Ale je to tvůj bratr.“

„Nevlastní bratr,“ upřesní a položí prázdný tác na noční stolek. „Ještě před pěti měsíci jsme nevěděli, že existuje.“

„Páni.“

„Co máš na dnešek v plánu?“ zeptá se Matt a v podstatě změní téma.

„Výlet do obchodu s potravinami by se mi hodil, ale jinak nemám pořádné plány.“

Tváří se nejistě, když se mi podívá do očí a řekne prostě: „Rád bych dnešek strávil s tebou.“

„Dobře,“ souhlasím. „Co máš na mysli?“

„Cokoliv budeš chtít,“ odpoví. „Pojďme na chvíli pryč z tohohle bytu a pak bych tu s tebou moc rád strávil dnešní noc.“

„Ráda bych zašla na Pike Place Market pro nějakou zeleninu na týden.“ Poklepu si prstem na ret a přemýšlím o všech možnostech. „Třeba si vyzvednout nějakou čerstvou čokoládu z čokoládovny kousek odtud z kopce.“

„Ty používáš čerstvou čokoládu do svých dortíků?“ zeptá se Matt.

„Samozřejmě. Kupuju si od nich všechnu čokoládu. Je nejlepší.“

„Dobře. Možná budu mít překvapení před Marketem a čokoládovnou.“ Zkontroluje čas, pak se nakloní a něžně mě políbí. „Děkuji za dnešní ráno.“

Ještě jednou mě políbí a vytáhne z postele. „Osprchujeme se a pak vyrazíme. Potřebujeme brzy vyrazit.“

Zvedne mě do náruče a napochoduje do koupelny.

„Zase se ušpiníme, než se očistíme?“ ptám se smíchem.

„No jasně.“

***

„Bože, jak já miluju Seattle v létě!“ Vykřiknu a opřu se o zábradlí trajektu, dýchám slaný vzduch a vychutnávám si vánek ve vlasech a na kůži.

V Puget Sound je nádherný slunečný letní den. Matt mě překvapil trajektovou jízdou na ostrov Bainbridge, což je jen asi čtyřicet minut jízdy, ale výhled je nádherný.

„Já taky,“ souhlasí a opře se o zábradlí a pozoruje, jak se Olympic Mountains zmenšují, jak se vzdalujeme od ostrova směrem k Seattlu. „Líbilo se ti město?“

„Je to roztomilé místo.“ Přikývnu a usměju se. „V obchodě s bagetami dělají zatraceně dobrý sendvič.“

„Příště si půjčíme kola a projedeme se po ostrově.“

„To zní taky zábavně.“

Stoupne si za mě, obejme mě pažemi kolem ramen a rty mi položí na temeno hlavy, přitiskne si mě k hrudi, zatímco si vychutnáváme úchvatný výhled kolem sebe.

Neznám ho dlouho a už jsem do tohoto muže vložila tolik důvěry. Víc než kdokoli jiný v mém životě. Jeho klidný klid je uklidňující.

Doufám, že nedělám chybu.

Když zakotvíme v Seattlu, jdeme pěšky na Pike Place Market, jeden z nejznámějších venkovních/krytých trhů na světě.

„Naší první zastávkou je prodavač koblih,“ informuje mě Matt s úsměvem.

Protože je krásná neděle, trh se hemží turisty i místními. Přidáme se do fronty na koblihy a čekáme.

Mattovy oči se nepřestávají toulat, pozoruje lidi, kteří procházejí kolem, naslouchá hovorům kolem nás. Jeho ruka mě pevně drží, jako bych se mohla nabrat do proudu těl a zmizet.

Jeho ochranitelská schopnost je jeho novou stránkou, kterou si nemůžu pomoct, ale užívám si ji. Cítím se tak chtěná.

Když jsme na řadě, Matt objedná a pak mi nabídne obyčejný hnědý papírový sáček, z něhož se kouří horké, čerstvé koblihy velikosti dětské pěstičky.

„Ne, díky,“ zamumlám a tajně toužím jen po jedné. Jen po jedné.

„Jsi si jistá?“ zeptá se nevěřícně. „Jsou to ty nejlepší koblihy ve městě.“

Přikývnu, moje mysl je rozhodnutá. Nechci za ně platit později. „Jsem si jistá.“

„Jestli ti dělají starosti kalorie…“

„Nedělají,“ skočím mu do řeči. „Jsem ještě plná od oběda.“

Chvíli mě pozorně pozoruje a pak pokrčí rameny, hodí si do úst koblihu s cukrem a skořicí a odvede mě dál na trh. Navzdory davům lidí zůstává Matt nablízku a trpělivě čeká, zatímco já vybírám ovoce pro dortíky na tento týden a také produkty do vlastní kuchyně.

„Ryba k večeři?“ zeptá se mi Matt do ucha a ukáže na čerstvou rybu, kterou má vystavenou u jednoho z prodejců.

„Jasně.“

Nechá mě, abych koupila nějakou rybu, a tak si koupím i voňavé bylinky k rybě a přípravkům na salát.

„Ahoj, zlato.“

Zamračím se a otočím se na ten známý hlas a modlím se, abych se mýlila.

Prosím tě, Bože, ať to není ten, kdo si myslím, že to je.

Ne, prostě nemám takové štěstí.

„Neříkej mi tak, Robe.“ Obrátím oči v sloup a jdu dál podél řady produktů.

„Hele, už jsi mi nějakou dobu nezavolala,“ odpoví a úplně ignoruje mou žádost.

„Ne, nezavolala.“

„Proč ne?“

„Protože nemám zájem, Robe. Podívej…“ Otočím se a přistihnu Matta, jak nás pozoruje přes Robovo rameno. Zvedne obočí, ale narovnám ramena a podívám se Robovi přímo do očí.

Je malý, jen o pár centimetrů vyšší než já, ale je to pohledný chlapík s černými vlasy a hnědýma očima, křivým nosem.

„Nechci se tě dotknout, ale prostě nemám zájem tě vidět. Hodně štěstí.“

Otočím se k odchodu, ale on mě popadne za ruku. „Počkej.“

„Myslím, že už řekla ne,“ zavrčí Matt za ním.

Tady uprostřed trhu opravdu není dost místa na takovou hádku. Kolem nás pobíhá příliš mnoho lidí, kteří do nás vrážejí.

„Do toho ti kurva nic není,“ odsekne Rob s úšklebkem a Matt přimhouří oči do smrtících štěrbin.

„Je se mnou,“ prohlásí klidně. „Řekla ne. To je všechno, co potřebuješ vědět.“

Robův pohled sklouzne k mému. „Vážně.“

„Přesně tak.“

„Fajn.“ Ustoupí, ruce zvednuté na znamení, že se vzdává, ale já vidím vztek a rozpaky v každé linii jeho těla. „Tak zatím.“

„Bývalý přítel?“ zeptá se Matt, když pozoruje Robovu vzdalující se postavu.

„Dřív,“ potvrdím a zaplatím nákupy. „Tady jsem skončila.“

„Jako další čokoládovna?“ zeptá se Matt.

„Ano, prosím.“ S úlevou si povzdechnu, že Matt kvůli Robovi nenaléhá, když opouštíme tržnici a začínáme stoupat na kopec, který vede do srdce centra. Tenhle kopec je mrcha.

„Nenávidím tenhle kopec,“ zabručím a vysloužím si od Matta uchechtnutí.

Proplete mi prsty a z druhé ruky mi vyndá tašku, ve volné ruce nese jak rybu, tak produkty. „Tak mi o tom chlapovi něco řekni.“

„Doufala jsem, že to téma je uzavřené.“

„Bude, až to vyklopíš.“ Usměje se na mě, pak mi dá pusu na čelo. „Prosím tě.“

„Je to kluk, kterého jsem potkala ve škole. Jednou nebo dvakrát jsem s ním šla ven, ale není to můj typ.“

„A to je?“

„No, řekněme, že Rob je vlezlý a sobecký a baví ho mluvit o svém náklaďáku.“

Matt se uchechtne. „Jo, znám ten typ.“

„Takže ne někdo, s kým bych ráda trávila čas,“ ujistím ho a zavrtím hlavou. „Prostě jsem mu přestala odpovídat na telefonáty. Ani nestálo za to, abych mu řekla, ať jde pryč, protože jsme si vyšli jen párkrát. Nebyl mezi námi žádný fyzický vztah. Prostě jsem to nechala vyšumět.“

„Ale zdá se, že je do tebe pořád blázen,“ komentuje to Matt.

„Asi jo. Je mi to celkem jedno.“ Trhnu sebou a kousnu se do rtu. „To zní, jako bych byla mrcha.“

„Ne, to zní, jako bys byla upřímná.“ Přitáhne mě k zastávce na kopci, až stojím výš na kopci než on a jeho oči se vyrovnají mým. Nakloní se ke mně a něžně mě políbí na rty, volnou rukou mě obejme na tváři. „Jeho smůla.“

„Pojďme si koupit nějakou čokoládu.“

„Dobrý nápad. Možná mám plán.“ Mrkne a vede mě do dekadentního obchodu s čokoládou, Rob už je vzdálenou vzpomínkou.