TWM - 1. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Nic

Svatby opravdu nejsou nic pro mě. Tedy, pečení dortů pro ně. Vlastním úspěšnou malou pekárnu dortíků v centru Seattlu a dortíky jsou to, co mě baví nejvíc.

Ale když mě Brynna Vincentová, nyní Montgomeryová, požádala, abych jí upekla dort na svatbu, nemohla jsem ji odmítnout. Přiběhla ke mně do obchodu asi před dvěma týdny, oči jí zářily štěstím, a požádala mě, jestli bych jí mohla upéct dort, protože moje dortíky jsou její nejoblíbenější.

Ano, byla to pěkná ukázka mého ega.

A když mě ujistila, že na malou svatbu potřebuje obyčejný dvoupatrový dort, byla jsem pro. Neuškodilo, že s sebou měla své rozkošné šestileté dcery dvojčata a ty si k nim koupily tucet čokoládových dortíků.

Ale teď, když jsem v tom až po uši, aranžuji dort, ujišťuji se, že je perfektně vystavený, zatímco poslední ze slibů jsou vyřčeny a početná rodina za mnou jásá radostí a potěšením, připomenu si, proč jsem se nikdy neodvážila do podnikání se svatebními dorty: Je to zatraceně stresující.

S Brynnou se pracovalo jako se sny. Tady žádná bridezilla není, díky bohu, a dokonce bych byla ochotná říct, že jsme se v posledních týdnech spřátelily, zatímco jsme dávaly hlavy dohromady kvůli jejímu krásnému dortu.

Ale samotná úprava v den svatby je pro mě mučení. Musím si být jistá, že každá maličká růžička, umístění dortového topperu, všechno je perfektní.

Protože kdybych byla nevěsta já, tak bych si to přála.

Šíleně spěchám k autu, abych posbírala poslední zásoby a spěchala zpátky k dortovému stolku za domem, kde se Brynna a její manžel dnes brali.

Dům není nijak zvlášť velký. Je v průměrné čtvrti a pravděpodobně se pyšní třemi nebo čtyřmi ložnicemi. Ale dvorek je něco jako z časopisu Lepší domovy a zahrady.

Brynna se zmínila, že její nový tchán je náruživý zahradník, a nedělala si legraci. Dvůr jasně kvete voňavými letními květinami. Po celém rozlehlém pozemku jsou rozesety rybníky a cestičky, které mu dodávají nádech parku.

Pobíhají tu děti od batolete až po dvojčata a užívají si teplého dne. Z místa, kde si nejsem jistá, se ozývá tichá hudba.

„Kdy dostaneme dort?“ ptá se za mnou nějaký muž.

Otočím se a musím natáhnout krk, abych muži viděla do tváře. Má jasně modré oči a tmavé blond vlasy a usmívá se na mě.

Je to jeden z největších mužů, jakého jsem kdy viděla, a z nějakého důvodu mi připadá velmi povědomý.

„To je na ženichovi a nevěstě. Jen to tu dodělávám.“

Usměju se na něj a povykuju s posledními růžovými poupaty na vršku hezkého bílého dortu.

„Řekneš to na mě, když ukradnu kousek?“ zeptá se s úsměvem.

„Řeknu,“ odpoví suše okouzlující zrzka a zakoulí očima. „Nevšímej si ho. Má pořád hlad.“

„Nachytal jsi mě,“ zamumlá a přitulí se ke spánku zrzky. „Já jsem Will. Bratr ženicha.“

Natáhne ke mně svou velkou ruku, abych mu potřásla.

„A tohle je moje krásná snoubenka Meg.“

„Ráda vás oba poznávám.“ A pak mi to dojde. „Svatá prostoto, ty jsi Will Montgomery, ten fotbalista?“

„Jo,“ potvrdí skoro stydlivě. „Ale dneska jsem jenom bratr.“

„Super.“ Usměju se, pyšná sama na sebe, že jsem zachovala klid. Netušila jsem, že Brynnini příbuzní jsou ti Montgomeryovi.

Will a Meg se zatoulají pryč a já dort dozdobím, pak se rozhlédnu po Brynně, abych jí pogratulovala a odešla z večírku, s úlevou, že už mám práci skoro hotovou.

Podívám se přes dvůr a vidím Brynnu, jak stojí se skupinou svých hostů a mává na mě. Usmívám se, utírám si ruce do zástěry a připojuji se k Brynně, stojící na špičkách, abych ji pevně objala.

„Gratuluju, kamarádko!“ Zamumlám. „Kde je tvůj muž?“

„Přímo tady,“ oznámí Caleb se širokým úsměvem, když se odtahuju od jeho nevěsty. „Ten dort je nádherný, děkuju.“

„Bylo mi potěšením,“ odpovím šťastně s úlevou, že jsou spokojeni s konečným výsledkem mnohahodinového plánování.

„Děláš ten nejlepší dort na celém světě,“ řekne mi blonďatá žena vedle Brynny, ale když k ní otočím hlavu, přísahám bohu, že mám halucinaci.

Někdo mi podstrčil rohypnol a já trpím vedlejšími účinky.

To je jediné vysvětlení, které mě napadá, proč tu stojím a dívám se na jediného muže, kterého se zřejmě nedokážu zbavit paměti, ať se snažím sebevíc.

Jednou mrknu, ale on tam pořád je, v khaki kalhotách a s bílým zapínáním na knoflíky, světlehnědé vlasy učesané do úhledného účesu, spíš než ty rozcuchané vlny, které měl, když jsem ho viděla naposledy.

Ale ty oči… ty oči, které jsou jasně modré, zúžené a upřené na můj obličej, sledující každý můj pohyb, jsou přesně takové, jaké si je pamatuji.

„Do prdele,“ zašeptám a snažím se o krok ustoupit.

„Vy se znáte?“ zeptá se Caleb.

Zůstaň profesionálkou!

Potřesu hlavou a nabídnu Brynně ten nejlepší úsměv, jaký dokážu. „Jsem tak šťastná, že se ti ten dort líbí. Je připravený pro tebe. Ještě jednou gratuluju.“

A s tím se otočím k odchodu, ale než udělám jediný krok, slyším: „Zastav.“

I když mě to totálně štve, moje tělo se zastaví a já stojím nehybně, ruce složené před sebou, a ostražitě ho pozoruji. Už jen zvuk toho jediného slova z jeho sexy – jako – peklo úst mi svraštil bradavky.

Díky Bohu, že to nikdo nepozná, protože mám na sobě tuhle pekařskou zástěru.

Odmítám tady před všemi těmi lidmi vyvolat scénu, ale ve skutečnosti mu chci říct, ať mi políbí prdel a oddupe pryč.

Přišpendlí mě pohledem, chytí mě za paži a odvede pryč od ostatních.

„Jsem šťastný, že tě vidím, Nic. Vypadáš nádherně. Ten nový účes ti sluší.“

Jeho nos přitisknutý k mému uchu, ta čistá, mužná vůně, kterou mě obklopuje, mě obrátila naruby, a upřímně řečeno, nedokážu se s tím vyrovnat.

Nedokážu se s ním vypořádat.

Ztěžka dýchám a tváře mám zarudlé, jak mu vytrhnu ruku ze sevření, vrhnu na něj vzteklý pohled a mířím pryč.

Nejsem si jistá, ale myslím, že ho slyším, jak za mnou mumlá: „Plácni ji po zadku,“ nutí mě, abych se pohybovala rychleji, a modlím se, aby mě nesledoval.

A jen tak, vzpomínky, na které jsem bojovala, abych na ně zapomněla, se mi vracejí…

 

„Tak jdeš, nebo ne, maličká?“

Bailey do mě strčí ramenem a já klopýtám k němu, neschopná odtrhnout zrak od těch neuvěřitelných modrých očí.

„Tak co, chceš to zkusit?“ zeptá se a upřeně se na mě zadívá.

Ztěžka polknu a pomalu přikývnu.

Kam se sakra poděl můj hlas?

„Potřebuju slovní odpověď, prosím,“ odpoví s vědoucím úsměvem.

„Ano, prosím.“

„Neboj se,“ zašeptá, když se nakloní obličejem blíž k mému. „Tohle nebude ani trochu bolet.“

Nabídnu mu drobný úsměv a on mě překvapí tím, že mi jemně přejede prsty po tváři, pak mi přejede palcem po spodním rtu, čímž mé tělo rozbolí.

Bradavky se mi svraštily a přísahám Bohu, že si potřebuju vyměnit kalhotky.

A to ještě opravdu nic neudělal!

Přitáhne si černou tašku přes podlahu k nohám a prohrabuje se uvnitř, vytahuje dlouhý kus bílého provazu.

„Bílá bude proti tvým šatům vypadat nádherně,“ zamumlá, hluboce zamyšlený. Při přemýšlení si drhne prsty na ústech, až se jeho pozornost přesouvá mezi mě a jeho tašku s triky.

Zahihňám se při té myšlence, pak si zakryju ústa rukou, jeho hlava se prudce otočí a on zvedne obočí, jak mě pozoruje.

„Něco legračního?“

Zavrtím hlavou, že ne, ale on mi sevře bradu mezi palcem a ukazováčkem, až se mu střetnu s jeho žhavým pohledem.

„Zkus to znovu.“

„Myslela jsem, že je legrační, že se přehrabuješ ve své tašce s triky.“ Hlas mám měkký. Proč mám potřebu toho chlapa potěšit?

Rty mu cukají, on mě uvolní a já jsem šokovaná z pocitu ztráty, že kontakt jeho kůže zmizel z mé.

Bože, vzpamatuj se. Očividně si potřebuju vrznout. Už je to mnohem déle, než jsem si ochotná přiznat.

„Obtoč si ruce za záda a chytni se rukama za předloktí.“

„Nechci mít spoutané ruce,“ odpovím rychle.

Chvíli na mě zírá a pak ke mně přistoupí, nakloní se ke mně, takže má ústa blízko mého ucha. Proboha, voní úžasně, jako kořeněná tělová lázeň a horký, nefalšovaný muž.

„Můžu tě z toho dostat hned, jak mi řekneš, maličká. Tohle ti neublíží. Věř mi.“

Odtáhne se, pozoruje mě a já váhavě přikývnu a obejmu si záda, jak mě požádal. Nevím, proč mu věřím, ale věřím mu. On mi neublíží.

Odměnou mi je zářivý úsměv, a kdybych už neměla mokré kalhotky, už by byly. Do prdele, ten chlap je úžasnej. Když se ode mě odvrací, aby si sebral provaz, nechám oči bloudit po jeho těle. Je hodně vysoký, přes šest stop. Ramena má široká a zakrytá černou košilí s knoflíky, manžety vyhrnuté na svalnatých předloktích. Košili má zastrčenou do černých kalhot a na nohou má černé boty a taky pásek.

Černá by mu měla dodat skličující vzhled, ale je prostě rozpalující. Sedí mu.

Najednou mám chuť ho olíznout.

Klídek, holka, jsi tu jen proto, aby sis vyzkoušela tu bondáž.

Druhý muž vedle nás se znovu pustil do vázání provazů kolem ostatních dívek, které stály v řadě za mnou. Rozhlížím se po Bailey, ale nikde ji nevidím.

„Není daleko,“ zamumlá cizinec a čte mi myšlenky.

„Jak se jmenuješ?“ Zeptám se tiše, když se ke mně otočí a natáhne se kolem mě a sváže mi zápěstí za zády. Můj nos je prakticky přitisknutý k jeho hrudi a já si nemůžu pomoct a znovu ho vdechnu.

Prostě tak krásně voní.

„Matt.“ Zatáhne mi provazy kolem paží a trupu a usměje se na mě. „Ty?“

„Nic,“ odpovím a dívám se, jak mi začíná omotávat a uzlovat provaz přes hruď a břicho, vytváří dokonale symetrický vzor přes mou hruď, kolem prsou, provazy vypadají proti červenému a černému materiálu úžasně. Jeho ruce jsou dlouhé a štíhlé a prsty pracují obratně, rychle, snadno vytvářejí uzly a smyčky v provaze.

„Jsi v tom dobrý,“ zamumlám.

Usmívá se a dál sleduje své ruce, jak se pohybují proti mně, hřbety prstů se otírají o boky mých ňader, přes břicho.

Můj dech se zrychluje a zrychluje se mi tep, jak on pokračuje v práci. Můj trup je hotový, a když se snažím zatáhnout ruce, jsou pevně svázané na místě.

„Bolí to?“ zeptá se tiše.

„Ne,“ odpovídám upřímně.

Přikývne, když mi sahá mezi nohy a provléká lano, omotává mi ho kolem zad a zase zpátky mezi nohy. Musím se kousnout do rtu, abych nahlas nezačala sténat.

Dobrý bože, jak je možné, že jsem takhle vzrušená jen proto, že mě omotal nějakým lanem?

Nakonec uváže uzel, takže splyne s ostatními, takže nepoznáte, kde lano začíná nebo končí, a ustoupí, zkříží si ruce na hrudi a jemně přejede špičkou ukazováčku přes spodní ret, zatímco jeho oči přejíždějí nahoru a dolů po mém těle. Jeho jasně modré oči jsou žhavé chtíčem a potřebou, když se setkají s mýma. Jeho dech se zrychluje, odpovídá mému, a já přísahám bohům bondáže, že cítím nevysvětlitelný tah z mého břicha do jeho.

Jestli se mě brzy nedotkne – opravdu nedotkne – samovolně vzplanu.

Nakonec se pomalu přesune ke mně, vezme mou tvář do dlaní a políbí mě na čelo, než zašeptá: „Patříš někomu?“

Ta otázka by mě měla naštvat, ale jsem tak zaujatá jeho kouzlem, že můžu jen zavrtět hlavou, že ne.

„Nic,“ zašeptá a políbí mi koutek úst, pak přejede rty po mé čelisti až k uchu. „Normálně na to nejdu takhle silně, ale chci z tebe vyšukat duši hned teď.“

Dech se mi zadrhne a oči se rozšíří, když se zakloním, abych se mu podívala do očí.

Řekni mu ne! Uteč! Ježíši, co za zvrhlého úchyla řekne něco takového?

Ale místo toho zjistím, že si olizuju rty a nakláním se k němu. „Bydlím o tři bloky dál.“

Odtrhne svůj pohled od mého a kývne na svého kolegu, sevře mou paži ve své silné ruce a vede mě vedle sebe, ne za sebe, ke dveřím.

„Počkej! Moje kamarádka…“

„Je přímo támhle,“ řekne klidně a ukáže skrz dav. Bailey nás pozoruje s vědoucím úsměvem a zdvihne palec a očividně na mě mrkne. „Vidíš? Je v pořádku.“

„Vydrž.“ Zaryju paty a oba nás přitáhnu k sobě. „Mohl bys být vrah se sekerou. Feťák. Násilník.“

Rty mu cukají a vzdychne, když mi prohrabuje prsty dlouhé vlasy a odhrnuje mi je z ramene. „Hodná holka.“

„Tak se ještě uvidíme…“

„Stůj,“ přikáže tiše a já okamžitě poslechnu, moje nohy prozrazují každý instinkt, který mám, abych šla dál.

Dojde ke mně, obejme mě jednou rukou kolem zad a sevře má svázaná zápěstí, přitiskne mě těsně k sobě. Stačí jediný dotek a moje tělo vzplane k životu a já si nemůžu pomoct a přitisknu se k němu ještě víc.

Uchechtne se a přejede mi svým nosem. „Takhle fyzicky naladěný jsem se k nikomu necítil už hodně dlouho. Přísahám ti, že nejsem žádný zločinec.“ A s tím mi zakryje rty a zaboří se do mě, zkoumá moje rty, okusuje mě a ochutnává, já se k němu přitisknu a podřídím se každé jeho touze.

Nemůžu pohnout rukama a zoufale bych mu je chtěla omotat kolem krku, sevřít jeho vlasy do pěstí a přitisknout ho k sobě. Místo toho mu přitisknu hruď na hruď a zasténám, jak mi jeho jazyk zaplaví ústa. Obtočí mě druhou rukou a přitiskne mi pánev na břicho, čímž mě dobře upozorní na svou erekci.

Kurva, je sexy.

„Je to na tobě,“ zašeptá.

„Jdeme.“

Nemusím mu to říkat dvakrát, když mě vede ke svému BMW a usazuje mě na sedadlo spolujezdce, připoutává mě s rukama přimáčknutýma za zády. Je to nepohodlné a já se musím vyklonit ze sedadla, ale jsem teď tak zatraceně nažhavená, že je mi to jedno.

Usměje se vlčím úsměvem, než mě políbí na tvář. „Líbí se mi, když tě vidím takhle připoutanou.“

Než stihnu odpovědět, zavře dveře, naskočí na sedadlo řidiče a uhání pryč.

„O tři bloky dál nalevo,“ poučím ho.

„Nad tou pekárnou?“ zeptá se a ukáže.

„Ano. Hezké auto.“

„Byl to dárek,“ odpoví bezstarostně, když parkuje.

Kdo sakra někomu dává auto jako dárek?

Najde parkoviště a vyvede mě po schodech nahoru po straně budovy.

„Budeš mi muset vytáhnout z kabelky klíč,“ zamumlám a otočím se, aby se dostal k mé kabelce.

„Hrabat se v kabelce ženské mě vždycky znervózní,“ přizná se s úsměvem. „Moje matka by nám uřízla ruce, kdybychom se odvážili otevřít její tašku.“

„No, jsem tu trochu svázaná,“ odpovím s úsměvem.

„To jsi,“ odpoví, když najde moje klíče a otevře dveře. Položí mi tašku a klíče na stůl a odvede mě hlouběji do bytu směrem k ložnici.

„Pár pokynů,“ zamumlá jemně. „Když řekneš ‚ne‘ nebo ‚přestaň‘, všechno okamžitě skončí. Nejsem sadista, takže nechci, abys trpěla. Ale uděláš, co ti řeknu, bez otázek.“ Skloní se a přišpendlí mě do těch ledově modrých očí. „Je to jasné?“

„Já do toho nemám co mluvit?“

„To jsem neřekl. Když tě něco bolí nebo je ti to nepříjemné, tak to řekni. Ale já se velmi ujistím, že nebude.“ Usměje se, strčí prst do provazů, které se kříží mezi mými ňadry, a přitáhne mě k sobě.

„Potřebuji bezpečnostní slovo?“ Ptám se.

‚Ne‘ je tvoje bezpečnostní slovo, maličká.“

„Dobře,“ zašeptám těsně předtím, než jeho ústa znovu najdou ta moje. Jeho ústa jsou tvrdá a zběsilá, naléhavá. Bude to rychlé a tvrdé a panebože, už se nemůžu dočkat.

Došli jsme do mé ložnice a on rozsvítí lampičku u postele a vyšle pokojem měkkou záři.

„Nemůžu se svléknout, když mám kolem sebe ty provazy.“

Stojí přede mnou, opře se čelem o moje a přejede mi rukama po nadloktích a bocích, dolů po stehnech až tam, kde se okraj mých stehenních punčoch stýká se sukní.

„Nepotřebuju tě nahou, abych tě šukal. Bylo by to lepší, ale rád tě vidím ve svých provazech.“

Usměju se a nakloním hlavu na stranu. „Proč?“

Potřese hlavou a zakryje mi ústa svými, rozepne si košili a odhodí ji stranou. Odstoupí ode mě, aby si rozepnul pásek a kalhoty, vystoupí z nich a já jsem v šoku, když vidím, že na sobě neměl spodní prádlo.

Jak mě to může šokovat po tom všem, co jsem dnes večer viděla, netuším.

Jeho oči sklouznou po mém obličeji, můj krk k ňadrům, kde jsou moje bradavky přitisknuté na materiál trika. Sevře moje ňadra do dlaní a předkloní se, aby si natáhl tvrdé výrůstky do úst, triko a tak.

Hlava mi spadne dozadu, když ucítím tah až dolů mezi nohy, kde jsou provazy přitisknuté k mým záhybům. Stačí, když je a moje kalhotky odtáhne na stranu a může snadno vklouznout přímo do mě.

„Chci se tě dotknout,“ zašeptám. Zoufale toužím sevřít jeho tvrdého ptáka do ruky, udělat z něj šílence, jako ze mě dělá mě.

Položí mi ruku na rameno. „Na kolena,“ zamumlá a vede mě před sebou dolů.

Hladově se doširoka otevřu, vezmu si hlavu jeho tvrdého ptáka do úst, cucám ho a lapám po něm, jako by na tom závisel můj život.

A ať se propadnu, jestli necítím, jak vlhnu ještě víc, když zavrčí hluboko v krku.

Vzhlédnu a zjistím, že mě pozoruje, pevně zaťatou čelist a přimhouřené oči, zářivě modré.

„Kurva, to ti jde,“ zasténá a shrábne moje dlouhé vlasy do dlaní, až mě jen tahá, ne tak docela zraňuje, a začíná se vést do mých úst a zase ven. Nikdy nestrčí dovnitř tak silně, aby mě zadusil. Naprosto se ovládá, užívá si mých úst na něm.

„Není nic víc sexy než tohle. Ty, na kolenou, v mých provazech, s tvými sexy ústy omotanými kolem mého ptáka.“

Bože, miluju jeho špinavá ústa.

Souhlasně zasténám a přejedu jazykem po dlouhé žíle na jeho spodní straně. Nemůžu si pomoct, ale musím se sama pro sebe zaculit, když cítím, jak se mi třesou jeho prsty ve vlasech.

Najednou mě zvedne na nohy a ohýbá mě přes postel. Vyhrne mi sukni přes zadek, odtáhne provazy a tanga na stranu. Místo toho, aby do mě zatlačil, jak čekám, klekne si a zaboří obličej hluboko do záhybů, cucá a olizuje a nutí mě vidět hvězdy.

„Do prdele!“ Zavrčím a snažím se vstát, ale on mi strčí jednu velkou ruku mezi lopatky a přidrží mě, jak na mě útočí prsty. Je to ta nejneuvěřitelnější věc, jakou jsem kdy cítila.

Vtiskne do mě dva prsty a palcem mi masíruje klitoris, jak je za mnou, rozevírá zuby kondom a jednou rukou se mu ho daří narolovat po celé délce.

Rychle ze mě vytáhne prsty a nahradí je svým ptákem, zatlačí, až po koule, až oba zasténáme. Sevře moje svázané ruce a začne na mně jezdit, tvrdě a rychle.

„Bože, jsi cítit tak dobře.“ Hlas má drsný a zlomený. „Tak kurevsky těsná. Jak je to dlouho?“

Pokrčím rameny. Ježíši, on chce, abych teď přemýšlela?

„Odpověz mi,“ přikazuje a plácá mě rukou po zadku, až kvičím.

Bolest mě překvapí, ale rychle ji vystřídá erotický žár, který mě nutí, abych se pod ním svíjela.

„Já nevím. Rok?“

„Kurva,“ šeptá a dál ve mně buší, jako by běžel závod a cílová čára je na dohled. Drží ruku pevně sevřenou na mých zápěstích a druhou mi svírá vlasy a stahuje mě zpátky, až se mi hrudník zvedne z postele a já jsem mu úplně vydána na milost.

„Bolí to?“ ptá se a ústy se tiskne k mému uchu.

„Ne,“ lapám po dechu. Bože, v tomhle úhlu je cítit ještě větší. Chci pootočit boky, zatlačit se proti němu, ale jsem bezbranná s rukama přivázanýma a trupem drženým od postele.

„Tahám tě za vlasy moc silně?“

Ano.

Ale líbí se mi to.

„Ne,“ odpovídám a lapám po dechu, když se do mě tlačí ještě silněji a zaklání boky proti mému zadku. Cítím, jak napětí narůstá, usazuje se v kříži mých zad.

„Neudělej se, dokud ti neřeknu,“ přikazuje se zaťatými zuby.

„Ale…“ začnu, ale sevře mi zápěstí pevněji.

„Slyšela jsi mě.“

Polknu a snažím se soustředit na něco jiného. Nakupování potravin. Objednávky, které musím vyplnit na zítřek. Co poslat babičce k narozeninám příští měsíc.

Ale nemá to cenu. Moje tělo hoří a není cesty zpět.

Nakonec se s řevem do mě zatlačí a vykřikne: „Udělej se, Nic!“

A já se udělám, podlehnu nejintenzivnějšímu orgasmu svého života. Moje boky sebou škubají, jak do mě vstupuje, naše těla se pohybují synchronizovaně, dokonale sladěná jedno s druhým.

Nakonec mi zasadí jemný polibek mezi lopatky, uvolní mi vlasy a zápěstí a začne mě rozvazovat.

„Mohla bys mě prostě vyříznout,“ zašeptám a opřu se o hebkou bavlnu peřiny.

„Tohle mám radši,“ odpoví tiše.

Jak uvolňuje uzly, jemně mi masíruje kůži a moje tělo je jen jedna velká koule pocitů, od intenzivního sexu a sladkého způsobu, jakým se mě teď dotýká.

Když mám volné ruce, pomáhá mi na nohy, aby mohl dokončit rozvazování svých složitých uzlů.

„Líbilo se mi to,“ zamumlám a pozoruju jeho ruce.

„To snad ne,“ odpoví s úsměvem.

Stydlivě přikyvuji a cítím, jak mi hoří tváře.

„Teď už se nemusíš stydět.“

Zachechtám se, když odtáhne poslední kus lana.

„Děkuji.“

Jeho oči najdou moje a zamračí se. „Za co?“

Nakloním hlavu na stranu, hledám slova. „Pro tuto… novou zkušenost.“

Matt se uculí a zvedne mou ruku k ústům, kde mi dává sladké polibky na klouby, pak mnou škubne proti sobě. Je pořád nahý, jak to jen jde, a já jsem úplně oblečená, ale konečně se ho můžu dotknout. Jeho kůže je pod mýma rukama teplá a hladká, jak s nimi kloužu nahoru a dolů po jeho zádech, po jeho pažích, nahoru do jeho hustých vlasů.

„Máš nebezpečné ruce,“ šeptá mi do rtů.

„Jsi pod nimi úžasný.“

Usmívá se na mě a chytá mé ruce do svých, líbá mi nos a odchází.

„Budu potřebovat tvé telefonní číslo.“

Když promluví, zazvoní mu v kalhotách telefon. Zamračí se a odtáhne se ode mě, aby si vzal svůj telefon a zvedl ho.

„Jo.“

Zamračí se a začne nadávat jako námořník, když si na sebe škubne oblečení. „Jsem na cestě. Jsou holky v pořádku? Budu tam za deset minut.“

Zaklapne telefon a s lítostí se na mě podívá.

„Musíš jít.“

„Jo.“ Rychle mě políbí, jeho mysl už je někde jinde. „Zavolám ti.“

A s tím vyběhne z mého bytu. Zmizel dřív, než jsem mu stačila připomenout, že se nikdy nedostal k tomu, aby si vzal moje číslo.

Je to asi tak nejlepší. Jede ve sračkách, o kterých nemám ani ponětí. To bude jen jedna noc, na kterou nikdy nezapomenu.

Osprchuju se a obléknu do pyžama, vezmu ze spíže pytlík chipsů a usadím se na gauči, aniž bych věnovala pozornost tomu, co je v televizi.

Zajímalo by mě, kdo byly ty dívky, které zmínil. Mohl by mít děti?

Oh. Můj. Bože.

Právě jsem měla náhodný sex s ženatým chlapem s dětmi! Jsem tak zasraně blbá! Jen proto, že chlap je sexy a říká, „Věř mi, bejby,“ neznamená, že mu můžu, ve skutečnosti, věřit.

Odhazuji pytlík chipsů stranou a svěsím hlavu do dlaní. A co jsem kurva dělala, hrála si na submisivní holku, která je ráda svázaná? To nejsem já.

 

Teď si přeju, aby si vzal moje číslo, abych mu mohla vynadat, až zavolá.

„Nic, zastav.“

Jeho hlas je tvrdý a blízko za mnou.

Sakra.

Skoro jsem se dostala k autu.

„Proč?“ Zeptám se, otočím se a otočím se k němu. „Co bys mi asi tak mohl říct?“