Pillaged - 37. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Rachael

Zhluboka jsem se nadechla, kořeněná vůně vody mě lechtala na nose. Hlava mi klesla na kamennou římsu, jak mi voda šplouchala kolem krku, a já si povzdechla. Být zpátky v bazénech mi přišlo správné. Být zpátky v Raasově ubikaci mi přišlo správné.

Ponořila jsem se hlouběji do teplé vody a snažila se nevšímat si pípání. Co to bylo? Pokoušel se někdo dostat dovnitř? Dostával Toraan nějaké vysílání? Když o tom tak přemýšlím, kde je Toraan?

Pípání zesílilo a oči se mi rozletěly dokořán. Sakra. Nebyla jsem v bazénech v Raasově ubikaci. Seděla jsem v pilotním křesle v Zagrathském transportéru, který jsem vzala z Vandarského válečného ptáka.

Zaplavilo mě zklamání, ale setřásla jsem ho. Odešla jsem z velmi dobrého důvodu. Nemělo smysl si to teď rozmýšlet, zvlášť když jsem letěla nejméně půl astrocyklu.

Můj pohled sklouzl na konzoli a na blikající červené světlo. Nebyla jsem odborník na navigaci, ale zdálo se, že jsem se trochu odchýlila z kurzu. Funkce autopilota mě musela během spánku kolem něčeho přesměrovat. Poklepala jsem na plochý panel, abych nastavila kurz, a trochu zaváhala.

Podařilo se mi nastavit cíl jako Horl, i když jsem věděla, že se nemohu vrátit na domovskou planetu, aniž bych byla znovu předána admirálovi. Jediný problém byl v tom, že jsem neměla kam jinam jít. Nevěděla jsem, kam jinam jít.

„Něco vymyslím, než se tam dostanu,“ řekla jsem si a byla ráda, že ticho prolomil můj vlastní hlas.

Ale co? Předtím jsem byla impulzivní, ale vždycky jsem měla výborný důvod a pocit, že tam venku je něco lepšího. Teď už jsem si tak jistá nebyla. Našla jsem v Toraanovi něco lepšího a utekla jsem před ním. Opravdu jsem si myslela, že najdu někoho, ke komu cítím to samé, nebo dokonce místo, které mě přivítá?

Vykoukla jsem ze skla na temnotu vesmíru. Když jsem seděla sama v kokpitu, došlo mi, že realita toho, co jsem udělala, je spolu s hlodajícím pocitem lítosti. Byla jsem si tak jistá, když jsem si vzala loď. Tak jistá, že dělám správnou věc, ale pravda byla, že jsem byla zraněna. Zraněna, že mi Toraan neřekl o své minulosti, a zraněna, že jsem mu nedokázala dát to, co Vandarská žena.

„Ani jsi mu nedala šanci to vysvětlit,“ zašeptala jsem.

Stiskla jsem rty, osamělost vesmíru a vědomí, že nemám nic a nikoho, kdo by za mnou letěl, aby mě chytil. Na co jsem myslela?

Posadila jsem se a přimhouřila oči na navigační systémy. Potřebovala jsem tuhle loď otočit. Musela jsem se vrátit na Zendaren a promluvit si s Toraanem. Tolik jsem mu dlužila.

Poklepala jsem na ovládací panel, podařilo se mi obrátit kurz a loď se naklonila na jednu stranu. I když se výhled moc nezměnil, když jsem letěla opačným směrem, vydechla jsem s vědomím, že letím směrem k Toraanovi.

Když transportér prudce škubl a já letěla dopředu, byly bezpečnostní popruhy to jediné, co mi bránilo dopadnout na podlahu. Podívala jsem se dolů na lodní displeje, abych našla vysvětlení, ale věděla jsem, proč jsem se zastavila.

Divoce se mi zatřásl tep. Toraan mě našel. Šel za mnou.

Tah mé lodi, která byla vtažena do jiné, mi byl povědomý. Naposledy, když mě vzali do Vandarského válečného ptáka, jsem byl vyděšená. Tentokrát jsem byla v povznesené náladě.

Když mě vlečný paprsek zezadu vtáhl dovnitř, moc jsem toho neviděla, ale zaklonila jsem se a snažila se uklidnit. Nečekala jsem, že ze mě bude Toraan nadšený. Přece jen jsem před ním utekla. Měla bych hodně co vysvětlovat. A on taky.

Ale letěl za mnou. Na ničem jiném nezáleželo.

Odpoutala jsem se z křesla a šla ke dveřím, zapřela se rukama o stěny, abych udržel rovnováhu, když loď vstoupila do hangáru.

„Buď v klidu,“ řekla jsem si, když loď dosedla a strčila do mě. Běžet dolů po rampě a vrhnout se mu do náruče by nebylo dobré, i když to bylo přesně to, co jsem chtěl udělat.

Stiskla jsem panel vedle rampy, abych ji spustila, a jak jsem čekala, až spadne, poskakovala jsem na chodidlech. Když ocel s žuchnutím dopadla na podlahu, ztuhla mi krev v žilách.

Toraan na mě nečekal na dně rampy. Žádní Vandarští nájezdníci tam nebyli.

„Jaké jsme měli štěstí, že jsme tě našli,“ řekl admirál Kurmog, když stál s rukama sepjatýma za zády a pohledem upřeným na mě. „Málem jsme to vzdali.“

Kolena se mi málem podlomila, ale podařilo se mi zůstat stát. Vandar za mnou nepřišel. Zagrath ano.

„Doporučuji ti vyjít ven, než zjistím, že je nutné tě odtáhnout.“ Admirálův hlas neztratil nic ze své uhlazenosti, když mi vyhrožoval.

Sešla jsem po rampě s takovou odvahou, jakou jsem dokázala sebrat, hlavu jsem držela vztyčenou a doufala, že se mi ruce netřesou tak jako nohy. Zagrath, kterému jsem byla zaslíbena, byl stejně holohlavý a vrásčitý, jak jsem si pamatovala, břidlicově modrou uniformu měl nažehlenou a ve tváři tvrdý výraz. Vojáci impéria mu stáli po obou stranách po boku a drželi na mě namířené laserové pušky. Když jsem došla na dno rampy a postavila se před admirála, usmál se na mě, oči chladné a třpytivé. Pak mě praštil přes obličej tak silně, že jsem klopýtla na podlahu.

Ruce mě pálily, jak jsem se snažila popadnout dech a pochopit, co právě udělal. Bolela mě lícní kost a do očí mě pálily slzy. Ještě nikdy mě nikdo neuhodil a už vůbec ne muž.

„Zvedněte ji,“ zasyčel.

Silné ruce mě zvedly na nohy, ale protože Zagrathští vojáci měli černé přilby, neviděla jsem jim do obličeje. Držela jsem si ruku na rozbolavělé tváři a kousala se do spodního rtu, abych se nerozbrečela. Nedovolila jsem mu zadostiučinění ze svých slz.

„To bylo za krádež lodi impéria.“ Z očí se mu staly zuřivé štěrbiny, když mě znovu udeřil hřbetem ruky, tentokrát do druhé tváře.

Protože mě drželi, nespadla jsem, ale tváří mi projela bolest a ucítila jsem krev. Zavřela jsem oči a potlačila vzlyk.

Kurmog se naklonil, jeho odporný dech byl horký. „To bylo za to, že jsi mě ponížila. Žádná moje nevěsta neutíká.“

Odtáhla jsem se. „Nejsem tvoje nevěsta.“

„To ti nepřísluší říkat. Tvoji rodiče se sňatkem souhlasili. Patříš do říše a ke mně.“

Narovnala jsem ramena. „Patřím Raasi Toraanovi z Vandaru.“

Admirálův pohled sklouzl po mém těle a pohlédl na šaty, které jsem měla na sobě. „Takže jsem měl pravdu. Vandar tě měl.“ Horní ret se mu zkřivil. „A nejen v jednom ohledu.“

„Jsem jeho družka,“ řekla jsem, i když mě to bolelo, když jsem mluvila.

Kurmog se zasmál, ale při tom zvuku jsem se zachvěla. „Myslíš, že bych ctil cokoliv, co ty bestie udělají? Ty nejsi nevěsta Vandarů. Jsi děvka a bude se s tebou tak zacházet.“ Mávl po mně rukou a otočil se na patě. „Jakmile zničím Vandarské kolonie, ke kterým jsi mě zavedla, ukážu ti, jak se trestá děvka.“